Předchozí
1 z 5
Další

Od Sumerů k Římanům

Historie pěstování hořčice sahá až k samé kolébce civilizace.Historie pěstování hořčice sahá až k samé kolébce civilizace.Zdroj: Shutterstock

Nejdávnější zmínky o cíleném pěstování hořčice a jejím použití při přípravě pokrmů jsou pět tisíc let staré a nalezneme je u starých Sumerů. Existují názory, že hořčice byla historicky prvním dochucovadlem lidské potravy. Semínka plodiny nalézali archeologové při průzkumech hrobek egyptských faraonů a antičtí Řekové je používali jako lék především k mírnění bolesti.

Rozemlít semínka a smíchat je s hroznovou šťávou či octem však napadlo až Římany. Ti hořčici již využívali sofistikovaně v gastronomii, jak dokládá jeden recept na glazovací omáčku složenou z hořčičných semínek, octa, olivového oleje, rybí omáčky, koriandru, pepře, kmínu, celeru, kopru a medu.

Ostatně anglické slovo mustardnebo francouzské moutardevychází z latinských výrazů mustum (mošt) a ardens (pálivý).

Skotská s whisky, indická ostrá

Němci si na hořčici potrpí.Němci si na hořčici potrpí.Zdroj: Shutterstock

Nejvyhlášenější hořčicí světa je patrně ta Dijonská, region byl globálním centrem výroby této pochutiny už ve 13. století. Opravdovou slávu dijonské variantě ale přinesl až jistý Jean Naigeon, jenž pozměnil recepturu a ocet v ní nahradil šťávou z nezralých hroznů neboli verjusem. Tahle nová hořčice se brzy stala hitem a fenoménem.

Jestli vás napadá, že dnes musí různých hořčic existovat přehršel, tak se nepletete. Jen v takovém Německu by vydaly na samostatný atlas. Specifickými hořčicemi jsou americká, anglická nebo italská. V USA je zajímavou lokální variantou kreolská hořčice vycházející z gastronomické kultury okolí jižanského New Orleans.Na skotském ostrově Arran pak do hořčice samozřejmě přidávají whisky a indická hořčice kasundi je ostřejší – v chuti podobná japonskému wasabi.

Hořčičné muzeum

Muzeum hořčice se nachází v americkém Middletonu.Muzeum hořčice se nachází v americkém Middletonu.Zdroj: Jonathunder, volná licence

Více než pět a půl tisíce různých sklenic od hořčice ze 70 zemí světa na jednom místě? Ano, najdete je v muzeu věnovaném této pochutině v americkém městě Middleton ve státě Wisconsin. Po prohlídce expozice můžete absolvovat bezplatnou ochutnávku nebo si nakoupit v obchodě se suvenýry. Nezapomeňte si poznamenat recept na místní originální pochoutku – pálivý hořčičný dort. Vstupné do muzea je dobrovolné, otevřeno mají denně od 10 do 17 hodin.

Provozovatel muzea je zároveň iniciátorem amerického Národního dne hořčice, který se slaví vždy první srpnovou sobotu.

Rostlinka všeumělka?

Rostlinka umí čistit půdu od toxických látek.Rostlinka umí čistit půdu od toxických látek.Zdroj: Shutterstock

Hořčice patří do čeledi brukvovitých, stejně jako například zelí, ředkvička, květák a řada dalších zástupců běžné zeleniny, kterou jsme zvyklí vídat na talíři. Nejvíce jí v dlouhodobém průměruvyprodukují v Kanadě, Nepálu a Rusku.

Kromě výroby dochucovadla může rostlinka hořčice nabídnout i další využití. Ze semínek se dá extrahovat olej použitelný v kuchyni i kosmetice. Mnohé etnické kuchyně pak využívají i hořčičné listy – Indové je servírují s vepřovým, Nepálci zase s kozím masem. V Japonsku jimi plní rýžové koule.

Rostlina hořčice navíc umí v pozoruhodně krátkém čase vyčistit půdu od jedovatých kovů, například olova, proto ji zemědělci používají také k tomuto účelu.

Vydrží ve formě

Díky svému složení se hořčice jen tak nezkazí.Díky svému složení se hořčice jen tak nezkazí.Zdroj: Shutterstock

Bojujete s místem v lednici? Dost možná vám cenný prostor zabírá právě hořčice. Ta totiž patří mezi potraviny, v nichž se nemá moc co zkazit. Je totiž dostatečně kyselá a přirozeně antibakteriální, což není dvakrát pohostinné prostředí pro různé nežádoucí mikroorganismy. Říká se, že víčko od nenačaté hořčice můžete s klidem odloupnout ještě celý další rok po datu minimální trvanlivosti. Dávejte si však pozor na kontaminaci obsahu třeba kouskem uzeniny…