Citroën C4 Cactus.
Zdroj: Stanislav Švarc
Zdroj: Stanislav Švarc
Nejnovější počin francouzské automobilky vypadá trochu jako hračka. Nechybí mu odvaha a lidé se za ním otáčejí. Zaujme třeba zakulacená příď s netradičně řešenými světlomety.
Zdroj: Stanislav Švarc
Úzké "lampy" připomínající díky umístění nad hlavními světly obočí už známe i z jiných Citroënů. Cactusu vyloženě sluší.
Zdroj: Stanislav Švarc
Horní světla tvoří LED diody pro denní svícení, pod nimi jsou tlumená a dálková světla a úplně dole příplatkové mlhovky s funkcí přisvětlování do zatáčky.
Zdroj: Stanislav Švarc
Při pohledu zezadu už auto vyhlíží "normálněji". Tedy až na výrazný plastový pruh kolem světel a na víku zavazadelníku.
Zdroj: Stanislav Švarc
Na fotkách Cactus působí poměrně mohutným dojmem. A ani naživo nevypadá malý. Přitom je o něco menší než Volkswagen Golf. Dojem totiž zkresluje zvýšený podvozek a štědré oplastování. Díky tomu se Cactus tváří trochu jako SUV.
Zdroj: Stanislav Švarc
Auto opticky zvětšují také velká kola, krátké převisy nebo příplatkové střešní nosiče.
Zdroj: Stanislav Švarc
I když lišty vypadají dobře, jsou opravdu jen na parádu. Jinak nepůsobí zrovna odolně.
Zdroj: Stanislav Švarc
V souvislosti s Cactusem se nejčastěji mluví o chráničích karoserie. Výrobce tomuto zvláštnímu prvku říká Airbump.
Zdroj: Stanislav Švarc
Jde o vzduchové polštářky umístěné pod pružným plastem a najdeme je na bocích. Mají chránit karoserii před různými ťukanci - třeba od dveří vedle stojícího vozu.
Zdroj: Stanislav Švarc
Chrániče vydrží opravdu dost a po nárazu na nich není vidět ani škrábnutí. Ale nejsou samozřejmě všemocné. A když už si je poškodíte, dají se snadno vyměnit za nové. Je možná škoda, že nezasahují až úplně k blatníkům.
Zdroj: Stanislav Švarc
Termoplastický polyuretan chrání i další části karoserie, tentokrát už ale chybí vzduchové kapsle. Plastovou vrstvu najdeme kolem předních i zadních světel.
Zdroj: Stanislav Švarc
Tady se ochranný pruh hodí jako ochrana před škrábanci, například od nákupního vozíku. Ale také jde o netradiční designový prvek.
Zdroj: Stanislav Švarc
Citroën se vyřádil také v interiéru. Platí tu to samé, co v případě vnějšího vzhledu: nic podobného u jiného vozu nenajdete.
Zdroj: Stanislav Švarc
Palubní deska je minimalisticky pojatá a vystačí si jen s několika tlačítky.
Zdroj: Stanislav Švarc
Tlačítka jsou umístěna pod sedmipalcovým dotykovým displejem. Právě přes něj se ovládá většina funkcí - třeba i klimatizace. Ovládání je intuitivní, rozhraní by ale mohlo být o fous rychlejší.
Zdroj: Stanislav Švarc
Druhý displej pak nahradil klasické analogové budíky. Potřebné informace zobrazuje přehledně a čitelně, chybí mu však otáčkoměr. Podle mě zbytečně, na obrazovku by se jistě vešel. Například místo ukazatele, který radí, kdy správně zařadit vyšší stupeň.
Zdroj: Stanislav Švarc
I když je interiér jednoduchý (Citroën tvrdí, že chtěl auto zbavit všeho nadbytečného), neznamená to, že by byl nudný. Naopak. Je nápaditý a alespoň mně se moc líbí. Pěkně vypadá třeba přihrádka před spolujezdcem, která připomíná cestovní zavazadlo.
Zdroj: Stanislav Švarc
Otevírá se nahoru a nabízí docela dost odkládacího prostoru. Netradičně pojatá schránka si vyžádala přesunutí airbagu pod čalounění stropu. A bohužel kvůli ní chybí také výdech klimatizace. Spolujezdci tak musí stačit ventilátor na středovém panelu.
Zdroj: Stanislav Švarc
Hezkým detailem je také použité (příplatkové) čalounění z hrubé látky. Sedadla jsou pak docela měkká, široká a pohodlná. O sportovnosti nemůže být řeč.
Zdroj: Stanislav Švarc
Líbí se mi také madla dveří. Jsou z kůže a opět připomínají cestovní zavazadlo.
Zdroj: Stanislav Švarc
Dojem bohužel trochu kazí tvrdý a lacině vyhlížející plast ve výplních dveří.
Zdroj: Stanislav Švarc
V kabině je obecně dostatek místa, i na zadní sedadla se v pohodě posadí dva dospělí. A ani tři by výrazně netrpěli.
Zdroj: Citroën
Nebudou si však moci otevřít okno. Stáhnout se totiž dají jen ta přední, zadní jsou pouze výklopná.
Zdroj: Stanislav Švarc
Citroën tak údajně chtěl ušetřit hmotnost, použité řešení uspořilo 11 kilogramů.
Zdroj: Stanislav Švarc
Ze stejného důvodu chybí roleta příplatkové panoramatické střechy. Před sluncem a horkem v kabině má chránit speciální fólie. Tím se podařilo ušetřit 6 kilogramů.
Zdroj: Stanislav Švarc
Potěší spousta odkládacích přihrádek. Kapsy v zadních dveřích například snadno pojmou dvoulitrovou láhev. Mimochodem, zadní dveře postrádají klasická madla, k zavírání slouží pouze výřez v plastové výplní.
Zdroj: Stanislav Švarc
Kufr má základní objem 358 litrů a pravidelný tvar. Jeho využitelnost bohužel trochu omezuje vysoká nakládací hrana - je ve výšce 810 milimetrů.
Zdroj: Stanislav Švarc
Po sklopení zadní lavice vznikne prostor o objemu 1170 litrů. Opěradlo však vytvoří schod. Víc mi ale vadí, že zadní lavice není dělená, musíte ji tedy sklopit celou. Třeba pro mladou rodinu může jít o dost limitující vlastnost.
Zdroj: Stanislav Švarc
Citroënu se nakonec i díky uvedeným řešením povedlo vytvořit opravdu lehké auto. Na pohled byste mu rozhodně netipli hmotnost jen lehce přesahující jednu tunu.
Zdroj: Stanislav Švarc
Testované provedení poháněl benzinový atmosférický tříválec o objemu 1,2 litru. Poskytuje výkon 82 koní a nelze od něj čekat zázraky. V nízkých otáčkách pracuje docela tiše a klidně, při větší zátěži o sobě dává vědět charakteristickým vrčením.
Zdroj: Stanislav Švarc
Víc mi ale vadilo podivné chování spojky, která zabírá hodně nahoře. Při rozjezdech do kopce jsem si občas připadal jako v autoškole: motor řval, ale já couval. Anebo mi to rovnou "chcíplo". K charakteru auta se hodí uvolněné a lehké řízení.
Zdroj: Stanislav Švarc
Tříválec od řidiče vyžaduje spolupráci a občas je potřeba podřadit a vyhnat jej do otáček - třeba při předjíždění. V tom případě se ujistěte, že před sebou opravdu máte dostatečně volnou silnici. Cactus s tímto motorem fakt není žádný atlet.
Zdroj: Stanislav Švarc
Citroënu maximálně vyhovuje klidná jízda, nejlépe se tříválec cítí při městském popojíždění. Motor si hezky rozumí s dobře odstupňovanou pětistupňovou převodovkou. Ta by však mohla mít přesněji vymezené dráhy.
Zdroj: Stanislav Švarc
Jinak se Cactus řídí docela příjemně. Je pohodlný, trochu houpavý, přitom překvapivě agilní a do zatáček se nemusí nutit. Jednodušší konstrukce podvozku se projevuje občasným odskakováním na větších nerovnostech. Spotřeba se pohybuje mezi 5,5 - 8 litry.
Zdroj: Stanislav Švarc
Cactus ale není auto, které si někdo koupí kvůli tomu, jak jezdí. Jeho síla spočívá v emocích, které vyvolává. Buď se zamilujete a musíte ho mít, nebo ne. Tady jde rozum trochu stranou. Škoda, že Citroën nevychází zájemcům blíž zajímavější cenou.
Zdroj: Stanislav Švarc
Základní provedení totiž stojí 329 900 korun, což je docela hodně. Zvlášť když není ani kdovíjak vybavené. Testovaný vůz ve výbavě Shine s několika příplatky (zadní kamera, automatické parkování, panoramatická střecha a další) se cenou blížil půl milionu.
Zdroj: Citroën