„Nikdy jsem neměl slušnějšího a vychovanějšího nájemníka. Vždycky platil včas,“ řekl 1. května 2009 reportérům nizozemského titulu Dutch News Sem Bosman, majitel bytového domu v obci Huissen, v němž bydlel i 38letý Karst Tates. Rodilý, nikdy netrestaný Nizozemec, jenž o den dříve spáchal svým vozem děsivý atentát, který měl za následek šest mrtvých. Sedmou obětí útoku se stal sám pachatel, protože jeho vražedná jízda skončila nárazem auta do kamenného obelisku, při němž se Tates těžce zranil a následkům úrazu druhý den podlehl.

Zanechal tak za sebou spoustu nezodpovězených otázek: Proč to udělal? Mínil ve vraždění ještě dál pokračovat? A bylo mu jedno, koho zabije, nebo cílil na nizozemskou královnu Beatrix a jejího syna, kteří se účastnili oslav právě v tom místě, které si vybral k útoku? A byl sám, nebo se má Nizozemsko obávat dalších útoků jeho neznámých spolupachatelů?

Zdroj: Youtube

Atentát

Ve čtvrtek 30. dubna 2009 se obyvatelé středonizozemského města Apeldoorn začali už od dopoledne scházet poblíž pamětního obelisku De Naald (Jehla), aby tam společně oslavili státní svátek a uvítali královskou rodinu, která měla ten den projet kolem v otevřeném autobusu bez střechy do nedalekého paláce Het Loo. Tento palác byl až do roku 1975 letním sídlem nizozemských guvernérů a králů, poté prošel rozsáhlou rekonstrukcí a od roku 1984 se stal muzeem a místem významných výstav a akcí.

Bylo krátce před polednem, když se autobus s tehdejší nizozemskou královnou Beatrix, jejím synem korunním princem Vilémem Alexanderem a dalšími členy královské rodiny objevil v „historickém průvodu“ pohybujícím se po třídě Loolaan směrem k paláci.

Ve středu 21. dubna 2004 explodovalo v jihoirácké Basře téměř současně pět aut. Řídili je sebevražední atentátníci:

Irácký policista prochází kolem zdemolovaného auta na místě výbuchu v jihoiráckém městě Basra 21. dubna 2004. Více než šedesát lidí bylo při explozi zabito a asi sto zraněno.
Útok v Basře: V roce 2004 pět sebevražedných atentátníků proměnilo ulice v jatka

V té chvíli vrazil přímo do přihlížejícího mávajícího davu prudce rozjetý černý osobní vůz Suzuki Swifts. „Najednou vidím něco letět. Je to taška? Figurína? To je z toho průvodu, který se blíží k autobusu? Moje teta křičí: Ty idiote! Na rozdíl ode mě stála v té chvíli dál a viděla, jak si to auto proráží cestu davem. Pořád nechápu, co se děje. Koukám na všechny ty lidi, jak padají, létají, kutálejí se a smýkají po asfaltu. Co to je? Tady je něco strašně špatně!“ vzpomínal pro nizozemský list Reformatorisch Dagblad na první okamžiky útoku očitý svědek Otto Zwolsman, jemuž bylo tehdy 20 let.

Černé auto doslova vystřelilo z davu, prorazilo bezpečnostní zábranu a mířilo na otevřený autobus. Řidič ale po nárazu do zábrany svůj vůz už plně neovládl a autobus minul. Pak proletěl další zábranou a ve vysoké rychlosti narazil do kamenné paty obelisku, zatímco lidé se snažili utíkat na všechny strany. Náraz vymrštil řidiče vozu proti střeše a čelnímu sklu auta a způsobil mu vážné zranění hlavy. Muž se zhroutil na přední sedačce, kolem vypukl zmatek.

„Viděl jsem, jak se to auto smýklo, někdo z něj vypadl,“ sdělil jeden z očitých svědků reportérům listu Nederlandsdagblat. Mýlil se – nikdo kromě muže, který ho řídil, ve voze nebyl, a ten z něj nevypadl. Svědek ale zaznamenal nejspíše jednoho z odhozených lidí, do nichž řidič při své zběsilé jízdě naletěl.

Hned dva pokusy o atentát, spáchané v rozmezí ani ne tří týdnů, přežil před 45 lety americký prezident Gerald Ford:

K prvnímu pokusu došlo 5. září v Sacramentu. Agenti tajné služby odvádějí prezidenta do bezpečí poté, co atentátnici Lynette Frommeové selhala zbraň
Dvě vyšinuté ženy, dva pokusy o atentát. Prezident Ford přežil díky náhodě

Velké štěstí měl fotograf Nederlandsdagblatu Jaco Klamer, jenž měl na místě dokumentovat příjezd královské rodiny a letící vůz ho minul ve vzdálenosti asi jen pouhých dvou metrů. „Bylo to jako film. To auto jelo hrozně rychle. Naštěstí se zarazilo o sloup,“ vyprávěl později otřesený fotograf.

V šoku skončila i královská rodina, jež se stala bezděčným přímým svědkem útoku, i když všichni v autobuse vyvázli bez zranění. Televize vysílající oslavy svátku v přímém přenosu zachytila její členy, jak stojí v otevřeném autobuse s rukama vyděšeně přitisknutýma ke rtům a lapají po dechu.

Rychle, jsou tu zranění

Cestu vozu z ulice až k památníku, do kterého narazil, teď lemovala těla mrtvých a zraněných. Policisté začali rychle přesouvat zábrany výš a výš do třídy Loolaan, aby ji zprůjezdnili pro sanitky a další záchranná vozidla, jež začala odvážet raněné do nemocnic.

„Na chvíli bylo mrtvé ticho, všichni zatajili dech. A pak: panika. Ochranka a záchranáři se rojí všude kolem, prodírají se skrz nás. Zvuk sirén. Najednou jsou všude sanitky a policie. To je pro nás potvrzení: je to opravdu zlé. Musíme se dostat pryč z tohoto místa katastrofy. V autě může být stále bomba,“ popisoval atmosféru bezprostředně po útoku Otto Zwolsman.

V roce 1981 střílel na prezidenta Ronalda Reagana atentátník. Byl jím chorobný fanoušek herečky Jodie Fosterové:

Ronalda Reagana zasáhla odražená střela, která trefila nejdříve limuzínu. Kromě něj byli při střelbě zraněni tiskový mluvčí James Brady, agent tajné služby Timothy McCarthy a policista Thomas Delahanty
Aby zaujal herečku, střílel na prezidenta. Reagana zkusil zabít chorobný ctitel

Policie v té chvíli skutečně počítala i s variantou, že útočící auto může být naložené výbušninami, ale nemohla prostor okamžitě vyklidit, protože všude ležela krvácející lidská těla.

„Vidím na zemi lidi, vidím krev. Říkám si, že už nemohou být naživu, že to prostě není možné. U další oběti už klečí záchranář a okamžitě provádí srdeční masáž. Ani to jsem nikdy předtím neviděl,“ uvádí Zwolsman. V tu chvíli to vypadalo, že útok možná zasáhl i více než 20 lidí.

Upozorňujeme, že záběry nejsou vhodné pro slabší povahy:

Zdroj: Youtube

„Obětí je celkem 17, z toho čtyři lidé už zemřeli a pět je ve velmi vážném stavu,“ referoval později ve čtvrtek o prvních odhadech počtu lidí zasažených atentátem nizozemský titul Autoblog. Výčet se týkal i dvou zraněných policistů, z nichž jeden byl na tom špatně.

Mezi zraněné se v tu chvíli počítal také pachatel útoku, jehož policie našla ve zdemolovaném autě. Muž byl s pomocí hasičů vyproštěn a eskortován do nemocnice, kde byl ještě týž den operován. Život mu to ale nezachránilo. Brzy ráno 1. května 2009 zemřel na následky mozkového zranění. Podle pozdějšího policejního prohlášení stačil před převozem říct jen to, že to udělal schválně a opravdu cílil na královskou rodinu.

Nizozemská královna Beatrix, která se měla stát jednou z obětí automobilového atentátu, při své návštěvě města VriesNizozemská královna Beatrix, která se měla stát jednou z obětí automobilového atentátu, při své návštěvě města VriesZdroj: Wikimedia Commons, Emiel Ketelaar, FrozenImage, CC BY-SA 3.0

Její příslušníci zůstali všichni nezraněni, utrpěli jen citový otřes z toho, co viděli. Všechny další aktivity spojené s oslavami rodina samozřejmě hned zrušila. Královna Beatrix vyjádřila ještě týž den soustrast příbuzným a blízkým obětí vražedného útoku. Následkům zranění nakonec podlehlo kromě pachatele ještě šest lidí.

Tajemný vrah

Případ začala okamžitě vyšetřovat apeldoornská policie v úzké spolupráci se státním zastupitelstvím i s Národním protiteroristickým koordinátorem. Do pátrání po motivech činu a po případných spolupachatelích atentátníka se zapojilo na 250 policistů.

Ukázalo se, že útočníkem byl rodilý Nizozemec Karst Tates, který se před dvěma lety přestěhoval z obce Velp do osm kilometrů vzdálené vesnice Huissen poblíž Arnhemu a pronajal si tam byt ve větším bytovém komplexu, jehož majitel si ho chválil – muž byl sice samotář, ale choval se slušně, nájem platil včas a nikdy s ním nebyly žádné potíže. Policie celý objekt prohledala, jestli v něm náhodou nejsou výbušniny, ale nic takového nenašla. Nebyl tam ani žádný dopis na rozloučenou, žádné vysvětlení, proč se do té doby bezúhonný občan rozhodl k tak děsivému činu.

Před více než 60 lety zabili prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho:

Prezidentská limuzína Johna F. Kennedyho v texaském Dallasu na Main Street, jen pár minut před atentátem. V limuzíně jeli také Jackie Kennedyová, texaský guvernér John Connally a jeho žena Nellie.
Před 60 lety zabili Kennedyho. Atentát je dodnes záhadou, střílet mohl i strážce

„Je to nepochopitelné, nesmírně nás to zasáhlo, jsme v šoku. Chceme to sdělit, protože jsme si okamžitě uvědomili, jak hrozné utrpení zažívají ostatní oběti,“ uvedli pro nizozemský kanál NU atentátníkovi rodiče, kteří měli kromě Karsta ještě další tři děti a naprosto nechápali, proč se jejich druhý nejmladší syn rozhodl tak otřesným způsobem zaútočit na panovnickou rodinu.

Podle nich byl Karst přemýšlivý, milý člověk, který vedl celkem normální život, i když s obdobími, kdy se mu moc nevedlo. Asi 10 let před atentátem se zadlužil a přišel o dům, pak se nějakou dobu potuloval, než našel znovu práci. O tu opět přišel a od září 2008 do března 2009 byl nezaměstnaný. V březnu ale rodičům řekl, že už zase práci má. „Mysleli jsme si, že se dostal z útlumu a je opět šťastný,“ vysvětlovali Tatesovi rodiče.

Schéma průběhu celého incidentu. Červená vyznačuje jízdu atentátníkova vozu, oranžová trasu autobusu vezoucího královskou rodinu. Atentátníkovo auto prorazilo davem a zastavilo se nárazem do obelisku na kraji silnice ZwolsewegSchéma průběhu celého incidentu. Červená vyznačuje jízdu atentátníkova vozu, oranžová trasu autobusu vezoucího královskou rodinu. Atentátníkovo auto prorazilo davem a zastavilo se nárazem do obelisku na kraji silnice ZwolsewegZdroj: Wikimedia Commons, Silver Spoon, CC BY-SA 3.0

Den před útokem, 29. dubna, Karst své matce ještě sdělil, že se těší na to, jak všichni společně oslaví v neděli 3. května její narozeniny. Ani jeden z jeho rodičů nevěděl, že k 1. květnu ukončil svou nájemní smlouvu na byt v Huissenu a chystá se ke smrtícímu úderu.

Podobně jako rodiče o muži vypovídali podle listu NRC Handelsblat i jeho sousedé a známí. Nikdy s ním nebyly žádné potíže, snad až na řvoucí motor jeho Suzuki. Jeden jeho známý, který se s ním potkával v kavárně Het Moment, sice potvrdil informaci, že Karst před pár měsíci přišel o práci hlídače, ale jinak si na něj nestěžoval. Pro většinu lidí jak v Huissenu, tak ve Velpu, kde žil předtím, byl Tates v podstatě neviditelný: tichý, nenápadný, zdvořilý, ale uzavřený. Nikdy neměl žádné problémy se zákonem.

Druhá porce děsu

Policisté nakonec vyloučili, že by byl Tates členem nějaké teroristické organizace nebo skupiny, a uzavřeli případ s tím, že šlo o čin jednotlivce s nejasným motivem – určitou roli v tom však sehrály s velkou pravděpodobností mužovy deprese plynoucí z jeho neuspokojivého samotářského života bez perspektivy.

Vyšetřování tak nepotvrdilo, že by hrozilo nějaké opakování tohoto činu. Přesto však mrtvý Tates dokázal vyděsit nizozemskou veřejnost ještě jednou.

V roce 1991 Irská republikánská armáda spáchala minometný útok v zahradě britského vládního sídla. Použila k tomu československý semtex:

Downing Street po nástupu Margaret Tchatcherové do funkce premiérky. I přes ochranu se sídlo hlavy britské vlády stalo terčem útoku
Odpálíme je semtexem! Útok IRA mohl způsobit masakr, nevyšel ale podle plánu

Něco málo přes rok po útoku, 4. května 2010, se za účasti královny Beatrix a dalších 20 tisíc lidí konala na náměstí Dam v Amsterdamu ceremonie Vzpomínka na mrtvé, kterou si Nizozemci každoročně připomínají své padlé ve válečných konfliktech od 2. světové války.

Při vyhlášení dvouminutového ticha začal ve shromážděném davu jeden muž, oblečený jako ortodoxní Žid, křičet: „Bomba!“ Současně padla jedna bezpečnostní kovová zábrana, což třesklo jako výstřel.

Možná i vzpomínka na Tatesův útok způsobila, že na náměstí okamžitě vypukla panika a tlačenice, v níž byly povaleny desítky lidí a 87 z nich utrpělo zranění.

Muže později zatkla policie. Jeho advokát ho hájil tím, že jeho klient byl prý úplně opilý.