Píše se rok 1976 a osmiletý Ladislav, kterému tehdy neřekli jinak než Ládík, pomáhá v kuchyni provoněné perníkem své mamince Františce. Ta zrovna rozvaluje tenký plát těsta, aby z něj následně mohla upéct oblíbenou pochutinu nejen svých třech synů, ale celého Štramberku. Ládík ještě netuší, že stejnou činností stráví následujících pětačtyřicet let.

„Naši se do Štramberku přistěhovali v šedesátých létech, postavili dům a mamka se od místních tetiček naučila péct uši, aby nás tři kluky mohla něčím nacpat. Já jí začal už jako malý pomáhat a zůstal jsem u toho. Stejně nebylo co dělat, v okolí nebyly skoro žádné holky, a navíc mi tehdy mamka slíbila teplákovou soupravu,“ vzpomíná dvaapadesátiletý Ladislav a s úsměvem dodává, že ji tehdy skutečně dostal.

Pozvolné začátky

S maminkou nejdříve pekli uši pro herce při příležitosti Štramberských divadelních úterků, ale záhy se o perníkové laskominy zvedl zájem i mezi známými. „Začali jsme péct i pro různé oslavy a svatby. Výroba se zvětšovala a mně bylo jasné, že už by to naše domácí pečení potřebovalo zlegalizovat,“ říká pekař. Jakmile se vrátil z vojny, zašel na úřad a získal povolení k výrobě. A tak v roce 1989 vznikla firma U Hezounů.

„V nejbližším okolí jsme byli známí, ale samozřejmě trvalo strašně dlouho, než jsme se prosadili i jinde. Víte, už třicet let peču uši oficiálně, prvních patnáct let jsem jen vypomáhal. A člověk by si přál, aby nabídky, které máme teď, přicházely už kdysi. Ale ono to prostě nejde, náš vývoj byl postupný, a i dnes zůstáváme především rodinnou firmou,“ usmívá se Ladislav, který má na starosti kromě pečení také logistické záležitosti.

Pečení uší však nebylo to jediné, čemu se Ladislav věnoval. Ještě před čtyřmi lety jezdíval po celé Moravě jakožto obchodník s cyklistikou. V současnosti se však zaobírá jen a pouze rodinným podnikem. „V roce 2014 jsme zprovoznili naši cukrárnu v domě s vlastní zajímavou historií. V prvním patře máme cukrárnu s domácí zákusky a v druhém pekárnu. Druhou a poslední provozovnu mám v domě,“ vysvětluje podnikatel.

Zastavené jaro a rozmarné léto

S příchodem první koronavirové vlny na jaře se i ve Štramberku zastavila ekonomika, tolik závislá na turistickém ruchu. „Se zavřením hotelů a zrušením jarmarků jsme museli výrobu na více než měsíc zastavit. O to více práce jsme měli v létě, kdy lidé místo do zahraničí jezdili po Česku,“ popisuje Ladislav svou zkušenost s letním rozvolněním opatření a přílivem turistů. Nabyté léto však měla rodina Hezkých i z jiného důvodu; v červenci je oslovil obchodní řetězec Lidl.

„Jejich zakázka přišla znenadání, a tak jsme museli zapřáhnout každou volnou ruku. Za dva týdny jsme napekli stejné množství, které obvykle vyrobíme za měsíc. K tomu jsme navíc museli mít zboží i pro stávající zákazníky, takže celkem jsme během čtrnácti dnů udělali dvouměsíční produkci,“ říká rodilý Štramberčan. Uši od Hezounů však měly úspěch, a tak v současnosti pečou pro Lidl znovu.

Kvůli pandemii padlo i pořádání místní soutěže O největší Štramberské ucho. „Je to naše soukromá štramberská show, pořádáme ji my podnikatelé s městem. Dvakrát jsme překládali datum a napodruhé to vypadalo slibně, už jsme měli dokonce i nerezovou půltunovou pánev na náměstí, když jsme se den předem dozvěděli, že to zase nevyjde,“ vzpomíná Ladislav. Pánev, která má v průměru téměř 250 centimetrů, tak museli opět schovat.

Zmodernizovaná tradice

Ladislav je jedním ze dvou výrobců, kteří těsto na uši připravují tradičním váleným způsobem a z klasické receptury. „Spolu s Václavem Sochou jsme jediní, kdo má licenci na klasickou válenou recepturu s medem. Ostatní na to jdou komerčně a těsto lijí, místo medu dávají karamel. Tomu se chci vyhnout,“ říká pekař. Přesto se jisté modernizaci nebrání.

„První změnou byl rozvalovací stroj, který nám těsto předválí a my jej ještě doválíme klasickým válečkem. Ono totiž hníst a rozvalovat tuhé těsto několik let v kuse je fyzicky náročné, bolí z toho zápěstí,“ vysvětluje Ladislav a dodává, že se rád přizpůsobí moderní době, zůstane-li zachována tradice a lokálnost. „Koneckonců stále vycházíme z receptu, který používala už moje mamka před padesáti lety, jen lehce upraveného,“ uzavírá Mistr Štramberských uší Ladislav Hezký.