Celá řada amerických novin zveřejnila ve středu 16. dubna 2014 stejnou a smutnou zprávu: obě dívky, které v roce 1971 záhadně zmizely v okrese Clay v Jižní Dakotě, zahynuly poté, co jejich béžový Studebaker Lark spadl z cesty nebo z mostu do místního hlubokého potoka, kde se nad ním na více než 42 let zavřela voda. K objasnění případu došlo poté, co byl jeho zrezivělý vrak díky velkému suchu a opadnutí vody v září 2013 konečně nalezen.

„Auto skončilo v potoce ve chvíli, kdy mělo zařazený třetí rychlostní stupeň, klíčky v zapalování a rozsvícená světla. Jedna pneumatika byla poškozena, nevíme ale, zda k tomu došlo už před havárií, nebo až po ní. Našla se také kabelka Cheryl Millerové. Uvnitř byl její řidičský průkaz, pár poznámek od spolužáků a fotografie,“ uvedl podle stanice National Public Radio před 10 lety nejvyšší státní zástupce Jižní Dakoty Marty Jackley.

Případ Kylea Clinscalese patřil mezi nejzáhadnější v americké historii:

Původně bílý Ford Pinto, který americká policie vytáhla druhý prosincový týden roku 2021 z říčního proudu, je klíčem k více než 45 let nerozluštěné záhadě
Děsivý případ znovu ožívá. Student zmizel před 46 lety, teď voda vydala jeho vůz

Z vraku auta policisté vyzvedli podle agentury Reuters také kosterní pozůstatky obou dívek nalezené na předních sedadlech, které byly převezeny k soudní pitvě. Testy DNA prokázaly, že jde skutečně o obě teenagerky pohřešované od roku 1971, a pitva nenašla žádné důkazy svědčící o tom, že by se staly obětí jiného činu než autonehody.

Proč ale nebylo dané místo prohledáno už mnohem dříve? A proč se měl ze zmizení a vraždy obou dívek zodpovídat do vězení odsouzený muž, na nějž policie ukázala v roce 2007?

Poslední cesta

Celý příběh začal večer 19. května 1971 ve farmářském městě Alcester, kde obě dívky bydlely. Cheryl Millerová ten den oznámila svým rodičům, že plánuje vyzvednout svou kamarádku Pamelu Jacksonovou a projet se s ní na kolečkových bruslích po nedaleké promenádě, a k cestě tam si půjčila s jejich svolením dědečkův automobil Studebaker z roku 1960. Kolem 18:30 vyjela.

Pamelu opravdu naložila a obě dívky se ještě stavily v nemocnici ve Vermillionu, aby tam krátce potěšily Cherylinu babičku. Poté ale zamířily někam jinam, než k cestě pro kolečkové bruslaře.

Kris a Lisanne si v Panamě chtěly užít cestování. Potkal je ale hrozivý osud:

Kris Kremersová a  Lisanne Froonová na společné selfie fotografii, pořízené jen krátce před jejich zmizením v panamské džungli v roce 2014. Obě dívky se staly s největší pravděpodobností obětí tragické nehody, zřejmě se zřítily ze srázu nebo ze skály.
Zmizení dvou Evropanek v Panamě: Nejprve se našel fotoaparát, pak utržená noha

Cheryl totiž rodičům trochu lhala. S Pamelou nechtěly bruslit, ale hodlaly se zúčastnit noční párty spolužáků z vyšší třídy jejich školy. A opravdu dojely na sraz, kde už čekalo více kamarádů v autech. Celá parta se rozjela k nedaleké štěrkovně, kde chtěla strávit bujarou noc. Ani Cheryl ani Pamela nebyly v tu chvíli zřejmě opilé a neměly v sobě ani žádné drogy.

Jenže k cíli stejně nedojely. Někde během cesty jejich auto zmizelo. Dívky už nikdo nikdy nespatřil a otázka, co se vlastně stalo, zůstala nezodpovězená 43 let.

Zběsilé hledání

U Jacksonových zatím svítilo na verandě světlo, které tam nechala rozsvícené Pamelina matka, aby dcera nemusela hledat cestu domů ve tmě. Byl to jejich zvyk, když se Pamela vrátila, vždycky světlo zhasla. To také dalo její mámě první informaci o tom, že holka je doma.

Jenže teď byly najednou čtyři hodiny ráno a světlo na verandě pořád svítilo. Pro Pamelinu matku, která si v noci jen krátce zdřímla a právě se probudila, to znamenalo šok. Tohle její dcera ještě nikdy neudělala. Stále však existovala slabá naděje, že jenom zapomněla zhasnout.

Nález auta před deseti lety pomohl vyřešit záhadné zmizení dvou dívek, které rodina pohřešovala od roku 1971.Nález auta před deseti lety pomohl vyřešit záhadné zmizení dvou dívek, které rodina pohřešovala od roku 1971.Zdroj: ČTK/Úřad generálního prokurátora Jižní Dakoty

„Pamelina matka rychle zkontrolovala její pokoj a okamžitě pochopila, že se její dcera dosud nevrátila domů. Její postel byla nedotčená a světlo na verandě stále svítilo. Nebylo pravděpodobné, že by dívka jen tak někde zůstala a alespoň nezavolala domů, že se zdrží. Pamelina matka věděla, že něco není v pořádku,“ popsala novinářka Cassie Williamsová z amerického titulu The Mitchell Republic.

Přibližně ve stejnou dobu si to, že se jejich dcera nevrátila domů, uvědomili také Cherylini rodiče. Obě rodiny se rychle svolaly a začaly dcery hledat. Odpoledne pak nahlásily jejich pohřešování policii, ale ta je informovala, že pátrání může vyhlásit až po uplynutí 24 hodin od chvíle, kdy byly obě dívky naposledy spatřeny. Vyšetřovat jejich zmizení tak začala v pátek 21. května 1971.

Poslední svědek

Policisté od spolužáků obou dívek poměrně rychle zjistili, že obě slečny nejely bruslit, ale měly v plánu zúčastnit se tajně večírku ve štěrkovně. Jeden z chlapců jménem Mark Logterman vypověděl, že dívky se po příjezdu na místo srazu na parkovišti u kostela zmínily o návštěvě u babičky a ptaly se na cestu ke štěrkovně, načež jim řidič, který v autě vezl jeho, řekl, ať jedou za ním.

Dívky poslechly, jenže po cestě se muselo stát něco, čeho si nikdo ve vedoucím autě nevšiml. „Longterman uvedl, že si pamatuje, že obě auta ještě vyjela do kopce. Pak ale řidič, který ho vezl, minul odbočku na štěrkovnu a musel se otáčet. Při tomto manévru zjistili, že dívky už za nimi nejedou. Mysleli si ale, že na rozdíl od nich prostě odbočily správně a už jsou na večírku,“ napsala Wlliamsová.

Snad každý někdy slyšel o Bermudském trojúhelníku, znáte ale ten Benningtonský?

Jako Benningtonský trojúhelník se označuje oblast jihozápadního Vermontu, v níž se mezi lety 1943 a 1950 ztráceli lidé.
Benningtonský trojúhelník: Ztrácejí se v něm lidé, ze záhadných případů až mrazí

Jenže dívky na večírku nebyly. Nebyly vůbec nikde. „V následujících týdnech dobrovolníci a policisté prohledávali štěrkovnu, okolní silnice a dokonce i blízkou řeku Missouri. Jejich úsilí ale nic nepřineslo,“ konstatoval před 10 lety list The Columbian.

Pátrání v řece komplikovala zakalená voda a silné proudy, znemožňující potápěčům prohledat dno. V okolí řeky se ale nenašly žádné stopy po pneumatikách svědčící o tom, že by jejich Studebaker Lark sjel právě tam. Nepotvrdila se ani šířící se fáma, že Cheryl Millerová plánovala tajnou cestu po Státech, při níž se chtěla živit jako modelka, a přiměla Pamelu, aby se na dobrodružný útěk vydala s ní. Případ uvízl na mrtvém bodě.

Možný podezřelý

Po několika měsících marného pátrání se konečně vynořil slibnější tip. Jeden ze sousedů Jacksonových vyšetřovatelům řekl, že zaslechl Pam Jacksonovou, jak si telefonovala s někým o muži, o němž mluvila pouze jako o Davidovi. Z toho, co soused z hovoru zaznamenal, vyplývalo, že David chtěl Pamelu fotit. Prý o sobě tvrdil, že je studentem Univerzity Jižní Dakoty.

Ani tato stopa ale nikam nevedla, protože bez příjmení se nepodařilo policii zmíněného studenta na univerzitě najít. Případ pak na dlouhá léta vychladl. V roce 2004 však vytvořila kancelář nejvyššího státního zástupce státu Jižní Dakota novou speciální jednotku pro „kriminalistické pomníky“, která při opětovném studiu spisu narazila i na výše uvedenou sousedovu výpověď. Začala případ vyšetřovat jako možnou vraždu.

V roce 2004 našli na mořském dně vrak válečného letadla spisovatele Antoina de Saint-Exupéryho. Proč se stroj zřítil však zůstává záhadou:

Poslední mise, obraz Florence Ramioulové zachycující útok německého stíhače na letoun Lockheed P-38 Lightning, pilotovaný Antoinem Saint-Exupérym
Před 20 lety našli vrak letadla Saint-Exupéryho. Záhadu Malého prince nevyřešili

A měla přitom víc štěstí než její kolegové z doby před 35 lety. Inkriminovaného Davida se jí podařilo ztotožnit jako Davida Lykkena, usvědčeného násilníka a únosce, který byl v roce 1990 odsouzen na 227 let vězení za jiné trestné činy. V době zmizení obou dívek bydlel poblíž štěrkovny a věkem i svým tehdejším vzhledem celkem odpovídal tomu, jak ho Pamela do telefonu popisovala.

Detektivové začali vyslýchat lidi, kteří Lykkena v té době znali, a od jednoho svědka se dozvěděli, že na Lykkenově rodinné farmě viděl vůz značky Studebaker a v něm dvě ženy, z nichž jedna údajně ležela přes volant a druhá seděla vzpřímeně na sedadle spolujezdce.

Obviněn z vraždy

To stačilo k provedení domovní prohlídky na farmě. Při ní policisté podle webu 6abc skutečně našli dámské oblečení, šperky a peněženku, ale ne už auto Cherylina dědečka. U všech věcí se navíc později zjistilo, že zřejmě nikdy nepatřily dívkám, protože jejich rodiny žádný z ukázaných předmětů nepoznaly.

Vyšetřovatelé to ale nechtěli hned vzdát. Lykken už byl ve vězení, a tak se zaměřili na jeho spoluvězně, muže jménem Aloysius Black Crow. Ten jim skutečně potvrdil, že se mu Lykken v cele k vraždě Millerové a Jacksonové přiznal (respektive pochlubil se mu s ní), a byl ochoten propašovat na celu skryté nahrávací zařízení, na které by Lykkenovo přiznání zaznamenal, až na něj znovu zavede řeč.

Poznávací značka nenechala nikoho na pochybách, že jde skutečně o vůz, v němž obě dívky cestovaly, když zmizelyPoznávací značka nenechala nikoho na pochybách, že jde skutečně o vůz, v němž obě dívky cestovaly, když zmizelyZdroj: ČTK/Úřad generálního prokurátora Jižní Dakoty

Po čase se vězeň ozval, že potřebnou nahrávku už má. Policie tak obvinila Lykkena z vraždy a únosu a v březnu 2008 s ním měl začít další soud. Ale nezačal.

„Jen pár týdnů před zahájením procesu se zjistilo, že nahrané přiznání bylo falešné, informátor je celé zkonstruoval spolu s dalším vězněm. A toto přiznání byl jediný důkaz, který policie k Lykkenovi měla. Obvinění proti němu tak byla stažena,“ uvádí Williamsová.

Rozřešení přišlo pozdě

Teprve nález vraku ve vysychajícím potoce pod mostem umožnil letitou záhadu objasnit. Podle listu Sioux City Journal dívky zřejmě zmátl právě most, který byl tehdy nový a ještě se na něm stavělo. Stavebního materiálu na mostě si nemusely v houstnoucím šeru všimnout a mohly se domnívat, že vedoucí auto, které ztratily na chvíli z dohledu, most přejelo (ačkoli to pokračovalo dál jiným směrem).

Zabočily tedy k mostu a možná i zrychlily, aby kamarády před sebou dohnaly. V těsné blízkosti mostu ale sjely ze štěrkové cesty po prudkém srázu do potoka, kde se automobil převrátil a uvěznil je pod vodou.

Čtrnáctiletá Pamela sháněla přivýdělek, nabízela hlídání dětí. V pondělí 13. ledna 1964 dostala na svůj inzerát odpověď. Ten den byla naposledy spatřena živá:

V lednu 1964 napadala v americkém Manchesteru spousta sněhu. Tělo Pamely Masonové se našlo ve sněhové závěji za okrajem silnice Interstate Route 93
Vaši dceru vyzvednu večer autem. V roce 1964 vyděsila USA mrtvá dívka ve sněhu

Havárii mohl teoreticky způsobit již zmíněný defekt na pneumatice, možné je ale i to, že Cheryl ve chvíli, kdy si všimla, že cesta přes most je zatarasená, zpanikařila a strhla volant, případně dostala smyk při prudkém brždění.

Rozřešení případu se dočkali sourozenci obou nešťastných dívek, pro jejich rodiče však přišlo už příliš pozdě. Nejdéle naživu se udržel Pamelin otec Oskar Jackson, který se dožil vysokého věku 102 let. Jakoby stále doufal, že se dozví, co se s jeho dcerou stalo. Zemřel pět dní předtím, než byl nalezen vůz…