×

Galerie: Langweilův model Prahy

Langweilův model Prahy.

Náš výlet bych rád začal nad pražským židovským městem - Josefovem. A hned zklamu. Zde nezůstal kámen na kameni. Původní vzhled této čtvrti zcela setřela tzv. Pražská asanace z přelomu 19. a 20.století.

Až na několik synagog, kostelů, hřbitova a Židovské radnice se nezachovalo zcela nic. Na snímku můžeme rozeznat Staronovou synagogu obklopenou domy, jejichž nedostatečné hygienické podmínky jim byly osudné.

Čtvrť neměla např. kanalizaci a v obavě před epidemiemi se podle tehdejších politiků nehodila do 20.století. Uprostřed fotografie se leskne střecha Staronové synagogy, vlevo od ní byla později vybudována široká přímá Pařížská ulice.

Ta dnes ústí do Staroměstského náměstí vedle kostela svatého Mikuláše (tři věže s tmavými střechami). V cestě jí bránil Krennový dům zbouraný v roce 1902. (na snímku za Krocínovou kašnou)

Pohled na východní část Staroměstského náměstí, věže Týnského chrámu a palác Kinských. Zde není, až na obnovené gotické průčelí Domu U kamenného zvonu, žádná změna.

Prašná brána před pseudogotizací, kterou provedl Josef Mocker v letech 1878 - 1886 a bývalý Králův dvůr v místech dnešního Obecního domu.

Budoucí Alšovo nábřeží a náměstí Jana Palacha. Jednu věc má vltavský břeh na modelu společnou. Všimněte si obrovského množství uskladněného a vysychajícího dřeva.

Na tomto místě dnes stojí hotel Four Seasons. V pozadí je vidět komplex Klementina a Staroměstská mostecká věž.

Pohled na dnešní Smetanovo nábřeží jako bychom se vznášeli nad tehdy ještě neexistujícím Národním divadlem. Vyvýšená zpevněná nábřeží kolem Vltavy v Praze byla budována postupně, zejména jako ochrana před povodněmi.

Místo budoucího Smetanova nábřeží, kde dnes najdeme kavárnu Slavia nebo Galerii Hollar. Přestavba pobřežních oblastí způsobila, že se v blízkosti řeky nedochovaly původní osady ani původní středověké městské stavby.

Tento vltavský břeh byl prvním, který se stal pražským kamenným nábřežím. Bylo zde postavené v letech 1841–1845 mezi Karlovým a tehdy novým řetězovým mostem císaře Františka I. Stejně se i jmenovalo - Františkovo nábřeží.

Přenášíme se na druhý vltavský břeh, ostrov Kampa. Na modelu je zřetelně vidět parcelace zahrad patřící Michnovskému a Lichtenštejnskému paláci a Sovovým mlýnům.

Velkou část ostrova zabírala Michnovská zahrada patřící k paláci Michny z Vacínova. Model zachycuje stav zhruba uprostřed 150tiletého období, kdy objekt využívalo vojsko a palác velmi zchátral.

V zahradě před Čertovkou byla postavena rozsáhlá kasárna s vnitřním nádvořím (tzv. carré). Po 1.sv.válce zakoupila téměř zřícený objekt Česká obec sokolská a v místech kasáren vybudovala venkovní sportoviště. Dnes je zde parkoviště.

V roce 1915 byla Čertovka na svém vtoku zatrubněna a od té doby je Kampa přístupná z pevniny po suché zemi, i bez mostu; tím Kampa přestala být ostrovem. Až po 2. sv. válce byly zahrady propojeny a upraveny na veřejný park.

Domek, bývalá koželužna, který hrabě Nostic daroval Josefu Dobrovskému, který zde žil pět let. A po něm mnoho dalších osobností. Zdeněk Wirth (1929-41), Jan Werich (1945–80), Jiří Voskovec (1946–48) a Vladimír Holan (1948–68).

Sovovy mlýny (nazývané podle Václava Sovy z Liboslavě), ještě před novogotickou přestavbou, kterou nechal udělat, když mlýny zakoupil, František Odkolek. Po rekonstrukci zde od roku 2001 sídlí Museum Kampa.

Pohled od jihu na Kartouzskou bránu na Újezdě jak vypadala po barokní přestavbě na konci 17.století. Navazovala na hladovou zeď a nacházela se tedy pod Petřínem zhruba v místech parkoviště před poštou na Újezdě 15.

Za ní, v místech dnešního parku a hřišť Sokola Malá Strana, stála Újezdská kasárna. Zajímavostí je, že právě zde se v době tvorby modelu narodil roku 1834 budoucí básník a prozaik Jan Neruda.

Vedle Kartouzské brány byla roku 1862 z důvodu nedostatečné kapacity postavena novogotická Újezdská brána. Ale i ta byla po třiceti letech zbořena. Na modelu je také zachycen ještě původní barokní bastion opevnění.

Pohled na Malou Stranu od jihu s kostelem svatého Mikuláše a hradním návrším od Újezda. Karmelitská ulice se v místech napojení na Malostranské náměstí později významně rozšiřovala.

Pokračujeme Malou Stranou a zde pod Hradem se Antonín Langweil dopustil při stavbě modelu čtyř nepřesností. Nezahrnul do svého modelu čtyři domy. Nikdo neví proč, je zde prostor pro nejrůznější spekulace.

První se nacházel a stále nachází na schodech Jánského vršku. Mezi velkým domem se dvěma zelenými vchody a domem pod ním. Právě dnešní číslo 12 chybí.

Druhý se nachází kousek od Jánského vršku v ulici Úvoz. Zde shodou okolností také současné číslo 12 není zachyceno. Jedná se o patrový dům s mansardou vpravo od domu U třech srdcí.

Zbylé dva jsou v Nerudově ulici pod kostelem Panny Marie u kajetánů, detail nelze při složeném modelu bohužel vyfotografovat.

Nejviditelnějším rozdílem mezi modelem Antonína Langweila a dneškem je jistě Katedrála svatého Víta. Chybí západní část lodi a průčelí se dvěma osmdesátimetrovými věžemi z let 1873–1929.

Po smrti Karla IV. Petr Parléř ještě pokračoval v díle, ale dvacet let po císaři zemřel i on. Zájem následovníků opadl. Parléřovi synové zatloukli staveniště stěnou z prken a fragment chrámu uzavřeli zdí.

Katedrála tak zůstala pro dalších pět set let torzem.

Pražský hrad v celé své tehdejší kráse.

Od Pražského hradu se vrátíme proti směru královské cesty, přes Malostranské náměstí, Kamenný most (název Karlův se vžil až kolem roku 1870) ke Klementinu.

Dnešní prezentace modelu v Muzeu hl.m.Prahy umožňuje několik světelných scén. Ty velmi dobře pomáhají v orientaci. Na fotografii je rozsvíceno Klementinum a Staroměstské náměstí a foceno jakoby od západu.

Klementinum vypadá na modelu až na několik drobností stejně jako dnes. Zajímavé ovšem je, že bylo první stavbou modelu, kterou Antonín Langweil vytvořil.

Antonín Langweil započal své dílo v den svých 35. narozenin, 13. června 1826, svým tehdejším působištěm – Klementinem.

Do roku 1829 dokončil severní část Starého Města s více než 600 objekty, do své předčasné smrti pak stihl dokončit přes 2000 objektů Starého Města s židovským ghettem, Malou Stranu bez Petřína, Pražský hrad a Hradčany.

Ke konci fotogalerie bych si dovolil "proletět se" znovu nad Staroměstským náměstím, kde náš let začal.

Křídlo Staroměstské radnice směrem ke svatému Mikuláši je zde ještě původní. Rok po Langweilově smrti bylo přestavěno v neogotickém slohu a za pražského povstání na konci 2.sv. války zcela vyhořelo a bylo strženo.

Poslední fotografií bych chtěl vyjádřit naději, že ne všechno, co bylo na modelu a dnes již není, tak musí zůstat. Nesmyslně stržený Mariánský sloup by se, doufejme, mohl v budoucnosti vrátit na své místo.