Koncem července 1940 byla v Británii z popudu britského premiéra Winstona Churchilla založena nová speciální sekce zpravodajské organizace MI6, nazvaná Oddělení zvláštních operací (Special Operations Executive neboli SOE). Jejím úkolem bylo provádět na území okupovaném Němci sabotážní a zpravodajskou činnost. A k jejím nejúspěšnějším agentům se zařadil právě Peter Lake, ačkoli jeho předválečná činnost byla na hony vzdálená romantické představě špiona a diverzanta. Pracoval totiž jako bankovní úředník. Přesto se jeho zatápění Němcům stalo legendárním.

Vzdělaný úředník

Peter Lake se narodil 30. ledna 1915 v Limpsfieldu v hrabství Surrey. Když mu bylo šest, přestěhoval jeho otec právník celou rodinu na Malorku, kde se stal později britským honorárním konzulem. Peterovi se v dospívání dostalo dobrého vzdělání; vystudoval veřejnou školu Clifton College v Bristolu, Londýnskou univerzitu a vyšší odbornou školu sv. Jana v Oxfordu, kde se naučil číst francouzsky a španělsky. Své vzdělání však přesto hodnotil jako „skromné“.

Operace Mincemeat měla odvést pozornost Němců od Sicílie:

Členka MI5 na fotografii z pláže. Nevinně působící snímek byl součástí rozsáhlé zpravodajské operace Mincemeat,. Jeho účelem bylo dodat větší věrohodnost údajným utajovaným dokumentům, k nimž byl přiložen.
Operace Mincemeat: Mrtvole dali plány invaze. Tak autor Bonda oklamal nacisty

Až do vypuknutí druhé světové války pak pracoval jako úředník Západoafrické obchodní banky v Akkře v Ghaně. Jeho kariéra jakoby trochu připomínala osud jednoho z hrdinů poválečného francouzského románu Most přes řeku Kwai, mladého člena britského diverzního komanda, který se věnuje nudné činnosti v oddělení technických výkresů, aby se okamžitě po vstupu Británie do války přihlásil speciálním jednotkám s touhou vytrhnout sám sebe z jednotvárného života a zažít dobrodružství.

Peter Lake (1915 až 2009), během 2. světové války britský tajný agent Oddělení zvláštních operací (SOE), který se zapsal do dějin přípravou invaze do FranciePeter Lake (1915 až 2009), během 2. světové války britský tajný agent Oddělení zvláštních operací (SOE), který se zapsal do dějin přípravou invaze do FrancieZdroj: Wikimedia Commons, autor neznámý, Královská britská legie, volné díloTaké Lake se chtěl ihned zapojit do bojů, ale v jeho případě to nebylo tak jednoduché. „Jeho bezprostřední myšlenkou bylo narukovat a kontaktoval kvůli tomu velicího důstojníka britského pluku Zlatonosného pobřeží, ale neodvedli ho, protože jeho práce byla považována v té době za vyhrazenou. Aby nemusel příliš dlouho čekat, vrátil se do Británie. Cestoval po souši přes Saharu a Gibraltar a do Weymouthu (anglického přístavního města, pozn. red.) dorazil těsně před evakuací Dunkerque v květnu 1940,“ uvedl Dennis Abbott na stránkách Královské britské legie.

V Prestatynu v Severním Walesu poté absolvoval základní výcvik u Královských komunikačních jednotek, kde si všiml vyvěšeného oznámení, že zpravodajská služba hledá lidi se znalostí cizích jazyků. Přihlásil se, dostal se do zpravodajského kurzu a na velitelství v Bedfordském hrabství se poprvé setkal s důstojníkem SOE, který mu řekl, že by se jim voják s takovým profilem, jako má Lake, mohl hodit.

Ve službách SOE

Následoval úspěšný pohovor a intenzivní výcvik ve vesnici Arisaig v Lochaberu na západním pobřeží Skotské vysočiny, kde se školil v boji muže proti muži i v práci s výbušninami. Po dokončení výcviku byl už jako podporučík poslán na španělský ostrov Fernando Pó (dnešní Bioko) v Guinejském zálivu u západoafrického pobřeží.

„Na ostrově se vydával za obchodníka s loděmi a prováděl tam záškodnické akce proti německým zájmům,“ napsal o slavném důstojníkovi v roce 2009 u příležitosti jeho úmrtí britský deník The Telegraph.

Špion Paul Dukes na tajné misi v Česku:

Paul Dukes na oficiálním portrétu, foto ze sbírky Knihovny Kongresu
Špion Paul Dukes na tajné misi v Česku: Za protektorátu rozehrál hru s gestapem

K těmto akcím patřila mimo jiné v lednu 1942 velmi smělá operace spočívající v únosu italského nákladního parníku Duchessa d'Aosta a dvou německých válečných člunů, na něž se nalodilo britské přepadové komando a za pomoci remorkérů je odtáhlo do nigerijského Lagosu. Španělská vláda zuřila, protože viděla v únosu útok na svou neutralitu, ale Oddělení zvláštních operací prokázalo touto operací svou mimořádnou akceschopnost prakticky na jakémkoli území.

V polovině roku 1943 se Lake po 18 měsících strávených v západní Africe vrátil do Anglie a absolvoval další výcvikový kurs, v němž se doškolil v seskocích padákem, v boji s ručními zbraněmi a v práci s výbušninami. Poté byl v rámci SOE převelen do sekce „F“ pod velením Mauricea Buckmastera. Následoval další výcvik ve Skotsku, v němž se mimo jiné vzdělával v tom, jak ustát nepřátelský výslech a mučení.

Na jaře roku 1944 pak přišla Lakeova nejlegendárnější a možná i nejdůležitější válečná akce – připravit ve Francii půdu pro blížící se spojenecké vylodění.

Záběry z vylodění v Normandii:

Zdroj: Youtube

Cesta do Francie

V noci na neděli 9. dubna 1944 byl Peter Lake (krycím jménem Jean Pierre) spolu s radistou Ralphem Beauclerkem (Casimirem) vysazen z letadla nad francouzskou vesnicí Siorac-en-Périgord v údolí Dordogne, kde už je očekával předem informovaný francouzský odboj.

Lakeovým úkolem bylo spojit se s francouzským odbojářem kapitánem Jacquesem Poirierem (krycím jménem Nestor), pracujícím pod britským velením a pomoci mu vybudovat novou odbojovou síť Digger (Kopáč), protože předchozí nacisté rozbili.

Avro Lancaster B Mark 1 z 617. perutě RAF, využívaný i ke zvláštním operacímAvro Lancaster B Mark 1 z 617. perutě RAF, využívaný i ke zvláštním operacímZdroj: Wikimedia Commons, Royal Air Force official photographer, volné dílo

První setkání s Poirierem, k němuž došlo bezprostředně po seskoku, ovšem britského agenta trochu zaskočilo. „Při přistání Lake těsně minul střechu statku a po dopadu okamžitě narazil na Poiriera, který ho čekal s pistolí v ruce. Teď Lakea částečně v žertu vyzval, aby se identifikoval,“ napsal deník The Telegraph.

Agent trochu znervózněl, ale francouzský kapitán se vzápětí uvolnil a vzal oba parašutisty na vydatnou pozdní večeři do domu tesaře Roberta Brouilleta, jemuž se kvůli jeho politickým sklonům v kraji přezdívalo „Le bolševik“.

Legendární československý stíhač František Fajtl se jako jeden z mála stal veteránem západní i východní fronty:

František Fajtl ve stíhacím La-5 na frontě SNP a na východě 1944-1945
Létal na dvou frontách, přežil sestřel. Před 110 lety se narodil František Fajtl

Poirier později popsal Lakea jako malého, trochu upjatě vystupujícího muže, který lpí na pravidlech. Během následujících měsíců ale zjistil, že je také naprosto spolehlivý, odvážný, a když se uvolní, tak i mimořádně vtipný. Trojice Lake, Beauclerk a Poirier se začala zapisovat do dějin francouzského odboje. „Francouzský spisovatel a státník André Malrauy pojmenoval tohle trio les farfelus neboli šílenci,“ napsal The Telegraph.

Mezi odbojáři

Po setkání s Poirierem se Lake začal věnovat svému poslání. Mezi jeho úkoly patřilo organizovat shozy zásob pro francouzský odboj, určit jeho pravděpodobnou sílu, ohlásit, jaké zbraně či jiné vybavení potřebuje a odhadnout, jak by se pak dal co nejúčelněji využít.

Prvních několik dní na francouzské půdě strávil britský agent v domě dalších příslušníků francouzského podzemního hnutí, doktora Rembouxe a jeho ženy. Byl také představen komunistovi René Coustellierovi (krycím jménem Soleil neboli Slunce), který vedl makistickou buňku ve Villefranche-du-Périgord (makisté bylo označení pro francouzské partyzány).

Vraždění z pomsty se nevyhnulo ani Francii:

Po pádu Francie chtěl Adolf Hitler tuto zemi co nejvíce ponížit, proto přikázal německým vojákům přesně zkopírovat vítězný pochod Francouzů Paříží z roku 1918. Champs Élysées, 14. června 1940
Vraždění z pomsty se nevyhnulo ani Francii. Nacisti rozehráli poker se smrtí

Lake se chtěl s nimi seznámit osobně a Coustellier ho tam tedy vlakem vzal, přičemž veden heslem, že pod svícnem bývá největší tma, trval na tom, že si sednou do vagonu vyhrazeného pro nepřátelské jednotky. Neproběhlo to zcela bez komplikací… „Uvnitř našli rakouského vojáka, ale Coustellier ho se zbraní v ruce přesvědčil, aby byl zticha,“ přiblížil Dennis Abbott na stránkách Královské britské legie.

Po vystoupení z vlaku dojeli muži na kolech na lesní mýtinu, kde se setkali s makisty. Lakea přitom udivilo, že šlo povětšinou o starší chlapy z Katalánska – byli to totiž veteráni španělské občanské války, ale jinak ostřílení a schopní válečníci. „Vypadali, že se s nimi dá něco dělat,“ zhodnotil je později lakonicky parašutista.

Zrádný jazyk

Lake nicméně věděl, že jeho krytí při odborně vedeném výslechu neobstojí, mimo jiné proto, že jeho francouzština přece jen nebyla úplně prosta cizího přízvuku. Němce by možná oklamal, ale rodilého francouzského kolaboranta už ne. V jedné kapse proto neustále nosil revolver. Pokud by ho zastavila hlídka, byl připraven podat jí jednou rukou doklady a druhou chytit zbraň. Kdyby vznikly nějaké problémy, byl rozhodnut zkusit se prostřílet.

Francouzští partyzáni (makisté) spolu s agenty SOE v okolí Savournonu v departementu Hautes-Alpes v srpnu 1944. Agenti SOE jsou jako druhá zprava Krystyna Skarbeková, třetí zprava John Roper a čtvrtý Robert PurvisFrancouzští partyzáni (makisté) spolu s agenty SOE v okolí Savournonu v departementu Hautes-Alpes v srpnu 1944. Agenti SOE jsou jako druhá zprava Krystyna Skarbeková, třetí zprava John Roper a čtvrtý Robert PurvisZdroj: Wikimedia Commons, autor neznámý, vláda Spojeného království, volné dílo

Takový okamžik nastal, když jel na kole směrem k Brive-la-Gaillarde a v aktovce pověšené na řídítkách vezl rádiové zprávy ukryté pod zeleninou. Do cesty se mu postavila německá hlídka doprovázená pár francouzskými policisty kolaborantského vichystického režimu. V Lakeovi se zatajil dech – stalo se přesně to, čeho se obával. Věděl, že jestli promluví, Francouzi z jeho řeči okamžitě poznají, že není místní. A tohle byli kolaboranti, kteří si to jen stěží nechají pro sebe.

Bylo ráno 6. června 1944, když začala vojenská operace Overlord. Do historie vešlo toto datum jako den D:

D Day
Splnili jsme úkol, vzpomínají účastníci vylodění

Když Němcům podával doklady, pustil kolo. S třesknutím dopadlo na zem, aktovka se otevřela a zelenina se vysypala ven. Němci se začali smát a policisté přiskočili, aby pomohli krajanovi sbírat. Lakeovi stačilo jenom zamumlat „merci“. Na to byla jeho francouzština dostatečná.

Na zrádnost cizího jazyka pamatoval i při výcviku makistů, které učil zacházet s výbušninami a střelnými zbraněmi. Byli to většinou Katalánci, a když si mysleli, že jsou mezi svými, používali katalánštinu. Lake je za to káral: „Nikdy nevíte, kdo vás poslouchá.“

V akci

Kromě výcviku partyzánů se britský agent začal záhy účastnit také sabotážních operací a útoků na nepřátelské cíle. Ani to vždy neproběhlo podle plánu.

„O jednom útoku na přehradní nádrž se Němci dozvěděli předem a na partyzány čekali. Lake se se svými muži plazil lesem k cíli a plánoval odpálit přehradu bazukou, ale když se dostali na dostřel, prořízly tmu náhle silné světlomety, které je zachytily, a Němci spustili kulometnou palbu. Lakeovi s Poirierem se ale podařilo vklouznout do podrostu a uniknout,“ popsal The Telegraph.

Rychle tvrdě udeřit a okamžitě se stáhnout. To byl styl boje, který používaly speciální britské jednotky commandos:

 Commandos předvádějí techniku ​​pro překračování ostnatého drátu během výcviku ve Skotsku
Obávaní commandos. Britské jednotky byly drsné, rychlé a uměly zmizet beze stopy

Když se blížil den D, přemístil se agent do zámku v Limeuil. V neděli 4. června 1944 mu jeho radista Beauclerk oznámil, že BBC konečně odvysílala dlouho očekávané heslo: „Žirafa má dlouhý krk.“ Znamenalo to, že invaze je bezprostředně před zahájením. Poirier si vzápětí málem zlomil vaz při krkolomné noční jízdě, při níž objížděl na kole všechny makistické oddíly v oblasti, aby je upozornil na blížící se vylodění.

V den invaze, v úterý 6. června 1944, se Lake ukryl ve vesnici Forêt Barade u odbojáře Rogera Deschampse, kterého považoval za jednoho z nejlepších vůdců francouzského hnutí odporu.

Teď šlo opravdu do tuhého. Největší bezprostřední hrozbu představovala 2. tanková divize SS Das Reich, soustředěná v oblastech Toulouse a Bordeaux. Ta se teď začala přesouvat se svými tanky a dělostřelectvem obrněným vlakem po železnici na sever do oblasti bojů v Normandii a Lakeovým úkolem bylo ji tam nepustit.

K úkolům Petera Lakea po seskoku do Francie patřilo mimo jiné provádět útoky na francouzské železniční tratě, aby se ztížil přísun německých jednotek během invazeK úkolům Petera Lakea po seskoku do Francie patřilo mimo jiné provádět útoky na francouzské železniční tratě, aby se ztížil přísun německých jednotek během invazeZdroj: Wikimedia Commons, Bacon, Signal Corps Archive, volné dílo

Konečně mohl naplno využít svůj výcvik v zacházení s výbušninami; podařilo se mu odpálit několik mostů a na pár dalších místech přerušit trať, díky čemuž zásadně zpomalil německý postup. Vlak nakonec dorazil do oblasti bojů až po 14 dnech, kdy už se Spojencům podařilo vybudovat a opevnit předmostí za vyloďovacími plážemi.

V pátek 23. června agent jen tak tak unikl zatčení, když k zámku, kde se právě ukrýval, zamířila německá trestná kolona obrněnců. Naštěstí ho v poslední chvíli varovala telefonem poštmistryně z místní vesnické pošty, která si vozů všimla, a Lake i se svými spolubojovníky stačil utéct. Ze zámku vyběhli právě ve chvíli, kdy obrněnci dorazily k bráně. Němci spustili palbu, ale odbojářům se přesto podařilo doběhnout k řece, přes kterou je převezl místní rybář.

Vyhazov od De Gaulla

V polovině srpna sehrál britský agent významnou roli při jednání o kapitulaci německé posádky v Brive-la-Gaillarde. Městečko makisté zcela obklíčili, ale Němci byli známí tím, že byli ochotni vzdát se pouze uniformovaným spojeneckým důstojníkům, nikoli představitelům odboje. Lake o tom věděl a nechal shodit pro sebe i pro Beauclerka padákem jejich britské uniformy. Oblečeni do nich pak oba britští důstojníci předstoupili před německého velitele města plukovníka Heinricha Böhmerem, a přesvědčili ho, ať se i se svými 650 muži vzdá. Dobyli tak Brive-la-Gaillarde bez jediného výstřelu.

„Stalo se prvním městem v okupované Francii, osvobozeným výhradně odbojem,“ kvitoval tento husarský kousek s uznáním Dennis Abbott.

Jedním z ikonických míst spojených s Pražským povstáním je Most Barikádníků v Holešovicích:

"Osvoboditel Zbraslavi", francouzský poručík Paul Pin, který dokázal v hodině dvanácté oblafnout esesáckého velitele a vynutit si jeho kapitulaci
Bitva o klíčový most do Prahy: Nacisté byli po vítězství jako utržení ze řetězu

Lidé se nadšeně vyhrnuli do ulic a vítali Angličany i makisty vjíždějící do města jako hrdiny, ale všichni tak uznalí nebyli. Problém nastal, když v druhé půli září dorazil do osvobozené oblasti vůdce francouzského exilu generál Charles De Gaulle. Lake doprovázel francouzské důstojníky, kteří ho šli uvítat, a byl mu představen pod svým krycím jménem jako „Le Capitaine Jean-Pierre“. De Gaulle ale viděl, že má před sebou anglického důstojníka.

„Co tady děláte?“ zeptal se ho nepřívětivě.

Generál Charles De Gaulle s generálem Leclercem a dalšími francouzskými důstojníky na pařížském nádraží Montparnass, 25. srpna 1944Generál Charles De Gaulle s generálem Leclercem a dalšími francouzskými důstojníky na pařížském nádraží Montparnass, 25. srpna 1944Zdroj: Wikimedia Commons, Malindine E G (Capt), No 5 Army Film & Photographic Unit, volné dílo

„Patřím ke spojenecké misi pro Dordogne a trénuji tu jednotky pro speciální operace, mon Général,“ odpověděl Lake.

„Naše jednotky nepotřebují výcvik. Tady nemáte co dělat. Už jsem řekl jednomu Angličanovi, který se tu vyžíval v politice, aby vypadl. Nepotřebujeme vás tady. Musíte odejít. Vraťte se domů a vraťte se rychle. Na shledanou,“ sjel ho De Gaulle a otočil se k němu zády.

Před pětadvaceti lety se Česká republika stala členem Severoatlantické aliance (NATO):

Přehlídka vojenské techniky: Dny NATO v Ostravě v roce 2023.
Čtvrtstoletí v NATO: ČR se stala uznávaným členem, zaplatila ale i krvavou daň

Lakea se to hodně dotklo, ale o několik let později se jeho vztahy s francouzským vojevůdcem urovnaly – po válce nastoupil na ministerstvo zahraničí a působil jako konzul mimo jiné v Mosambiku, Francii, Islandu, Sýrii, Indonésii, Itálii, Belgii a v Brazílii. A právě když působil v poslední zmíněné zemi, pozval ho jednou francouzský velvyslanec na recepci uspořádanou u příležitosti generálovy návštěvy – a De Gaulle ho na ní osobně a vděčně přivítal. Francie také na znamení svého vděku udělila britskému agentovi rytířský Řád čestné legie, nejvyšší francouzské státní vyznamenání.

Zemřel 26. června 2009 ve vysokém věku 94 let. Přežila ho jeho žena Kathleen (Kay) Sheffieldová, s níž se oženil ještě v roce 1944, i jeho dvě děti, syn a dcera. A jeho příběh kurážného a neohroženého bojovníka, který v pravý čas na pravém místě pomohl zásadním způsobem světu zvítězit nad fašismem, se stal nesmrtelný.