Snad všechny manchesterské turistické bedekry líčí historku o tom, jak se ctihodný pan Charles Rolls setkal s panem Henrym Roycem v grilovací restauraci hotelu Midland (dnešní večerní restauraci a baru Mount Street), podívali se na dvouválec o výkonu 10 koní, který Henry Royce navrhl, a rozhodli se jít do společného podnikání. Schůzku jim prý domluvil Henry Edmunds, Rollsův přítel z Královského automobilového klubu.

Ačkoli Rolls dával v té době ještě přednost tříválcovým a čtyřválcovým vozům, Roycův dvouválec jej údajně hned při první schůzce naprosto uchvátil, takže se oba muži rychle dohodli, že budou vyrábět a prodávat vozy pod společnou značkou Rolls-Royce.

Následník František Ferdinand d'Este vedle svého vlaku, jehož vagony pro něj navrhly a vyrobily Ringhofferovy závody
František Ringhoffer II. změnil nejen Smíchov, ale i celé tehdejší mocnářství

První automobil vyrobený pod touto značkou vznikl už v prosinci 1904 a o půldruhého roku později založili oba muži společnou firmu Rolls-Royce Ltd. Ta začala brzy udávat krok v rané technologii motorů a její model Silver Ghost (Stříbrný duch) se stal skutečnou legendou motorismu.

Od automobilového průmyslu se firma později rozmáchla i do oblasti leteckých motorů a také tam si vedla skvěle. Obrovskou legendou se staly například její motory Rolls-Royce Merlin, pohánějící řadu vojenských letadel včetně ikonických britských stíhaček Supermarine Spitfire a Hawker Hurricane a také amerického North American P-51 Mustang. Dodnes je Rolls-Royce synonymem pro tu nejluxusnější třídu aut i pro pohon (nejen) obřích letounů.

Automobily Rolls-Royce stále patří k těm nejdražším a nejluxusnějším:

Zdroj: Youtube

A všechno prý začalo na schůzce v manchesterském hotelu Midland. V jeho vstupní hale se také dodnes nachází pamětní deska, která ono slavné setkání obou automobilových průkopníků připomíná. Hned vedle ní je vystavena limuzína Rolls Royce 20/25 Barker z roku 1934. Jenže podle Eda Glinerta bylo všechno trochu jinak.

„Příběh pochází od Henryho Edmundse, obchodníka, který na jaře roku 1904 doprovázel Rollse do Manchesteru: Vzpomínám si, že jsme šli do hotelu Great Central v Manchesteru a poobědvali spolu. Myslím, že oba muži se do sebe zamilovali na první pohled,“ citoval Glinert údajnou vzpomínku Henryho Edmundse před pár lety pro titul I love Manchester.

Nic nenasvědčovalo tomu, že jej čeká hvězdná kariéra. Josef Walter však uměl překvapit:

Walter WZ/WIZI - vítězný tým v Mezinárodní jízdě spolehlivosti 1921, první zleva Jindřich Knapp, první zprava Josef Plocek
Životní cesta génia Josefa Waltera: Smutné dětství, výhodný sňatek i slepota

Obchodník podle něj nikdy neřekl nic jiného a ani on, ani Rolls, ani Royce se nikdy nezmínili o hotelu Midland. Ze schůzky se nedochovala žádná fotografie ani z ní nebyl sepsán žádný záznam. „Nikdy nevyšel na světlo žádný spolehlivý důkaz o tom, co přesně si Rolls a Royce řekli nebo jaká obchodní ujednání spolu na základě tohoto prvního setkání udělali. Příběh ve skutečnosti vznikl až v 50. letech minulého století, dlouho poté, co byli oba muži mrtví,“ tvrdí Glinert.

K odvyprávění realističtější verze dějin slavné značky je však především nezbytné si oba muže a další důležité aktéry tehdejšího dění blíže představit. Kdo vlastně byli oba pánové a kdo se spolu s nimi na zrodu legendy jménem Rolls-Royce nejvíce podílel?

Staroetonský playboy Rolls

Charles Stewart Rolls se narodil 27. srpna 1877. Wikipedie uvádí jako jeho rodiště dům na londýnském náměstí Berkeley, ale podle Gilnerta přišel ve skutečnosti na svět v ulici Hill Street číslo 35 ve čtvrti Mayfair v londýnském West Endu. To ale možná není tak podstatné.

„Citově byl ale nejvíce poután k domovu svých předků v Hendre, v hrabství Monmouth ve Walesu. Vystudoval elitní Eton College a Trinity College v Cambridge a již od raného mládí se velice zajímal o stroje a vůbec o všechno, co nějak souviselo s mechanikou,“ píše o něm časopis MM Průmyslové spektrum.

„Byl to staroetonský playboy a motoristický nadšenec, o kterém se věřilo, že je teprve čtvrtým člověkem v Anglii, který řídí auto,“ dodává Gilnert.

Vynález, který neodmyslitelně patří k létu, se zrodil uprostřed zimy:

Prodej zmrzliny v Londýně v roce 1927
Navždy změnil léto. Zmrzlinový kornout vznikl v zimě a díky neukázněným lidem

S Rollsovou láskou k motorům se brzy spojil i talent pro obchodování a myšlenka, že by se mohl svým koníčkem živit. Začal na britském trhu prodávat první auta francouzské značky Peugeot a belgické Minervy, na jejichž dovoz si vytvořil firmu s pomocí peněz svého otce 1. barona Llangattocka. Stal se však také prvním, kdo naopak britská auta vyvážel do Francie. Vedle obchodování se navíc světu motorů náruživě věnoval i jako milovník a uživatel. A to ve všech směrech, jež si tehdejší společnost uměla představit.

„Rollse bylo možno záhy spatřit také mezi prvními průkopníky leteckého sportu. Vlastně lze říci, že byl druhým britským občanem, který dostal licenci k létání v Královském aeroklubu. A rozhodně svůj klub ani své odhodlání být nejlepším nezklamal, zejména když jako vůbec první na světě přeletěl Lamanšský průliv z anglické půdy nad břehy Francie a zpět,“ píše MM Spektrum (k tomuto slavnému dvojitému přeletu došlo 2. června 1910, Rolls při něm strávil ve vzduchu 95 minut, pozn. red.).

Legendární Stříbrný duch, tedy typ 40/50 hp Silver Ghost, první vůz značky Rolls-Royce, který znamenal doslova průlom v její historii. Snímek je z 22. června 1907Legendární Stříbrný duch, tedy typ 40/50 hp Silver Ghost, první vůz značky Rolls-Royce, který znamenal doslova průlom v její historii. Snímek je z 22. června 1907Zdroj: Wikimedia Commons, autor neznámý, volné dílo

Nezahálel ani v oblasti motoristického sportu. „Překonal světový pozemní rychlostní rekord v roce 1903 v Nottinghamshire během kvalifikačních zkoušek pro kandidáty do britského reprezentačního týmu na Gordon Bennett Cup. Ve svém Mors jel rychlostí 84,73 míle za hodinu (136,36 kilometru za hodinu), byl ale diskvalifikován kvůli podezřelému časovacímu zařízení (australský kriketový tým manipuloval s hodinami),“ dodává Gilnert.

Legendami opředený elektrotechnik Royce

Frederick Henry Royce byl o 14 let starší než Rolls. V době, kdy se jeho budoucí společník ve čtvrti Mayfair narodil, on prý roznášel telegramy.

„Jeden krásný, možná apokryfní příběh vypráví o tom, že to byl právě Royce, kdo doručil Rollsovým blahopřejný telegram od příbuzných, gratulující paní Rollsové k narození jejího syna. Milý příběh, ale jeho pravdivost nelze ověřit,“ konstatuje rezervovaně spisovatel.

Další z těchto tradovaných historek o Royceově dětství říká, že do školy chodil jen rok. Pocházel totiž z početné a velmi chudé rodiny. Byl nejmladším z pěti dětí zkrachovalého mlynáře, který zemřel, když bylo malému Henrymu devět let, takže ten pak musel namísto školy pomáhat matce vydělávat na živobytí.

„Věci se daly do pohybu, když získal v roce 1879 s finanční podporou své tety kýžené učňovské místo v dílnách železniční společnosti Great Northern Railway v Peterborough. Byl tam okamžitě zjevně ve svém živlu a rychle se u něj projevilo jeho přirozené nadání pro design i jeho vrozená zručnost. Jeho talent ukázala jako první sada tří miniaturních koleček, která vyrobil z mosazi. Tyto kusy jasně demonstrovaly příkladnou úroveň zpracování a snahu o dokonalost, kterou si udržoval po celý život,“ píše o Royceovi na svých stránkách Rolls-Royce Motor Cars Pressclub.

František Filip se proslavil po celém světě jako „bezruký Frantík“:

Spisovatel a umělec František Filip alias bezruký Frantík (20. února 1904 – 9. února 1957) na fotografii z roku 1930, ukazující, že se bez rukou naučil i řídit auto.
Neuvěřitelný příběh bezrukého Frantíka: Spisovatel Filip se vzepřel osudu

Po dvou letech však Royce i přes své nadání o místo v dílnách přišel, protože jeho teta už nezvládala platit dál učňovské poplatky. Vrátil se tedy do Londýna a rychle si našel novou práci v dalším prudce se rozvíjejím oboru. V roce 1881 ho zaměstnala začínající společnost Electric Lighting & Power Generating Company, která jej už po roce poslala do Lancashire jako hlavního elektrikáře zodpovědného za pouliční a divadelní osvětlení města Liverpool.

Brzy nato ale společnost, jež se mezitím přejmenovala na Maxim-Weston Electric Company, skončila v nucené správě a Royce byl v 19 letech znovu na dlažbě. A opět si věděl rady. „V Hulme založil vlastní elektrotechnickou firmu, a když si pak pořídil vlastní dům na Legh Road v Knutsfordu, stal se v roce 1898 prvním člověkem v širokém okolí, který osvětlil svůj dům elektřinou,“ píše Gilnert.

Původní model Silver Ghost v roce 2004 v Roi-des-BelgesPůvodní model Silver Ghost v roce 2004 v Roi-des-BelgesZdroj: Wikimedia Commons, CC BY-SA 2.5

Royceova firma vzkvétala, ale na něm se tvrdě podepsalo fyzické i psychické vypětí spojené s jejím rozvojem i dávná podvýživa v dětství a začátkem nového století začal kolabovat. Aby se úplně nezhroutil, pořídil si jedno z prvních aut a jeho inovátorský duch znovu zafungoval. „Obvykle se tvrdí, že toto první auto bylo tak špatně vyrobené a nespolehlivé, že se ho Royce rozhodl vylepšit. Ve skutečnosti se však jeho mysl od počátku soustředila na výrobu vlastního auta od nuly,“ uvádí Rolls-Royce Motor Cars Pressclub.

Jak to bylo se schůzkou?

Odtud už byl jen krok k legendární schůzce, se kterou prý bylo vlastně všechno jinak, než se traduje. Ale jak? „Víme, že Henry Edmunds ten den přicestoval s Rollsem do Manchesteru. Bylo to určitě 4. května, protože Royce dal Rollsovi náramek s datem,“ uvádí Gilnert.

Edmunds podle něj ve svých vzpomínkách zaznamenal, že s Rollsem jeli vlakem z Londýna, ale neuvedl, z jaké stanice. Oba prý seděli v jídelním voze, diskutovali o podnikání, a pak poobědvali s Roycem v manchesterském hotelu Great Central.

Jenže v Manchesteru v té době žádný Great Central Hotel nebyl, což všichni komentátoři, kteří se k tomuto bodu dostali, vysvětlují podle Gilnerta tím, že oba muži museli vystoupit v Manchesteru na Centrálním nádraží (Central Station, dnes Manchester Central) a jít do vedlejšího hotelu, který Edmunds mylně nazval „The Great Central“, ale ve skutečnosti šlo o Midland.

Výrobci automobilů Enzo Ferrari a Ferruccio Lamborghini byli nesmiřitelnými rivaly:

Legendární italský podnikatel a zakladatel stejnojmenné automobilky Ferruccio Lamborghini u dvou stěžejních produktů jeho podnikání - luxusního sporťáku a traktoru.
Ferrari a Lamborghini: Jak to bylo s jejich sporem? Rozpoutala ho osudová věta

„Dobrý pokus. Až na to, že ten týden neodjížděl z Londýna žádný vlak s jídelním vozem, který by dorazil na Centrální nádraží včas na oběd. Jediný vlak, kterým by se tam mohli dostat, byl ten, který odjížděl z Eustonu v 8:30,“ konstatuje Gilnert.

Jak to tedy celé bylo? Podle Gilnerta je na celé věci zásadním faktorem to, že hlavním nádražím londýnské železnice Great Central Railway v Manchesteru bylo nádraží London Road (nyní Piccadilly), nikoli Centrální nádraží.

Tomu se tak říkalo proto, že prostě bylo v centru, nemělo však nic společného s Great Central Railway. Obrovská cedule s nápisem „Great Central Railway“ se ve skutečnosti nacházela na London Road.

Charles Rolls se zabil při letecké havárii na letišti Hengistbury. Na snímku trosky letadla, jak je zachytil na své  titulní straně z 16. července 1910 Illustrated London NewsCharles Rolls se zabil při letecké havárii na letišti Hengistbury. Na snímku trosky letadla, jak je zachytil na své titulní straně z 16. července 1910 Illustrated London NewsZdroj: Wikimedia Commons, The Illustrated London News, Monmouth museum, volné dílo

Znamená to tedy, že si pak oba muži vzali taxíka a přejeli přes půl města do hotelu Midland? Ale proč by cestovali tak hloupě? Gilnert prostudoval nejdřívě poštovní adresáře z roku 1904, aby zjistil, že se v nich žádný Great Central Hotel opravdu nenachází, a pak prošel i všechny dochované záznamy o podnicích na London Road. Našel tam mimo jiné trafiku, kováře, soukeníka a další řemeslníky, ale žádný hotel. Jenže…

„Pak tam byl vchod na nádraží London Road z ulice pod nádražím – a hned vedle Velká centrální občerstvovna (v originále the Great Central Refreshment Rooms, pozn. red.). Přesně takové šikovné místečko bez zbytečných hloupostí, kde se dva vyhládlí muži, co nemají čas nazbyt, mohou setkat se třetím, aby trochu probrali obchody,“ uzavírá Gilnert.