„Právě jsme dodělávali večeři, když někdo zavolal, že po stěnách Vesuvu tečou obrovské rudé lávové proudy. Ten pohled, když jsme se podívali… Nikdy předtím jsme nic takového v noci neviděli, obvykle nanejvýš slabou červenou záři. Teď jsme sledovali potoky stékající po stěnách hory jako nějaké obří prsty a záři na obloze. Celou noc i celý další den docházelo k zemětřesení s ohromným rachotem podobným hromu, který se ozýval z Vesuvu. Okna se třásla a celá budova vibrovala,“ zaznamenal doktor Leander K. Powers, který v té době sloužil v Itálii a na stránkách svého deníku zachytil chronologii celé erupce.

Snad žádná sopka na světě není známější a slavnější než Vesuv a o žádné se tolik nemluví. Legendární vulkán zažil za dobu své existence osm obřích erupcí a od osudného výbuchu, který v roce 79 zasypal a pohřbil starověké Pompeje, vybuchl ještě třicetkrát.

Zdroj: Youtube

Také erupce, k níž došlo před osmdesáti lety, ničila obce rozložené pod sopečným úpatím, její zásah do tehdejší druhé světové války byl ale možná ještě ničivější – sopka tvrdě narušila plány Spojenců na osvobození Evropy, protože její popel zničil několik desítek spojeneckých letadel.

Zachraňte lidi

Kromě tun vyvrženého popela a kamenného krupobití ohrožovala sopka od pátku 17. března 1944 (různé zdroje se u data probuzení Vesuvu rozcházejí, některé uvádějí 18. března) okolní obce, zejména městečka San Sebastiano a Massa di Somma, také pomalu tekoucími lávovými proudy. Bylo potřeba evakuovat asi sedm tisíc obyvatel, ale italská vláda se v té době už zhroutila. Zodpovědnost za bezpečné vyklizení prostoru pod sopkou tak převzala americká spojenecká vojska.

„Armádní síly Spojených států se s touto situací vyrovnaly skutečně dobře. Svědčí o tom fakt, že zemřelo pouze 26 civilistů. Vysídleno ale muselo být 12 tisíc lidí,“ uvádí web Sightseeing Tours Italy.

Na město přezdívané „Paříž Karibiku“ se 8. května 1902 snesla z výšky smrt:

Erupce sopky Mount Pelée na ostrově Martinik v roce 1902, se hřbitovem v popředí. Levá polovina karty stereoskopu
Apokalypsa na Martiniku: Ptáci padali z nebe, zmije útočily, pak došlo i na lidi

Také analýza časopisu Journal of Historical Geography z ledna 2007 armádní aktivitu oceňuje. „Navzdory všem problémům způsobeným válečnými časy bylo tehdejší spojenecké řízení mimořádné události působivé a obsahuje důležité ponaučení spojené s tím, jak lze v budoucnu řešit erupce,“ cituje web Earth Magazine závěry této analýzy.

Většina ze zmíněných 26 mrtvých zahynula poblíž Salerna poté, co těžký sopečný popel způsobil zhroucení střech. Tři lidi zabil v Terzignu dopad vyvrženého sopečného kamení. A v San Sebastianu zahynuly dvě děti poté, co horký popel vyvařil a dovedl k explozi vodní nádrž.

Aktivní Vesuv a děti z vesnice zasypané sopečným popelem, březen 1944Aktivní Vesuv a děti z vesnice zasypané sopečným popelem, březen 1944Zdroj: Wikimedia Commons, Melvin C. Shaffer, Medical Museum & Arts Service, SMU Central Un. Library, volné

Heroické nasazení vlastních životů pro ochranu druhých neprokázali pouze vojáci, ale i někteří civilní pracovníci. Časopis Journal of Historical Geography v této souvislosti vyzdvihl neohroženost italského geologa Giusepeho Imboa, ředitele Královské observatoře Vesuvu, který navzdory běsnícímu živlu nepřerušil svá pozorování, aby o chování sopky zanechal vědě co nejpřesnější informace. Dobový tisk ho popisoval jako drobného profesora v zelených kalhotách, který bez ohledu na erupci nadále úřadoval v observatoři na půli cesty ke kráteru a v noci byl ochoten plazit se ve tmě až na samý okraj lávového proudu, jen aby se o činnosti vulkánu dozvěděl víc.

Jako řev lva

Sopka zatím řádila stále silněji. „V neděli večer zesílilo hřmění, připomínalo to řev rozzuřeného lva. Ohnivé proudy vystřelovaly ze sopky stovky metrů vysoko a ozařovaly krajinu na kilometry. Celý vrchol hory častokrát vypadal jako samo planoucí peklo. Bylo opravdu neskutečné, a přesto úchvatné se na to dívat. Otřesy budovy ale byly opravdu nepříjemné,“ zapsal si do deníku doktor Powers.

Dopisovatel amerického deníku The New York Times zase přirovnával rachot sopky k dělostřelecké palbě – podle něj šlo o přesně stejný zvuk, přičemž tento pocit ještě umocňovaly otřesy.

Vulkán se rozzlobí, strašili obyvatelé filipínského ostrova Camiguin svá vnoučata. Když se sopka Hibok-Hibok před 70 lety opravdu rozzlobila, vzala si životy tří tisíc ostrovanů:

Výbuch sopky Mount Hibok-Hibok, zvané také vulkán Catarman, dne 4. prosince 1951 na Filipínách. Snímek pořídil jeden z místních lidí
Ďáblovo dílo, řekli o erupci sopky Hibok-Hibok. Lidi i zvířata proměnila v sochy

V pondělí se lávový proud stočil na svazích směrem k Neapoli. „Byla to ta nejfenomenálnější věc, kterou jsem kdy viděl. Obrovská masa žhavých uhlíků, asi sedm metrů vysoká a 200 metrů široká, ničila všechno, co jí stálo v cestě. Spousta lidí musela opustit své domovy, které jsme teď viděli v troskách, jak se láva tlačila pořád dál. V noci byla obloha i krajina jasná na kilometry daleko. Plameny šlehaly do nebe do výšky stovek metrů,“ líčil další průběh událostí Powers.

O den později si do deníku zapsal, že celé úbočí sopky pokryly vyvržené lávové kameny a že se ozývá téměř nevysvětlitelné hučení. Další den se začal ze sopečného kráteru valit kouř. Erupce postupně odeznívala.

Soptící Vesuv nad zničenou obcí, rok 1944Soptící Vesuv nad zničenou obcí, rok 1944Zdroj: Wikimedia Commons, Melvin C. Shaffer, Medical Museum & Arts Service, SMU Central Un. Library, volné

Na její následky se přijel podívat také italský král Victor Emmanuel III., který navštívil zničené městečko San Sebastiano a podle tehdejších The New York Times setrval 45 minut v rozhovoru s americkým podplukovníkem Johnem A. Warnerem, který byl pověřen úkolem zajistit bezpečnost veřejnosti. Hovor byl veden v angličtině a král činnost Spojenců ocenil.

Nešťastná peruť

Zatímco životy civilistů se podařilo americké a britské armádě v maximální možné míře ochránit, naprosto zdrcující a nečekaný dopad měla erupce na její leteckou techniku, konkrétně na letadla americké 340. bombardovací skupiny, umístěná na letišti v Pompejích na opačné straně hory než San Sebastiano.

Podle webu Earth Magazine se bombardovací posádky zprvu příliš neznepokojovaly, protože si připadaly dost daleko a věřily, že se jich výbuch nedotkne. Brzy si ale uvědomily, že se mýlily a že jim hrozí zkáza. 22. března se proto velení rozhodlo pro okamžitou evakuaci, ale na místě zůstala letadla. Při erupci tak nezahynul ani jediný spojenecký voják – ale několik desítek letadel (odhady se pohybují od 78 do 88 strojů) bylo zničeno.

Nejlépe zdokumentovaná sopečná erupce v dějinách lidstva byla i přes varovné signály pro mnohé tragická:

Výbuch Hory svaté Heleny, 18. května 1980
Před 40 lety spustila Hora sv. Heleny apokalypsu. Za senzaci se platilo životem

„Sopka zničila víc letadel 340. bombardovací skupiny než ničivý nálet německé Luftwaffe na základnu třistačtyřicítky na Korsice 13. května 1944 (75 letadel). Téměř všechny střední bombardéry B-25 Mitchell zasypal na letišti v Pompejích 23. března 1944 horký sopečný popel, který spálil veškeré tkaniny a povrchy ovladačů, roztavil nebo nechal rozpraskat plexisklo a některé Bé pětadvacítky dokonce naklonil ocasy vzhůru, jak je převážila hmotnost napadaného popela a sedimentů,“ uvádí web Alcpress.

Dva spitfiry RAF prolétají kolem stále kouřícího Vesuvu po erupci v březnu 1944. Na svazích sopky jsou patrné tmavé chladnoucí lávové proudyDva spitfiry RAF prolétají kolem stále kouřícího Vesuvu po erupci v březnu 1944. Na svazích sopky jsou patrné tmavé chladnoucí lávové proudyZdroj: Wikimedia Commons, L. H. Baker, oficiální fotograf RAF, volné dílo

Evakuované posádky strávily pár mrazivých nocí v sušárně tabáku, která jim poskytla provizorní přístřeší, a na letiště se vrátily obhlédnout škody až 29. března. V týmu, jenž dostal za úkol zkontrolovat letadla, byl i seržant Robert F. McRae, který později ohlásil: „Téměř úplná devastace. Stany rozervané na kousky, totální ztráta 88 bombardérů B-25 Mitchel, letadel v hodnotě 25 milionů dolarů.“

Souboj propagand

Tak velkou ztrátu letadel se americká armáda pochopitelně snažila utajit, proto poskytla tisku první informace o poškozených strojích až koncem dubna roku 1944 (navíc uvedla, že některé stroje se podařilo zachránit).

Němci se však o zničení bombardovací skupiny přesto dozvěděli dřív a ihned tuto zprávu použili pro svou vlastní propagandu, přičemž ji ještě zveličili: uvedli, že letadla byla zničena i s jejich posádkami.

McRae si tak v polovině dubna do svého deníku poznamenal, že „Američanka Axis Sallyová, která vysílá německou propagandu z Berlína, prohlásila, že Vesuv 340. bombardovací skupinu zdecimoval. Ve skutečnosti jedinými našimi ztrátami bylo několik drobných řezných ran a jedno vymknuté zápěstí.“

Operace Husky by možná neproběhla ani zdaleka tak úspěšně, kdyby Spojencům nepomohla mafie:

Loď Liberty Robert Rowan (K-40) exploduje po zásahu německým bombardérem Ju 88 dne 11. července 1943 během spojenecké invaze na Sicílii
Vylodění na Sicílii: Montgomery soupeřil s Pattonem, Spojencům pomohla i mafie

Axis Sallyová, skutečným jménem Mildred Elizabeth Gillarsová, rozená Sisková, byla americká hlasatelka pracující během války pro nacistické Německo jako šiřitelka jeho propagandy (podobně jako třeba tzv. Gertie z Berlína, skutečným jménem Gertrude Hahnová, rodilá Němka žijící od tří let v USA, která se před válkou vrátila s otcem do Německa a dala se do služeb nacistického rozhlasu).

Gillarsová byla po válce v Berlíně zajata a stala se první ženou odsouzenou za zradu proti Spojeným státům. V březnu 1949 si u soudu vyslechla rozsudek posílající ji na deset až třicet let do vězení. Podmínečně propuštěna byla v roce 1961.

Sopka je stále nebezpečná

Od roku 1944 už k žádné další podobné erupci Vesuvu nedošlo, byť jde i nadále o aktivní vulkán. Jeho činnost dnes monitoruje řada senzorů, které měří seismickou aktivitu, zemní deformace, kolísání gravimetrického a magnetického pole, teplotu půdy i podzemní vody nebo třeba složení plynů.

Obyvatele kolumbijského města Armero před 38 lety pohřbila třicetimetrová vlna vody a bahna:

Jedna z nejtragičtějších fotografií druhé poloviny 20. století. Záchranáři podpírají tělo třináctileté Omayry Sanchézové, která zůstala zaklíněná v troskách a po 60 hodinách marného vyprošťování zemřela
Bahenní vlna, tisíce mrtvých. Symbolem tragédie se stala marná záchrana holčičky

To vše by mělo umožnit předpovědět případnou erupci alespoň s dvoutýdenním předstihem. Ten by měl umožnit evakuaci nejvíce ohroženého patnáctikilometrového okruhu kolem sopky, v němž žije téměř 600 tisíc lidí. Do tohoto okruhu patří také San Sebastiano, které bylo po výbuchu v roce 1944 znovu vystavěno.

Přesto však sopka zůstává i nadále nebezpečná. Mrazivý důkaz o tom podala v květnu roku 1998, kdy sice nevybuchla, ale 30 hodin nepřetržitého deště proměnilo předchozí usazený sopečný popel v bahenní povodeň, která zničila město Sarno nacházející se právě v kritické vzdálenosti asi patnáct kilometrů od Vesuvu. Povodeň tehdy zabila 150 lidí.