Senzační přestup. Reprezentační gólmanka Kudláčková se vrací z Francie do Slavie

Váš návrat do Česka je poměrně překvapivou zprávou, byť jste ho během jara opatrně avizovala. Prozradíte, co bylo příčinou tohoto rozhodnutí?
Důvodů bylo více. Bylo tam takové malé sportovní vyhoření, osobní život, nebyla jsem ani přesvědčená o své další francouzské cestě… Jsem ráda, že se vše nakonec podařilo vyřešit takto a mohla jsem se vrátit domů do Prahy. Našla jsem si zde práci, jak jsem si plánovala, a chci si začít budovat život mimo házenou.

Týká se vaše rozhodnutí jen návratu do české soutěže, nebo jste se rozhodla ukončit své reprezentační působení?
Ne, určitě ne. Z mé strany se ve vztahu k reprezentaci nic nemění. Bude záležet jen na mých výkonech ve Slavii a novém trenérovi, jestli mě povolá.

Měla jste i jiné nabídky na přestup?
Žádné vlastně ani nebyly. Já jsem kontaktovala přímo pana Tomana (manažer DHC Slavia - pozn. aut.), který věděl, že se chci vrátit do Slavie. Takže ani nikdo z ostatních klubů moc nevěděl o mých úmyslech. Řešili jsme to spolu už od zimy, tudíž nic dalšího do hry nevstupovalo.

Když se ohlédnete za svým působením v zahraničí. Jaké to bylo?
Bylo to skvělé. Neměnila bych vůbec nic. Působení ve Švédsku i ve Francii mi hodně dalo. Navíc obě země jsou odlišné, takže každá mě obohatila o něco jiného. Obě angažmá byla opravdu perfektní, ale přitom tak jiná. O to více to bylo pro mě cenné.

Basketbalový objev z Kanady. Mám český pas i krev, hlásí nová tvář reprezentace

Můžete porovnat ligové soutěže u nás, ve Švédsku a ve Francii? Co byste ráda přenesla do naší interligy?
Myslím si, že švédská ligová házená není o tolik lepší než česká. Je tam ale jiná mentalita a přístup ke sportu. Francouzská liga se vůbec srovnávat nedá, ta je jednou z nejlepších vůbec. Začíná to už od mládeže. Od způsobu tréninku, individuální přípravy. Ruku v ruce s tím jde, že kluby jsou profesionální. České házené bych z toho všeho přála především právě více financí.

Zdroj: se svolením DHC Slavia PrahaDo Slavie jste se vrátila po čtyřech letech, což není zase až tak dlouhá doba. V šatně jste ale již nenašla moc svých bývalých spoluhráček. Tým se výrazně změnil a omladil. Jak se cítíte uprostřed tak mladého kádru?
Je to super a fajn, že jsou tady mladé holky. Mohou se ještě leccos naučit. Myslím si, že v tomto týmu je velký potenciál, který se bude ještě rozvíjet. Jinak z toho bývalého týmu jsou tady už jen tři hráčky. Je to opravdu trošku jiné, než když jsem odcházela. (usmívá se)

Takže přijímáte roli pomyslné házenkářské maminky?
Naštěstí je v týmu ještě Martina Weisenbilderová, která je starší než já. Takže spíš jsem až druhá maminka. (smích) Je ale pravdou, že chvílemi si tak opravdu připadám.

Trenér gentleman. Malina načíná 37. sezonu a k úspěchu chce dovést další Lvy

Přicházíte s prioritou budování profesního a osobního života. Budete Slavii k dispozici v plném rozsahu, nebo jste domluveni na nějakých úlevách? Například od cestování do vzdálených destinací a podobně.
Určitě je v plánu, že se budu účastnit všech klubových akcí. Možná to zatím, než se v práci zaběhnu a uplyne mi zkušební doba, to ne vždy půjde. Ale hovoříme spolu ve středu a já jsem zrovna na cestě na turnaj do Veselí… (smích) Takže všechno se asi bude dát nějak vyřešit.

Slavia v uplynulé sezoně po letech nepostoupila do bojů o medaile a musela se spokojit s konečnou pátou příčkou. Předpokládám, že půjdete do sezony s ambicí minimálně klub vrátit do semifinále play-off?
No to opravdu minimálně. Slavia by ale určitě měla vždy myslet na finále. Může se stát, že klubu nevyjde jedna sezona, ale je důležité, aby se to neopakovalo. Všichni si uvědomujeme, že další sezona musí být prostě lepší. Já osobně jsem si ale přišla pro titul, ten ještě nemám.