Zdroj: Archiv východočeského muzea Pardubice
Náhradní eskadrona 8. dragounského pluku Graff Montecuccoli přijíždí ve tvaru na nádraží v Pardubicích. Tohle byli "ti naši" pardubičtí milovaní vojáci.
Zdroj: Archiv východočeského muzea Pardubice
Usměvavý muž v popředí fotografie je s největší pravděpodobností rytmistr Chlapec. Místo, kde vojáci stojí, najdeme v Pardubicích dodnes v nezměněné podobě. Vedle Hlaváčovy ulice u podjezdu 17. listopadu.
Zdroj: Archiv východočeského muzea Pardubice
Ještě jednou, tentokrát ve větší skupince. Ze snímku je patrné, že rozloučení bylo vskutku slavnostní. Výzdoba, vlajky, davy lidí. Je 25. srpna 1914 a válka trvá jen pár dnů...
Zdroj: Archiv východočeského muzea Pardubice
Dne 31. března 1914 odjeli z Pardubic po 14 letech huláni. Konkrétně 11. pluk Alexandra II. cara Ruského směr nová posádka v Czortkově v Haliči. Muž s kloboukem je Josef Sochor, náměstek starosty.
Zdroj: Archiv východočeského muzea Pardubice
Nakládka hulánských koní do vlaku na pardubickém nádraží.
Zdroj: Archiv východočeského muzea Pardubice
A tady už jde spíše o neplánovanou vykládku koně.
Zdroj: Archiv východočeského muzea Pardubice
Ne vždy to šlo jako po másle. Hulánským koním se do vlaku někdy nechtělo.
Zdroj: Archiv východočeského muzea Pardubice
Odpor překonán, kůň nastoupen...
Zdroj: Archiv východočeského muzea Pardubice
Odjezd dělostřelců z Pardubic v březnu roku 1914. Zachyceni jsou při průjezdu nynějším náměstím Legií. Všimněte si, tentokrát žádné špalíry nadšeného obecenstva jako u "pardubických" dragounů
Zdroj: Archiv východočeského muzea Pardubice
Jezdecká kasárna (vpravo) při pohledu do dnešní Palackého ulice.
Zdroj: Archiv východočeského muzea Pardubice
Trén vojska míjí pardubickou synagogu. Stávala na místě Domu služeb a před ní i pomník bratranců Veverkových.
Zdroj: Archiv východočeského muzea Pardubice
Stejné místo, stejný čas - jen jiné století. 1914 - 2014.
Zdroj: DENÍK/archiv VČM Pardubice