Nejslavnější fotky 20. století: Beatles přešli přes Abbey Road šestkrát

Debaty o konci společného státu

close info Zdroj: Jef Kratochvil zoom_in Na snímku brněnského fotografa Jefa Kratochvila z 26. srpna 1992 jednají Václav Klaus a Vladimír Mečiar ve vile Tugendhat o rozdělení Československa.

Naopak zcela spontánně a náhodou vznikl jeden z vypovídajících a nejslavnějších snímků 90. let 20. století v České republice. Koncem srpna roku 1992 podepsali v brněnské vile Tugendhat tehdejší český premiér Václav Klaus a slovenský premiér Vladimír Mečiar smlouvu o rozdělení Československa, o níž předtím v zahradě vily debatovali. „Vila Tugendhat byla tehdy ještě vládním objektem. Jednání o rozdělení státu probíhala právě zde snad i poněkud symbolicky proto, že Brno leží zhruba na půli cesty mezi Prahou a Bratislavou,“ připomíná web vily Tugendhat.

Snímek dvou politiků, zdánlivě v poklidu rozebírajících v zelení hýřící zahradě rozpad společného státu po desítkách let společné cesty a vznik dvou samostatných, názory na což se dodnes liší, se stal jednou z hlavních a často používaných ilustrací jednání o rozpadu Československa. Slavnou fotku pořídil brněnský fotograf Jef Kratochvil. „Prostě jsem šel kolem a přes plot politiky zahlédl, tak jsem je párkrát vyfotil. Shodou okolností jsem měl na foťáku nasazený dlouhý objektiv, bez kterého by to nešlo,“ vzpomínal před lety pro Brněnský deník Rovnost Kratochvil.

play_fill

Třicet let s vilou Tugendhat. Brněnský skvost láká turisty z Česka i zahraničí

Regiony

Kratochvil, jehož tvorba byla v Brně spjata s Divadlem Husa na provázku, Divadlem Bolka Polívky a Městským divadlem Brno, zemřel v roce 2018.

Oběd na mrakodrapu

close info Zdroj: Wikimedia Commons, zřejmě Charles Clyde Ebbets, volné dílo zoom_in Oběd na vrcholu mrakodrapu, snímek z roku 1932 z New Yorku patří k nejslavnějším fotkám historie. Identita autora i mužů na snímku je neznámá.

Málokterá fotka dějin byla tolikrát napodobena a parodována jako snímek ze září 1932, zobrazující dělníky svačící na vrcholku rozestavěného mrakodrapu. Snímek nazvaný Oběd na vrcholu mrakodrapu zachytil jedenáct mužů sedících ve výšce 70 pater bez jakéhokoliv jištění. Autorství bývá často přičítáno Lewisi Hineovi, podle všeho ale legendární fotku pořídil Charles C. Ebbets - nebo někdo úplně jiný.

Na místě totiž bylo v danou chvíli víc fotografů. Ti rozestavěný mrakodrap 30 Rockefeller Plaza, který je součástí Rockefellerova centra v New Yorku, navštívili, aby pak mohly noviny propagovat novou newyorskou budovu. A právě v rámci snahy o PR kampaň vznikla i legendární fotka. Dělníci takhle neobědvali běžně, fotografové si je usadili a nachystali. „Fotka byla zinscenována. Muži na obrázku byli skuteční dělníci. Postavili stavbu, která je nyní 22. nejvyšší budovou v New Yorku. Ale místo toho, aby je fotograf zachytil uprostřed polední přestávky, pózovali mu. Někteří historici se domnívají, že těsně pod rámem byla pevná úroveň konstrukce,“ píše list The Washington Post.

Nejhubenější mrakodrap světa: Unikátní stavba na Manhattonu má úctyhodné poměry

Bydlení

Stejně velkou neznámou, jako je identita fotografa, je i identita jedenácti mužů. V roce 2010 se je pokusili dohledat Irové Seán Ó Cualáín a Éamonn Ó Cualáín, kteří narazili na slavný snímek v jednom pubu v Galway. Spojili se s archivářkou Rockefellerova centra Christine Rousselovou. „Dokázala identifikovat dva muže - Joe Curtise, který sedí třetí zprava, a Josepha Ecknera, třetího zleva,“ píše web Rockefellerova centra. I o nich se ale téměř nic neví.

Snímek každopádně patří k nejslavnějším americké historie a mnozí ho považují za dokonale ilustrující politickou situaci v zemi ve 30. letech minulého století. „Velká hospodářská krize dosahovala svého vrcholu. Nezaměstnanost a nejistota byly cítit v celém městě i v celé zemi,“ nastiňuje list The Washington Post. A do toho přistěhovalci stavěli v New Yorku velkolepé mrakodrapy.

Hlad v Africe

Snímek doslova zosobňující lidskou tragédií. Velké emoce vyvolala fotka nazvaná Sup a dítě z roku 1993, poprvé publikovaná v listu The New York Times, za níž její autor získal prestižní Pulitzerovu cenu. Ani jeho příběh ale neměl šťastný konec - fotograf Kevin Carter spáchal sebevraždu pouhé tři měsíce poté.

Carter byl fotoreportérem pocházejícím z Jihoafrické republiky, kde dokumentoval mimo jiné hrůzy apartheidu. V roce 1993 dostal nabídku připojit se k fotografovi João Silvovi, kterému OSN umožnila cestovat pro Jižním Súdánu. V oblasti vyvolala dlouholetá občanská válka hladomor, o který se svět prakticky nezajímal.

Válka v Gaze? Scény jako ze zombie apokalypsy, líčí izraelští vojáci

Svět

Muži ihned poté, co je dopravili do vesnice Ayod, začali fotografovat těla obětí strašlivého hladu. Z jejich reportáže se nejvíc proslavila fotka dítěte, které se zhroutilo cestou do střediska pomoci OSN a k jehož tělu se okamžitě začal blížit sup. „Stala se symbolem tíživé situace v Africe v 90. letech. Carter zaslechl slabé kňučení sudánského dítěte. Později novinářům řekl, že poté, co vyfotil snímek, a ptáka odehnal, si sednul pod strom, kouřil cigaretu a plakal,“ uvádí web Carson Photos.

Původně se myslelo, že dítě na snímku je dívka, později se zjistilo, že šlo o chlapce, který podle tehdejšího popisku v The New York Times později dokázal vstát a pokračovat v cestě. Snímek vyvolal také debaty o novinářské etice. Carter v roce 1994 jako 33letý spáchal sebevraždu. Dohnaly ho k ní psychické problémy pramenící z toho, jaké hrůzy viděl.

Vztyčování vlajky na Iwodžimě

close info Zdroj: Wikimedia Commons, Joe Rosenthal, volné dílo zoom_in Vztyčování vlajky na Iwodžimě.

Druhá světová válka přinesla také množství snímků, pořízených válečnými fotoreportéry, které se dostaly do učebnic dějepisu. Pro Američany patří mezi nejikoničtější fotka reportéra Joe Rosenthala pro agenturu AP. Rosenthal zachytil vztyčování americké vlajky šesti mariňáky na japonském ostrově Iwodžima, o nějž na jaře 1945 svedly americké a japonské jednotky krvavou bitvu.

Americký útok začal 19. února a v pátek 23. února se Američanům podařilo obsadit sopku Suribači. Sice nešlo o úplné vítězství, ale vzhledem ke krutosti bojů z předchozích dní bylo dobytí sopky pro americké mariňáky velkou morální vzpruhou. A díky Rosanthalově fotce nejen pro muže na bojišti, ale i pro USA jako takové. „Snímek spustil vlnu národní naděje, že japonské síly budou brzy rozdrceny a mír je blízko. To podnítilo miliony Američanů k nákupu válečných dluhopisů. Tato jednoduchá fotografie byla tak silná, že pomohla vyhrát druhou světovou válku,“ upozorňuje CNN.

Americká dívka s lebkou japonského vojáka: Snímek v časopisu Life vyvolal bouři

Historie

Když Rosenthal stoupal na vrchol sopky poté, co se doslechl, že tam míří skupina vojáků, podle CNN cestou potkal jiného fotografa, který mu řekl, že má smůlu, protože americké jednotky už vlajku na dobytém místě vztyčily. Přesto fotograf vystoupal na vrchol a dojal ho pohled na vlající menší americkou vlajku. „Tehdy i s dalšími fotografy, kteří byli na místě, Campbellem a Genaustem, spatřili skupinu mariňáků, nesoucí další vlajku. Muži řekli, že dostali příkaz nahradit první vlajku větší, aby ji bylo zespodu lépe vidět,“ uvádí CNN.

Rosenthal i jeho kolegové využili nečekanou příležitost, a když mariňáci vztyčovali vlajku číslo dvě, zmáčkl spoušť. Bitva o Iwodžimu nakonec trvala až do března. Tři z vyfocených mužů v ní padli.

Ikonická Marilyn

close info Zdroj: Wikimedia Commons, Corpus Christi Caller-Times-photo from Associated Press, volné dílo zoom_in Nejslavnější snímek legendární americké herečky Marilyn Monroe.

Marilyn Monroe byla sexsymbolem své doby, a tuto její pozici ještě utvrdil snímek pořízený v září 1945. Fotka, na níž si přidržuje vlající sukni bílých šatů, je jednou z ikon popkultury.

Nešlo o náhodný poryv větru. Marilyn cíleně stála nad větrákem při natáčení scény z filmu Slaměný vdovec. Tato scéna se stala nejslavnější z filmu a fotografie se dostala na plakát - byla tak populární, že v zásadě celý film zastínila. „Celá scéna ale rozzuřila Marilynina tehdejšího manžela Joea DiMaggia, který měl dojem, že je příliš exhibicionistická, a pár se krátce poté rozvedl,“ připomíná server History.

Chtěla vypadat jako Marilyn Monroe. Za plastické operace utratila přes milion

Společnost

Snímek pořídil Sam Shaw.

Hrdinové z Nagana

close info Zdroj: Profimedia zoom_in Český hokejový tým po vítězství na olympiádě v Naganu.

Ne jeden snímek, ale větší množství fotek zachytilo jeden z nejpřelomovějších okamžiků české sportovní historie - to když vyhrál český hokejový tým v roce 1998 na olympiádě v Naganu zlato.

Nejdříve v semifinále čeští hokejisté stáli proti kanadskému týmu, plnému hvězd z NHL. Kanaďané si před zápasem byli jisti vítězstvím. „Nic než zlato Kanaďané nebrali. Měla to být brnkačka. Jenže sen se změnil v noční můru. Postarali se o to Češi a hlavně Dominik Hašek, který dohnal legendárního Wayna Gretzkyho až k slzám,“ připomněl nedávno Deník.

play_fill

Výstroj z Nagana je zpátky v síni slávy. Nechtěl jsem ji dát na eBay, říká Hašek

Hokej

Ve finále pak Čechy čekal další silný hokejový soupeř - Rusko. Rozjetý tým už ale nic nezastavilo. Ve třetí třetině vstřelil jediný gól utkání obránce Petr Svoboda a postaral se o české vítězství 1:0. Euforie v České republice byla ohromná a po návratu domů vítaly své hrdiny z Nagana davy.

Smrt Kennedyho

close info Zdroj: Wikimedia Commons, Cecil W. Stoughton, volné dílo zoom_in Jackie Kennedyová přihlíží dvě hodiny po vraždě JFK prezidentské přísaze Lyndona B. Johnsona - ještě stále v kostýmu potřísněném manželovou krví.

Výstřel, který šokoval Ameriku i svět. Kolem atentátu na amerického prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho v Texasu v roce 1963 dodnes panuje množství mýtů. Ze dne, kdy Lee Harvey Oswald zastřelil populárního prezidenta jedoucího v autě s manželkou Jackie, vzniklo množství snímků, jež jsou vzhledem k okolnostem jedněmi z nejdůležitějších fotek americké historie.

Velmi silným momentem byl ale snímek zachycený ani ne dvě hodiny po Kennedyho smrti. Fotograf Cecil W. Stoughton byl u toho, když Lyndon B. Johnson, Kennedyho viceprezident, skládal prezidentskou přísahu na palubě Air Force One. Vedle něj stála vdova Jackie Kennedyová, ještě stále oblečená v růžovém kostýmu potřísněném manželovou krví. Johnson skládal přísahu texaské federální soudkyni Sarah T. Hughesové (vlevo). Ta později vzpomínala, že nestíhala Kennedyové ani kondolovat. „Pouze jsem řekla, že jsem okresní soudkyně, kterou jmenoval její manžel. Nikdo z nás nic neřekl,“ připomíná slova Hughesové magazín Time.

Zabil jsi mého prezidenta! Jack Ruby, jenž zastřelil vraha Kennedyho, je záhadou

Historie

V tu chvíli jen o pár metrů dál leželo Kennedyho tělo v truhle. „Když se letoun připravoval ke startu, Jackie Kennedyhová seděla v zadní části u rakve. Jen krátce se vynořila v přední části, aby stála otupělá a zlomená po boku viceprezidenta Lyndona Johnsona, když složil přísahu jako 36. prezident, což šokovanému světu poskytlo zásadní symbol ústavní kontinuity,“ píše web USA Today.

Kennedyová sice v první chvíli být u přísahy nechtěla, později ale řekla, že byla ráda, že aktu nakonec přihlížela. Podle USA Today v kostýmu s manželovou krví setrvala ještě dlouhé hodiny po návratu do Washingtonu, během Kennedyho pitvy. „Chci, aby věděli, co Jackovi udělali,“ byla její odpověď na otázku, zda už si neobleče jiné šaty.

Vězni v Buchenwaldu

close info Zdroj: Wikimedia Commons, Private H. Miller. (Army), volné dílo zoom_in Vězni koncentračního tábora Buchenwald pět dní po osvobození.

Něco tak hrůzného si nikdo nedovedl představit. Když spojenecké jednotky postupovaly Evropou na konci druhé světové války a postupně začaly osvobozovat nacisty zřízené koncentrační a vyhlazovací tábory, připadali si jak v děsivé noční můře. Plynové komory a krematoria, hromady na kost vyhublých mrtvol, umírající lidé, vyhladovělí tak, že z nich zbyly jen chodící kostry…

V koncentráku Buchenwald mohli vězni do nevěstince. I tak šlo o peklo na zemi

Do světa

Američtí, britští, sovětští a další vojáci, kteří se do těchto míst dostali, zvraceli hrůzou. Fotoreportéři, kteří postupovali s nimi, pořídili snímky jako důkazy zvěrstev, která nacisté páchali. Jedním z nejslavnějších je fotka vězňů koncentračního tábora Buchenwald, pořízená pět dní po osvobození místa. „V táboře nedaleko Výmaru mezi červencem 1937 a dubnem 1945 jednotky SS uvěznily více než 250 tisíc lidí ze všech evropských zemí,“ připomíná web Holocaust Encyclopedia.

Afghánská dívka

close info Zdroj: Profimedia zoom_in Afghánská dívka se stala jednou z nejslavnějších titulek magazínu National Geographic. Snímek pořídil fotograf Steve McCurry.

Někdy stačí jediná fotka, aby se svět začal zajímat o určité téma. Takovým snímkem byl i portrét Afghánská dívka od fotografa Steva McCurryho, který vyšel v roce 1985 na červnové obálce magazínu National Geographic. „McCurryho portrét paštunské dívky jménem Sharbat Gula se stal symbolem nejen dění v Afghánistánu, ale i vysídlených uprchlíků po celém světě,“ připomíná list The Guardian.

McCurry byl už zkušeným fotoreportérem, když v 80. letech dokumentoval přímo v regionu sovětskou okupaci Afghánistánu, která vyvolala vlnu uprchlictví. „S Gulou se McCurry poprvé setkal v uprchlickém táboře Nasir Bagh v Pákistánu. Gula, která byla nucena uprchnout z rodné vesnice ve východním Nangarháru poté, co byla bombardována Sověty, utíkala se svou rodinou, včetně tří sester, bratra a babičky,“ nastiňuje The Guardian.

Pákistán deportoval zelenookou Afghánku z National Geographic

Svět

Dívka s výraznýma očima fotografa zaujala na první pohled. „Okamžitě jsem věděl, že to je opravdu jediný snímek, který jsem chtěl pořídit,“ řekl později.

Přestože titulka National Geographic vzbudila celosvětovou pozornost, identita dvanáctileté dívky zůstala neznámá až do roku 2002. „Tehdy jí McCurry vypátral v horách na afghánsko-pakistánské hranici. Analytik FBI, forenzní sochař a autor inovativní identifikační techniky všichni potvrdili její totožnost,“ uvádí web National Geographic.

Život dívky byl nelehký, stala se matkou tří dcer, a v roce 2017 se vrátila do Afghánistánu, kde dostala od tehdejší vlády dům. Fotograf McCurry vývoj v regionu mapoval i v dalších desetiletích, například zaznamenával situaci i po útoku z 11. září 2001.

Oslavy konce 2. světové války

close info Zdroj: Wikimedia Commons, Victor Jorgensen - US archives, volné dílo zoom_in Ikonický snímek z New Yorku z oslav konce 2. světové války.

Konečně konec! V Evropě sice 2. světová válka skončila na jaře 1945, v Tichomoří se ale dál bojovalo. Pro Američany konflikt s Japonskem skončil až o několik měsíců později. Euforie, která zachvátila Spojené státy americké, vítěznou mocnost, byla obrovská. Jeden z jejích projevů zachytil v newyorských ulicích fotograf Alfred Eisenstaedt a také fotograf Victor Jorgensen (jejich snímky jsou podobné, jde o stejný pár, jen vyfocený z jiného úhlu). Polibek na snímku měl ale do romantiky daleko.

Nešlo totiž o pusu dvou milenců, ale dvou úplně náhodných kolemjdoucích. Námořník na snímku jednoduše chytil v záchvatu radosti do náruče kolemjdoucí ženu v úboru zdravotní sestry a vlepil jí polibek. A spontánní okamžik zachytili fotografové, kteří v tu chvíli byli na Times Square.

Za slavnými válečnými snímky stojí příběhy, které by nevymyslel ani Hollywood

Společnost

Identita páru není dodnes zcela jasná. Objevily se desítky lidí, kteří tvrdili, že to právě oni jsou slavnou dvojicí. „Nejdůvěryhodnějším mužem, který se přihlásil jako námořník na fotce, byl George Mendosa. Tři ženy vyslovily uvěřitelná tvrzení, podle kterých to ony jsou dívky na fotce. Mnoho lidí, kteří tuto záležitost studovali, ale věří, že to byla s největší pravděpodobností Greta Friedmanová,“ připomíná list The New York Times.

První lidé na Měsíci

close info Zdroj: Wikimedia Commons, Neil Armstrong, NASA, volné dílo zoom_in Buzz Aldrin na Měsíci při prvním přistání lidí na přirozené družici Země.

Lidstvo má díky současnému programu Artemis naději, že se noha člověka opět dotkne Měsíce. Podle amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA) by to už bylo záhodno - vždyť letos uplynulo už 55 let od chvíle, kdy lidé vstoupili na Měsíc poprvé. „Malý krok pro člověka, ale velký pro lidstvo“ udělal napřed Neil Armstrong, a po něm jeho kolega z mise Apollo 11 Buzz Aldrin.

Neil Armstrong málem na Měsíc neletěl. Při testu o vlásek unikl neštěstí

Vesmír

Muži na Měsíc umístili nejen americkou vlajku a nejen nasbírali vědecký materiál, ale jejich úkolem bylo také pořídit z Měsíce snímky. Autorem jednoho z nejslavnějších byl Armstrong, který vyfotil Aldrina ve skafandru na lunárním povrchu. „Armstrong a Aldrin strávili na měsíčním povrchu 21 hodin a 36 minut,“ připomíná web NASA.

Pád Berlínské zdi

close info Zdroj: Profimedia zoom_in Pád Berlínské zdi se stal symbolem konce studené války.

Od konce 2. světové války Evropa v následujících desetiletích moc příležitostí k velkým euforickým oslavám neměla. Po několik desetiletí ji totiž svírala válka studená mezi Západem a Sovětským svazem s jeho východoevropskými spojenci. Symbolem jejího konce se stal pád Berlínské zdi 9. listopadu 1989. Betonová hranice oddělovala východní a západní část nynějšího německého hlavního města. Snímky nadšených Berlíňanů obletěly svět.

Berlínská zeď měla zabránit útěkům. Už po roce ji však pokořil unikátní tunel

Svět

Pád Berlínské zdi začal spontánně. „O pět dní dříve se půl milionu lidí shromáždilo ve Východním Berlíně na masové demonstraci. Východoněmečtí politici se pokoušeli zklidnit rozrůstající se protesty uvolněním hranic, aby východní Němci mohli snadněji cestovat na západ. Političtí vůdci NDR nezamýšleli otevřít hranice úplně,“ připomíná BBC.

Mluvčí východoněmecké vlády Günter Schabowski na tiskové konferenci 9. listopadu oznámil šokovaným novinářům, že nyní mohou východní Němci požádat o soukromou cestu na západ bez složitého byrokratického procesu. Jeho slova měla nezamýšlený efekt - tisíce lidí se spontánně nahrnuly ke zdi, která město neprodyšně rozdělovala na dvě části.

close info Zdroj: Profimedia zoom_in Pád Berlínské zdi se stal symbolem konce studené války.

Velitel pohraniční stráže Harald Jäger toho večera zmateně sledoval, jak se k hranici blíží masa lidí. Od nadřízených nedostal žádné pokyny. „Lidé mohli být zraněni nebo zabiti i bez výstřelů, při potyčkách nebo kdyby mezi tisíci shromážděnými na hraničním přechodu vypukla panika. Proto jsem dal svým lidem rozkaz: Otevřete bariéru!,“ řekl později listu Der Spiegel.

Lidé začali spontánně přelézat a bourat bariéru, východní a západní Němci si podávali ruce, líbali se a objímali a vznikly ikonické záběry.

Napalmová dívka

close info Zdroj: ČTK/AP/Ut Nick zoom_in Napalmová dívka (Vietnam,1972). Útěk dětí popálených napalmem po náletu jihovietnamského letectva na vesnici Trang Bang z 8. června 1972. V popředí běžící popálená dívka Kim Phuc se stala symbolem hrůz vietnamské války

Dívce jménem Phan Thị Kim Phúc bylo devět let, když 8. června 1972 na její vesnici Trảng Bàng omylem shodila jihovietnamská armáda napalmovou bombu. Popálená dívka se i s dalšími dala na útěk a servala ze sebe šaty. Moment zachytil fotograf agentury AP Nick Ut, a za snímek získal Pulitzerovu cenu.

Fotka nazvaná Napalmová dívka se dostala do novin po celém světě, například i na titulní stránku listu The New York Times. „Téměř okamžitě se stala ikonickým snímkem, který pro mnohé symbolizuje selhání války ve Vietnamu,“ uvádí web prestižní newyorské galerie Fotografiska.

Fotografovi Nickovi Utovi bylo v době pořízení snímku pouhých dvacet let, dívka ho upoutala, když zaslechl, jak křičí Příliš horké! Příliš horké! Popálené vesničany navíc pronásledovaly severovietnamské jednotky.

Napalm Girl i Mona Lisa uprchlíků. Nejhorší chvíle lidstva na válečných snímcích

Svět

Phan Thị Kim Phúc ale měla štěstí v neštěstí. Fotograf ji nejenže zvěčnil, ale okamžitě poté polil její zraněné tělo vodou a převezl ji do nemocnice. Ze zranění se zotavovala čtrnáct měsíců, a i tak má doživotní následky.

Za slavný snímek se léta styděla. „Ten obrázek se mi tehdy vůbec nelíbil. Nechtěla jsem se na něj dívat. Někdy jsem si říkala, že bych chtěla prostě zmizet,“ řekla s odkazem na fakt, že ji vietnamská vláda později využívala v propagandistických kampaních. Od 90. let žije v Kanadě, kde získala azyl.

Východ Země

close info Zdroj: NASA/Bill Anders zoom_in Východ Země - jeden z nejslavnějších snímků 20. století pořídil astronaut Bill Anders z mise Apollo 8.

Přestože každá mise, která se dostala do vesmíru, měla mimo jiné za úkol fotit, fotit a fotit, a dechberoucí snímky z kosmu nyní lidstvu přináší i různé technické vymoženosti jako Webbův teleskop, jeden z vůbec nejslavnějších snímků 20. století souvisejících s vesmírem vznikl už o Vánocích roku 1968.

Fotku pořídil astronaut Bill Anders z mise Apollo 8. „Když Apollo 8 oblétalo Měsíc 24. prosince 1968, pilot Anders použil barevný film, aby zachytil, jak za Měsícem vychází Země. Snímek je oficiálně znám jako NASA obrázek 2383, ale běžněji se mu říká Východ Země,“ připomíná magazín Space.

Vědci potvrdili vodu na Měsíci. Skrývá se v minerálech

Vesmír

Všichni muži byli tím, co vidí, ohromeni. „Ach můj Bože, podívej se na ten obrázek. To vychází Země. Wow, to je krásné! Máš barevný film, Jime? Podal bys mi jej, rychle?,“ řekl prý Anders při focení pilotovi velitelského modulu Jimu Lovellovi.

Pád dvojčat

Takové snímky nechtěli nikdy pořídit. 11. září 2001 začalo v New Yorku jako poklidný slunečný den s modrou oblohou, již brzy ale na její část nad Manhattanem začal stoupat černý dým - když do takzvaných dvojčat, dvou mrakodrapů Světového obchodního centra, narazily čtyři dopravní letouny, které unesli teroristé z Al-Káidy.

Záběry hořících a později padajících budov obletěly svět. Ikonické jsou mnohé. Ovšem tím nejvíce ilustrujícím tragédii, hrůzu a zoufalství daného dne se stal záběr fotografa Richarda Drewa, který tehdy pracoval pro agenturu AP. Přibližně dvě stě lidí, kteří se ve chvíli nárazu letadel nacházeli v nejvyšších patrech mrakodrapů, a kterým začalo být po čase jasné, že se přes plameny na zem bezpečně nedostanou, zvolilo raději než uhoření smrt skokem z mrakodrapu dolů. Jednoho z nich zachytil i Drew. „Jeho snímek Padající muž ze dne masové tragédie je jedinou známou fotkou zobrazující smrt konkrétního jednotlivce,“ připomíná magazín Time.

Tušil, že teroristé opět zaútočí. 11. září zemřel i agent, který je roky naháněl

Historie

Identita muže zachyceného na fotce je dodnes neznámá. Podle listu Time by mohlo jít o zaměstnance restaurace Windows on the World.

close info Zdroj: ČTK/AP/Chao Soi Cheong zoom_in Teroristický útok na Světové obchodní centrum v New Yorku 11. září 2001.

Sovětská vlajka nad Berlínem

close info Zdroj: Wikimedia Commons, Yevgeny Khaldei, volné dílo zoom_in Sovětská vlajka nad Berlínem na konci 2. světové války.

78 291 tisíc sovětských vojáků padlo na jaře 1945 v bitvě, kterou Rudá armáda svedla s německou armádou o Berlín. Poté, co sovětské jednotky zvítězily a město dobyly, vznikla ikonická fotka, kterou pořídil slavný ruský válečný fotograf Jevgenij Chalděj. „Obraz vztyčení rudé vlajky nad Říšským sněmem z 2. května 1945 symbolizuje „totální vítězství“ sovětského Ruska nad nacistickým Německem ve druhé světové válce. Téhož dne generál Helmuth Weidling, poslední zbývající velitel nacistických sil bránících německé hlavní město, nařídil „okamžité zastavení odporu“, čímž město vydal Rudé armádě,“ připomíná web britské vlády.

Podle některých byla ale scéna na fotce zinscenovaná - spontánně byla totiž údajně vlajka na místo usazena již v noci o dva dny dříve, a následně pak akce zopakována pro Chaldějův objektiv.

Tanky na náměstí Nebeského míru

V červnu 1989 vznikla nejslavnější fotka ilustrující tehdejší dění v komunistické Číně. V Pekingu se jen o několik týdnů dříve rozhořely protirežimní protesty, do nichž se postupně zapojil milion lidí. Reakce vlády byla rázná. V květnu vyhlásila stanné právo a v čínském hlavním městě pak výjimečný stav. Hned počátkem června zabrali demonstranti náměstí Nebeského míru - jejich odpor už ale neměl mít dlouhého trvání.

Krátce poté rozhodla čínská vláda o nasazení armády. Ta spustila na demonstranty ostrou palbu, vyjely proti nim tanky, a masakr na náměstí Nebeského míru týdny demonstrací definitivně ukončil. Počet obětí je dodnes nejasný, mluví se o stovkách až tisících.

Peking stupňuje nátlak na umlčení kritiků režimu. Kyberneticky útočí i na děti

Svět

Den po brutálním zásahu armády už na náměstí zůstaly stát pouze tanky. Fotograf Jeff Widener z agentury AP se je právě chystal vyfotit, když mu do záběru vešel osamělý muž. „Tento muž v bílé košili a tmavých kalhotách, nesoucí něco, co připomínalo nákupní tašky, se vynořil znenadání. Widener si pomyslel, že mu zničí kompozici snímku,“ uvádí CNN.

Místo toho ale nakonec fotograf pořídil ikonickou fotku - a to když dodnes neznámý muž zastavil přímo před prvním tankem a tím na chvíli zabránil koloně pokračování v jízdě. Widener vše nafotil ze šestého patra blízkého hotelu. Následně se oprávněně začal bát, že mu čínské úřady film se snímkem zkonfiskují - dohlížely totiž na americké korespondenty. Pomohl mu ale místní. „Martsen, student, který Widenerovi pomohl ubytovat se v hotelu, si ale dal film do spodního prádla a vynesl jej z budovy,“ píše CNN.

Zabití bin Ládina

close info Zdroj: Wikimedia Commons, Pete Souza, White House, volné dílo zoom_in Americký prezident Barack Obama sleduje operaci, při níž byl zabit vůdce Al-Káidy Usáma bin Ládin.

Že i záběr skupiny lidí v košilích a oblecích sedících v místnosti s obyčejnými bílými zdmi může být ikonickým, ukazuje snímek Peta Souzy z roku 2011. Lidé na snímku totiž nejsou jen tak někdo, ale jedná se o tehdejší nejvyšší vedení USA, sledující právě na monitoru vývoj operace Neptunovo kopí, při níž úderná skupina americké armády včetně Navy Seals dopadla a v přestřelce zabila šéfa teroristické organizace Al-Káida Usámu bin Ládina.

Terorista Usáma bin Ládin je mrtvý

Animovaná infografika

Na tento moment Američané čekali minimálně deset let - od chvíle teroristických útoků z 11. září 2001. Na fotce lze vidět tehdejšího amerického prezidenta Barracka Obamu, a zcela vlevo pak jeho viceprezidenta a současného amerického prezidenta Joe Bidena. Operace Neptunovo kopí se stala jedním z nejvýraznějších úspěchů americké války proti terorismu.