Eliška Filgasová, Dominika Gutová a Petra Dudová zaujaly svými kompozicemi Motýlí promenáda a Soví škola odbornou veřejnost z celého světa. Na perníkových unikátech složených ze stovek dílů, precizně zdobených s až robotickou přesností, začaly pracovat už na jaře. Pokračovaly také přes prázdniny a práci si nosily i domů. Vyplatilo se.

Jen zkompletovat Soví školu trvalo měsíc. „Jednotlivé díly jsme brousily pilníky na železo a na dřevo. Tak, aby všechno sedělo. Pak teprve přišlo na řadu zdobení. To mi trvalo asi tři měsíce,“ popisuje hrdá držitelka stříbrné medaile Eliška Filgasová, ale recept na polevu pro zdobení neprozradí. „Perník pečeme z klasického těsta, jaké děláte doma na vánoční perníčky. Ale na polevu máme tajnou recepturu.“

Sestava dvanácti stojících soviček vyžaduje i jakési sochařské znalosti. „Bála jsem se, že mi nebudou držet, že je postavím a budou mi přepadávat. A pak také, že jim upadnou křidýlka, což se taky stalo. Něco jsme lepili napodruhé,“ popsala mladá cukrářka.

Žádná modelace neexistuje. Holky mají všechno v hlavě, teprve až se díly upečou, zjistí, jestli všechny sedí. Pro obě kompozice pekla perník Petra Dudová. Spotřebovala devět kilogramů těsta. „Perník žije vlastním životem. Ne každý díl se povede. Někdy nesedí tloušťka, některý popraská. Je to umění upéct tak, aby byl krásně hladký a daly se na něj dělat jemné mřížky,“ prozradila expertka na pečení.

Druhé soutěžní perníkové nádheře dala autorka Dominika Gutová název Motýlí promenáda. I tady se společně s pekařkou Petrou potýkaly s přesností. „Ani nám nebyl cizí pilník, dokonce jsme používaly skalpel, připomněla Dominika.

„Nejhorší bylo přilepit křidélka a zabrat nám dala také tykadélka. Do tělíčka se udělá dírka a tykadlo se tam vsadí. Poleva je usušená, křehká a snadno se láme. Musí se dávat velký pozor. Při této operaci došlo dokonce na pinzetu,“ popsala precizní práci.

Preciznost není jediná vlastnost, která nesmí cukrářkám ze SOŠ Sousedíkova chybět. „Děvčata jsem si vytipovala pro jejich vzorný přístup, samostatnost, pečlivost, odhodlání, reprezentaci a také odvahu, která je důležitá,“ vysvětlila učitelka odborných předmětů Jaroslava Londová.

Cukrářky na soutěž připravila a všem jim udělala radost samotná práce i ocenění. „Získat medaile na mistrovství světa, to se žádné škole tady v okolí hned tak nepodaří. Děvčata dostala cenné rady. Mají velkou možnost se v budoucnu prosadit. Teprve startují do profesního života a mají kariéru před sebou,“ zhodnotila učitelka.

Úspěch žaček, přípravu i odbornost personálu ocenil ředitel SOŠ Josefa Sousedíka Marek Wandrol. „Zatímco ostatní měli prázdniny, holky dělaly na přípravách, nosily si práci i domů a poctivě makaly. Máme tu i další skvělé žáky, kteří když dobře naslouchají, dokáží dosáhnout skvělých úspěchů,“ liboval si ředitel.

Jaroslava Londová začala s přípravou na cukrářské soutěže už před dvaceti lety. „Za tu dobu vychovala spoustu talentů. A jsem rád, že ji tady ve škole máme,“ pochvaloval si ředitel Wandrol.

Soutěž nejlepších světových gastronomů se koná jednou za čtyři roky v Lucembursku. V letošním roce se uskutečnila ve dnech 24. až 28. listopadu. Celou výpravu SOŠ Josefa Sousedíka Vsetín navíc přijal také velvyslanec Petra Kubernát na ambasádě v Lucembursku.