„Dny ubíhaly. Každý den jsem se příležitostně ptal na zprávy z Maďarska a celou dobu jsem čekal, že uslyším o povstání. Moji hostitelé však tiše odpovídali: ‚Doktor Kastner se o všechno stará. Ví, jak situaci zvládnout. Můžeme se na něj spolehnout, že podnikne správné kroky ve správný čas. Je to muž s obrovskou zkušeností.‘ Byl jsem šťastný, že slyším ta uklidňující slova. Pak jednou ráno přišla do mého pokoje posluhovačka se snídaní. Po tváři jí tekly slzy. ‚Co se děje?‘ ‚Deportují Maďary,‘ vzlykala. ‚Jsou jich tisíce. Projíždějí Žilinou v dobytčácích.‘“

Úvodní slova pocházejí z autobiografického díla spisovatele Rudolfa Vrby (původním jménem Waltera Rosenberga) Utekl jsem z Osvětimi. Rosenberg, původně slovenský židovský občan z Topoľčan, utekl z Osvětimi v dubnu 1944 společně s dalším slovenským Židem Alfrédem Wetzlerem, původem z Trnavy, a podařilo se jim s pomocí řady lidí projít přes okupované Polsko až na Slovensko do Žiliny. Jejich útěk byl přitom nemálo motivován právě snahou zastavit chystané velké transporty Židů z Maďarska, o nichž věděli, protože Osvětim už se na ně připravovala.

Židovské vězeňkyně ve vyhlazovacím táboře v Osvětimi
Největší masová vražda českých dějin: Na rodinný tábor v Osvětimi se snesla smrt

Oba proto v Žilině nadiktovali tamějším židovským představitelům 32stránkovou výpověď, později známou jako Vrbova a Wetzlerova zpráva, které obsahovala podrobné informace o osvětimské vyhlazovací praxi. Doufali, že po jejím předání maďarské židovské samosprávě se Židé v Maďarsku masově vzbouří a transporty budou zastaveny.

K tomu ale nedošlo; regent Maďarského království Miklós Horthy zastavil transporty až 9. července, poté, co Rosenbergovu a Wetzlerovu zprávu zveřejnily švýcarské noviny, které mezi 18. a 22. červnem spustily celosvětovou tiskovou kampaň, jež konečně pohnula světovým veřejným míněním. Papež Pius XII., americký prezident Franklin D. Roosevelt a švédský král Gustav V. pak vyvinuli tlak na Horthyho, aby deportace zarazil.

Maďarští Židé čekající na selekci po deportaci do vyhlazovacího tábora Osvětim II - BřezinkaMaďarští Židé čekající na selekci po deportaci do vyhlazovacího tábora Osvětim II - BřezinkaZdroj: Wikimedia Commons, autor neznámý, možná důstojníci SS Bernhardt Walter a Ernst Hofmann, volné dílo

Dodnes se diskutuje o tom, proč k zastavení transportů nedošlo okamžitě a proč se tak namísto většiny maďarských Židů podařilo zachránit jen asi 200 tisíc. Kdo nese největší odpovědnost na tom, že zrůdná nacistická mašinérie mohla pokračovat ve vraždění i poté, co už o něm existovalo věrohodné svědectví?

Vrba: Kastner se zaprodal

Vrbou zmíněný doktor Kastner byl maďarský židovský právník Rudolf Kastner (nebo maďarsky Rezső Kasztner), jeden z místopředsedů budapešťského sionistického Výboru pro pomoc a záchranu, známého jako Vaadah. Tento výbor pomáhal během holokaustu jednotlivým židovským uprchlíkům v útěku a svou činnost zesílil poté, co v březnu 1944 začala Maďarsko, byť zemi s fašistickým režimem, okupovat vojska nacistického Německa, které tam dosadilo novou loutkovou vládu.

„Maďarsko bylo do té doby spojencem Německa, ale v březnu 1944 už maďarská vláda nevěřila v německé vítězství a chtěla uzavřít mír se spojenci. Německo na to odpovědělo obsazením země a dosazením vlády, která byla ochotna s nacisty spolupracovat,“ píše web Anne Frank House.

Žilinská Židovská rada, jíž Vrba s Wetzlerem nadiktovali svou zprávu, proto skutečně považovala Kastnera za toho správného muže, jenž by měl zorganizovat povstání.

Skupina romských dětí ve vyhlazovacím táboře Belzec
Romský holokaust: Do koncentráků půjdou i ti s čistou krví, rozkázal Himmler

Kastnerovi předal zprávu obou vězňů 28. dubna 1944 v Bratislavě žilinský sionista Oskar Krasňanský, jenže maďarský právník se podle pozdějšího Vrbova obvinění zachoval nečestně a namísto vyvolání povstání zobchodoval s nacistickým organizátorem transportů Adolfem Eichmannem záchranu 1 684 Židů výměnou za peníze, zlato a diamanty. Vlak s těmito uprchlíky, tzv. Kastnerův vlak, nakonec vyjel z Budapešti 30. června 1944 a dorazil v pořádku do Švýcarska; stovky tisíc jiných Židů však mezitím odvezly dobytčáky na osvětimskou rampu.

Rudolf Vrba vyslovil své obvinění poprvé v únoru 1961 v londýnském deníku Daily Herald. „Obviňuji některé židovské vůdce z jednoho z nejstrašnějších válečných zločinů. Tato malá skupina quislingů věděla, co se děje s jejich bratry v Hitlerových plynových komorách, a koupila si vlastní životy za cenu mlčení. Mezi nimi byl dr. Kastner… Podařilo se mi tři týdny předem oznámit maďarským sionistickým vůdcům, že Eichmann plánuje poslat milion jejich Židů do plynových komor… A Kastner šel za Eichmannem a řekl mu: ‚Vím o vašich plánech. Ušetřete některé Židy podle mého výběru a já budu mlčet,‘“ uvedl Vrba s tím, že Eichmann s tímto plánem samozřejmě souhlasil.

Podle materiálu ředitele Institutu pro studia holokaustu a genocidy na Univerzitě Babes-Bolyai v Kluži Zoltána Tiboriho Szabóa, zveřejněného na webové stránce Rudolf Vrba, však není celý příběh přece jenom tak jednoznačný.

Historici: Kastner možná SS věřil

Kastner se totiž podle něj den po obdržení zprávy od Krasňanského setkal s židovskou radou v Budapešti, ale ani její členové nechtěli s touto věcí nic dělat – obávali se totiž, že budou zatčeni, pokud se odváží obsah sdělení rozšiřovat. Právník přesto pokračoval v aktivitě a o pár ní později navštívil švýcarského vicekonzula v Budapešti Carla Lutze, kterého s informacemi od obou vězňů seznámil.

Podnícený Lutz chtěl okamžitě kontaktovat šéfa maďarského sionistického hnutí Ottu Komolyho, od nějž očekával, že zorganizuje povstání, a je pravda, že Kastner ho od tohoto kroku zrazoval. Důvodem ale podle Szabóa nemusel nutně být jen cynický obchod – místopředseda Vaadahu mohl opravdu věřit, že se mu jednáním s Němci podaří zachránit víc Židů než vyvoláním vzpoury.

Shromažďování maďarských Židů v Budapešti před transporty do Osvětimi
Příběh Tibora Rosenbauma: Syn rabína se vydával za nacistu, zachránil mnoho lidí

Podle historika Randolpha L. Brahama byli esesáci jednání s Vaadahem celkem nakloněni, protože si cenili jeho mezinárodních kontaktů a zdrojů cizí měny. Jak Kastner, tak další představitel Vaadahu Joel Brand díky tomu mohli opravdu věřit, že se jim podaří se s Němci domluvit a Židy „vykoupit“. V tomto směru měli navíc příklad ze sousedního Slovenska.

„Vedoucí představitelé Vaadahu Rudolf Kastner a Joel Brand navázali kontakty s okupačními silami SS ve spolupráci s bratislavským rabínem Michaelem Dovem Weissmandlem. Ten byl přesvědčen, že úspěšně zastavil deportace Židů ze Slovenska tím, že podplatil nacistického správce Dietera Wislicenyho (vysokého důstojníka SS, který působil na Slovensku jako tzv. poradce pro židovskou otázku, pozn. red.). Vedení Vaadahu proto věřilo, že je rozumné pokusit se zachránit maďarské Židy prostřednictvím finančních transakcí s SS,“ píše Szabó.

Fronta před tzv. Skleněným domem, neboli švýcarským velvyslanectvím v Budapešti, kde se židovští obyvatelé Maďarska snažili získat ochranné pasyFronta před tzv. Skleněným domem, neboli švýcarským velvyslanectvím v Budapešti, kde se židovští obyvatelé Maďarska snažili získat ochranné pasyZdroj: Wikimedia Commons, autor neznámý, volné dílo

Byl to tragický omyl. Jak Maďaři, tak bratislavský rabín Němcům naletěli. Ve skutečnosti se slovenské transporty se Židy jen pozastavily a po obsazení Slovenska německými jednotkami na podzim 1944 se znovu rozjely do vyhlazovacích táborů. Této druhé vlně deportací padlo za oběť na 13 tisíc slovenských Židů. Wislicenyho jednání s rabínem byla jen lest, jak se dostat k židovským penězům.

Ani Kastnerovi se jeho opatrnictví nevyplatilo. Vlak, který nakonec vypravil do Švýcarska, zachránil bohužel jen nepatrný zlomek maďarské židovské populace.

Židovské vězeňkyně ve vyhlazovacím táboře v Osvětimi
Netvor v bílém plášti. Lékař Clauberg toužil sterilizovat tisíc Židovek denně

Po válce právník pracoval jako vysoký úředník na ministerstvu průmyslu v Izraeli a mluvčí izraelské vlády. Ta kvůli němu vyvolala v roce 1954 spor, když zažalovala autora politických komentářů Malchiela Gruenwalda za jeho výrok, že Kastner souhlasil s tím, že se zachrání výměnou za mlčení o osudu masy maďarských Židů, čímž podle Gruenwalda „zaprodal svou duši ďáblu“. Prvoinstanční soud dal v roce 1956 Gruenwaldovi za pravdu a nedlouho poté, v březnu 1957, zavraždil Kastnera na ulici v Tel Avivu rozzuřený židovský občan.

Carl Lutz nicméně začal pod dojmem Vrbovy a Wetzlerovy zpráva vydávat Židům tzv. ochranné pasy (německy Schutzpass), čímž jich zachránil možná ještě více Židů než mediálně známější švédský diplomat Raoul Wallenberg, který dělal totéž. Držitelé těchto pasů si směli sundat z oblečení židovskou hvězdu a byli uchráněni před transporty. Před švýcarským velvyslanectvím v Budapešti, jehož budově se říkalo Skleněný dům, na ně denně stála obrovská fronta.

Cesta regenta Horthyho

Zbývá zodpovědět otázku, jakou roli sehrál v celé věci regent Maďarského království Miklós Horthy, který nakonec 9. července 1944 transporty přece jen zastavil.

Miklós Horthy se stal regentem po porážce komunistické Maďarské republiky rad v roce 1919 a po obnovení konzervativní monarchie, do jejíhož čela se Maďaři rozhodli nepovolat posledního rakouského císaře Karla I., jenž byl současně uherským králem Karlem IV. Místo toho prohlásili Horthyho, jenž byl za první světové války viceadmirálem a později vrchním velitelem mocnářského vojska a uznávaným válečným hrdinou, regentem království a hlavou státu.

Oskar Schindler (vpravo) a Itzhak Stern. Oba muži se po válce neviděli čtyři roky, pak se však znovu setkali v pařížské kanceláři Herberta Steinhouse. Oba se stále snažili opustit Evropu
Padouch, nebo hrdina? Zachránce Židů Oskar Schindler skončil zahořklý

V roce 1938 se Horthy postavil po Hitlerův bok a před mnichovskou dohodou mu přislíbil maďarskou vojenskou účast při případném přepadu Československa. Po mnichovské dohodě obsadilo Maďarsko části jižního a východního Slovenska a jihovýchodní Podkarpatské Rusi. Hitlera Horthy podpořil i v březnu 1939 při jeho rozbíjení zbytků okleštěného Československa. Po vzniku Slovenského státu navíc maďarské jednotky obsadily i zbytek Podkarpatské Rusi a bez konzultace s německým vůdcem napadly Slovensko, což vedlo k tzv. Malé válce. Tu nakonec ukončil Hitler svou osobní intervencí. Během druhé světové války se maďarské jednotky podílely na vpádu do Jugoslávie a do Sovětského svazu.

V březnu 1944 však už bylo zřejmé, že německé jednotky ruskou frontu neudrží. Rudá armáda se dostala až k maďarským hranicím, na což Němci reagovali dočasnou Horthyho internací, vojenskou okupací Maďarska a dosazením nové loutkové vlády, která jednala plně podle německých direktiv – včetně přípravy a provedení deportace Židů. Horthy nakonec zůstal regentem, ale Němci brali jeho roli víc jako formální.

Chválit, nebo odsoudit?

Otázku, zda má být maďarský vůdce chválen za to, že se nacistům v červenci 1944 konečně postavil a deportace zarazil, nebo naopak souzen za to, že tomuto zločinu nezabránil dříve, řeší Maďaři v podstatě dodnes.

„Jakoukoli představu, že Horthy zaujal moralistický postoj, nelze brát vážně. Ve skutečnosti přistoupil soukromě na Hitlerův vyděračský kompromis: může dál sloužit v podstatě jako hlava státu, pokud nacisté budou mít vliv na politiku židovství, jak ji řídil Eichmann,“ píše kategoricky Szabó.

Zastavit transporty se podle něj maďarský regent rozhodl až poté, co mu hrozily americké a britské letecké bombové útoky na vládní a průmyslová zařízení v Budapešti.

„Během neobvykle těžkého náletu na Budapešť 2. července 1944 shodila americká a britská letadla spolu s bombami i letáky, v nichž Spojenci hrozili tvrdými odvetami za to, že Maďaři nedokázali omezit transporty do Osvětimi, a hrozili potrestáním těch, kdo jsou za to odpovědni,“ uvádí Szabó.

Povstání ve varšavském ghettu, zachycené neznámým pouličním fotografem z Wolské ulice
Povstání ve varšavském ghettu: Židé nebojovali za svobodu, ale za to, jak umřít

Naproti tomu bývalý maďarský ministr zahraničí Géza Jeszenszky argumentuje tím, že Horthy svůj úmysl nařídit ukončení transportů deklaroval už na zasedání korunní rady 26. června 1944, načež maďarský pronacistický a zuřivě antisemitský státní tajemník Baky naplánoval státní převrat vedoucí k regentovu odstranění a pokračování v transportech. Horthy prý předešel tomuto kroku vysláním maďarské divize pod velením plukovníka Ference Koszorúsa do Budapešti, která si vynutila odsun policejních jednotek loajálních k loutkové vládě a připravených provést deportace.

Jisté v každém případě je, že regent tak jako tak ustupoval stupňujícímu se mezinárodnímu politickému tlaku, který mohl být navíc v červenci velice rychle doplněn i drtivými leteckými údery. Jeho rozhodnutí nakonec pomohlo zejména jemu samotnému: po válce díky němu předstoupil v Norimberku před soud jen jako svědek, nikoli jako souzený válečný zločinec.