Devatenácté století se blížilo ke konci, když v Argentině onemocněla malá dcera farmářů tuberkulózou. Za celý svůj krátký život šlo dítě z nemoci do nemoci, tentokrát ale lékaři předpovídali, že ji tuberkulóza zabije. Když se holčička zotavila, bylo to jako zázrak. Tehdy nikdo netušil, že dívka jménem Violet Constance Jessopová za svůj život zázračně unikne zdánlivě jisté smrti ještě několikrát. Konkrétně třikrát, a to na moři.

V dospělosti se totiž Violet stala zdravotní sestrou a jako taková postupně sloužila na třech parnících lodní společnosti. Byly to White Star Line - Olympic, Titanic a Britannic. Vyvázla bez škrábance, když se Olympic v roce 1908 srazil s lodí HMS Hawke (přestože byly lodě vážně poškozené, nikdo nezemřel). Vytáhli ji živou z ledové vody, když se Titanic potopil po nárazu do ledovce. A unikla, i když ke dnu klesl Britannic.

Jak mohlo vypadat potopení Britannicu:

Zdroj: Youtube

Ten měl podobný osud jako jeho starší sesterská loď. Na rozdíl od Titaniku sice nikdy nevozil civilní pasažéry z Evropy do Ameriky, jeho „kariéra“ ale byla také velmi krátká. Místo ledovce jej ke dnu poslala první světová válka.

Bezpečnější než Titanic

V roce 1907 tak začala společnost White Star Line s přípravou nové třídy luxusních zaoceánských parníků. „Původně měly být její součástí pouze lodě Olympic a Titanic. Později se rozhodlo o stavbě ještě třetího parníku, který měl být podle plánů ještě větší a luxusnější než jeho sesterská plavidla,“ uvádí encyklopedie Britannica.

Nepotopitelný Titanic? Náznaky, že to nemusí být pravda, existovaly:

Ikonický snímek šestiletého Roberta Douglase Spedena, prohánějícího na palubě Titaniku pod dohledem svého otce Fredericka káču. Rekonstruoval jej i James Cameron při natáčení svého velkofilmu, kdy nechal kolem takového chlapce projít hrdiny Jacka a Rose
Titanic měl nehodu hned při vyplutí. Upozornila na problémy s manévrováním lodi

A tak se začal 30. listopadu 1911 v loděnicích v Belfastu psát příběh Britannicu. Některé zdroje tvrdí, že se původně měl jmenovat Gigantic a majitelé toto velkolepé jméno změnili až po katastrofě Titaniku, to je ale mýtus.

Jistých zásadních změn přesto Britannic po zkáze Titaniku doznal. Konstruktéři se po tragédii snažili razantně zvýšit jeho bezpečnost. Nově oblast strojovny rozestavěné lodi obklopoval dvojitý plášť a měla být schopna udržet se na vodě, i kdyby bylo zcela zaplavených šest jejích vodotěsných komor (v případě Titaniku to byly pouze 4 komory).

Stavba velkolepého parníku Britannic v Belfastu.Stavba velkolepého parníku Britannic v Belfastu.Zdroj: Wikimedia Commons, Robert Welch - National Museums NI : Harland & Wolff Collection, volné dílo

„Na Britannic se přidalo více záchranných člunů a počet vodotěsných komor lodě se zvýšil na 17, z nichž 5 bylo zvednuto z úrovně paluby E na palubu B,“ vyjmenovává encyklopedie Britannica.

Do války s ní

Poté, co konstruktéři 26. února 1914 spustili Britannic poprvé na vodu, stačilo dokončit už jen drobnosti. A podle plánů se v roce 1915 měl stát dalším z parníků křižujících Atlantik při převážení platících pasažérů. „Britannic se měl do flotily White Star Line začlenit jako největší (měřil 122 metrů), nejluxusnější a nejbezpečnější loď světa plující pod britskou vlajkou,“ uvádí web PBS. Jenže do osudu lodě zasáhla první světová válka.

Zpočátku jen tím, že se dokončovací práce zpozdily. Jenže o několik měsíců později začaly námořní střety ve Středomoří a pak v únoru 1915 bitva o Gallipoli, tedy tažení Velké Británie a Francie proti Osmanské řiši. Počet zraněných ve Středomoří rapidně rostl a britské námořnictvo pochopilo, že musí pro své potřeby využít i velké zaoceánské lodě.

HMHS Britannic ve službě během 1. světové války. Přestože měl původně sloužit jako luxusní zaoceánský parník společnosti White Star Line, po vypuknutí války jej zrekvírovalo námořnictvo a začalo používat jako plovoucí nemocnici.HMHS Britannic ve službě během 1. světové války. Přestože měl původně sloužit jako luxusní zaoceánský parník společnosti White Star Line, po vypuknutí války jej zrekvírovalo námořnictvo a začalo používat jako plovoucí nemocniciZdroj: Wikimedia Commons, Maritime Quest, volné dílo

V tu dobu už ve válce sloužil Olympic, i parníky konkurenční lodní společnosti Cunard RMS Mauretania a RMS Aquitania. A na podzim roku 1915 došlo i na Britannic. Jak uvádí web Western Front Association, loď dostala nový bílý nátěr, „ozdobený“ zeleným pásem a červenými kříži - jasným znamením, že půjde o plavidlo převážející zraněné.

I její vnitřek se změnil. „Luxusní vybavení zamířilo do skladu, promenádní paluby zaplnily nemocniční postele a jídelna pro první třídu se proměnila v jednotku intenzivní péče. Horní paluby byly vyhrazeny pro raněné. Salonky první třídy poskytovaly ubytování pro elitu plovoucí nemocnice – lékaře, hlavní ošetřovatelky, důstojníky lékařského sboru a kaplany – zatímco níže postavené sestry a sanitáři si vystačili s kajutami původně určenými pro nižší třídy,“ nastiňuje web PBS.

Před 105 lety šla ke dnu britská loď HMS Carpathia, kterou proslavila záchrana přeživších cestujících z potopeného Titaniku: 

Parník HMS Carpathia kotví v New Yorku poté, co do města přivezl 706 přeživších z potopeného Titaniku
Bez ní by Titanic nikdo nepřežil. Carpathia zvládla nemožné, pak šla sama ke dnu

Svoji první plavbu vykonal Britannic 23. prosince 1915. „Plul z anglického Liverpoolu přes italskou Neapol na řecký ostrov Lémnos. Poté, co se zde nalodilo přibližně 3300 zraněných, se loď vrátila do anglického přístavu Southampton,“ uvádí encyklopedie Britannica.

Plovoucí nemocnice

V dalších měsících zvládl Britannic ještě čtyři podobné plavby pod velením kapitána Charlese Bartletta. „Tento veterán společnosti White Star Line byl pověstný svou opatrností. Podle jeho dcery mu přátelé říkali Ledovec Charlie, díky jeho schopnosti „vycítit“ přítomnost ledovců a ochotě k velkým objížďkám, aby se jim vyhnul. Britannic znal velmi důvěrně, protože před válkou bedlivě dohlížel na stavbu této lodi. Navíc nepodceňoval nebezpečí představované stále agresivnější německou flotilou ponorek,“ zmiňuje server PBS.

Britannic si pochvaloval i jeho personál. „Vedoucí chirurg na lodi J.C.H. Beaumont plavidlo nazval nejúžasnější lodí, jaká kdy plula po světových oceánech,“ uvádí PBS.

Evakuace spojeneckých jednotek po bitvě u Gallipoli. Zraněné z této bitvy vyzvedávala mimo jiné také loď Britannic.Evakuace spojeneckých jednotek po bitvě u Gallipoli. Zraněné z této bitvy vyzvedávala mimo jiné také loď Britannic.Zdroj: Wikimedia Commons, Ernest Brooks, Imperial War Museums, volné dílo

Na svou šestou misi Britannic vyplul 12. listopadu 1916. Vezl asi tisíc lidí - členy posádky a zdravotníky, zpět měl přivézt další raněné. Zdravotní sestra Sheila Macbethová měla chvílemi pocit, že vyráží spíš na dovolenou než na nebezpečnou válečnou cestu. „Jaká úleva, že se mi povedlo dostat stejnou kajutu a stejnou spolubydlící. Na této plavbě je vše mnohem hezčí, protože nemáme žádné cestující a tak máme dovoleno bloumat po celé lodi,“ zapsala si do deníku.

Nejkrásnější ráno

Po pěti dnech loď poprvé zastavila kvůli doplnění zásob a paliva, aby pak mohla jet se zraněnými bez přestávky. V italské Neapoli kotvila několik dní, a její pobyt se ještě prodloužil kvůli špatnému počasí. Její posádka tak měla příležitost prozkoumat město. Sestra Macbethová a několik přátel si dokonce pronajali auto a vyrazili na venkov. „Vrcholem dne byl oběd v malém hostinci. Když už jsem nemohla jíst, pozorovala jsem domorodce, jak si na dvoře připravují špagety - nádherný pohled!,“ zapsala si.

Na palubě Titaniku při jeho první (a poslední) plavbě cestovali nejvýznamnější a nejbohatší lidé. Jaké jsou jejich příběhy: 

John Jacob Astor IV. a jeho mladá manželka Madeleine. Jejich sňatek kvůli 29 letům věkového rozdílu vyvolal pozdvižení. Madeleine byla v době plavby Titanicu těhotná.
Titanic se potopil kvůli nim, tvrdí fámy. Kontroverzní boháči šokovali vztahy

Z Neapole loď odplula v sobotu 19. listopadu večer. Pondělí bylo zcela bezproblémové, a v úterý 21. listopadu čekaly posádku poslední příjemné hodiny před zakotvením a naloděním zraněných. Lodní reverend Fleming si toho rána přivstal. „Abych sledoval nejtišší a nejkrásnější východ slunce z celé cesty. Voda byla jako sklo, slunce na ni dopadalo s oslnivou září,“ vzpomínal později na chvíli, kdy se loď blížila k řeckému ostrovu Kea.

Interiér parníku Britannic. Podobně jako jeho sesterská loď Titanic měl sloužit jako zaoceánský parník pro přepravu platících cestujících.Interiér parníku Britannic. Podobně jako jeho sesterská loď Titanic měl sloužit jako zaoceánský parník pro přepravu platících cestujících.Zdroj: Wikimedia Commons, Firmenkatalog von Welte & Söhne, volné dílo

A pak se to stalo. Plavidlo zřejmě najelo na podmořskou minu. „V 8 hodin 12 minut ráno otřásla lodí mohutná exploze. Kapitán Bartlett nařídil zavřít vodotěsné dveře a vyslal nouzový signál. Výbuch však již dokázal poškodit loď natolik, že voda zaplavila celých šest komor – šlo tedy ještě o větší škody než ty, které potopily Titanic,“ píše web History.

Vzhledem ke konstrukci Britannicu však i takové poškození mohla loď zvládnout a udržet se na hladině. Vyšší důstojníci na palubě dokonce zdravotnickému personálu řekli, aby dál klidně snídal. „Jediné zvláštní bylo nepřirozené ticho, které pak v jídelně nastalo,“ zmínila sestra Macbethová.

Jenže voda začala vnikat do otevřených okének na pravoboku, které otevřeli zdravotníci, aby nahnali do plavidla čistý vzduch. Pak kapitán udělal osudovou chybu. „Ve snaze dostat loď k ostrovu Kea kapitán Bartlett nařídil plnou rychlost. Pohyb však způsobil, že se do lodi dostalo ještě více vody,“ uvádí encyklopedie Britannica. Bartlett pak nechal motory zastavit.

Slečna nepotopitelná

Zhruba v tu dobu si lidé na palubě uvědomili, že jejich životy jsou v ohrožení. „Barlett nařídil evakuaci 23 minut po explozi. Za další půlhodinu 600 členů posádky a 500 lékařů a ošetřovatelek uniklo v 35 záchranných člunech nebo skočilo do vody,“ konstatuje web Western Front Association.

Díky záchranným člunům, rychlému přispěchání kolem plujících lodí a relativně vysoké teplotě moře zemřelo jen třicet lidí. Mezi těmi, kdo z paluby unikli živí, byly sestry Macbethová, Violet Jessopová, která dříve přežila potopení Titaniku, i topič John Priest, který shodou okolností rovněž vyvázl živý z Titaniku.

Jedenadvacet let předtím, než se Titanic ponořil po srážce s ledovcem do ledových vod Atlantiku, došlo u Gibraltaru ke katastrofální srážce dvou lodí:

Vrak Utopie na dně gibraltarského přístavu
Zkázu Titaniku předurčila jiná srážka. Jedna loď rozpárala druhou jako konzervu

Pro Jessopovou to ale tentokrát bylo opravdu o vlásek. Nejdříve se ve své kajutě stavila pro několik drobností - zejména pro zubní kartáček, protože když utíkala z Titaniku, zapomněla si jej a později jí velmi chyběl. Přesto se pak dostala na první dva spuštěné záchranné čluny. Jenže ty se ocitly v problémech, protože se ještě naplno točil lodní šroub, který vytvořil silný proud - a ten stáhl oba čluny prudce k lodi a rozmetal. Tehdy zemřela většina obětí potopení Britannicu.

Jessopová se vážně zranila. Uhodila se do hlavy a chvíli se topila. „Právě, když se život zdál být ničím jiným než vířící, dusivou bolestí, vynořila jsem opět na denní světlo s nosem těsně nad malými šplouchajícím vlnkami,“ napsala později ve své autobiografii Titanic Survivor.

„Nepotopitelná“ zdravotní sestra Violet Jessopová přežila potopení Titanicu i Britannicu.„Nepotopitelná“ zdravotní sestra Violet Jessopová přežila potopení Titanicu i BritannicuZdroj: Wikimedia Commons, autor neznámý, volné dílo

Odplavala od potápějícího se parníku, a viděla, jak se nad ním zavřela hladina. Svým dalším zázračným přežitím si získala přezdívky Slečna nepotopitelná či Královna potápějících se lodí. Na moři navzdory svým zkušenostem sloužila ještě dalších čtyřicet let.

Britannic zůstal pohřbený na mořském dně. Přestože nakonec šlo o rozměry největší potopenou loď v první světové válce, vzhledem k nízkému počtu obětí dobové listy zkázu sesterského plavidla Titaniku podrobně nerozebíraly - velká válka přinášela palčivější témata. „Britannic ležící na boku na dně Egejského moře našel v roce 1976 výzkumník Jacques Cousteau,“ zmiňuje web History.

Cesta k vraku Britannicu:

Zdroj: Youtube

V 90. letech pak vrak prozkoumal pomocí dálkově řízených ponorek objevitel Titaniku Robert Ballard. „Protože leží pouhé dvě míle od břehu, očekával jsem, že narazím na noční můru omotanou rybářskými sítěmi, s čímž jsme se setkali při průzkumu Lusitanie. Místo toho jsem si už při prvním pohledu na trup uvědomil, že nás čeká něco mimořádného. Loď se uchovala v jednom kusu,“ napsal později pro PBS.