Předchozí
1 z 2
Další

Do soutěže Great Taste Awards se letos přihlásilo přes 12,5 tisíce výrobků z celého světa. Od alkoholických nápojů přes pekařské i uzenářské delikatesy až po čerstvé maso, zavařeniny nebo zmrzliny.

Stanislav Bíza a jeho Levandulová farma z jižní Moravy
Farmář Stanislav Bíza: Na levanduli je úžasné, že vás neustále zklidňuje

V nejprestižnější gurmánské soutěži světa, která se koná ve Velké Británii, uspěly také džemy z višní, jahod a červeného rybízu a broskví, které uvařila Jozefína Růžičková. Po loňském vítězství fíkovo-hruškového džemu s bílým karibským rumem si tak její značka Rose Garden připsala další mezinárodní úspěch. Co všechno za ním stojí?

Děti byly přednější než kariéra

Slovenská rodačka více než deset let pracovala v marketingu nadnárodní korporace v Praze, ale její přechod k marmeládám nebyl přímý a ani hladký. „Na Šumavu jsem se odstěhovala za manželem, když se nám narodil první syn, a nějakou dobu jsem se na mateřské poohlížela po něčem, co bych mohla dělat tam a nemusela se pak vracet do zaměstnání zpátky do Prahy a dojíždět denně nebo několikrát týdně takovou dálku. Chtěla jsem, aby rodina fungovala, abych mohla být se svými dětmi, dokud jsou malé a potřebují mě,“ vzpomíná Jozefína Růžičková.

K džemům a marmeládám se propracovala postupně a vzhledem k tomu, že pochází z vesnice na jihozápadě Slovenska, z domácnosti se zahradou, sadem a vinohradem, kde každé léto všechno ovoce a zeleninu zpracovávali a vlastně nikdy nic zavařovaného nekupovali v obchodě, zdálo se jí to jako docela přirozená volba.

„Růžičková zahrada“

Když přemýšlela o názvu značky pro své výrobky, nepoužila na to žádnou agenturu, jak to s oblibou dělají ve velkých firmách, a myšlenkový proces prý trval asi pět minut: „Růžičková, takže Rose, to zní docela hezky, a zahrada se k džemům docela hodí. Chtěla jsem značku, která by byla univerzálnější než třeba ,Džemy od Jozefíny‘ a mohla by případně fungovat i v zahraničí.“

Historicky první podsládková Ostravaru Klára Chudá.
Podsládková Klára Chudá: Každý z pivních národů má svůj poklad

Do první soutěže se Jozefína hlásila ještě v kategorii domácností, takže první soutěžní džemy uvařila ve své „normální“ kuchyni. Po chvilce v nájmu ale brzy pochopila, že potřebuje svoji vlastní profesionální kuchyň.

„Přímo v našem rodinném domě jsem využila málo používanou místnost (předchozí majitelé tam měli posilovnu a saunu) a vybudovala tam svoji malou, ale funkční kuchyň,“ říká výrobkyně džemů a marmelád s tím, že od pár skleniček za den je dnes schopna uvařit klidně sto denně. „Ale není to každý den, je to velmi proměnlivé,“ dodává.

Borůvky a bezinky s vanilkou

Když vymyslí novou marmeládu, dá ji ochutnat mamince a manželovi. „Manžel má naštěstí svoji vlastní firmu, která prodává nástroje a nářadí pro truhláře, takže můj malý marmeládový byznys si mohu řídit, jak chci já. Je rád, když se mi daří, je první ochutnávač nových džemů, hodnotitel toho, jestli je chilli džem dostatečně pálivý,“ prozrazuje Jozefína Růžičková.

Momentálně vyrábí asi 50 druhů džemů a marmelád. Ochutnat můžete třeba Borůvky a bezinky s vanilkou, Červený pomeranč se šípkem, Broskev s levandulí, Jahodový džem s granátovým jablkem a další dobroty, pro něž je typické, že obsahují vysoký podíl ovoce (na 100 g hotového džemu je použito většinou 110 g ovoce).

Druhá replika Marcela Sezemského – Avia BH-5
Marcel Sezemský: Svoje letadlo jsem si postavil, aby mi do létání nikdo nekecal

Podíl cukru v nich je pouze kolem 50 procent, což představuje minimální hranici takzvaných méně sladkých džemů (dle příslušné vyhlášky). Jozefína se nebojí přidat do džemu třeba sakurový květ nebo borovicový sirup, který ho prý krásně provoní.

Suroviny od místních pěstitelů

Podle výsledků mezinárodních soutěží to občas vypadá, že nejlepší džemy a marmelády se vaří u nás. A nemusí to být jen z místních surovin. Například loni Jozefína uspěla na zmiňované soutěži Great Taste Awards s kombinací fíků, hrušek a bílého rumu.

Tomáš Matonoha
Tomáš Matonoha: Neumím noty. Jsem takový nefalšovaný cikánský hráč

„Zrovna fíky mě trochu potrápily, myslela jsem, že to bude tak snadné, jako když si o víkendu objednám na Sicílii pomeranče, italský pěstitel je v pondělí zabalí a já je mám do týdne v Prachaticích. Využila jsem osobního kontaktu v Turecku, mimochodem spolužačku z VŠE, a poprosila ji, jestli by nezkusila najít nějakého tureckého pěstitele, který by mi byl ochoten prodat a poslat třeba sto kilo fíků.

Ale narazili jsme na to, že pokud bych si chtěla nechat dovézt ovoce z třetí země (mimo EU), musím dokladovat spoustu věcí. Ač nerada, fíky jsem nakonec nakoupila od firmy, která je do ČR dováží ve větším množství a všechny celní i jiné záležitosti řeší běžně,“ rozkrývá výrobkyně fíkovou anabázi.

Ostatní ovoce se snaží nakupovat od místních pěstitelů. „Kolem Prachatic se odjakživa pěstovaly višně, třešně, švestky, hrušky, jablka. Je tady spousta vesniček, kam přijedete a už na první pohled vám je zřejmé, že za vraty domu je hospodářství, rodiny vlastní sady a krskovny a živí se prodejem ovoce. Borůvky, šípky a mirabelky si vykupuji také od místních,“ vysvětluje.

„Jahody si kupuji taky přímo od pěstitele, je sice až z Brozan u Litoměřic, ale lepší jahody jsem v hrnci neměla a jiné už nechci. Na broskve a meruňky mám pár pěstitelů na jižním Slovensku a třeba citrusy si nechávám posílat ze Sicílie, také přímo od farmáře. Občas mi známí přinesou přebytky rybízu nebo arónie ze zahrádky. Vše poctivě vyměním za džemy nebo marmelády,“ směje se majitelka značky Rose Garden.

Kristýna „Kiki“ Vaňková
Kristýna Vaňková je 17letá závodnice, na čtyřkolkách poráží i dospělé muže

Její výrobky jsou kvalitní, ale také poměrně drahé. Asi před rokem prý musela Jozefína zdražit. „Neměla jsem z toho radost, ale musela jsem to udělat, aby to celé marmeládování bylo udržitelné. Není snadné s ruční výrobou uživit víc než jednoho člověka. Musela jsem zdražit, abych nadále mohla nakupovat kvalitní suroviny a ovoce přímo od pěstitelů,“ říká.

Nechci být závislá na ostatních

Džemy a marmelády Rose Garden můžete sehnat nejlépe ve stejnojmenném e-shopu nebo ve farmářském obchůdku v Prachaticích. Naleznete je ale i v dalších spíše menších obchůdcích po celé České republice.

„Prodejní místa zatím příliš aktivně nevyhledávám, ale když mě někdo osloví s tím, že by moje džemy chtěl prodávat, moc ráda se s ním domluvím. Zjistila jsem, že když si vás najdou, džemy ochutnali nebo o nich slyšeli, je spolupráce mnohem lepší, snazší a dlouhodobější, než kdybych se já snažila někoho přesvědčit, aby moje džemy prodával,“ vysvětluje výrobkyně sladkých ovocných zázraků.

Marmelády a džemy vaří Jozefína Růžičková sama, občas s pomocnicí. Přesto, že její produkty jdou na dračku, nechce svou firmu nijak rozšiřovat a rozrůstat se. „Je to asi o tom, proč jsem do toho celého šla – chtěla jsem si najít něco, co bych mohla dělat na Šumavě a zároveň být poblíž svým dětem. Teď mám kuchyň přímo v domě, mohu si kdykoli odběhnout domů, udělat dětem oběd nebo večeři nebo odvézt kluky do města na kroužky,“ říká.

Lukáš Hejlík s dcerou Klárkou
Lukáš Hejlík s dcerou Klárkou: Letošní dovolená? Na lanové centrum nezapomeneme

„Kdybych si chtěla otevřít marmeládovou továrnu, negovala bych to, co jsem vlastně původně chtěla, doma moc času netrávila. Navíc asi nechci být příliš závislá na dalších lidech a ani nechci, aby jiní lidé byli závislí na mně. Nechci si brát žádnou půjčku na investice, chci vše pokrýt z běžných prostředků,“ objasňuje Jozefína Růžičková svůj postoj.

Jak uvařit dobrou marmeláduNebojte se kombinací chutí a šetřete cukrem. V klasickém receptu se používá kilo cukru na kilo ovoce, Jozefína ho dává jen třetinu. Je úplně zbytečné používat pektogely, gelfixy a podobné směsi. Jediné, co kromě ovoce a cukru potřebujete, je čistý citrusový nebo jablečný pektin, který je mnohem levnější.

Nepotřebujete ani odpěňovač, pěnu stačí sebrat sítkem. Nepotřebujete konzervanty. Když máte čisté ruce a čisté sklenice, nic se nemůže zkazit. Pokud chcete mít jistotu, můžete džem sterilovat v zavařovacím hrnci, stačí dvacet minut při 80 stupních.

Rozhovor s hydrometeorologem Petrem Dvořákem.
Meteorolog Petr Dvořák: Středomořské klima čeká nejdřív tak naše vnoučata