Určit přesně hranice tohoto záhadného trojúhelníku není úplně jednoduché, ale v podstatě jde o oblast vymezenou městy Bennington, Woodford, Shaftsbury, Glastenbury a Somerset, nacházejícími se v hustě zalesněném kopcovitém pásmu kolem hory Glastenbury.

V minulých dobách byly Bennington, Glastenbury i Somerset prosperujícími centry dřevařského průmyslu, ale koncem 19. století zničila zdejší pily obrovská povodeň, která také zdevastovala všechna tři města, jež se proměnila spíš v města duchů.

Víte, že vedle Bermudského trojúhelníku existuje i Michiganský:

V Michiganském trojúhelníku se ztrácí lodě i letadla. Ilustrační snímek
Michiganský trojúhelník: Mizí zde lodě i lidé. Z příběhu mladíka dodnes mrazí

Tajuplný kraj fascinoval už od dětství spisovatele z Nové Anglie Josepha A. Citra, narozeného v roce 1948, který si první spisovatelské ostruhy získal na hororových příbězích a postupně začal sbírat i různé regionální lidové báchorky, pověsti a příběhy o paranormálních či jinak podivných jevech. To on nazval tuto oblast Benningtonským trojúhelníkem. Inspirací mu však nebyla pouhá legenda: Ukázalo se totiž, že ve zdejších lesích se v letech 1943 až 1950 ztratilo nejméně šest lidí. Nikdo z nich se nenašel živý a jejich zmizení se nikdy nevysvětlilo.

„Okolními obcemi to otřáslo a dodnes to všem vrtá hlavou,“ uvedla před necelými dvěma lety novinářka Kristine De Abreuová, píšící o záhadách pro titul Explorerweb.

První zemřel ve smrtícím stisku

Prvním, kdo se ztratil, byl 37letý lovec Carl Herrick, který přišel v lesích Benningtonského trojúhelníku o život před 80 lety, v listopadu 1943. „Tento incident se v debatách o trojúhelníku často přehlíží, protože Herrickovo tělo se nakonec našlo a podařilo se s konečnou platností určit příčinu smrti,“ podotkla De Abreuová.

Tím ale případ neztrácí na záhadnosti. Carl se původně vydal do lesa spolu se svým bratrancem Henrym, aby si zalovili severovýchodně od hory Glastenbury, jež leží zhruba ve středu trojúhelníku. Ve vzdálenosti asi 16 kilometrů od ní se rozdělili, ale už se nikdy nedali znovu dohromady. Carl se neobjevil a Henry ho marně hledal. Nakonec se vrátil z lesa bez něj a nahlásil úřadům jeho zmizení.

Bennington v roce 1887Bennington v roce 1887Zdroj: Wikimedia Commons, Bennington, Vt., CC BY 2.0

V následujících dnech začali celou oblast prohledávat pátrači, kteří po několika dnech narazili na Herrickovo mrtvé tělo. Jeho puška ležela vedle něj a byla stále nabitá, muž z ní nevystřelil. Pitva určila jako příčinu smrti sevření, které bylo tak silné, až z něj lovci jeho vlastní žebra probodla jednu plíci.

„Carl Herrick byl nalezen mrtvý se zčernalým obličejem a škrábanci. Jeho tělo se našlo poblíž West Townshendu ve Vermontu, kde lovil,“ uvedl před deseti lety list The Cumberland Times.

Rekordmanem mezi lidožravými levharty indickými se stal velký samec známý jako levhart z Panaru. Jim Corbett ho nakonec ulovil v roce 1910
Levhart z Rudraprayagu: Řádil osm let, zabil přes 120 lidí. Lovil i uvnitř domů

Jako nejpravděpodobnější pachatel tak připadá v úvahu medvěd černý zvaný baribal, jehož stopy prý byly v blízkosti mrtvého těla opravdu zaznamenány. Na medvědí útok však bylo zranění na těle poměrně málo. Není ovšem vyloučené, že vyplašený medvěd muže jen porazil, dupl na něj, prošlápl mu hrudník – čímž ho zabil – ale pak už tělo jenom krátce prozkoumal a nechal být.

Za pozornost stojí, že podobná zranění (žebra zlámaná nevysvětlenou silou) se objevují také u několika mrtvých členů smutně proslulé Ďatlovovy výpravy, jež je jednou z nejslavnějších záhad 20. století. Tam se však spekuluje o tom, že tato zranění byla způsobena pádem, protože jejich mrtvoly se našly v korytě potoka, do kterého se mohli zřítit z převěje. Úvahy o útoku velké šelmy se nicméně v souvislosti s ďatlovovci také vynořují.

Zkušený průvodce zmizel beze stopy

O dva roky později, 12. listopadu 1945, se v Benningtonském trojúhelníku ztratil další muž. Tentokrát to byl zkušený 74letý turista, lovec a horský průvodce Middie Rivers. Jeho zmizení už bylo o stupeň mysterióznější.

Rivers právě vedl skupinu čtyř lovců na horský trek. Stezku velmi dobře znal, protože jí už prošel několikrát. V místě zvaném Hell Hollow Brook (Pekelná potoční kotlina) se rozhodl od ostatních na chvíli oddělit a slíbil, že se vrátí do oběda. Pak ho už nikdy nikdo neviděl.

Medvěd grizzly v době přípravy k zimnímu spánku. Právě toto období se stalo osudným Timothymu Treadwellovi a jeho přítelkyni
Rád se fotil s medvědy. Jeden ho i s přítelkyní zabil, útok zachytila nahrávka

Hasiči, místní dobrovolníci a nakonec i americká armáda hledali Riverse více než měsíc. Bezvýsledně. Jediným vodítkem, které objevili, byl jeden náboj do pušky.

„Jistě, když máte území o rozloze více než devět tisíc hektarů, tak se jeden muž mezi všemi těmi kameny a stromy ztratí snadno. Pokud ho postihl srdeční infarkt a on se zhroutil někam pod kapradí nebo do křovin, nemuselo se jeho tělo opravdu nikdy najít,“ podotkla spisovatelka Cynthia Prattová na svém webu věnujícím se historickým záhadám. Jisté každopádně je, že případ Riversova zmizení zůstává nevyřešen.

Osmnáctiletá studentka v červeném

O rok později, v roce 1946, se osmnáctiletá studentka benningtonské vysoké školy Paula Jean Weldenová svěřila svým spolubydlícím, že se chystá vyrazit na kratší túru po legendární Long Trail, Dlouhé stezce, která vede napříč celým Vermontem.

Kolej opustila 1. prosince ve 14:45 a na cestu ke stezce si stopla místního usedlíka Louise Nappa, který ji kolem čtvrté odpoledne vysadil pár kilometrů od stezky.

Medvěd grizzly. Ilustrační snímek
Hrůzná noc medvědů grizzly: Smrtící útoky v Montaně navždy změnily národní park

„Vesele mu zamávala a prošla ve svém jasně červeném kabátě za zatáčku. Když pak jenom o pár minut později prošlo stejnou zatáčkou několik chodců, kteří šli za ní, byla pryč… navždy,“ vylíčila Prattová (podle některých dalších pramenů dívka ještě prohodila s kolemjdoucími turisty několik slov, výsledek však byl týž – jakmile se od nich odpoutala a zašla, už ji nikdo nespatřil).

Osmnáctiletá Paula Jean Weldenová zmizela v Benningtonském trojúhelníku 1. prosince 1946, když se vydala na túru po Long Trail. Nikdy se už po ní nenašla žádná stopaOsmnáctiletá Paula Jean Weldenová zmizela v Benningtonském trojúhelníku 1. prosince 1946, když se vydala na túru po Long Trail. Nikdy se už po ní nenašla žádná stopaZdroj: Wikimedia Commons, The Charley Project, volné dílo

Začalo čtyřtýdenní pátrání, do něhož se zapojil její otec, policie, pátrací helikoptéry, kolem tisícovky mužů prohledávajících v rojnici terén a také služební psi. Bez výsledku. Veškerá zdánlivá vodítka vedla do slepé uličky.

Paulin otec nakonec opustil Bennington a už se tam nikdy nevrátil. Podle De Abreuové se přiklonil k teorii, že jeho dcera měla nejspíše nějakého tajného přítele, který ji zřejmě zabil, ale to se nikdy nepotvrdilo. Ani tento případ nenašel řešení.

Nejpodivnější zmizení ze všech

Vůbec nejpodivnější příběh související s Benningtonským trojúhelníkem se odehrál o tři roky později, přesně ve výroční den Paulina zmizení. Ten den zmizel přímo z jedoucího autobusu 68letý veterán z první světové války jménem James E. Tedford. Vracel se jím do Benningtonu z návštěvy u přátel mimo město.

Někde mezi poslední zastávkou a Benningtonem zmizel. V přihrádce na zavazadla však byly dál jeho věci a na vedlejší prázdné sedačce ležel autobusový jízdní řád.

Díra v zemi, do které u Lindalu v roce 1892 vjela lokomotiva.
Záhada ztraceného vlaku: Lokomotiva náhle zmizela pod zemí, nikdy se nenašla

„Čtrnáct cestujících potvrdilo, že před Benningtonem z autobusu nevystoupil a celou cestu spal. Dodnes neexistuje žádné vysvětlení, jak mohl zmizet, ledaže by se všichni svědci mýlili nebo lhali,“ tvrdí De Abreuová.

Spisovatel Tony Jinks vidí věc trochu střízlivěji: „Lidé si rádi představují, že se v autobuse rozplynul ve vzduchu, ale je třeba si uvědomit, že existuje zhruba týdenní časová mezera mezi tím, kdy byl naposledy viděn, a tím, kdy bylo nahlášeno jeho pohřešování. I když se po něm nikdy nenašla žádná stopa, máme dostatek důkazů, že se určitě nijak neodhmotnil.“

Chlapec a žena. A znovu červený kabát

12. října 1950 se pak v trojúhelníku ztratil osmiletý Paul Jepson, kterého si jeho matka, místní farmářka, brala vždycky s sebou, když obstarávala statek a zvířata. Také ten den si jej naložila do rodinné dodávky a zajela s ním k prasatům, kde mu řekla, aby na ni ve voze počkal, než je všechna nakrmí. Když se zhruba po hodině vrátila k vozu, byl pryč. I on měl na sobě před svým zmizením červený kabát.

Policie okamžitě prozkoumala farmu i okolí a nasadila na chlapcovu stopu psa. Ten ji sledoval až na křižovatku, kde stopu ztratil. V tu dobu vedla směrem k hoře Glastenbury, o níž Paul v posledních dnech před svým zmizením několikrát umanutě mluvil. Ale ani přes rozsáhlá pátrání v tom směru nebyl chlapec nikdy nalezen.

Pobřeží v kanadské Britské Kolumbii.
Pláž v Kanadě pronásleduje záhadný jev. Vyplavují se na ni lidská chodidla

O více než dva týdny později potkal podobný osud i 53letou vášnivou turistku Freidu Langerovou. Žena vyrazila se svým bratrancem Herbertem Elsnerem na 17kilometrovou pěší túru od hory Glastenbury k Somersetské přehradě a po cestě spadla do potoka. Protože se zmáčela, rozhodla se vrátit do kempu a převléknout se do suchého. Herbert zatím čekal na stezce, až se Freida vrátí.

Už se nevrátila. Následující dva týdny oblast intenzivně prohledávalo 400 lidí, ale opět bez výsledku. Teprve o půl roku později bylo její mrtvé tělo nalezeno 5,5 kilometru od kempu. Kvůli zrychlenému rozkladu mrtvoly se však už nedala určit příčina smrti.

Záhada trvá

Je mezi všemi těmito úmrtími nějaká spojitost? „Dvě z obětí měly na sobě červenou barvu. Pět obětí zmizelo zhruba v půli odpoledne mezi 15. a 16. hodinou na místech nepříliš vzdálených od sebe a všechny se ztratily během posledních tří měsíců roku,“ vypočítala De Abreuová.

To by napovídalo jednání sériového vraha, ale oběti byly různého pohlaví a věku, což obvyklému vzorci chování takových pachatelů odporuje.

Vraždy na Bodomském jezeře. Vyšetřovatelé si prohlížejí zakrvácenou stanovou plachtu
Horor u Bodomského jezera. Nevyřešené vraždy teenagerů dodnes straší Finsko

„Zdá se, že nejpravděpodobnějším vysvětlením je nerovný terén a nepředvídatelné počasí. V této oblasti se velmi špatně odhaduje, odkud bude foukat vítr a jak bude silný, a často se tu prudce mění teplota, zejména v zimě. Je možné, že takové podmínky v hustém lese turisty dezorientovaly,“ zauvažovala De Abreuová.

Ale proč se po tělech nenašly žádné stopy? Jedním z možných vysvětlení je to, že turisté spadli do některé z neoznačených důlních šachet a studní, jež se tu vyskytují, druhým, že jejich mrtvoly odtahaly a pozřely velké šelmy, medvědi a pumy.

Ty se zmiňují i jako možný „pachatel“, ale až na první případ to není moc pravděpodobné. Pumy byly v té době v Nové Anglii na několik desítek let bezmála vyhubeny a černí medvědi, třebaže člověka někdy napadnou, bývají jen zřídka sérioví zabijáci – lidožrouti. Benningtonský trojúhelník si dál uchovává své tajemství.