V onu neděli 23. června 1974 vstoupil do prázdného bytu Peregrina Henniker-Heatona, nacházejícího se ve starém viktoriánském domě na adrese Woodville Gardens ve čtvrti Ealing na londýnském předměstí, jeho 20letý syn Yvo, aby tam našel nějaké dávno ztracené záznamy. Jeho otec byl v té době už bezmála tři roky nezvěstný – naposledy ho viděli, když se 5. října 1971 vydal z bytu na svou pravidelnou ranní procházku.

Pracovna otce byla zamčená. Syn však měl s sebou několik rodinných klíčů a zkoušel jeden po druhém. Zámek se nakonec skutečně poddal. Yvo otevřel a zažil šok. Na pohovce poloseděla, položela kostra jeho otce. Byla vzorně oblečena do hnědého obleku, vedle ní ležela prázdná láhev a modrý papírový lístek, popsaný zřejmě otcovým písmem, na němž muž vzkazoval, že už nemůže žít dál a že vzkazuje své ženě, aby se z jeho pohřbu „příliš“ nermoutila.

„Kostra šéfa zpravodajské služby sira Peregrina Henniker-Heatona (v době úmrtí mu bylo pravděpodobně 68 let) byla dnes nalezena v zamčeném kuřáckém doupěti jeho domu v Ealingu – tři roky poté, co zmizel. Je zjevné, že detektivové Scotland Yardu tuto místnost od října 1971, kdy byl sir Peregrine nahlášen jako nezvěstný, nenašli a neprohledali. Policejní mluvčí oznámil, že policie se k případu nemůže vyjádřit, dokud smrt sira Peregrina, bývalého šéfa zpravodajské služby specializovaného na záležitosti Blízkého východu, nebude vyšetřena,“ uvedl ve čtvrtek 27. června 1974 reportér novin The Age John Tidey.

Takže přestože od Henniker-Heatonova zmizení uběhly v té době už bezmála tři roky, nikdo, ani rodina, ani policie, až do té doby neprohledával dům a nepátral v jeho pracovně. Zdá se to být nepochopitelné, ale kritici práce britské policie upozorňují, že takový připad se nestal neposledy. A nešlo ani o poslední podivný nález mrtvoly britského tajného agenta.

Příběh sira Peregrina

Sir Peregrine Henniker-Heaton se narodil v roce 1903 coby vnuk vlivného britského konzervativního politika Johna Hennikera Heatona, reformátora australské pošty, vydavatele australských novin a britského poslance. Po svém dědečkovi získal Peregrine také šlechtický titul baronet, který je udělován dědičně, výhradně britským panovníkem, a v rodině přechází vždy jen na nejstaršího syna. Johnu Hennikerovi Heatonovi byl udělen v roce 1912 právě za jeho zásluhy o rozvoj Austrálie, Peregrinův otec se pak stal druhým baronetem a sám Peregrine třetím.

Za druhé světové války Peregrine narukoval k britskému královskému letectvu (RAF) a sloužil jako velitel perutě, současně se však o něm už v té době mluvilo jako o agentovi britské tajné služby MI6.

Po válce byl převelen do tehdejšího Britského mandátu Palestiny, kde v té době docházelo ke vzájemným židovsko-arabským útokům i k útokům ozbrojených sionistických organizací proti britské správě. Peregrine sloužil v Palestině až do roku 1958 jako velitel perutě RAF a současně jako šéf oddělení zajišťujícího bezpečnost letectva. Podle reportéra Tideye přežil v té době tři pokusy o atentát na svou osobu pomocí bomb nastražených v autech.

V roce 1958 odešel oficiálně do důchodu, ale je otázka, zda nešlo jen o krytí jeho zpravodajských aktivit. „Členové jeho rodiny si nikdy nebyli jisti, zda skutečně přestal pracovat pro britské bezpečnostní a zpravodajské služby,“ uvádí dobové vydání amerického deníku Los Angeles Times ze středy 26. června 1974, informující o nálezu Peregrinových ostatků.

close Zařízení MI6 pro odposlouchávání telefonů v suterénu velvyslanectví v Santiagu info Zdroj: Wikimedia Commons, neznámý důstojník MI6, volné dílo zoom_in Zařízení MI6 pro odposlouchávání telefonů v suterénu velvyslanectví v Santiagu

V posledních letech svého života žil bývalý specialista na Blízký východ na předměstí Londýna a navenek si udržoval svou image britského šlechtice: vysokého, vždy vzorně upraveného, distingovaně vyhlížejícího muže s dokonale zastřiženou bradkou a důstojným vystupováním. Tak působil i při své pravidelné ranní pouti, na kterou naposledy vyšel 5. října 1971.

Byla to vražda?

Když rodina nahlásila jeho zmizení, spekulovalo se nejdříve o tom, že mohl být zavražděn některými ze svých bývalých nepřátel z Blízkého východu. Policisté i příslušníci Peregrinovy rodiny proto pátrali zejména v oblasti jeho bývalého působiště. Prověřeny a vyslechnuty byly desítky Peregrinových známých z té doby, včetně jeho kolegů z RAF.

Nikdo se ale nezaměřil na samotný dům, v němž Peregrine před smrtí žil. Šlo o velký štítový dům na předměstí západního Londýna, který byl rozdělen na dva velké byty, které oba obývala Henniker-Heatonova rodina. V bytě v horním patře bydlel on sám, dole žila jeho manželka Margaret a syn Yvo.

Proč nikoho nenapadlo hledat v pracovně? Důvodů může být víc. Jedním byla určitě Peregrinova minulost, která odváděla pozornost jiným směrem, dalším pak to, že se objevovaly různé svědecké výpovědi, podle nichž byl baronet po svém zmizení spatřen údajně tu v New Yorku, tu v Paříži a na dalších místech. Policisté a zřejmě i Peregrinovi rodinní příslušníci tak mohli předpokládat, že se muž vrátil ke své špionské kariéře a plní v zahraničí nějaké úkoly zpravodajské služby v utajení.

close Unikátní budova v Londýně, kde sídlí MI6. info Zdroj: ČTK/Tolga Akmen/Anadolu Agency zoom_in Unikátní budova v Londýně, kde sídlí MI6.

Pozoruhodné je, že na rozkládající se tělo neupozornil ani zápach, ale za to zřejmě mohlo umístění a stav jeho pracovny; muž ji totiž skutečně používal jako své „kuřácké doupě“, takže byla silně načichlá kouřem a nacházela se v zastrčené části patra. Za Peregrinem do ní nikdo nechodil a ani po jeho smrti to nikoho nenapadlo.

Na kosterních pozůstatcích mrtvého muže se nepodařilo najít žádné stopy násilí a soudní lékař nakonec dospěl k závěru, že bývalý agent spáchal sebevraždu – a to pravděpodobně otravou, čemuž nasvědčovala prázdná láhev nedaleko jeho mrtvého těla. Důvodem byly nejspíše hluboké deprese, s nimiž se bývalý voják a velitel nedokázal včas nikomu svěřit.

Přišly podobné případy

Skutečnost, že policie dům pořádně neprohlédla, je nicméně až dodnes považována za její vážné pochybení, a případ z roku 1974 je tak v Británii dodnes připomínán vždycky, pokud se objeví podobná chyba. A jak upozorňují někteří britští komentátoři, takové přehmaty se bohužel v Británii (a možná nejenom tam) opravdu znovu a znovu dějí.

Jméno Peregrina Henniker-Heatona přišlo na přetřes například v roce 2012, kdy byla v Británii zavražděna 12letá školačka Tia Sharpová. Její tělo se totiž našlo 10. srpna toho roku ukryté v černé tašce v podkroví domu její babičky – přičemž vyšlo najevo, že policie předtím prohledávala tento dům už třikrát a objevila je teprve napočtvrté, což bylo vnímáno jako její velké selhání. K dívčině vraždě se nakonec přiznal tehdejší babiččin přítel Stuart Hazell a v roce 2013 byl odsouzen na doživotí s možností žádat o podmínečné propuštění nejdříve po 38 letech.

Do jisté míry podobné rysy s Henniker-Heatonovým případem vykazovala také smrt jiného důstojníka MI6, a sice 31letého Garetha Williamse, jehož nahé mrtvé tělo bylo v roce 2010 také objeveno u něj doma, a to ve velké a zapnuté černé tašce.

Ani v tomto případě nebylo zcela jasné, co se v bytě vlastně stalo a jak muž zemřel; zatímco koroner, který byl na místě činu, dospěl k závěru, že k jeho smrti došlo cizím zaviněním, další přezkoumání překvalifikovalo příčinu smrti na nehodu – jinými slovy, že mladý muž se do tašky zavřel sám, nejspíše při autoerotických hrátkách, ale už se nedokázal sám vyprostit.

Už více než 40 let se Itálie snaží vyřešit záhadu zmizelé patnáctileté dívky, která se nevrátila z hodiny flétny. Protože její rodina měla vazby na Vatikán, pátralo se po léta i ve vysokých církevních kruzích. Stále však není jasné, co se opravdu stalo:

Už více než 40 let se Itálie snaží vyřešit záhadu zmizelé patnáctileté dívky, která se nevrátila z hodiny flétny. Protože její rodina měla vazby na Vatikán, pátralo se po léta i ve vysokých církevních kruzích. Stále však není jasné, co se opravdu stalo | Audio: Jaroslav Krupka, Jakub Vítek

S tímto závěrem se ovšem nesmířila mladíkova rodina a další koroner jim dal za pravdu a uvedl, že s ohledem na dostupné důkazy je pravděpodobnější, že se na Garethově smrti podílel někdo jiný.

Jak v roce 2013 upozornila BBC, ani po tříletém vyšetřování se nepodařilo případ jednoznačně objasnit. Podle detektiva Hamishe Campbella, souvisela Williamsova smrt s jeho soukromým životem a nikoli s jeho prací, neboli šlo zřejmě skutečně o nějakou formu erotické hry. Otázka, zda byl při ní sám, nebo mu někdo „pomohl“, ale zůstala nezodpovězena.