Kliknutím zvětšíteDodnes není jisté, kdy tento tajemný dobrodruh skutečně zemřel. Podle českých pramenů skonal ve 42 letech ve vězení na hradě Hněvín v Mostě 1. listopadu 1597, podle britského spisovatele Charlese Nicholla, autora práce Poslední léta Edwarda Kelleyho, alchymisty císařova, nejpravděpodobněji v listopadu nebo v prosinci roku 1597. Zajímavé ale je, že do Anglie se první zpráva o jeho smrti dostala už koncem roku 1595. A to není jediná záhada, která se s tímto mužem pojí.
Tajemná návštěva
Nejznámější část Kelleyho příběhu začíná v prvních dnech března 1582, kdy tento muž vkročil do domu doktora Johna Deea, nacházejícího se ve vesnici Mortlake poblíž Londýna.
Matematik, fyzik, astrolog a lidově řečeno mág Dee, jemuž bylo v té době něco přes 50, byl hlavním rádcem anglické královny Alžběty I., pokud jde o veškeré okultní záležitosti. Jeho návštěvník byl však ještě záhadnější a temnější než on sám. „Víme o něm, že mu v té době bylo 26 let, že pocházel z Worcesteru, že to byl lékárnický učeň. A že měl problémy se zákonem,“ popsal ho Nicholl.
Oním návštěvníkem byl Eward Kelley, ale pod tímto jménem ještě nevystupoval, nebo se tak alespoň nepředstavil svému hostiteli – v Deeově deníku se totiž poprvé objevil jako Edward Talbot.
Mladý muž jevil zájem o to, prezentovat sám sebe jako duchovní médium a žádal o pomoc při svých filozofických studiích „prostřednictvím požehnaných Božích andělů“. Dee byl opatrný, protože viděl, že jeho host žádné zkušenosti s magií nemá. Nejdříve ho tedy poučil o tom, že je zásadní rozdíl mezi vzýváním dobrých andělů a vyvoláváním zlých duchů, a poté ho zasvětil do seancí.
Kelley se podle jeho vzpomínek opravdu projevil jako médium a zůstal poté Deeovým pojítkem s anděly celých sedm let, nejprve v Mortlake a od roku 1583 i při jejich společných cestách po střední Evropě. Po pobytu v Krakově se vydali do Prahy, kam dorazili 9. srpna 1584.
Mám spát s tvou ženou, řeklo médium
S Deem se pojí i všechny nejslavnější legendy, jež máme s Kelleym spojené. Jako Deeovo médium prý Kelley vídal v jeho křišťálové kouli duchy a četl budoucnost z Deeovy obsidiánové desky (proslulého kouřícího zrcadla aztéckého boha Tezcatlipoky).
V popisech jejich vzájemného vztahu přitom vystupuje Dee většinou jako ctihodný, ale důvěřivý starý mág, který Kelleymu naletěl. Při seancích se totiž tento muž neopíral o magické vlastnosti a zázračné předměty, ale o svou schopnost mluvit bez zjevného pohybu rtů, již zneužíval k tomu, aby si „ústy duchů“ řekl, o co chtěl.
Záhadná smrt Tycha de Brahe:
Podle Nicholla to ilustruje historka z jejich pobytu na zámku Třeboň v jižních Čechách u Viléma z Rožmberka, kde duchové při seanci s Kelleym coby médiem „vyjevili“, že by měl s Deeem sdílet jeho manželku.
Janet Deeová byla téměř o 30 let mladší než její muž, patřila mezi královniny dvorní dámy a traduje se o ní, i když to není doloženo, že byla plavovlasá a krásná. Představa, že má být po vůli ještě jinému muži, se jí vůbec nezamlouvala. „Čtvrt hodiny plakala a třásla se, ale nakonec souhlasila se slovy, že i když se odevzdává k použití, věří, že Bůh ji raději promění v kámen, než by dovolil, aby ve své poslušnosti utrpěla jakoukoli hanbu,“ zapsal Nicholl.
O devět měsíců porodila syna. Byl pokřtěn jako Theodorus Trebonianus, tedy něco jako Dar Boží z Třeboně. Je nutné hádat, kdo asi byl jeho otec?
Doktor Dee ve spojení se svým médiem Edwardem Kelleym předvádí své magické schopnosti Guyi Fawkesovi
Nejslavnějším alchymistou své doby
Vilém z Rožmberka pozval oba anglické mágy poté, co se z Prahy narychlo uklidili do Saska, protože na pražském císařském dvoře Rudolfa II. Habsburského upadli v podezření ze špionáže pro anglickou královnu. Rožmberkovo pozvání prý Rudolfa rozezlilo, ale jak se Kelleyho věhlas mezi českou šlechtou šířil, změnil císař názor. Nakonec se s Vilémem sešel a začal si od něj anglického „kouzelníka“ půjčovat. Kelley pak žil střídavě v Praze i v Třeboni ve službách obou pánů.
Onen věhlas, který zviklal i císaře, si však Kelley nedobyl duchařením, ale jiným odvětvím okultistického repertoáru: alchymií. „Kdybych to neviděl, nevěřil bych tomu: Viděl jsem mistra Kelleyho, jak vložil do tyglíku základní kov, a poté, co jej přistavil nad menší oheň a vložil do něj malé množství lektvaru, jež zamíchal dřevěnou tyčí, vyšlo z něj ve velkém poměru zlato,“ prohlašoval anglický diplomat Edward Dyer, jenž byl v Praze přítomen jedné Kelleyho transmutaci. Po celé Evropě pak letěla zvěst: Kelley objevil Kámen mudrců a může vyrábět zlato.
Tím se mág dostal na výsluní císařovy přízně. „Emocionálně nevyzpytatelný Habsburk byl posedlý uměním, filozofií i magií, a byl přesvědčen, že Kelley má tajemství alchymie opravdu ve svých rukách,“ napsala spisovatelka a novinářka Nancy Bilyeauová v práci Jak císař polapil podvodníka.
Když se Dee vrátil v roce 1589 z Čech zpátky do Anglie, jeho společník tak zůstal v Praze. Získal slávu i bohatství a kromě nich také rytířský titul: sir Edward Kelley z Imany, baron Čech. Vlastnil Faustův dům neboli Mladotovský palác v Praze na Dobytčím trhu (dnešním Karlově náměstí), tvrz Včelní Hrádek a několik dalších domů v Praze a v Jílovém, kde úspěšně podnikal s mlýnem a pivovarem.
Záhadný zjev
Je přitom pozoruhodné, že o fyzické podobě tak významného a opěvovaného muže víme vlastně jen málo. Jaký Kelley skutečně byl?
Jeho jediný známý portrét od nizozemského rytce Francise Cleyna pochází z poloviny 17. století a Cleyn zřejmě Kelleyho podobu jen hádal. Podle jeho představy šlo o vyzáblého vousáče s protáhlým obličejem, oblečeného v plášti lemovaném kožešinou, s čtyřrohým kloboukem na hlavě.
Na druhé straně Angličan, který Kelleyho v roce 1593 v Čechách navštívil, ho popisoval jako „tlustého a veselého chlapíka“. „Kelley rozhodně nebyl žádný asketa. Často je zmiňována jeho záliba ve víně,“ píše Nicholl. Ten zmiňuje také několik Kelleyho opileckých incidentů: například vyhrožování sluhovi Alexandrovi, že mu usekne hlavu, při němž Kelley přejížděl sluhovi po krku svou holí.
Sama hůl je také zajímavá. Je totiž možné, že ji Kelley neměl jen pro parádu, ale opravdu ji potřeboval. „Papežský nuncius odkazuje ve svém dopise z Prahy z dubna 1586 na na Giovanniho Deeho a jeho chromého společníka. Postižení je také tradičně spojováno s psychickými silami, o nichž tvrdil, že je má,“ píše Nicholl.
Další variace Cleynova portrétu Edwarda Kelleyho, pocházející z Alchymie starověké a moderní od H. Stanleyho Redgrovea
Často diskutovanou otázkou jsou také Kelleyho údajně chybějící ušní boltce. Traduje se, že o ně měl přijít na pranýři v rodné Anglii, když se údajně dopustil podvodu s listinami v kanceláři notáře, kde pracoval jako pomocník. Podle českých badatelů, kteří se zabývali Kelleyho životem (Petry Chourové či Ivana Svitáka), je ale pravděpodobnější, že šlo o vrozenou vadu ušních boltců, a to možná jen jednoho z nich.
Jako bezuchého líčil Kelleyho také český alchymista a protestantský kněz Šimon Tadeáš Budek z Lešin a Falkenberka a Podkrkonoší. Ten ho dále popisoval i jako dlouhovlasého, přičemž se domníval, že důvodem bylo právě to, aby dlouhé vlasy zakryly znetvoření uší.
Rodinný život
Svůj osobní život Kelley spojil s krajankou Johanou Westonovou, vdovou po úředníkovi Johnu Westonovi, s nímž měla dvě děti a nakonec ho v květnu 1582 pohřbila ve stejném kostele, kde s ním měla svatbu.
O tom, jaký byl její vztah s Kelleym, existují rozporuplná svědectví. „Mám udělat věc, pro níž nemám přirozené sklony,“ zapsal si Kelley 29. dubna 1582 do svého deníku poznámku ke zprávě, že mu duchové přikázali se oženit. Podle toho by se zdálo, že byl k sňatku nucen.
Přesné datum svatby není známo, ale muselo to být někdy před koncem dubna 1583, kdy se Dee již zmiňuje o Kelleyho manželce. V každém případě se Johana s dětmi přestěhovala do Prahy, kde se její dcera Elizabeth Jane Westonová později proslavila jako první česká básnířka s perfektní znalostí latiny. Ve svém díle Kelleyho vysoko ocenila: „Ceu pater alter amavit“ – „miloval mě jako můj druhý otec.“
Elizabeth zemřela v Praze v roce 1612, syn John Francis v roce 1600 ve věku asi 20 let v Ingolstadtu, kde studoval. Zdá se tedy, že Kelley navzdory svým prvotním obavám v rodičovské roli uspěl a svým dětem dal lásku i kvalitní vzdělání.
Přichází pád
Na vrcholu kariéry a bohatství nicméně nezůstal dlouho. Po roce 1590 přišel rychlý pád. Poprvé byl z císařova rozhodnutí zatčen v zájezdním hostinci v Soběslavi v roce 1591 či 1592, pravděpodobně při cestě do Třeboně ke svému ochránci Vilémovi. Záhy na to skončil v křivoklátském vězení.
Podle legendy ho císař nechal zatknout a uvěznit, aby z něj mučením vyrval postup měnící kov ve zlato, ale Kelley žádný takový postup neznal a veškerá jeho alchymie spočívala jen v eskamotérských kouscích. Nemohl proto císařovu vůli splnit.
Habsburský císař Rudolf II., u jehož dvora zažil Edward Kelley vrchol své kariéry i svůj pádTato legenda je zřejmě zčásti pravdivá. Rudolf II., který podle moderních historiků trpěl depresemi a byl posedlý strachem ze smrti, viděl zřejmě v alchymii skutečně spásu své osoby i pokladny. Není ale doloženo, že by Kelley byl na Křivoklátě mučen. Spíš tam měl pod dohledem provádět alchymické experimenty. Ty ale byly v takových podmínkách nutně neúspěšné.
Anglickému mágovi se podařilo ještě jednou své věznitele zviklat a před 430 lety byl z křivoklátského vězení dočasně propuštěn, aby ve svých zázracích pokračoval na svobodě. Nedařilo se mu ale, zadlužil se, a tak byl o tři roky později uvězněn znovu, tentokrát na hradě Hněvín v Mostu, což bylo vězení pro dlužníky.
Zde v létě 1597 dokončil své Pojednání o kameni mudrců, které věnoval císaři, ale to jej z vězení nedostalo. Pokusil se tedy uprchnout a v noci se spustil po provaze do hradního příkopu. Provaz se ale přetrhl, Kelley se zřítil na dno příkopu a při pádu si zpřelámal i zdravou nohu. Ráno byl dopaden a údajně se rozhodl pro sebevraždu. Zemřel prý po vypití jedu, který si sám připravil. Místo jeho hrobu není známo.
7
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
