Předchozí
1 z 2
Další

V poslední době jsou v tzv. „in“ biopotraviny a farmářské trhy. Zasáhl i vás tento fenomén?
Nenahlížím na to jako na fenomén, ale jako na zdravý rozum. Všude ve světě si lidé váží lokální výroby, která nezatěžuje dopravu, podporuje zaměstnanost v regionu. Potraviny nemusejí dozrávat v kamionech a jsou čerstvé bez nutnosti použití konzervačních látek. Farma Bláto je na tomto principu postavena, potraviny jsou vyrobeny jen ze surovin prvovýroby našeho statku a ze sedmdesáti procent je prodáme přímo ze dvora v našem koloniálu na farmě. Zbytek výroby rozvážíme do nedaleké Prahy, přímo k odběratelům, do hotelů, restaurací a rodinných koloniálů. Vyhýbáme se distribuci v obchodních řetězcích a komerčních rozvozech.

Vy se už dlouhodobě zajímáte o ekologii. Jste předsedou Aliance pro energetickou soběstačnost a postavil jste dokonce i solární elektrárnu či bioplynovou stanici. Není posedlost ekologií jen dočasnou módou?
Narodil jsem se v paneláku na Proseku v Praze. Každý víkend jsem trávil v přírodě a město mi nikdy nepřirostlo k srdci. Zhruba před dvaceti lety, jsem se definitivně odstěhoval na venkov, kde se snažím žít s přírodou a hledat možnosti neobjeveného potenciálu venkova. Jednou z těchto možností byla výroba energie z obnovitelných zdrojů. Výroba elektřiny ze slunce mě stále fascinuje a připadá mi pořád jako nejšetrnější energie k životnímu prostředí, naopak výroba prostřednictvím bioplynové stanice byla cesta špatným směrem.

Proč?
Nejsem na to hrdý a malinko se cítím podveden informacemi, které překroutili dodavatelé technologie a firmy napojené na čerpání různých dotací. Módou bych to nenazýval, lidé dělají a podnikají v odvětvích, ve kterých se uživí. Každá doba má své podnikatelské trendy, které nejsou stálé a přizpůsobují se poptávce. Nic jiného v tom není.

Jak se akademický výtvarník rozhodne provozovat energeticky soběstačnou farmu?
Na venkov jsem přišel plný ideálů a představ o životě na vesnici. Postupem doby mě okolí z naivního pohledu vyvedlo, a tak jsem se rozhodl, že se nevzdám a vybuduji kousíček místa na této zemi, který je oproštěný od potravinového a energetického průmyslu. Z opuštěného a chátrajícího státního statku se snažím vybudovat malé náměstí či městečko, které si samo vyrábí energii, potraviny a pořádá kulturně společenský život v regionu.

V čem vaše nezávislost vlastně spočívá?
V minimalizování vnějších vlivů, ať v závislosti na kolísání cen za energii na burze v návaznosti na rozmary velkých investorů, nebo na používání jedovatých látek v zemědělství a potravinářství.

Farmaření není ale jen o poli a zvířatech. Důležitý je také jeho sociální rozměr. Je pravda, že kolem dobré farmy musí vzniknout určitá komunita?
Ano je to tak, komunita, která začíná v rodině a má přesah k přátelům, kteří mají podobný pohled na svět. Ne každý se chce chovat s úctou k přírodě a svůj volný čas věnovat věcem, které mají punc donkichotství. A je to v pořádku. Komunitu na venkově totiž vytvářejí hasiči, fotbalisti, myslivci nebo rybáři.

Jak jinak se projevuje soulad s přírodou v praxi?
Neděláme rozdíl mezi domácím mazlíčkem a hospodářským zvířetem. Ke všem zvířatům máme stejný přístup, snažíme se jim vytvořit přirozené prostředí a životní pohodu. Naše krávy mají celoroční přístup na pastvu, chováme málopočetné stádo, garantujeme osobní přístup k jednotlivému zvířeti. A tak je to i s ostatními hospodářskými mazlíčky.

O citlivý přístup se jistě snažíte i při výrobě potravin…
Když sýraříme nebo vaříme, respektujeme roční období, používáme rostliny, byliny či ovoce a zeleninu, které v tu dobu rostou na dvoře a v okolí. Například na jaře naše tělo potřebuje detoxikaci, v okolí raší mladé kopřivy či medvědí česnek, v létě má mléko méně tuku a více karotenů a vitamínů, děláme lehké sýry a saláty, na podzim je sezóna dýní a mléko získává na tučnosti a naše tělo a těla zvířat nabírají energii na zimu. Prostě nenásilně sledujeme okolní přírodu rostlinou i živočišnou, které jsme také součástí a nepereme se s tím, jak je nastavena.


Jeden z největších českých odborníků na filozofii techniky, či vztah přírody a kultury, profesor Josef Šmajs tvrdí, že se paradoxně slabší systém neboli příroda zbaví svého škůdce, tedy člověka.
No, tak extrémní názor nesdílím. Člověk je součástí přírody a určitě neberu člověka jako živočišný druh že má na planetě primární úlohu škůdce. Jen někteří lidé a je jich asi většina, se chovají destruktivně a sebedestruktivně.

Ano, pan Šmajs staví proti sobě dva řády, které soupeří. Na jedné straně to je příroda a na té druhé zase kultura. Kultura buduje svůj život na tom, že využívá přírodních energie a materiálu, které přetváří v kulturní hodnoty.
Souhlasím s tím, že většina lidí škodí okolí, planetě a sobě. Možná, že třeba nevědomě, ale právě proto se snažím změnit kousíček naší planety v místo, kde se to snažíme dělat jinak a s úctou k přírodě. Víceméně se o to úspěšně pokoušíme, ale objevují se i neúspěchy. Na vše, co děláme, nejsem pyšný, člověk není neomylný a některé představy se nejdříve musí zhmotnit, abychom přišli na to, že se mají dělat jinak. Ještě k panu profesorovi, můj názor je takový, že se příroda nezbaví nás jako druhu, ale že my zahyneme svou hloupostí sami.

Co bych mohl udělat, aby má ekologická stopa byla co nejmenší?
Nenakupujte v supermarketech podle ceny a vybírejte lokální výrobce potravin. Kamionová doprava po Evropě a lodní po světě je velké zlo. Možná úplně omezte nákupy v zahraničních řetězcích a najděte si svého farmáře. Když už si najdete svého sedláka, zjistěte si, zdali má ustájený dobytek ve velkokapacitním kravínu, nebo ho má volně na pastvinách. Čím krmí dobytek a jakého věku se dobytek dožívá. Protože i v Českém zemědělství máme velké mezery ke vztahu k přírodě a životnímu prostředí. Prostě by se většinová společnost měla více věnovat regionům a kvalitním potravinám.

A co vaše původní profese? Pověsil jste malbu na hřebík, nebo si na ni stále najdete čas?
Času na samotnou zobrazivou malbu je málo a málo také maluji, ale projekt Farmy Bláto beru i jako výtvarný koncept. Snažím se změnit krajinu a budovy, které byly odepsány jako zemědělský brownfield. Například letos v létě jsme poprvé otevřeli slaměné divadlo. Sláma a seno jsou nejprve použity na interiér divadla a po sezóně se divadlo jednoduše zkrmí v mléčné výrobě. Divadlo se k nám potom znovu dostane ve formě zimních sýrů (nazvaných kulturní). Kolo sýra se mění v takovou podivnou konceptuální sochu, která se nakonec sní.

***

Pavel Šich (*1974) vystudoval AVU, posléze odešel na venkov. Váží si lokální výroby, která nezatěžuje dopravu a zároveň podporuje zaměstnanost v regionu, i proto je předsedou Aliance pro energetickou soběstačnost. Před osmi lety dokonce v ČR postavil jednu z největších solárních elektráren a o tři roky později zase tehdy nejmenší bioplynovou stanici. Se svou manželkou začal v roce 2012 obnovovat areál bývalého JZD v Blátě u Uhlířských Janovic, z něhož později vznikla energeticky soběstačná Farma Bláto, kde pořádají kulturní akce pro obyvatele obce i příležitostné návštěvníky.