Zdroj: Deník

Retro Deník
Jak se žilo v osmdesátkách? Připomeňte si s Deníkem výrazné události, k nimž došlo právě před 40 lety. Redakce ho připravuje ve spolupráci se známým dokumentaristou Michalem Petrovem, autorem knižní řady Retro ČS a také bezmála dvousetdílného televizního magazínu Retro.

Karafiátové klišé

Ačkoli za kyticového univerzála svátku žen v oněch letech platily karafiáty a asparágus, květinami MDŽ 1984 byly v Praze vyhlášeny azalky a frézie. Noviny zároveň oznámily, že karafiátů bude míň než předešlý rok, protože jejich pěstování je energeticky náročné.

Zejména Pražanky dostaly u příležitosti svého dne speciální dárek v podobě zadaptované prodejny s luxusní konfekcí Femina v Melantrichově ulici. S „luxusy“ jako by se tehdy roztrhl pytel – další otevřeli v obchodním domě Kotva. Zároveň ale zavřeli oblíbené oddělení mladé módy, protože generální ředitelství nařizovalo, že buď jedno nebo druhé. Vedení největšího Prioru v Česku se sice proti tomuhle nesmyslu odvolalo, ale prozatím ho muselo respektovat.

Zejména Pražanky dostaly u příležitosti svého Dne speciální dárek v podobě zadaptované prodejny s luxusní konfekcí Femina v Melantrichově ulici.Femina nabízela luxusní dámskou móduZdroj: se svolením, archiv Michala Petrova

Nemáme a nebudeme

Pod titulkem „Větší nabídka zboží“ vyšel před 40 lety ve stranickém tisku článek, který vzbuzenou naději okamžitě patřičně mírnil. Zmínil sice, že na maloobchodním trhu bude téměř o 10 procent čokolády víc než předchozí rok, ovesných vloček dokonce o 13, ale jedním dechem dodával, že „ani v letošním roce nebude ještě plně uspokojena poptávka po čočce, mléčných konservách a rybím filé“.

Druhý měsíc roku před 40 lety měl o hodně jiný průběh, než každý očekával:

V důsledku mnoha nemocí zemřel po pouhých 15 měsících na vrcholu moci sovětský vůdce Jurij Andropov
Únor 1984 poznamenala úmrtí. Potěšily ovšem úspěchy sportovců či lékařů

A jak to bylo u průmyslového zboží? Tady první náměstek českého ministra obchodu slíbil dodat 101 tisíc mrazniček, o 30 procent víc hokejových bruslí, skoro čtvrtinový nárůst předpokládal u osobních aut, u tuzemských barevných televizorů tři čtvrtiny (celkem 115 tisíc) a aspoň deset procent u jízdních kol (celkem 410 tisíc). Žádné značky nezmínil, protože to by pak by třeba musel přiznat, že bicyklů Favorit bude pořád stejně málo jako vždycky.

Tesla Color federálně

Sliby o navýšení dodávek barevných televizí se v roce 1984 ještě neopíraly o právě oznámený fakt, že se jejich výroba rozšíří i do Česka. Vedle slovenské Tesly Orava je totiž měla začít vyrábět i Tesla v pražských Strašnicích. Šlo o přenosný přijímač Mánes Color. Ne že by šlo o čistě domácí výrobek – obrazovky se dovážely ze Sovětského svazu.

Název odkazoval na vůbec první televizory, které se u nás od druhé poloviny padesátých let vyráběly v masovém měřítku. Sériová produkce nových Mánesů se rozeběhla v roce 1985.

Škodovka pro lepší lidi

Nezřídka zveřejnilo Rudé právo něco, co mělo nechtíc – slušně řečeno – naštvávací efekt. A nemusela to být nutně jen politika. Tak například na stránkách deníku věnovali poměrně často prostor článkům dokládajícím úspěchy automobilů Škoda na zahraničních trzích. Před 40 lety se rozhodli je i ukázat a zveřejnili fotku modelu 120 LS v provedení pro nizozemské zákazníky, kterým stodvacítky dovážela autodealerská firma De Binckhorst. Podobně jako například Britové nedostávali Holanďané stejné automobily jako Čechoslováci – prodejnost na západních trzích musela podpořit celá řada zušlechťujících úprav provedených v dovážející zemi.

Měsíc knihy už po třicáté

Březen patřil tradičně knihám – začal jejich měsíc, který končil až druhého dubna, kdy se připomínal Den dětské knihy. V první polovině 80. let u nás vycházelo přes 4 tisíce titulů za rok.

V takzvané krásné literatuře dominovali domácí autoři. Řada z nich se v březnu jubilejního roku 1984 sešla u dlouhatánského stolu v pražském obchodním domě Kotva, aby v rámci jednodenní akce Slavnost knihy poskytla návštěvníkům autogram.Autogramiáda tuzemských spisovatelů v pražské KotvěZdroj: se svolením, archiv Michala PetrovaV takzvané krásné literatuře dominovali domácí autoři. Řada z nich se v březnu jubilejního roku 1984 sešla u dlouhatánského stolu v pražském obchodním domě Kotva, aby v rámci jednodenní akce Slavnost knihy poskytla návštěvníkům autogram. Zájemců byly stovky.

V Praze té doby fungovala víc než stovka knihkupectví, speciální oddělení v Kotvě bylo jedno z nich. Statisticky to bylo působivé, ale také platilo, že žádané knihy vycházely v nákladu, který zdaleka neodpovídal poptávce. Koneckonců o tom svědčily i fotky z burzy knih a desek pořádané v legendárním hostinci Houtyš (U Tyšerů) na pražské Hanspaulce. Burzy byly obvyklým místem, kde se nedostatkové knížky z oficiálního prodeje přeprodávaly za vyšší ceny a bylo tu také možné sehnat knihy zakázaných autorů.

Domestikovaný design

Nenápadný, ale jistý zlom znamenala expozice uspořádaná před 40 lety ve výstavní síni generálního ředitelství metropolitní výstavby v pražských Emauzích – její název byl Století designu, a šlo o potvrzení toho, že tenhle anglický výraz u nás začíná zdomácňovat, i když ve výstavním katalogu ještě byla poznámka k tomu, jak se vůbec vyslovuje.

Na leden 1984 připadlo kulaté výročí Leninovy smrti, což se promítlo do veřejného prostoru. Děly se ale i pozitivnější události:

Počítač nevynikal kvalitou, nakonec se stopadesátek vyrobila jen asi stovka.
Leden 1984 byl plný překvapení: První školní počítače i Saskia Burešová na plese

Základ výstavy tvořily exponáty z depozitáře Uměleckoprůmyslového muzea. Jeho historička Milena Lamarová se o rozšíření slova design a vysvětlování jeho podstaty u nás zasloužila bezesporu nejvyšší měrou – pracovala na tom už od poloviny 60. let, ostatně napsala úvod i ke zmíněnému katalogu a rovněž před 40 lety jí v Odeonu vyšla kniha Průmyslový design.

Ke Strahovu hleď!

Začátek roku 1984 byl charakteristický tím, že o sobě dávaly vědět postupně všechny podniky, které nějakým způsobem hodlaly přispět ke zdárnému průběhu Československé spartakiády 1985.

V roce 1984 o sobě dávaly vědět postupně všechny podniky, které nějakým způsobem hodlaly přispět ke zdárnému průběhu Československé spartakiády 1985.V roce 1985 se konala poslední spartakiáda v historiiZdroj: se svolením, archiv Michala PetrovaDo jejího začátku zbýval sice víc než rok, ale asi bylo potřeba začít dostatečně včas na to, aby se stihli odprezentovat všichni subdodavatelé.

Čtenáři Rudého práva se tak průběžně dozvídali, že pro skladbu rodičů s dětmi zajistí třeboňský Otavan 72 tisíc kusů kalhot, strážnický Šohaj zase pro vystoupení žáků, dorostu, učňů a mužů 350 tisíc trenýrek, zatímco písecký Jitex 120 tisíc třídílných kompletů pro mladší žákyně. Sportovní potřeby pak zajišťovala Gala z Krasic, a tak dále.

Plnit plán musela být tenkrát radost, i když za cenu mimořádných směn.

Cirkus Berolina – tak zas po roce

Po dvanácti měsících v Česku opět zahájil turné největší východoněmecký cirkus Berolina. Na rozdíl od roku 1983 nebylo první štací Ústí nad Labem, ale Ostrava. Šňůra končila v říjnu v Praze; tedy ve městě, kde si soubor zvolil v roce 1968 nové jméno. Berolina byl obrovský organismus, který mimo jiné tvořilo 15 náklaďáků, celkem 120 vozů, 40 artistů, stovka členů technického personálu a 180 kusů zvěře. Posledně zmíněná skupina zahrnovala i žirafu Honza, která se narodila v safari ve Dvoře Králové.

Karlovy Vary (opět) jazzové

Je pozoruhodné, že hned dvakrát se v březnu 1984 věnovalo Rudé právo na svých stránkách konání jazzového festivalu, označovaného jako první a mezinárodní. Byl to totiž právě stranický deník, který se v roce 1962 postaral po skončení právě proběhnuvší Přehlídky jazzové hudby její nevraživou recenzí o to, že se tento hudební styl dostal na dlouhá léta v lázeňském městě na okraj oficiální kultury a přežíval tu jen díky zapáleným nadšencům. Těm se nakonec podařilo tradici karlovarských mezinárodních jazzových setkání vzkřísit, a tak festival může psát svou historii dodnes.

Prim Quartz na světě

S několikaměsíčním zpožděním informovalo Rudé právo před 40 lety o tom, že v podniku Elton v Novém Městě nad Metují začala výroba náramkových hodinek Prim se systémem Quartz, tedy na baterii a s přesnějším chodem oproti běžně prodávaným mechanickým hodinkám. V roce 1984 jich plánovali vyrobit 40 tisíc. I když ale už existovaly domácí dodávky, pořád se spousta „quartzek“ objevovala i na černém trhu.

Nadčasový design hodinek Spartak neztratil své kouzlo ani po sedmi dekádách:

Limitovaná edice Prim Spartak Respekt připomíná, že před 70 lety vznikly v Novém Městě první náramkové hodinky
Výročí československého hodinářství připomínají hodinky. Jejich cena ohromí

Nízká cena a vysoká přesnost tohoto typu náramkových hodinek ve své době málem vedly k zániku klasického hodinářství, ale samotná výroba dnešních primek dokládá, že se mu podařilo přežít.

Kachyňův druhý doktorský příběh

Dva roky po uvedení filmu Pozor, vizita! se česká kina dočkala další premiéry filmu režiséra Karla Kachyni z lékařského prostředí. Na plátna přicházely Sestřičky, tedy Babi v podání Jiřiny Jiráskové a Marie ztvárněná půvabnou debutantkou Alenou Mihulovou (Sahulovou). Ta film natáčela v pouhých sedmnácti a setkání s Kachyňou pro ni bylo osudné i v osobním životě.

Sestřičky. Dnes už klasika české kinematografie měla premiéru v roce 1984.Sestřičky. Dnes už klasika české kinematografie měla premiéru v březnu 1984.Zdroj: se svolením, archiv Michala Petrova

V sestřičkách získala česká kinematografie další laskavý film, na jehož adresu ovšem stranický tisk chválou trochu i šetřil. „… bylo například celkem zbytečné opakovaně a až naturalisticky zdůrazňovat dřevní zaostalost vesnice, v níž se Alena Sahulová ocitá; například scéna na dvoře s pádem do močůvky nebo prohlídka zanedbaných děcek ve škole jsou vcelku nadbytečné…,“ dočetli se čtenáři Rudého práva mimo jiné.

Zdroj: Deník

Retro Deník
Jak se žilo v osmdesátkách? Připomeňte si s Deníkem výrazné události, k nimž došlo právě před 40 lety. Redakce ho připravuje ve spolupráci se známým dokumentaristou Michalem Petrovem, autorem knižní řady Retro ČS a také bezmála dvousetdílného televizního magazínu Retro.