Byla to nečekaná rána, protože Židé v té době obývali Brno už nejméně dvě století. „První zmínky o usídlování Židů ve městě a okolí pocházejí z doby Přemysla Otakara II (1253). Židé se těšili od počátku svého usídlování ochraně panovníka jako takzvaní poddaní královské komory. Tato ochrana pokračovala i za následujících panovníků, obec se rozrůstala i hospodářsky, což na druhé straně znamenalo i zvýšené vybírání daní a poplatků,“ uvádí na svých stránkách Židovská obec Brno.

Město přijímalo i vypovězené židovské uprchlíky z Německa. „Krále Jana Lucemburského vítali brněnští Židé písněmi a s tórami v rukou,“ uvedl před 15 lety Brněnský deník Rovnost. V polovině 14. století už žilo v Brně odhadem kolem tisícovky Židů.

„Původní židovské osídlení se nacházelo na čtyřúhelníku vymezeném zhruba hotelem Padowetz, Zelným trhem, Masarykovou ulicí a Měnínskou (dnes Orlí) ulicí. Přibližně v místě dnešního hotelu Padowetz stávala Židovská brána. Vně ghetta byl hřbitov, přibližně v oblasti nynějšího vlakového nádraží. Synagoga stála patrně na pozemku pozdějšího kostela sv. Magdaleny, později v roce 1747 byl na tomto pozemku postaven dům se vchodem do Židovské ulice (nynější spodní část Masarykovy) a nápisem připomínajícím původní templ. Samozřejmě existovala i škola, jejíž přesnou polohu již neznáme, a radnice. O jejím umístění jsou rovněž jen dohady, a to soudě podle vykopávek na místě bývalého Salmova paláce odstraněného v roce 1905,“ píše dále Židovská obec Brno.

| Video: Youtube

Židovská komunita byla autonomní i v oblasti výkonu práva a samozřejmě ve svém náboženském životě, který řídil rabinát. Vrchnost sledovala jen placení daní, přičemž oceňovala, že Židé odvádějí všechny daně velmi přesně.

Zbavit se věřitele

Proč se tedy v polovině 15. století dřívější nadějný rozvoj židovské existence v Brně tak nepěkně zvrátil? Hlavní důvody byly asi dva.

Tím základním byly peníze. V první polovině 15. století zruinovaly české království husitské války, v nichž utopili své majetky jak představitelé šlechty, tak i mnohá města. Po jejich skončení se země zmocnilo bezvládí. Král Zikmund Lucemburský sice stačil ještě před svou smrtí v roce 1437 vybrat za svého následníka Ladislavova otce Albrechta Rakouského, ale ten jej už v roce 1439 následoval na věčnost, když při tažení proti Turkům podlehl ve vojenském táboře úplavici.

Následovaly několikaleté boje o trůn, vyčerpávající pokladnice měst i šlechty. Židům se pak stalo osudným, že všem mocenským hráčům půjčovali na úrok peníze, protože obchod byl jedinou činností, které se mohli věnovat. Jenže jejich dlužníci byli až příliš mocní a nutně je museli napadnout to, co francouzského krále, když měl vracet své dluhy templářskému řádu – že když se svých věřitelů s využitím své moci zbaví, žádné obnosy už nebudou muset vracet.

Zbývalo najít druhý, zástupný důvod coby vhodnou záminku. A ta se rychle našla. Stalo se jí hnutí františkánského mnicha Jana Kapistrána, které se kolem roku 1450 začalo šířit Evropou a bylo vůči Židům velmi nepřátelské. Jeho učení dalo zadlužené mocenské elitě do ruky kartu, se kterou hodlala sehrát vítěznou partii.

close K vyhánění Židů docházelo ve středověku po celé Evropě. Tento obraz zachycuje španělského inkvizitora Tomáse de Torquemadu, jak v roce 1492 předkládá katolickým panovníkům edikt o vyhnání Židů ze Španělska info Zdroj: Wikimedia Commons, Emilio Sala, 1889, volné dílo zoom_in K vyhánění Židů docházelo ve středověku po celé Evropě. Tento obraz zachycuje španělského inkvizitora Tomáse de Torquemadu, jak v roce 1492 předkládá katolickým panovníkům edikt o vyhnání Židů ze Španělska

Vlivný kněz a příliš mladý král

Kapistrán přicestoval do českého království v létě roku 1451 na popud tehdejšího papeže Mikuláše V., který jej tam vyslal, aby „kacířské Čechy“ vrátil do lůna církve. Slavný františkánský kazatel, provázený 12 učedníky, pak zahájil svou několikaletou pouť po Moravě a Čechách, při níž kritizoval Židy i kališníky. Brno se stalo jeho první zastávkou.

„Kázal na Petrově pod širým nebem a jeho řeč překládal z latiny světící olomoucký biskup Vilém z Kolína. Vliv na posluchače byl skutečně nevídaný, takový, že dokonce moravský podkomoří přešel z protestantství na katolickou víru,“ popsala knězovu osobnost Brněnskému deníku Rovnost  Dana Olivová z Muzea města Brna.

Ladislav Pohrobek, tehdy 11letý, v té době ještě setrvával na dvoře svého strýce Fridricha Habsburského, který s jeho vysláním do Českého království váhal. Do poměrů v zemi však už promlouval jiný muž.

Otázku přetrvávajícího bezvládí se rozhodl svou pevnou rukou vyřešit Jiří z Poděbrad, představitel landfrýdů východočeských kališníků, tehdy nejmocnějšího branně-politického spolku v zemi. V roce 1448 proto dobyl při nekrvavém převratu Prahu a stal se novým zemským správcem.

close Protižidovský pogrom v ghettu na Starém městě v Praze v roce 1389 info Zdroj: Wikimedia Commons, Petr Maixner, Česko-moravská kronika, 1868, CC BY-SA 4.0 zoom_in Protižidovský pogrom v ghettu na Starém městě v Praze v roce 1389

Z tohoto titulu se mu v roce 1453 konečně podařilo přivést 13letého Ladislava do Prahy a posadit jej na český trůn. Období bezvládí skončilo, ale i nový král potřeboval peníze a potřeboval najít rychlý způsob, jak si zavázat města i šlechtu. A protože Židé patřili v podstatě králi, nabízel se jejich majetek jako první.

Halasná Kapistránova misie proti Židům tak přišla mladičkému a mocensky spíše slabému panovníkovi více než vhod. Vypovězením Židů z Brna, jež měli na králův příkaz vyklidit do svátku svatého Martina, tedy do 11. listopadu, to jenom začalo. Záhy následovalo jejich vyhnání i z dalších moravských královských měst, tedy ze Znojma, Olomouce a Uničova. Movitý majetek museli zanechat na místě. Půjčené peníze sice mohli od měšťanů žádat nazpět, ale bez úroků z dluhů.

Nabyté jmění začal panovník okamžitě rozdělovat, a to ne zadarmo.

„Třicet židovských domů, synagogu a židovský hřbitov přenechal Ladislav městské radě, aby je osadila křesťany. Za to mělo město ročně dávat do královské komory 60 kop grošů, které dříve platilo židovské obyvatelstvo,“ uvádí Internetová encyklopedie dějin Brna.

Vyhnaní brněnští Židé se usadili v několika jihomoravských městech, kde vznikly nové židovské obce. Například v Boskovicích, Rousínově, Slavkově, Dolních Kounicích, Ivančicích nebo Pohořelicích.