Rumunsko začalo za těchto okolností obsazovat východ Maďarska. Před 105 lety, 27. dubna 1919, se do této války zapojilo také Československo. Jeho armáda překročila demarkační čáru s Maďarskem a zahájila vpád na maďarské území.

Vstup a ústup

„Rumunský postup k Tise přinutil maďarské velení, aby své jednotky stáhlo na pravý břeh řeky. Týkalo se to zejména maďarských sil na Podkarpatské Rusi a na jihozápadním Slovensku, jimž hrozilo obklíčení… Takto vyklizený prostor představoval pro čs. stranu snadnou kořist. Zvláště když bylo možné intervenci obhajovat jako humanitárně-bezpečnostní akci, poskytující bezbranným civilistům ochranu soukromého majetku a životů. Ministr Klofáč neváhal. Bez konzultací s vládou, ministrem zahraničních věcí Benešem v Paříži, francouzskou misí a navzdory Fochovu zákazu ofenzivních akcí vydal rozkazy k postupu. Porušil příměří a Československo vstoupilo do válečného stavu. Vojáci se dali na pochod a zdálo se, že vše jde překvapivě hladce,“ popsal vstup československých jednotek na maďarské území, k němuž došlo koncem dubna 1919, historik Tomáš Kykal z Vojenského historického ústavu.

Když v roce 1918 vznikla nová Československá republika, musela si svou existenci ve vyjednaných hranicích uhájit:

Obsazování liberecké radnice se obešlo 28. října 1918 bez jásajících davů. Češi byli tehdy ve městě v menšině a Němci brali zrod Československa jako prohru
Konec německé provincie v Čechách: Do Liberce musela napochodovat armáda

Klofáčem je míněn tehdejší československý ministr obrany Václav Klofáč, Fochův zákaz se vztahuje k rozkazu francouzského maršála Ferdinanda Focha přikazujícímu spojeneckým vojskům včetně československé armády zůstat v probíhajícím ozbrojeném konfliktu s Maďarskem pouze v obraně. K rozkazu, který nebyl respektován.

Do 9. května 1919 obsadily československé jednotky obce Szécsény, Mónosbél, Miskolc, Sárospatak a Záhony, pak se ale karta obrátila. Maďarská komunistická vláda totiž podepsala v pátek 2. května s Rumuny na řece Tise příměří a československé jednotky se ocitly na jejím území osamocené.

Maďarsko-rumunská válka z roku 1919, do níž se krátkou invazí na maďarské území zapojilo i Československo. Na snímku král Ferdinand I. Rumunský při přehlídce své královské gardyMaďarsko-rumunská válka z roku 1919, do níž se krátkou invazí na maďarské území zapojilo i Československo. Na snímku král Ferdinand I. Rumunský při přehlídce své královské gardyZdroj: Wikimedia Commons, autor neznámý, sbírky rumunského Národního vojenského muzea, volné dílo

Rozhodly se stáhnout, a aby měly volnou cestu, zahájily 9. května útok proti Sálgotarjánu, strategickému městu, odkud mohli Maďaři ustupující Čechoslováky napadnout a obklíčit. Ofenzívu však zastavil maďarský protiútok. O týden později byl vydán rozkaz k druhému útoku na Sálgotarján, ten však nebylo možné provést z důvodu všestranné převahy nepřítele a únavy českých vojáků. Ofenzíva skončila naprostým debaklem.

Kadaňský masakr z 4. března 1919 začal potyčkou o to, zda na místní radnici bude viset prapor československý, nebo německý:

Odražená kulometná salva pokosila 4. března 1919 na kadaňském náměstí desítky lidí, pětadvaceti z nich se stala osudnou.
PODCAST: Dějiny temné i tajemné. Kadaňský masakr

„Náš oddíl odešel dne 11. května pod velením podporučíka Františka Sychry do Varba… Od nás vlevo, směrem k Maďarsku, byla maďarská ves Sečany (naproti naší Kovačové), vpravo pak maďarské město Balaž Ďarmoty. Z Varba vedl přes řeku Ipolu most na maďarskou stranu, který byl opatřen již drátěnými překážkami z ostnatého drátu. Přechod přes něj byl nemožný a také velice nebezpečný, neboť Maďaři měli na tento zaměřen těžký kulomet a drželi hlídky v traťové budce ve vzdálenosti asi 300 metrů od nás. Vedla tudy, po maďarské straně, železnice od Balaž Ďarmotů k Lučenci a Filakovu, dále pak až do Šalgo-tarijánských uhelných dolů a vedla tato dráha místy těsně při hranicích, takže projížděly po této trati nejen normální vlaky, ale i obručné (pancéřové) s oddíly vojska a jiného vojenského materiálu, takže měli Maďaři tím nesmírnou výhodu a i my jsme velice často tuto pocítili, když nám z obrněnce zatopili a my velice rychle, volky nevolky, stěhovali se do krytů…“ napsal ve svých vzpomínkách na vojenskou službu u maďarských hranic tehdejší československý dobrovolník Josef Žák, jehož příběh se zachoval v Budišovském zpravodaji.

Maďaři útočí

A zlá karta padala Čechoslovákům pořád dál. Jejich neúspěšná invaze totiž dala Maďarům záminku pro odvetný vpád na Slovensko.

„Demoralizovaná maďarská armáda byla znovu vyzbrojena moderní výzbrojí z plných skladů a organizována v osm pěších divizí a samostatné tři pěší brigády. Celkový početní stav maďarské armády tak činil 126 tisíc vojáků. Pro pokračování operací proti Československu za účelem získání slovenského území vyčlenilo její velení hned dvě třetiny její síly. To představovalo bojovou hodnotu 50 tisíc bodáků, 500 kulometů, 1 300 šavlí, 370 děl, 10 obrněných vlaků a 10 letadel. S moderní výzbrojí a kvalitní výstrojí to byl pro mladé Československo velmi silný protivník. Československo v té době disponovalo bojovou silou pouze 30 tisíc bodáků, 250 kulometů, 128 děl, dva obrněné vlaky a šest letadel,“ napsal historik Pavel J. Kuthan v souborné studii V těžkých dobách.

Před 105 lety nahradil Alexandr Kolčak v Rusku rudý teror terorem bílým:

Velitelství sibiřské armády v únoru 1919 v Jekatěrinburgu. Ve spodní řadě zleva doprava sedí československý legionářský generál Radola Gajda, Alexandr Kolčak a generál Boris Bogoslovskij.
Kolčakův převrat: Pomohli mu českoslovenští legionáři. Jenže se v něm zmýlili

Maďarský útok začal 30. května třemi proudy: přes Lučenec na Zvolen, přes Levicu na Banskou Štiavnicu a podél Hornádu na Košice a Prešov, vždy podél železnice. Postupující pěchotu tak mohly krýt maďarské pancéřové vlaky, o nichž se zmiňoval i Josef Žák. Invazní armáda plánovala obsadit železniční trať Bratislava – Žilina – Košice, proniknout k hranicím s Polskem a rozpůlit československá vojska.

Ve dnech 1. a 2. června 1919 obsadilo maďarské vojsko Nové Zámky a Levice, 2. června maďarské jednotky obsadily Vráble a Zlaté Moravce, 5. června Krupinu, Detvu a Turňu, 6. června Banskou Šťiavnicu, 7. června Zvolen a Sečovce, 8. června Michalovce a 9. června Košice.

Zdroj: Youtube

„Jediným úspěchem čs. jednotek bylo, že u Košic unikly z obklíčení a město evakuovaly organizovaně. Další nápor na sever se však nedařilo zastavit, a tak když maďarské jednotky obsadily Prešov a došly až k Bardejovu, zůstala celá československá východní armádní skupina rozpůlena. Československo se během několika málo dní ocitlo v mimořádně kritické situaci,“ vylíčil Kykal.

Do poloviny června 1919 dobyla maďarská armáda více než dvě pětiny Slovenska a 16. června 1919 vyhlásila v Prešově za přítomnosti Bély Kuna komunistickou Slovenskou republiku rad, což se po předchozím vyhlášení košické Slovenské ľudové republiky (Východoslovenské republiky) vykládalo jako další pokus o rozdělení Slováků.

V srpnu 1918 se na jezeře Bajkal na Sibiři odehrála velká bitva námořních lodí:

Ledoborec Bajkal, jenž se stal v srpnu 1918 terčem československé námořní flotily
Bitva na Bajkale: Čechoslováci měli svou flotilu. Svedli jediný námořní souboj

Československé vládě i veřejnosti naplno došlo, že se ocitla ve válce ohrožující samu existenci státu. Prezident Tomáš Garrigue Masaryk jmenoval novým vrchním velitelem československé armády francouzského generála Maurice Pellého, který si vyžádal politickou i vojenskou podporu dohodové Rady čtyř. Ani pod hrozbou dohodového vojenského zákroku Maďaři neustoupili a pokračovali v boji, proti nové přesile jim ale chyběly rezervy.

Konec bojů

Válka na Slovensku Maďary přece jenom výrazně oslabila, unavila a pozbyla pro ně smyslu. „Maďarské straně došel během její ofenzívy zcela dech a další zálohy, které by mohla vrhnout do boje, již prakticky neměla. Maďarské vojáky navíc zcela demotivovalo i to, když se dozvěděli, že na případnou změnu československo-maďarských hranic v rámci Slovenska mezinárodní mírovou konferencí nebudou mít výsledky dalších bojů žádný dopad, a jejich případná oběť tak bude zbytečná. I proto nemalá část maďarských vojáků již ve druhé polovině června 1919 považovala pokračování v bojích jen za další zbytečné krveprolití. Po právě skončené I. světové válce tím jen byla podpořena touha velké části maďarské veřejnosti po ukončení této podivné války,“ popsal tehdejší naladění v maďarské armádě historik Kuthan v další části své studie.

Rozhodujícím bodem obratu se nakonec stala bitva o Zvolen, k níž došlo ve dnech 10. až 13. června. V této bitvě se Čechoslováci ujali definitivně iniciativy a v několikadenních bojích vyčerpali veškeré maďarské zálohy. K československému vítězství přispěla i úmyslně rozšířená dezinformace o útočících „lidožravých Senegalcích“, což byli ve skutečnosti namaskovaní vojáci z pražských Vršovic. Maďaři se báli, aby nepadli těmto „kanibalům“ do rukou, takže začali dezertovat ze svých pozic.

Historický snímek obrněného vlaku maďarské Rudé armády, tedy armády Maďarské republiky rad, dočasného komunistického státního útvaru, existujícího od 21. března do 1. srpna 1919Historický snímek obrněného vlaku maďarské Rudé armády, tedy armády Maďarské republiky rad, dočasného komunistického státního útvaru, existujícího od 21. března do 1. srpna 1919Zdroj: Wikimedia Commons, sken z knihy Jánose Bérese Výběr z dějin maďarského voj. průzkumu a zpravodajství

„Za této situace vrchní velitel Pellé připravoval novou ofenzívu na 25. června 1919 a hodlal při ní vyložit svůj trumf – dosud nepoužitý a čerstvý armádní sbor polního podmaršálka Aloise Podhajského. K jeho bojovému nasazení již nedošlo, neboť vrchní velitel maďarské Rudé armády Vilmos Böhm se podřídil politickému rozhodnutí své vlády o kapitulaci,“ podotkl Kykal.

K podpisu příměří došlo 23. června 1919, poté se maďarská vojska začala stahovat ze Slovenska zpět na své území. Celou válku ukončila v srpnu rumunská okupace Budapešti. Komunistická maďarská vláda padla a v pátek 1. srpna 1919 předala moc do rukou sociálních demokratů. Rumunská armáda se během podzimu rovněž stáhla a v březnu 1920 se situace stabilizovala vyhlášením Maďarského království.