Právě před 600 lety, 4. října 1423, udělil uherský král a jediný dědic českého trůnu Zikmund Lucemburský (v té době v Čechách převážně nenáviděný) svému zeti, rakouskému vévodovi Albrechtovi, a jeho ženě a své dceři Alžbětě Lucemburské v léno Moravské markrabství s výjimkou majetku olomouckého biskupa, opavského vévody Přemka a královských hradů i měst Jihlava, Znojmo, Jemnice a Pohořelice.

Neobvyklé gesto tchána Zikmunda

Byl to na tu dobu značně neobvyklý krok. Moravu spravoval od 17. listopadu 1421 nový landfrýd, tedy branně-politická instituce vykonávající správu země, jehož správní moc dosud platila (trvala většinou pět let). Dosadit v takové situaci na Moravu nového markraběte bylo novum, k němuž od zavedení této instituce za vlády Jošta Moravského Lucemburského (Zikmundova bratrance, jenž zemřel v roce 1411) ještě nikdy nedošlo.

„Ustanovení nového moravského markraběte znamenalo významný předěl v dalším vývoji Moravy, i když se Albrecht Habsburský oficiálně ujal vlády až během roku 1424,“ uvádí v práci „Politický a mocenský dualismus panovníka a šlechty na Moravě se zvláštním zřetelem k osobnosti Petra Strážnického z Kravař“ Josef Svoboda.

Zikmund Lucemburský, uherský král a pozdější římský císař
Zabili mu tchyni, zajali ženu. Zikmundovi to paradoxně pomohlo k trůnu v Uhrách

Zikmundova darovací listina sice zachovávala koncept, který definoval už Karel IV. v dubnu 1348, tedy že se Morava dělí na tři části – na samotné markrabství, olomoucké biskupství a opavské vévodství, současně ale Karlův politický odkaz porušovala; protože ten zaručoval Moravě postavení nezcizitelné korunní země, jež nesměla být podřízena nikomu bez souhlasu obou zemských sněmů.

Mladému rakouskému vévodovi, jenž byl nejenom Zikmundovým zetěm, ale také chráněncem a adoptivním synem, se však tímto krokem, jakkoli sporným, poprvé pootevřely dveře k českému království. Na to, aby je otevřel docela, však musel ještě ledaco překonat. Nedá se říci, že by na to nebyl zvyklý; těžký život měl od dětství. Ale se svou vysokou postavou, jež podle jeho současníků od pohledu budila hrůzu, byl zvyklý si autoritu zjednat.

Zdroj: Youtube

Drsné dětství bez otce

Jako mnoho jeho současníků, ani Albrecht neměl moc šťastné dětství. Jeho otec Albrecht IV. zemřel, když bylo chlapci teprve sedm let, takže se záhy dostal do poručnictví tří znesvářených bratrů z rodu Leopoldinů, svých prastrýců Wilhelma, Leopolda a Ernsta.

Nárok na dítě, jež bylo dědicem tučných příjmů ze dvou rakouských vévodství, spory mezi bratry ještě umocnil. Ani jeden se nechtěl takového bohatství vzdát a o Albrechta se takřka doslova přetahovali.

V bitvě u Nekmíře před 600 lety husité poprvé využili vozovou hradbu
Před 600 lety Žižka poprvé použil vozové hradby. Ze smrtící taktiky udělal trumf

Vzniklou situaci se rozhodly radikálním způsobem vyřešit dolnorakouské stavy. Jejich příslušníci si vyžádali omezení Albrechtova poručnictví jen do 24. dubna 1411, kdy chlapci táhlo na 14. rok (podle habsburského práva měl být v tom věku prohlášen za zletilého, ale jeho poručníci odkládali tento právní úkon na co nejpozději), a ve stejné době ho s jeho souhlasem jednoduše unesli.

Albrecht Habsburský jako římský král Albrecht II. Rakouským vévodou se stal v roce 1404, moravským markrabětem v roce 1423 a římským, českým i uherským králem v roce 1438. V roce 1439 zemřel na úplaviciAlbrecht Habsburský jako římský král Albrecht II. Rakouským vévodou se stal v roce 1404, moravským markrabětem v roce 1423 a římským, českým i uherským králem v roce 1438. V roce 1439 zemřel na úplaviciZdroj: Wikimedia Commons, Antoni Boys gen. Anton Waiss, volné díloMladý dědic rakouských vévodství pak byl oficiálně zbaven poručnictví a konečně zdědil své země. Brzy nato zemřel jeden z jeho prastrýců, vévoda Leopold, prý na mrtvici ze vzteku nad touto realitou. Albrecht se v červnu 1411 přestěhoval do Vídně a začal se učit, jak vládnout.

V prvních vladařských krocích si nevedl špatně. V roce 1412 potvrdil Vídni tzv. městským právem její práva a svobody, v srpnu vydal nařízení týkající se pěstování vinic a současně rozvíjel s požehnáním papeže Martina V. silné postavení církve, o niž se hodlal opírat.

Po Zikmundově boku na husity

Právě náboženská otázka ho také dovedla po bok Zikmunda, neboť v roce 1420 vyhlásil papež křížovou výpravu proti „kacířským husitům v Čechách“ a Albrecht se v ní se svým vojskem přidal k Zikmundovi.

S husity se poprvé střetl poté, co spolu s jihočeským magnátem Oldřichem z Rožmberka oblehl Tábor. Nenadálý jezdecký přepad ale rozprášil jeho ležení a stal se předehrou k následujícímu slavnému vítězství husitských bojovníků v bitvě na Vítkově. Sám Albrecht se zachránil jen včasným útěkem, přičemž přišel i o svou výbavu a stan.

V červenci 1420 pak došlo k legendárnímu střetnutí křižáckého jezdeckého oddílu s Žižkovou posádkou bránící provizorní husitskou pevnůstku na pražském vrchu Vítkov, v němž husité křižáckou jízdu porazili. Zikmund tak nedokázal vzbouřenou Prahu obklíčit, a třebaže se ještě nechal korunovat na Pražském hradě českým králem, brzy nato obléhání ukončil a stáhl se do Kutné Hory.

Útěk Zikmundových křižáků od Kutné Hory, kterou zapálili, směrem k Německému Brodu, na obraze Huga Schüllingera z 19. století
Velký triumf Jana Žižky. Před 600 lety rozdrtil Zikmundovy muže u Habrů

Na rozpadu první křižácké výpravy se hodně podílely také národnostní spory v řadách křižáckého vojska, v němž byla i řada českých pánů, jimž se surové počínání křižáků vůči českému obyvatelstvu nemálo zajídalo. To se ale nijak netýkalo Albrechta – ten stál v křižáckém tažení věrně při Zikmundovi, v němž hledal zřejmě i chybějící otcovský vzor.

Uherskému králi byla tato náklonnost mladého rakouského vévody očividně sympatická a hodně si Albrechta oblíbil. V dubnu 1422 mu dal za ženu svou jedinou dceru Alžbětu Uherskou a začal si z něj cílevědomě vychovávat svého nástupce. S tím souviselo také ono sporné rozhodnutí svěřit habsburskému dědici Moravu. Moravského panství se mladý markrabě fakticky ujal v roce 1424.

Dne 28. září 1421 se Albrecht v Praze oženil s českou a uherskou princeznou Alžbětou Lucemburskou (1409–1442), dcerou císaře ZikmundaDne 28. září 1421 se Albrecht v Praze oženil s českou a uherskou princeznou Alžbětou Lucemburskou (1409–1442), dcerou císaře ZikmundaZdroj: Wikimedia Commons, autor neznámý, volné dílo

Rakousko uprostřed husitských válek

Následovalo desetiletí husitských válek, které ukončila v podstatě až bitva u Lipan. Albrecht v jejich průběhu podporoval Zikmunda vojensky i politicky. V březnu 1426 hostil ve Vídni Zikmundem svolaný sněm bavorských vévodů, jednající o sporech na kostnickém koncilu, na podzim téhož roku pak sezval do Vídně představitele rakouských stavů k jednání o husitské otázce.

V roce 1429 pak pomohl zprostředkovat jednání mezi Zikmundem a husitskými zástupci, jež se uskutečnilo v prosinci v Bratislavě. Husité na něm vyjádřili ochotu přijmout Zikmunda za českého krále, pokud splní jejich požadavky, což ale „ryšavý panovník“ kategoricky odmítl.

Defenestrace na Novoměstské radnici v Praze roku 1483 (Česko-moravská kronika, 1872)
Zapomenutá defenestrace. V září 1483 letělo z oken Novoměstské radnice osm mužů

V srpnu 1431 tak byla v bitvě u Domažlic rozdrcena koalicí husitských vojsk už čtvrtá křížová výprava. Husitská vojska také vtrhla do Rakouska, a třebaže byla odražena, evropská šlechta i duchovenstvo pochopily, že silou kacířské Čechy nezdolá a že musí tento konflikt ve střední Evropě vyřešit diplomatickou cestou. Následovala jednání v Basileji, kde v listopadu 1433 vznikla první verze kompromisních Basilejských kompaktát, umožňujících přijímání podobojí.

V roce 1434 pak přišla osudová bitva u Lipan, v níž husitské radikály porazila umírněnější Panská jednota, a konečně tak otevřela dědici českého království cestu k vládě v českých zemích, kterou stvrdilo slavnostní vyhlášení Basilejských kompaktát v Jihlavě v červnu 1436.

Zikmund se stal konečně uznávaným českým králem, ale dlouho se ze svého panování netěšil, protože už 9. prosince 1437 ve Znojmě zemřel. Upřímně truchlící Albrecht Habsburský nechal jeho tělo převézt k pohřbu do Velkého Varadína.

Král uherský, římský i český

Po Zikmundově smrti byl Albrecht nejdříve korunován 1. ledna 1438 ve Stoličném Bělehradu uherským králem, poté 18. března 1438 byl ve Frankfurtu nad Mohanem zvolen králem římským a konečně 29. června 1438 přijal v Praze korunu českých králů.

Ne všichni čeští páni se však s jeho korunovací smířili, proti byla zejména strana vedená českým šlechticem Hynkem Ptáčkem z Pirkštejna.

„Opozice prohlásila 29. května 1438 na Mělníku za českého krále tehdy jedenáctiletého Kazimíra Jagellonského. Albrecht ale jednal rychle a rozhodně. Dne 13. června 1438 vjel do Prahy a tady podle výpovědi českého letopisce ‚…měšťané se všemi řemeslníky s korúhvemi a s sviecemi slavně jeho přivedli po městě na rynk pražský až do jeho hospody‘,“ uvádí web Královské dílo.

Josef Mathauser: Zvolení Jiříka z Poděbrad králem českým roku 1458
Před 575 lety dobyl Jiří z Poděbrad Prahu. Rozhodující útok vedlo jen šest mužů

Noc před korunovací strávil Albrecht na Pražském hradě. Ráno pro něj přišlo procesí s biskupem Filibertem z Coutances, olomouckým biskupem Pavlem z Miličína, litomyšlským biskupem Nikodémem a dalšími církevními hodnostáři. Vyhledali krále na jeho loži a pak ho doprovodili do chrámu sv. Víta. Čeští velmožové při tom nesli vladařské insignie – meč, žezlo, jablko a korunu. S nimi šel pod nebesy Albrecht.

V chrámu před hlavním oltářem složil během mše trojí přísahu. Tady během obřadu oděn v humerál, albu a dalmatiku přijal zlatou čapku, meč, žezlo a jablko. Pak mu byla sňata čapka a poté, co poklekl, čtyři páni pozdvihli korunu a Oldřich z Rožmberka se třikrát dotázal, zda je vůle českých pánů, aby byl Albrecht korunován. Poté, co zazněla odpověď „rádi“, páni spolu s olomouckým biskupem třikrát vložili Albrechtovi korunu na hlavu. Následně zazněl chorál „Svatý Václave“ a „Te Deum“. Pak prohlásil Oldřich z Rožmberka: „Páni čeští, hle, král tento je pánem koruny České!“ Po korunovačním obřadu pasoval Albrecht sto rytířů a pak následovala hostina v královském paláci.

Václav Brožík: Výjev z volby českého krále, Jiřího z Poděbrad
Utajovaný syn Jiřího z Poděbrad Boček: Jeho osud je záhadou, rodina ho ukrývala

„Při Albrechtově korunovaci si přisvojili výraznou roli čeští velmožové. To bylo neslýchané, protože nejen pomazání krále, ale i vsazení koruny na hlavu bylo právem a povinností pražských arcibiskupů… Tím, že panovníkovi vložili korunu na hlavu velmoži, bylo manifestováno, že nový vladař se stal králem z jejich vůle. Albrechtova korunovace se stala manifestací politické síly českého panstva na úkor posvátnosti obřadu,“ podotýkají autoři Královského díla.

Koncem října 1438 odjel Albrecht do Slezska a do Prahy se už nikdy nevrátil. V roce 1439 se přesunul se svými vojsky z Vídně do Uher, kde hrozilo nebezpečí tureckého vpádu. V jeho očekávání se 29. července rozložil v bažinách u Segedínu a zůstal tam téměř tři měsíce. V ležení se nakazil úplavicí, kvůli čemuž se v září nebo v říjnu vrátil do Vídně. Jeho stav se ale nadále zhoršoval, až nakonec 27. října v obci Neszmély u Ostřihomi zemřel.

Jeho syn Ladislav se narodil až po jeho smrti a v roce 1453 se stal českým králem, ale už čtyři roky poté podlehl akutní leukémii. S jeho skonem vymřela i albertinská linie Habsburků.