Před 80 lety, ve dnech 6. až 8. března 1944, došlo k masivním sovětským náletům na východoestonské město Narva, známým jako „březnové bombardování“, které zcela zničilo většinu města včetně jeho historické části.

Narvu sovětská letadla bombardovala průběžně už od roku 1941, přičemž právě nálety z března 44. roku patřily mezi ty nejničivější. Když skončila válka, zůstalo z původních 3550 budov ve městě obyvatelných pouze 198.

Zkáze Drážďan předcházelo bombardování Kasselu:

Dva lidé pozorují požáry pustošící po bombardování čtvrť Bettenhausen
Bombardování Kasselu předcházelo zkáze Drážďan. Město hořelo sedm dní a nocí

Den po skončení náletu na Narvu byl v noci na 10. března 1944 vybombardován i Tallin, hlavní město Estonska. A to přesto, že se v něm nenacházely žádné velké průmyslové závody. Tento druhý nálet přinesl velké ztráty na životech. Zabito bylo více než 750 lidí.

Dlouhodobě na ostří nože

Vztahy mezi Estonskem a bolševickým Ruskem, později Sovětským svazem byly bouřlivé už od konce 1. světové války. Estonsko, které bylo od roku 1721 součástí Ruského impéria, prošlo podobně jako řada jiných zemí zhruba od poloviny 19. století procesem národního obrození, směřujícího k požadování nezávislého státu.

Po říjnové revoluci v roce 1917 však nová bolševická vláda Ruska rozehnala násilím estonský zemský sněm, a následně anulovala volby z roku 1918, v nichž zvítězili zastánci estonské samostatnosti. V listopadu 1918 zahájila Rudá armáda do Estonska rozsáhlou invazi, po ročních bojích ale byla poražena, a v mírové smlouvě z ledna 1920 museli Rusové uznat nezávislost a samostatnost Estonska.

Plánované povstání židovských partyzánů ve Vilniusu skončilo tragicky:

Litevský nacistický policista s židovskými vězni, červenec 1941
Židovští partyzáni ve Vilniusu chystali povstání. Vše dopadlo jinak, mnohem hůř

V červnu roku 1940 Stalin tuto smlouvu porušil a na základě paktu Molotov-Ribbentrop s nacistickým Německem o vzájemném rozdělení sfér vlivu napadl a začal okupovat všechny tři pobaltské státy, Estonsko, Litvu i Lotyšsko.

Po německé invazi do Sovětského svazu v červnu 1941 však území ovládané Sověty obsadili Němci. Město Narvu dobyla německá nacistická armáda v srpnu 1941 a držela je až do roku 1944. Okupace Narvy německými vojsky byla také důvodem sovětských náletů.

Zdroj: Youtube

Ve čtvrtek 27. ledna 1944 se podařilo Leningradskému frontu sovětské Rudé armády konečně ukončit blokádu Leningradu, obléhaného déle než dva roky německou Skupinou armád Sever, a zatlačit nepřátelské síly po celé linii fronty až o 100 kilometrů zpět.

Německý III. SS tankový sbor se při ústupu dostal až k městu Narva, kde na stejnojmenné řece zaujal nové obranné postavení.

Němečtí vojáci se brání na západním břehu řeky Narva v pevnosti IvangorodNěmečtí vojáci se brání na západním břehu řeky Narva v pevnosti IvangorodZdroj: Wikimedia Commons, autor neznámý, volné dílo

„Řeka Narva představuje hranici mezi Ruskem a Estonskem. Pokud by Rudá armáda dokázala vyhnat Němce z Narvy, zbavila by se tak útočníků z celého regionu, a to by pro ni znamenalo strategické i politické vítězství. Řeka byla ledová a mosty přes ni byly klíčem jak k obraně Narvy, tak k úspěchu sovětských útoků,“ píše Van Norton v článku Bitva o Narvu na stránkách Flames of War.

„Sověti ji hodlali získat rychle. Podle instrukcí samotného Stalina měla být dobyta nejpozději do 17. února a sovětské tanky měly pokračovat dál do Estonska. Sovětský vůdce dobře věděl, že průlom do nejsevernějšího pobaltského státu by zásadním způsobem ohrozil Skupinu armád Sever, která by se tak ocitla v nebezpečí obklíčení. Přes Estonsko měly sovětské síly pokračovat dále na jih, do Lotyšska a Litvy, odkud měly začít bezprostředně ohrožovat samotné německé území, Východní Prusko. Kromě toho, že by úspěch na estonských hranicích dále zásadním způsobem rozvázal ruce baltské flotily, šlo také o Finsko, které svému mocnému východnímu sousedovi stále vzdorovalo a na jehož území by bylo možné z estonských letišť pohodlně provádět letecké útoky,“ uvádí web Druhá světová válka.

Marné pokusy dobýt město

Od 25. ledna bylo zřejmé, že se o Narvu strhne boj, a civilní obyvatelstvo začalo opouštět město. Do 3. března byla většina lidí evakuována. Bitva začala 2. února 1944.

Sovětské oddíly se pokusily několikrát překonat řeku a vytvořit na nepřátelském břehu obranné předmostí, ale jejich útoky byly opakovaně odráženy. V noci na 13. února se dvě sovětské námořní pěší brigády zkusily vylodit severozápadně od Narvy, ale uvítala je těžká palba, v níž se podařilo dosáhnout pouze 432 mužům. Do 17. února všichni buď padli, nebo byli zajati.

Letecký útok postihl během druhé světové války i Škodovy závody v Plzni:

Následky náletu na Plzeň, uskutečněného v noci z 13. na 14. května 1943. Nad Plzeň se vydalo celkem 168 britských bombardérů
Zapomenutý nálet. Letecký útok na Škodovku z roku 1943 zůstal ve stínu ostatních

V pondělí 14. února 1944 vydalo sovětské vrchní velení veliteli Leningradského frontu generálu Leonidu Alexandroviči Govorovovi rozkaz, aby sovětská vojska obsadila Narvu nejpozději 17. února 1944. „Je to nezbytné jak z vojenských, tak z politických důvodů. Právě teď je to to nejdůležitější. Žádáme, abyste provedli všechna nezbytná opatření k osvobození Narvy nejpozději v uvedeném období,“ cituje tento rozkaz web Flames of War.

Nový sovětský útok prolomil jižně od Narvy německou obrannou linii a vytvořil předmostí, díky němuž se Rudoarmějci dostali do 24. února k železniční trati využívané nepřítelem pro zásobování a měli naději, že Němce obklíčí. Dvě německé divize však podnikly z města protiútok a podařilo se jim postupující sovětské jednotky zastavit.

Šílený masakr v Rumbule přežili někteří lidé jen zázrakem:

Židovské ženy a děti hlídané krátce před svým zavražděním příslušníky lotyšské policie v roce 1941. K masakrům docházelo na více místech, tento snímek zachycuje událost v lotyšském přístavu Liepaja
Šílený masakr v Rumbule: Žena vydržela nahá ve sněhu předstírat smrt, přežila

Po týdnu relativního klidu zahájili Sověti znovu ofenzivu. Za úsvitu 1. března 1944 spustili nejdříve 20minutovou přípravnou dělostřeleckou palbu, po níž se pokusili prudkým výpadem dobýt město. Výpad ale ztroskotal na zakopaných a dobře opevněných německých jednotkách, kterým předchozí kanonáda nijak zvlášť neublížila. Sovětská pěchota utrpěla těžké ztráty a její postup byl zastaven.

Ve dnech 4. až 6. března podnikli navíc Němci prudký protiútok, při němž dobyli ztracené území zpět a vrátili linii bojů na její úroveň před ruskou ofenzivou. V reakci na to dostalo sovětské letectvo zelenou k ničivému bombardovacímu náletu na město, který by obrátil německé obranné pozice v ruiny.

Dva ničivé nálety

Téže noci 6. března provedlo sovětské letectvo tak masivní bombardovací útok na město Narva, že město prakticky srovnal se zemí. Náletu se zúčastnilo zhruba 100 sovětských bombardérů, které obrátily v trosky zhruba 95 procent městských budov včetně celého historického centra. Ztráty na životech nebyly v tomto případě tak vysoké, protože město už bylo z 85 % evakuováno. To ale neplatilo o náletech, které následovaly bezprostředně poté.

Poškozený kostel sv. Jana v Narvě v roce 1944Poškozený kostel sv. Jana v Narvě v roce 1944Zdroj: Wikimedia Commons, autor neznámý, National Archives of Norway, CC BY-SA 4.0

Ve středu 8. března zaútočila ruská letadla na města Jõhvi a Tapa a v noci na 10. března 1944 vybombardovala Tallinn. Tento útok měl za následek více než 750 mrtvých a 5073 poškozených budov, z toho 1540 úplně zničených. Více než 20 tisíc lidí zůstalo bez přístřeší.

„Divadlo Estonia, jeden ze symbolů estonského národa, bylo zničeno. Stejně tak kostel sv. Mikuláše. Cenné středověké dokumenty městského archivu v Tallinnu shořely. Útok byl jasně zaměřen proti civilnímu obyvatelstvu, protože přístav Tallinn ani průmyslové budovy napadeny nebyly,“ uvádí estonská Bílá kniha, vypočítávající estonské civilní ztráty během druhé světové války.

Kralupy nad Vltavou za války dopadly podobně, jako německé Drážďany:

Kralupy nad Vltavou po ničivém bombardování v březnu 1945
Půlhodinové peklo udělalo z Kralup české Drážďany. Lidé neměli šanci uniknout

„V roce 1944 mi bylo 13 let. Bydleli jsme uprostřed Tallinnu, v ulici Tatari. Pamatuji si, že 9. března večer jsem se vracela domů z hodiny baletu, bylo asi šest hodin. Prošla jsem ulicí a byla jsem už skoro doma, když byl vyhlášen nálet. V tu samou chvíli jsem na obloze uviděla řadu ruských světelných raket, takzvaných vánočních stromků. To byla známka tvrdšího útoku. Běžela jsem rychle do našeho bytu, vzala si malý kufřík, ve kterém jsme měli pro každý případ sesbíráno pár stříbrných drobností z domácnosti, a utíkala do sklepa. Tam už bylo asi pět nebo šest žen a jeden muž. A pak to začalo. Bylo to strašné. Pamatuji si temné zvuky dopadajících bomb a ostrý zvuk těch, které jen prolétaly kolem. Měla jsem obrovský strach, protože moje matka se stále ještě nevrátila a já jsem nevěděla, jestli žije nebo ne. Můj otec už byl v té době po smrti,“ vzpomínala na estonských stránkách Folklore spisovatelky Loone Otsové tehdejší obyvatelka Tallinnu.

„Nevím, jak dlouho bombardování trvalo. Konečně všechno pomalu utichlo. V tu samou chvíli vběhla matka do sklepa, živá a nezraněná. Obě jsme plakaly radostí. Matka mi pak vyprávěla, že byla jen kousek ode mě, v domě hned vedle nás, ale po vypuknutí bombardování se to nedalo přeběhnout. Vyšli jsme na ulici. V našem sousedství stála nemocnice pro pacienty s TBC. Dostala zásah. Budova byla v plamenech a zevnitř bylo slyšet pláč. Někteří zachránění pacienti stáli na ulici v nočních košilích,“ vyprávěla dále Otsová.

Sporný odkaz

Spojenecké bombardovací nálety na města koncem druhé světové války jsou dodnes hodnoceny kontroverzně, neboť sice nepochybně přispěly k porážce nacistického Německa a ukončení války, ale je otázka, zda cena v podobě tisíců zabitých civilistů nebyla příliš vysoká.

Hodiny ukazovaly čas 12:25, kalendář datum 14. února 1945 a na Prahu začaly pršet bomby:

Bombardování Prahy za druhé světové války. Archivní foto.
Den, kdy se nebe nad Prahou změnilo v peklo. Kvůli omylu byla z kostela márnice

Jak ale ukazuje příklad estonských měst (a třeba i mladé Boleslavi vybombardované sovětskými letadly 9. května 1945), nebyly tyto nálety žádnou specialitou pouze britského nebo amerického letectva, sovětské letectvo je provádělo také – přičemž všem ještě předcházely barbarské akce Německa, které spojilo agresivní a ofenzivní válku s vyhlazováním celých národů.

„Bombardování zanechalo v myslích lidí neuhasitelnou úzkost. Ale nemohlo zničit víru a naději v lepší budoucnost,“ konstatuje Loone Otsová.