Francouzský podmořský záchranný tým objevil pozůstatky letadla Antoina de Saint-Exupéryho, autora Malého prince, šest desetiletí po jeho zmizení, uvedli ve středu 7. dubna 2004 výzkumníci vyslaní francouzskou vládou.

Potápěč na stopě

„Poprvé jsem ten vrak spatřil koncem 80. let. Myslel jsem, že je to německé letadlo. První pokus o jeho identifikaci – v roce 1989 – se nezdařil. Mé pátrání pak oživil objev stříbrného náramku se jménem Saint-Exupéry, který v roce 1998 našel místní rybář Jean-Claude Bianco. V souvislosti s tímto nálezem jsem si vytvořil pracovní hypotézu, která se během dalšího výzkumu měnila v jistotu,“ popsal novináři Pierru Cosmidisovi na stránkách Vraky 2. světové války cestu k objevu Exupéryho letadla francouzský potápěč, fotograf a podmořský výzkumník Luc Vanrell.

Onou hypotézou bylo, že trosky letounu, ležící na mořském dně poblíž ostrova Riou nedaleko Marseille, pocházejí skutečně z vojenského průzkumníku Lockheed P-38 Lightning (Blesk), v němž se na svou poslední misi vypravil koncem července 1944 slavný francouzský spisovatel Antoine Saint-Exupéry.

Tři osudy osobností, které utnul válečný rok 1944. Tři tajemná letecká úmrtí:

Hudební hvězda válečných let Glenn Miller. Skladatel, kapelník a trombonista na snímku z roku 1942, dva roky před svým zmizením
Tajemná letecká úmrtí: Zmizeli král swingu Miller, princ Exupéry i bratr JFK

Vanrell strávil několik let pokusy o přesnou identifikaci stroje. „Nebylo to jednoduché, protože se na daném místě zřítila dvě podobná letadla a jejich zbytky byly rozházené po mořském dně. Pátrání pod vodou komplikovala také hloubka, ve které vrak leží – 83 metrů – a nedostatek prostředků. Chtěl jsem najít jednoznačný důkaz, tedy identifikovat nějaký jedinečný kus, který mohl být pouze na Exupéryho letadle. Ale to jsem mohl najít jenom ve vraku. Takže jsem se pořád potápěl, abych zjistil, jestli takový jedinečný kousek ještě existuje,“ vyprávěl potápěč Vanrell.

Zdroj: Youtube

V roce 2000 se k němu připojil francouzský historik Philippe Castellano a o čtyři roky později, 7. dubna 2004, ohlásilo oddělení pro podvodní a podmořský archeologický výzkum francouzského ministerstva kultury, že kusy letounu na mořském dně skutečně patří Exupéryho Lockheedu, který zmizel 31. července 1944 během průzkumného letu. Potvrdilo to sériové číslo 2743L nalezené na jednom z úlomků.

„Tento objev je pro Francii, která dlouho spekulovala o osudu Saint-Exupéryho, aristokratického dobrodruha, z něhož život a knihy udělaly jednoho z největších hrdinů země, vzrušujícím momentem,“ komentoval v dobovém vydání americký deník The New York Times.

Proč se zřítil?

Ani objev letadla ale neobjasnil tu největší záhadu: proč se vlastně Saint-Exupéry zřítil? Vanrell s Castellanem a s bavorským archeologem Linem von Gartzenem kontaktovali v roce 2006 bývalého německého válečného stíhače Horsta Ripperta, který tvrdil, že spisovatelovo letadlo sestřelil 31. července 1944 on, a že kdyby věděl, že v něm sedí autor Malého prince, nestřílel by.

„Byl pode mnou, viděl jsem jeho značení. Manévroval jsem za ním a sestřelil jsem ho,“ uváděl Rippert, který si podle vlastního prohlášení všiml dvouocasého Lockheedu P-38 ve chvíli, kdy ve své stíhačce Messerschmitt Bf 109 prolétal nad Středozemním mořem poblíž Toulonu a ohromilo ho, že vidí nepřátelské letadlo osamocené.

Noční nálet na Norimberk před 80 lety se stal nejtragičtější operací RAF za celou válku:

Tři Lancastery B Mark III z 619. perutě RAF. Letoun v popředí byl zničen při nouzovém přistání po návratu z nešťastného norimberského náletu z 30. na 31. března 1944. Posádka havárii přežila, ale později byli všichni zabiti v akci
Nejhorší noc RAF: Nálet na Norimberk znamenal katastrofu pro stovku bombardérů

Sestřelení slavného spisovatele označoval za své trauma, protože Exupéry byl jeho oblíbeným autorem a právě jeho knihy jej prý dovedly už před válkou k zájmu o létání.

Rippertovo prohlášení o sestřelu ale není dodnes doloženo. „Vyšetřovatelé nenašli v nalezených kusech letadla žádné stopy děr po kulkách ani nic jiného, co by německé tvrzení dokládalo. Dokázali pouze to, že letadlo vstoupilo do vody vertikálně v rychlosti zhruba 805 kilometrů za hodinu,“ uvádí Desiree Kocisová v článku Letové záhady: Zmizení Antoina de Saint-Exupéryho pro Plane and Pilot Magazine.

Konec autora Malého prince tak zůstává dodnes tajemný. Stejně jako celý jeho život.

Cesta k létání

Antoine de Saint-Exupéry se narodil 29. června 1900 v Lyonu ve šlechtické rodině. „Vyrůstal v relativním pohodlí, i když si prožil žal, když jeho milovaný mladší bratr François zemřel na revmatickou horečku v pouhých 15 letech,“ uvádí Edward G. Lengel na stránkách Národního muzea 2. světové války v New Orleansu v článku Poslední let Malého prince: Příběh Antoina de Saint-Exupéryho.

Během 1. světové války dokončil svá středoškolská studia (naštěstí pro něj nedosáhl do konce války braneckého věku) a v roce 1921 vstoupil do francouzské armády. Začal v ní jako kavalerista, ale už v té době toužil být pilotem. „Toto přání se ho drželo už od jeho prvního letu letadlem v roce 1912,“ píše Lengel.

Letoun P-38 Lightning podobného typu, v jakém zahynul Antoine Saint-ExupéryLetoun P-38 Lightning podobného typu, v jakém zahynul Antoine Saint-ExupéryZdroj: Wikimedia Commons, Tony Hisgett z Birminghamu, Spojené království, CC BY 2.0

A protože pozdější slavný spisovatel byl nejenom vnímavý, lyrický a romantický, ale také velmi cílevědomý, zařídil si přeložení k francouzskému letectvu a na trojplošníku Sopwith Triplane složil pilotní zkoušky. Láska k létání jej pak neopustila do konce života a stala se doslova jeho osudem až do tragického konce.

Problémový pilot

Jenomže Saint-Ex, jak mu říkali jeho přátelé, byl pilot nejenom vášnivý, ale občas také problémový. „Pro létání měl nepopiratelnou vášeň, ale provázela jej i pověst neukázněného pilota, který si čte za letu knihy a na složitosti letadel má málo trpělivosti. V době svého zmizení měl už za sebou několik velkých havárií,“ píše Desiree Kocisová.

Poprvé vážně havaroval počátkem roku 1923, kdy utrpěl zlomeninu lebky. To ho neodradilo a nechal se najmout k poštovní letecké službě přepravující korespondenci po celé západní Evropě a severní Africe.

13. května 1911 uskutečnil český aviatik Jan Kašpar památný 120 kilometrů dlouhý přelet z Pardubic do Prahy:

Kašparův Blériot po přistání. Dne 13. května 1911 uskutečnil český aviatik, inženýr Jan Kašpar, památný 120 kilometrů dlouhý přelet z Pardubic do Prahy, a vytvořil tak tehdejší rakousko-uherský rekord
Slavný let Jana Kašpara: na zápis do historie měla vliv ostrá hádka i vodní tok

Lety nad Saharou v něm zažehly celoživotní lásku k poušti, kterou zaznamenal i ve své nejslavnější knize. Stal se pak ředitelem letiště v západní Sahaře a mimo jiné několikrát zachraňoval piloty, kteří v této drsné a nehostinné krajině havarovali. Zkušenosti z tohoto období zúročil ve svých dvou prvních románech Jižní pošta a Noční let, ale vlastního sklonu k riskování se zcela nezbavil.

„Při jednom letu udělal chybu, že omylem vzlétl bez kyslíkové masky do 10 tisíc metrů místo 10 tisíc stop (tří tisíc metrů). Stal se hypoxickým a prodělal výpadek vědomí za letu,“ zmiňuje další Saint-Exupéryho problematické dobrodružství Kocisová.

Tato událost se nakonec obešla bez zranění, protože spisovatel se včas probral, ale některá jeho dobrodružství tak dobrý konec neměla.

Letecká havárie Antoina Saint-Exupéryho z roku 1935. Slavný spisovatel stojí vedle trosek svého letounu Caudron C.630 Simoun, s nímž havaroval v saharské poušti 30. prosince 1935 během závodu Paříž-Saigon. Pilot i jeho mechanik přežili tehdy bez úhonyLetecká havárie Antoina Saint-Exupéryho z roku 1935. Slavný spisovatel stojí vedle trosek svého letounu Caudron C.630 Simoun, s nímž havaroval v saharské poušti 30. prosince 1935 během závodu Paříž-Saigon. Pilot i jeho mechanik přežili tehdy bez úhonyZdroj: Wikimedia Commons, Saint-Exupéry/André Prévot, volné dílo

K jeho nejvážnějšímu meziválečnému leteckému incidentu došlo v roce 1935, kdy se pokusil o překonání rychlostního rekordu při letu z Paříže do Saigonu ve Francii ovládané Indočíně. Jeho letoun, cestovní jednoplošník Caudron Simoun, se po 20 hodinách letu zřítil na Sahaře. Saint-Exupéry i jeho navigátor a mechanik André Prevot sice havárii přežili jako zázrakem bez úhony, ale k jídlu a pití neměli nic než trochu vína, termosku s kávou, pár pomerančů, hrozny, trochu čokolády a pár sušenek.

„Po čtyřech dnech byli téměř mrtví, dokud je nezachránil pouštní domorodec. Tento zážitek se stal ústřední událostí v Saint-Exupéryho memoárech Vítr, písek a hvězdy z roku 1939,“ uvádí Lengel.

Ve válce

Když v roce 1939 vypukla válka, vrátil se spisovatel zpátky do řad francouzského vojenského letectva a byl přijat jako letec průzkumník. V dvoumotorovém letounu Bloch 174 pak plnil průzkumné a hlídkové úkoly až do nátlakového příměří v červnu 1940.

Poté uprchl do Spojených států amerických a několik dalších let strávil střídavě tam a v Kanadě, přičemž veřejně odsuzoval francouzský kolaborantský vichystický režim a agitoval za osvobození své země.

V květnu 1942 pobýval v Quebecu s rodinou svého přítele, quebeckého filozofa Charlese De Konincka, jehož syn Thomas, tehdy osmiletý, je považován za předobraz postavy Malého prince. Toto nejslavnější spisovatelovo dílo vyšlo poprvé v roce 1943 ve Spojených státech – nejdříve tedy bylo vydáno v angličtině, francouzská verze se objevila až po konci války v roce 1945.

Klaus Barbie nechal v roce 1944 pozatýkat 44 židovských dětí, jež poslal do vyhlazovacích táborů:

Klaus Barbie v uniformě nacistického důstojníka během své služby ve Francii
Lyonský řezník Klaus Barbie: Liboval si v sadistickém mučení, neušetřil ani děti

Po dokončení knihy se Saint-Exupéry ještě v roce 1943 znovu přihlásil k letectvu a byl přidělen ke své bývalé průzkumné jednotce, která nyní létala v severní Africe na jednomístných dvoumotorových strojích Lockheed P-38 Lightning. Hned při svém druhém vzletu ale opět havaroval, protože tento letoun byl mnohem sofistikovanější, než na jaké byl dříve zvyklý. Dostal osmiměsíční zákaz létání, v jehož průběhu upadl do hlubokých depresí, prohloubených tím, že ho ve svých relacích opakovaně pomlouval generál Charles de Gaulle, vůdce francouzské exilové armády, takzvaných Svobodných Francouzů. Saint-Exupéry tím hodně trpěl, začal pít a jeho duševní a i fyzické zdraví se výrazně zhoršilo.

Díky Malému princi však stále zůstával osobností světového věhlasu, jejíž zapojení do boje po boku Svobodných Francouzů mělo pro toto hnutí i přes de Gaullovy útoky obrovskou propagační hodnotu. Saint-Exupéry navíc o návrat do služby opakovaně žádal. A tak nakonec i přesto, že už mu bylo 43 let, nemohl kvůli mnoha zraněním otáčet hlavou doleva a bez pomoci se nedokázal ani sám obléknout, usedl zpátky do kokpitu lightningu, s nímž jej čekal i jeho poslední, osudný let.

Poslední start

V pondělí 31. července 1944 odstartoval z letiště na ostrově Korsika, aby pořídil průzkumné fotografie oblasti francouzského Grenoblu, které měly posloužit při přípravě operace Dragoon, což byla spojenecká invaze do jižní Francie provedená v polovině srpna.

Ze svého letu se už nikdy nevrátil. O osm dní později byl oficiálně prohlášen za nezvěstného v akci, pravděpodobně sestřeleného nepřítelem. Co se však opravdu nad mořem nedaleko francouzského pobřeží v onen osudný den stalo, zůstává i přes nález vraku až dodneška zahaleno tajemstvím.

Amelie Earhartové byla první žena, jež přeletěla Atlantik. V roce 1937 zmizela při pokusu obletět svět:

Amy Johnsonová v kokpitu svého letadla 14. června 1930, po úspěšném přeletu z Anglie do Austrálie
Smrt slavné pilotky Amy Johnsonové provází spekulace. Jedna děsivější než druhá

Je možné, že Rippert měl pravdu a autora Malého prince opravdu sestřelil. Kolem francouzského pobřeží v té době německé stíhačky opravdu hlídkovaly a sám Saint-Exupéry se jen osm dní předtím, než vzlétl ke své poslední misi, setkal ve vzduchu s velkou jednotkou nepřátelských letadel. Ta se tehdy rozhodla na něj neútočit, ale o osm dní později mohla být situace jiná…

Dodnes je však také zvažována verze možné spisovatelovy sebevraždy v důsledku přetrvávajících depresí. Podle Desiree Kocisové tomu nasvědčují i výpovědi německých pilotů z oné letky, která na něj narazila před jeho zmizením.

Antoine Saint-Exupéry (vpravo) v roce 1935 v Tunisku po boku Marcela Peyroutona, francouzského diplomata a později ministra vnitraAntoine Saint-Exupéry (vpravo) v roce 1935 v Tunisku po boku Marcela Peyroutona, francouzského diplomata a později ministra vnitraZdroj: Wikimedia Commons, autor neznámý, volné dílo

„Uvedli, že když je zpozoroval, nijak nezměnil svůj kurz a pokračoval přímo k nim. Vypadalo to prý, jakoby ze sestřelení necítil vůbec žádný strach, dokonce snad jakoby k němu přímo vyzýval. Mise, při níž zmizel, byla naplánována jako jeho poslední válečný úkol. Možná si myslel, že setkání se smrtí v podobě nepřátelské palby by bylo vhodným a hrdinským zakončením jeho osobního příběhu,“ uvažuje spisovatelka.

„Ale bez ohledu na to, co se ten den stalo, jeho odkaz bude navždy inspirovat a navždy ctěn,“ uzavírá.