Jako hlavní město nacistického Německa a sídlo Hitlerovy vlády i všech důležitých velitelských nacistických orgánů byl Berlín během druhé světové války vystaven celkem 363 náletům jak britského, tak amerického a francouzského letectva.

Spojenci doufali, že letecká bitva o Berlín přinese ve válce rozhodující zlom. Zpočátku se zaměřovali převážně na vojenské cíle, jako byla zbrojní zařízení, průmyslové závody a infrastruktura. Po ničivém německém leteckém útoku na Rotterdam 13. května 1940 však britská vláda tuto taktiku opustila a dala Královskému letectvu (RAF) volnou ruku v útocích na cíle v Porúří, včetně ropných závodů a dalších civilních průmyslových objektů napomáhajících německému válečnému úsilí.

Bitva o Berlín:

Zdroj: Youtube

K dalšímu zostření této strategie došlo v únoru 1942, kdy RAF vydala směrnici o plošném bombardování, která povolovala britským bombardovacím svazům zaměřit se na civilní oblasti v Německu.

„Britové doufali, že to podlomí morálku civilního obyvatelstva, které pak svrhne Hitlerův režim samo. Podpořit to mělo i shazování letáků nesoucích poselství: Můžete svrhnout nacisty a uzavřít mír,“ uvádí Joachim Kuropka v práci Násilí a válka, extremismus a teror. Příspěvky k přetrvávajícím problémům lidského soužití, vydané v Berlíně v roce 2011.

Město Lübeck, významné německé kulturní centrum na pobřeží Baltského moře, se roku 1942 stalo terčem bombardování:

Lübecká katedrála se v důsledku náletu RAF ocitla v plamenech
Před 80 lety se Británie tvrdě pomstila Němcům. A to dvouhodinovou zkázou z nebe

K účinnějším leteckým útokům na německá města se chystali také Američané. „V květnu 1943 byla na utažském území Dugway Proving Ground postavena maketa německé obce, která se skládala z replik typických činžovních domů. Ozbrojené síly tam testovaly různé bojové látky a také požární chování obytných budov. Britské Královské letectvo i letectvo Spojených států pak od roku 1943 začaly tyto poznatky využívat při svých útocích na německá města,“ uvádí web berlínské čtvrti Hansaviertel.

Berlín zažil sérii těchto devastujících zápalných náletů v listopadu 1943, přičemž ten nejničivější přišel v noci z 22. na 23. listopadu. Na německou metropoli se tu noc snesl proud více než 700 bombardérů – lancasterů, halifaxů, stirlingů a mosquit – ze základen na jihu Anglie, který shodil něco přes 2,5 tisíce tun munice – což byla do té doby rekordní tonáž pro nálet na jakékoli hlavní město v historii letecké války. Útok trval jen půl hodiny – od 19:55 do 20:25 místního času. Když však ti Berlíňané, kteří ho přežili, vyšli druhý den ráno z úkrytů, město kolem sebe už nepoznávali.

Zachovejme si víru v pana Hitlera

„Když v roce 1939 začala válka, bylo mi 11 let a příliš se mě to nedotklo. Většina lidí v Berlíně bydlela v činžovních domech, ale my jsme měli svůj vlastní domek se zahrádkou na severozápadním okraji. Můj otec pracoval jako svářeč v továrně a vyráběl díly pro ponorky. V roce 1942 jsem dokončila osmý ročník školy a přihlásila jsem se do učení na šití uniforem pro Luftwaffe, tedy německé letectvo. Pracovaly tam dívky a ženy a několik mužů příliš starých na to, aby sloužili v ozbrojených silách. Můj strýc Julius tam dělal u lisu a dával na mě pozor,“ svěřila se titulu Elinor Florence se svými vzpomínkami na berlínská válečná léta německá rodačka Gerda Kernchenová, narozená 1. prosince 1927.

Německé město, v němž se vyráběly těžké tanky Tiger, se na sedm dní proměnilo v hořící peklo:

Dva lidé pozorují požáry pustošící po bombardování čtvrť Bettenhausen
Bombardování Kasselu předcházelo zkáze Drážďan. Město hořelo sedm dní a nocí

Nálety zažívala od začátku války, ale protože se zprvu soustředily na válečné cíle, nevnímala je jako něco zvlášť závažného. Rodina se před nimi schovávala ve sklepě svého domku, kterému její otec vyztužil strop. O tom, že nálet proběhne, se dozvěděla většinou s předstihem od sousedů, kteří i přes zákaz poslouchali zahraniční vysílání BBC. Jak se bombardéry přibližovaly, začalo je hlásit i německé rádio. Dá se říci, že pro Gerdu i její blízké už to byla svým způsobem rutina. To se však mělo brzy změnit.

Berlín po britském náletu, lidé z vybombardovaných domů přežívají na uliciBerlín po britském náletu, lidé z vybombardovaných domů přežívají na uliciZdroj: Wikimedia Commons, autor neznámý, Bundesarchiv, Bild 146-1978-085-28, CC-BY-SA 3.0

„První velký nálet na Berlín se uskutečnil v listopadu 1943. Pamatuji si to dobře, protože mi bylo 15 let a bylo to poprvé, co jsem viděla mrtvolu,“ vyprávěla pamětnice.

„Byli jsme v našem sklepě a slyšeli jsme ohromný rachot. Pak se celý dům otřásl. V našem sousedství totiž dopadla ta největší bomba, letecká mina používaná na boření domů, říkalo se jí blockbuster. Půdu v okolí tvořila měkká rašelina, takže to s většinou domů zahoupalo v základech. Domy poblíž výbuchu byly zničeny. Když jsme konečně vylezli ze sklepa, šli jsme se podívat, kam bomba dopadla. Pak jsme uviděli jednoho z našich sousedů. Byl mrtvý. Byl to opravdu děsivý pohled, protože tlaková vlna ho zmrzačila a oči mu visely z hlavy. Byl to jeden z těch obrazů, na které nikdy nezapomenu,“ uvedla.

Nad Plzeň se v noci z 13. na 14. května 1943 vydalo celkem 168 britských bombardérů. Zanechaly po sobě zkázu:

Následky náletu na Plzeň, uskutečněného v noci z 13. na 14. května 1943. Nad Plzeň se vydalo celkem 168 britských bombardérů
Zapomenutý nálet. Letecký útok na Škodovku z roku 1943 zůstal ve stínu ostatních

Nálet z 22. listopadu 1043 zabil kolem dvou tisíc obyvatel Berlína a dalších 175 tisíc lidí připravil o domov. Rozsáhlé škody způsobil zejména v obytných oblastech západně od centra, kromě toho poškodil nebo zcela zničil řadu významných budov, včetně britského, francouzského, italského a japonského velvyslanectví, paláce Charlottenburg, berlínské zoo, správní vysoké školy Waffen SS, kasáren císařské gardy ve Špandavě a několika zbrojovek. Vzpouru proti hitlerovskému režimu ale nevyvolal.

„Všichni jsme byli tím prvním velkým náletem šokováni a zděšeni, protože nás ujišťovali, že Berlín je bezpečný. Pak moje matka řekla: Musíme si zachovat víru v pana Hitlera. On nás ochrání!“ líčila Gerda postoj, jenž byl v té době vlastní mnoha lidem ve městě.

Bombardování se sporným účinkem

Při dalším náletu 17. prosince došlo k rozsáhlému poškození berlínského železničního systému. V té době už se kvůli celkovému účinku bombardovací kampaně nedala obývat více než čtvrtina berlínských bytů.

V noci na 29. ledna 1944 byly dalším velkým náletem zasaženy západní a jižní okresy Berlína a v noci na 16. února důležité podniky válečného průmyslu, včetně velké oblasti továrny Siemens. Do března 1944 bylo nacistické hlavní město napadeno ze vzduchu nejméně šestnáctkrát. Velké části jeho širšího centra (čtvrti Wedding, Mitte, Prenzlauer Berg, Schöneberg, Steglitz, Friedrichshain a Kreuzberg, stejně jako střed města mezi Alexanderovým náměstím a Brandenburskou branou) byly zničeny.

„Bude nás to stát 400 až 500 letadel. Ale Německo to bude stát válku,“ prohlásil velitel bombardovacího letectva RAF Arthur Harris.

Nejznámější letecké údery spadající pod Baedeker Blitz se uskutečnily koncem dubna a začátkem května 1942:

Adolf Hitler na briefingu velitelství skupiny armád Jih v Poltavě. Zleva doprava generálové Adolf Ernst Heusinger, von Sodenstern a Max Freiherr von Weichs, Adolf Hitler a generálové Friedrich Paulus a Eberhard von Mackensen a polní maršál Fedor von Bock
Bedekrové nálety měly Brity zlomit. Tento Hitlerův záměr však zcela selhal

Ve svém prvním odhadu se vůbec nemýlil: v letecké bitvě o Berlín ztratili Spojenci nakonec celkem 492 letadel, jejichž posádky byly zabity nebo zajaty, a dalších 954 letadel bylo poškozeno. O celkovém dopadu plošného bombardování na výsledek války lze však diskutovat: Nálety nepochybně přispěly k tomu, aby se na bojiště (zejména na východní frontu) nedostala značná část nezbytných vojenských zdrojů pro německou armádu, což mělo strategický význam.

Na druhé straně nijak nepodlomily věrnost německého obyvatelstva nacistickému režimu (tu spíše utvrdily) a jejich zacílení na Berlín jako centrum nacistické moci navíc posloužilo k odvrácení pozornosti od skutečného motoru německé průmyslové výroby a válečného hospodářství – oblasti Porúří v západním Německu.

„Mezi historiky je nyní populární konsensus, že letecké útoky na Berlín byly tragickou operační chybou. Takovou, která by ještě před zničením Berlína vedla ke zničení bombardovacího letectva RAF – kdyby nálety nebyly v březnu 1944 zastaveny,“ uvádí Matt Robinson na historickém webu Berlin Experiences.