Dokument L-79. Takové označení si vysloužil jeden z důkazních materiálů, který posloužil žalobcům norimberského soudního tribunálu v roce 1945 proti čelním představitelům nacistického Německa. Daný předmět doličný patřil mezi ty důležitější - americký žalobce Sidney Alderman jeho čtení věnoval prakticky celé zasedání soudu dne 26. listopadu 1945.

Právě tento dokument, známý také jako Schmundtův protokol, zachytil slova Adolfa Hitlera z května 1939 o tom, že chce co nejdříve napadnout a obsadit Polsko. Nacistický vůdce je pronesl na schůzi vrchního velení německé armády. „23. května 1939 se v Hitlerově pracovně v novém říšském kancléřství v Berlíně konala porada. Hitler oznámil své rozhodnutí zaútočit na Polsko, uvedl své důvody a diskutoval o vlivu, který by toto rozhodnutí mohlo mít na jiné země,“ zmiňuje web projektu Avalon, digitální knihovny týkající se práva, historie a diplomacie, kterou založila prestižní americká univerzita Yale.

Václav Morávek se svým dobrmanem Rynem. Legendární odbojář měl spíše drobnou, štíhlou, ale šlachovitou a osvalenou postavu. V době své smrti vážil kolem 56 kilogramů
Byla vaše prababička milenkou Václava Morávka? O životě a láskách legendy odboje

Zápis ze schůze vytvořil Hitlerův vrchní armádní pobočník Rudolf Schmundt, podle kterého nakonec dokument dostal jméno. Tento muž patřil mezi Hitlerovy nejvěrnější, za svého vůdce i zemřel.

Rudolf Schmundt, pobočník nacistického vůdce Adolfa Hitlera.Rudolf Schmundt, pobočník nacistického vůdce Adolfa Hitlera.Zdroj: Wikimedia Commons, Bundesarchiv, Bild 183-J27812, CC BY-SA 3.0

„Budoucnost plná důvěry“

V době, kdy Hitler pronesl svá slova, byla situace v Evropě dlouhé měsíce krajně napjatá. Velká Británie a Francie ale stále věřily, že mnichovská dohoda ze září 1938, která připravila Československo o Sudety, a rozpad Československa a vznik Protektorátu Čechy a Morava z března 1939 další Hitlerovu rozpínavost zastaví. Představitelé nacistického Německa o tom své protějšky neustále ujišťovali.

Mezi Německem a Polskem sice otevřeně pokračoval spor o polský Gdaňsk, přípravy na jehož vojenské obsazení své armádě Hitler nařídil už na podzim 1938, oficiálně ale Německo dál tvrdilo, že žádný ozbrojený spor s Polskem nehrozí. Na konci ledna 1939 Hitler na zasedání v Reichstagu mluvil o německo-polském přátelství. „Během neklidných měsíců minulého roku bylo přátelství mezi Německem a Polskem jedním z nejvíce uklidňujících faktorů v politickém životě Evropy,“ prohlásil vůdce nacistické země.

Nikita Sergejevič Chruščov
Chruščov a jeho cesta k moci: Vedla přes mrtvoly, vůdce v něm nikdo neviděl

Jeho ministr zahraničních věcí Joachim von Ribbentrop podobná slova použil během projevu ve Varšavě, který zazněl jen pár dní před Hitlerovým. „Polsko a Německo se mohou těšit na budoucnost s plnou důvěrou v pevný základ svých vzájemných vztahů,“ vyslovil se Ribbentrop.

Joachim von Ribbentrop při svém vystoupení před Mezinárodním vojenským tribunálem v NorimberkuJoachim von Ribbentrop při svém vystoupení před Mezinárodním vojenským tribunálem v NorimberkuZdroj: Wikimedia Commons, Charles Alexander Credit: USHMM, courtesy of Harry S. Truman Library, volné dílo

Příprava na boj

Ve skutečnosti však Hitler a další představitelé Německa vojenský útok na Polsko připravovali. A v květnu 1939 Hitler celou záležitost dál probíral s čelními postavami německé armády. V jeho pracovně v tu chvíli byli kromě pobočníka Schmudta a dvou dalších pobočníků přítomni vrchní velitel Oberkommanda der Wehrmacht Wilhelm Keitel, velitel luftwaffe Hermann Göring a jeho pobočník, vrchní velitel německého válečného námořnictva Erich Raeder, náčelník vrchního velitelství pozemního vojska Walter von Brauchitsch, generální inspektor luftwaffe Erhard Milch, člen vrchního velení námořnictva Conrad Albrecht, náčelník štábu hlavního velitelství pozemních sil Franz Halder, náčelník štábu luftwaffe Hans Jeschonnek, náčelník štábu vedení námořní války Otto Schniewind a zástupce náčelníka operačního štábu Walter Warlimont.

Hitler chtěl všechny muže informovat o svých dalších záměrech. „Řešení problému vyžaduje odvahu. Zásada, že se člověk vyhýbá řešení problému tím, že se přizpůsobuje okolnostem, je nepřípustná. Okolnosti se musí spíše přizpůsobovat. To je nemožné bez invaze do cizích států nebo útoků na cizí majetek,“ prohlásil Hitler podle Schmundtova zápisu.

Obviněný Ariel Castro
Případ Ariela Castra: Unesené dívky znásilňoval, poté mlátil, aby potratily

Následně už byl nacistický vůdce konkrétnější a pronesl slova, která předznamenala, co se začne dít v dalších měsících. „Nejde tedy o ušetření Polska a zbývá nám rozhodnutí zaútočit na Polsko při první vhodné příležitosti. Nemůžeme očekávat opakování české aféry. Bude válka. Naším úkolem je Polsko izolovat,“ řekl Hitler.

Své rozhodnutí zdůvodnil nutností zisku dalšího životního prostoru pro Německo. „Pro nás jde o rozšiřování životního prostoru na východě a zajištění zásobování potravinami a také řešení baltského problému,“ uvedl nacistický vůdce.

Svá slova naplnil. Útokem na Polsko z 1. září 1939 začala druhá světová válka.

Oběť atentátu

Zatímco část členů velení německých ozbrojených sil, kteří si Hitlerova slova 23. května 1939 vyslechli, o své funkce po politických sporech přišla, Hitlerův pobočník Schmundt, který jeho slova zaznamenal, stál při vůdci až do konce svého života - který ukončil zřejmě nejznámější atentát na Hitlera.

Podpis Mnichovské dohody v roce 1938. V pozadí u zdi stojí Hitlerův pobočník Rudolf Schmundt.Podpis mnichovské dohody v roce 1938. V pozadí u zdi stojí Hitlerův pobočník Rudolf Schmundt.Zdroj: Wikimedia Commons, Bundesarchiv, Bild 183-R72204, CC BY-SA 3.0

Podle webu Harvardské univerzity věnovaného norimberskému procesu Schmundt postupně získal hodnost generála pěchoty (do té ho Hitler povýšil až několik dnů před smrtí). Schmundt, narozený v roce 1896, se účastnil první světové války jako nižší důstojník reichswehru. V armádě nakonec s výjimkou krátké přestávky působil i po konci války a vzniku Výmarské republiky.

Hitlerovým pobočníkem se tento muž stal v roce 1938 a z titulu své funkce vytvářel zápisy z porad, kde se mimo jiné jednalo o dalším osudu Československa. Na vlastní oči viděl třeba i podpis mnichovské dohody. Adolf Hitler byl se Schmundtem vždy spokojený. „Byl to sympatický a poslušný muž a schopný důstojník,“ uvádí publikace Inside Hitler's High Command z roku 2000.

Vagony použité při březnových deportacích lidí z Estonska, Lotyšska a Litvy na Sibiř v roce 1949
Operace Priboj: Sověti naložili tisíce lidí do dobytčáků a převezli na Sibiř

Osudným se mu stal atentát na Hitlera z 20. července 1944, který provedl plukovník Claus von Stauffenberg a který zorganizovali odpůrci režimu, kteří se rekrutovali zejména z řad armády. Když vybuchla bomba v aktovce, kterou Stauffenberg nechal ležet ve Vlčím doupěti, Schmundt byl jedním z těžce zraněných - přišel o oko a nohu, utrpěl vážné poranění na tváři.

Zničená místnost v Hitlerově Vlčím doupěti po výbuchu bomby, kterou přinesl plukovník von Stauffenberg.Zničená místnost v Hitlerově Vlčím doupěti po výbuchu bomby, kterou přinesl plukovník von Stauffenberg.Zdroj: Wikimedia Commons, Bundesarchiv, Bild 146-1972-025-12, CC BY-SA 3.0

Hitler svého cenného pobočníka navštívil v nemocnici a povýšil ho. „Vždy to musí nejtvrději zasáhnout ty nejlepší. […] Snad to Schmundt zvládne, je to nepostradatelný pobočník a jeden z mých oblíbených kolegů,“ vyjádřil se Hitler.

Tentokrát se ale věci dle vůdcova přání nevyvíjely. Schmundt svým zraněním podlehl 1. října 1944.