„Toto shromáždění ze dne 23. března se obrací se svým prvním pozdravem, s úctou a pamětí k synům Itálie, kteří padli, aby zajistili velikost vlasti a svobodu světa, ke zraněným a invalidům, všem bojovníkům, bývalým vězňům, kteří plnili svou povinnost a prohlašuje se připravené energicky podporovat materiální a morální požadavky, které budou podporovat svazy bojovníků. (…) Toto shromáždění z 23. března prohlašuje, že se postavíme proti imperialismu jiných národů na úkor Itálie a proti jakémukoli možnému italskému imperialismu na úkor jiných národů; přijímá nejvyšší postulát Společnosti národů, který předpokládá integraci každého z nich, integraci, které, pokud jde o Itálii, musí být dosaženo v Alpách a na Jadranu s rekultivací a anexí Fiume a Dalmácie. (…) Na shromáždění 23. března se my fašisté zavazujeme všemi prostředky sabotovat kandidatury neutralistů všech stran,“ stálo v Mussoliniho prohlášení.

Jeho proklamaci zveřejnily v pondělí 24. března 1919 v plném znění noviny Il Popolo d'Italia, financované Cesarem Goldmannem, prezidentem společnosti Industrial Alliance, jež založení fašistické strany ve svých prostorách umožnila. Noviny také předem několik týdnů na shromáždění upozorňovaly a dělaly mu reklamu.

Ve fašistické Itálii byl důležitou politickou postavou Galeazzo Ciano:

Fašistický vůdce Benito Mussolini (vlevo) a jeho zeť Galeazzo Ciano.
Boj o moc: Mussoliniho zeť Ciano měl být jeho nástupcem, tchán ho dal zabít

Mussoliniho slova o Fiume a Dalmácii se týkala těsně poválečného uspořádání jižní Evropy s ohledem na přístup k obchodním přístavům v Jaderském moři, představujícím důležitý obchodní kanál. Důležité přístavní město Fiume (dnešní Rijeku) si nárokovaly jak Itálie, tak vznikající Jugoslávie neboli Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, což chtěl americký prezident Woodrow Wilson řešit tím, že z Fiume vytvoří nárazníkový nezávislý stát, který by mohl být sídlem Společnosti národů.

Mussolini ve společnosti dalších Černých košil na podzim 1922Mussolini ve společnosti dalších Černých košil na podzim 1922Zdroj: Wikimedia Commons, autor neznámý, volné dílo

Takový záměr ale italským fašistům nevyhovoval a ještě během roku 1919 to dali najevo: v září Fiume vojensky obsadil Mussoliniho přítel, fašistický vojevůdce Gabriele D'Annunzia, který pak město 15 měsíců okupoval. Ve městě vyhlásil Italské regentství Carnaro a neukončil okupaci ani poté, co Itálie podepsala s Jugoslávií Rapallskou smlouvu, v níž se zavázala nezávislost Fiume respektovat. Z přístavu ho nakonec musela vyhnat italská armáda v prosinci 1920, který se tak zapsal do italské historie jako „krvavé Vánoce“.

Fašismus v D'Annunziově osobě poprvé ukázal, že umí kousat a jen tak před něčím se nezastaví.

Otec fašismu Benito Mussolini:

Zdroj: Youtube

Podmínky pro vznik fašismu

Proč se vlastně fašismus zrodil právě v Itálii? A proč se v této zemi, která díky svému starořímskému dědictví představovala kolébku demokracie, dostal jako v prvním evropském státě k moci? Podle encyklopedie Britannica to vyvolaly tři základní faktory: za prvé rozsáhlá sociální nespokojenost, za druhé strach střední třídy z jakékoli obdoby bolševické revoluce, která převrátila poměry v Rusku, a konečně právě ono všeobecné rozladění z mírového urovnání po první světové válce, které Italy dle jejich pocitů ponížilo a nedocenilo. To vše vytvořilo v zemi atmosféru, příznivou pro Mussoliniho nástup.

Benito Mussolini byl původně učitel, novinář a člen Italské socialistické strany, proti níž se ale nově vznikající fašistické hnutí hned při svém založení vymezilo, byť ještě stále vycházelo z jejích myšlenek (žádalo například progresivní zdanění kapitálu, znárodnění půdy a podniků a zastoupení dělníků ve vedení firem).

Co vedlo k tomu, že v Itálii představující kolébku demokracie se dostal fašismus k moci jako v první evropské zemi?

Mussolini a jeho Černé košile během pochodu na Řím v říjnu 1922
Před sto lety si Mussolini řekl o absolutní moc. O den později se Itálie změnila

Platformou nového hnutí se staly již zmíněné noviny Il Popolo d'Italia, které definovaly fašismus jako nový druh sdružení či jako antistranu tvořenou svobodnými duchy militantní politiky a odmítající doktrinální a organizační stranická omezení.

„Chtěli bychom být aristokraty i demokraty, konzervativci i liberály, reakcionáři i revolucionáři, legalisty i ilegály, v závislosti na okolnostech času, místa a prostředí,“ tvrdil Mussolini.

Mussolini v roce 1930, pronášející svůj typicky prožívaný projevMussolini v roce 1930, pronášející svůj typicky prožívaný projevZdroj: Wikimedia Commons, Bundesarchiv, Bild 102-09844, CC-BY-SA 3.0

Podle Emilia Gentileho, autora knihy Historie a výklad fašismu (Fascismo storia e interpretazione), obhajovalo nacionalistickou revoluci s cílem zavést vládu, která národu přinese novou vládnoucí třídu tvořenou především „zklamanými bojovníky“ první světové války.

Napoprvé fašisté nevyhráli

Prvního shromáždění v neděli 23. března 1919 se zúčastnilo 100 až 300 lidí. Vedle Mussoliniho a jeho tehdejších i pozdějších blízkých spolupracovníků to byli lidé různého sociálního původu i politických názorů. Byli tam italští nacionalisté, veteráni z první světové války, futuristé, republikáni a další.

Podle Mussoliniho to nebyl takový úspěch, jaký žádal a očekával, a ani ve všeobecných volbách, které se konaly ještě téhož roku v listopadu, jeho hnutí neuspělo, naopak utrpělo zdrcující porážku.

V roce 1921 se však Mussoliniho organizace změnila na fašistickou stranu – Partito Nazionale Fascista – a ve všeobecných volbách v roce 1921 kandidovala v rámci Národní unie Giovanniho Giolittiho, což byla protisocialistická koalice liberálů, konzervativců a fašistů. Mussolini se poprvé dostal do parlamentu.

Život Bruna Mussoliniho ukončila tragédie. Co se stalo? 

Bruno Mussolini v letecké uniformě v roce 1941, kdy mu bylo 23 let. Téhož roku 7. srpna zahynul při letecké nehodě
Synovi Mussoliniho byl osudným let tajným bombardérem. Zabil ho náraz do budovy

Brzy nato přestal Giolittiho podporovat. Ten se na oplátku pokusil rozpustit radikální křídlo fašistické strany, bojůvky zvané squadristé nebo „Černé košile“ podle uniformovaného oblečení, které tito muži nosili. Mussoliniho strana přešla do ofenzívy a v říjnu 1922 následoval slavný pochod na Řím, po němž rodící se diktátor uchopil moc.

„Ačkoli se prvního shromáždění 23. března 1919 nezúčastnilo podle pozdější policejní zprávy více než 300 lidí, když se Mussolini stal hlavou státu, začaly se k tomu, že měli čest být u zakládající schůze fašismu, hlásit tisíce lidí,“ uvedli Indro Montanelli a Mario Cervi v knize Itálie v černé košili (L'Italia in Camicia nera).