Italskou tradici likérů přenáší pěstitel i do své tvorby. „Citrusové likéry dělám dlouho podle italského vzoru limoncello. Likér pochází z jižní Itálie, především z Kampánie. Tam na recept přišli,“ říká Petr Broža s tím, že kromě citronového nápoje objevil v Itálii i další druhy likérů. Například mandarello či arancello z pomerančů.

Při tvorbě nápojů využívá vůni kůry, která dodává likérům to správné aroma. „Dužninu využít nejde, ta je kyselá a kyselý likér nikdo nechce. Z plodů se odstraní žlutá část, ať už škrabkou na brambory nebo na struhadle, a nechá se vyluhovat ve vysokoprocentním alkoholu. Po třech týdnech nebo měsíci pustí žlutá barva. Nikdo ale nebude pít silný alkohol jen s vůni citronů. Musí se tedy naředit společně se sladkou vodou,“ popisuje výrobu limoncella úspěšný zahradník.

Další citrusové plody nemají při tvorbě likérů takovou tradici. Postup výroby je však velmi podobný. „U arancella je opět důležitá kůra. Je s ním ale mnoho práce a malá vítěžnost. Proto jsem začal využívat i dužninu. Vymačkal jsem šťávu, nebo dužninu nakrájel na menší kousky. Problémem je pěna a kal. Demižón pak musí dlouho stát. Když ale člověk vydrží, je likér moc dobrý,“ dodává s úsměvem.

Citrusové plody nejsou jediné, které lze k tvorbě sladkého alkoholického nápoje využít. Zahradník z Moravce využívá i plodů běžnějších, a tak jeho zásoby zahrnují nápoje všemožných barev a chutí.

Likéry jde tvořit z téměř každého ovoce. Základem je chuť a vůně konkrétních plodů. „Letos se náhle objevilo více ovoce. Bylo v mrazáku, ale tam jsem potřeboval uvolnit místo. A tak to odnesly ostružiny a rybíz. K tomu jsem si natrhal aronii a rozhodl se, že zkusím i něco jiného než obvykle,“ usmívá se pěstitel.