Vlna rozsáhlých protestů, známá jako Euromajdan, vypukla na Ukrajině koncem roku 2013 poté, co tehdejší ukrajinský prezident Viktor Janukovyč odmítl na nátlak Ruska podepsat s Evropskou unií asociační dohodu o politickém přidružení a volném obchodu – ačkoli její dojednání a podepsání sliboval ve své předvolební kampani. Na protest proti tomuto rozhodnutí začali Ukrajinci pořádat stále početnější demonstrace, požadující vyvázání Ukrajiny z ruské vlivové zóny.

Demonstrace vyústily v násilí

Centrem protestů se stalo zejména kyjevské Náměstí nezávislosti, které také dalo revoluci jméno (slovo Majdan znamená v ukrajinštině náměstí). Od ledna 2014 už na něm zůstávali demonstranti nepřetržitě a postupem doby začali požadovat i Janukovyčovu rezignaci a pád vlády jeho spojence Mykoly Azarova.

Jaké byly okolnosti požáru Domu odborů v Oděse v roce 2014? Podívejte se:

Budova Domu odborů v Oděse dne 2. května 2014
Požár Domu odborů v Oděse v roce 2014: Co víme a o čem se stále v Česku lže

„Prozápadní demonstranti považovali Janukovyčův krok za zradu národních zájmů a podřízení se Moskvě a požadovali, aby své rozhodnutí zvrátil. Jejich počet se po brutálním zásahu pořádkové policie zvýšil na statisíce a jejich požadavky se rychle zradikalizovaly, takže zahrnovaly i Janykovyčovu rezignaci a předčasné volby,“ uvedla v únoru 2014 agentura AP.

Demonstrace v Kyjevě během Euromajdanu:

Zdroj: Youtube

Olej do ohně přilil tehdejší ukrajinský parlament, v němž měli podle AP většinu Janukovyčovi stoupenci, když 16. ledna 2014 schválil represivní zákony proti demonstrantům, výrazně omezující občanské svobody. Následovaly prudké střety s policií, při nichž byli v Kyjevě ve dnech od 19. do 22. ledna zabiti první demonstranti. Podle Kyiv Post z 31. ledna 2014 šlo o dvacetiletého Serhije Nihoju z Dněpropetrovska, pětačtyřicetiletého Romana Senyka ze Lvovské oblasti, pětadvacetiletého běloruského rodáka Michaila Žiznevského, padesátiletého Jurije Verbyckého a dvaapadesátiletého Bogdana Kalyňaka.

Protestující poté obsadili po celé zemi vládní budovy. Mykola Azarov ve snaze uklidnit situaci nabídl Janukovyčovi koncem ledna 2014 demisi a ten ji přijal, ale bylo už příliš pozdě. Schylovalo se k největšímu masakru, k jakému mělo během Euromajdanu dojít.

Osmnáctý únor

Po střetu s přehradním policejním kordonem poblíž budovy parlamentu v úterý 18. února ráno začali demonstranti vylamovat dlažební kostky a házet je na policisty. Ti se kryli za štíty a odpovídali odpalováním zábleskových granátů.

Demonstranti, kteří se zabarikádovali poblíž kolonády u stadionu klubu Dynamo Kyjev, začali zapalovat pneumatiky. Krátce po půl jedenácté se pouliční rvačky mezi policisty a protestujícími přesunuly do ulice Šovkovyčna, kde v důsledku házení Molotovových koktejlů vzplála barikáda z nákladních sklápěček.

Válka na Ukrajině je oblíbeným tématem dezinformátorů:

Civilisté ve válkou zničených ulicích Mariupolu
Dezinformátoři nepolevují: Za invazi si může Ukrajina sama. Tak tomu ale není

Podle aktivisty Olexandra Aroněce odpověděla policie nasazením ostřelovačů, pálících do demonstrantů ostrou municí. Situace v Kyjevě se stala naprosto nezvládnutelnou.

Na protestující dav zaútočily speciální policejní jednotky Berkut, ale nepodařilo se jim ho z centra vytlačit. Ve městě se strhla bitva o budovu Strany regionů v Lypské ulici, kterou demonstranti kolem půl dvanácté zapálili, ale policie ji kolem půl jedné odpoledne dobyla zpět. Podle ruského státního deníku Izvestija v ní však demonstranti stačili ubít počítačového inženýra Valerije Konstantinoviče Zacharova. Kolem 13. hodiny obklíčila policie vládní čtvrť a zahájila na protestující nemilosrdný hon.

Nejhorší střety

Dějištěm nejnásilnějších střetů se stala budova v Instytutské ulici, z jejíž střechy čtyři policisté ostřelovali lidi na ulici. Demonstranti vnikli do budovy a donutili ostřelovače k ústupu, na což ale Berkut zareagoval tím, že zahájil útok v plném rozsahu a spustil střelbu přímo do davu. Právě ta měla za následek zřejmě největší počet obětí onoho dne.

Jak je to s údajným vyvražďováním ruských obyvatel Donbasu:

Rusko střílelo na jadernou elektrárnu na jihovýchodě Ukrajiny. Hořelo výcvikové centrum a jeden z odstavených reaktorů.
Moskva ukončuje válku, kterou Ukrajina začala? Ruská mluvčí zkresluje fakta

Jednou z nich se stala Antonina Hryhorivna Dvorjaněcová, která se účastnila revoluce spolu se svým manželem od 1. prosince 2013, vařila demonstrantům jídlo a obstarávala jim teplé oblečení i peníze.

„Kolem 15. hodiny začaly speciální jednotky vytlačovat demonstranty z vládní čtvrti na náměstí Nezávislosti. Je známo, že Antonina Dvorjaněcová byla v té době poblíž barikády číslo osm naproti hornímu východu ze stanice metra Chreščatyk. Když si všimla, jak příslušníci bezpečnostních složek bijí demonstranta, pokusila se oběti zastat. Podle fotografa, který byl svědkem událostí, ji poté jeden z těchto příslušníků zastřelil,“ uvádí Muzeum revoluce důstojnosti (přízvisko „revoluce důstojnosti“ získaly v novodobé ukrajinské historiografii právě lednové a únorové protesty z roku 2014 - pozn. red.).

Demonstranti pálí pneumatiky poblíž Kyjevské konzervatoře, aby zakryli výhled ostřelovačůmDemonstranti pálí pneumatiky poblíž Kyjevské konzervatoře, aby zakryli výhled ostřelovačůmZdroj: Wikimedia Commons, Amakuha, CC BY-SA 3.0

Podle stránek muzea se dochovaly fotografie zachycující bezvládné ženské tělo ležící na pytlích, jež tvořily základ barikády. Teprve později bylo přeneseno na chodník a položeno vedle dalšího mrtvého, jenž se stal obětí tlačenice.

Bitva až do noci

Další boje probíhaly v Marjinském parku, odkud policisté odpoledne vytlačili s pomocí slzného plynu až 10 tisíc demonstrantů. Několik zpravodajských kanálů zveřejnilo fotografie ukazující policisty vyzbrojené samopaly. Podle bývalého náměstka ministra vnitra Hennadije Moskala mohlo jít o členy speciálního komanda Alfa.

Ve čtyři odpoledne vyzvali úřadující šéf ukrajinské bezpečnostní služby Olexandr Jakymenko a úřadující ministr vnitra Zacharčenko demonstranty, aby do dvou hodin vyklidili ulice, a pohrozili„použitím všech zákonných prostředků k nastolení pořádku, pokud se tak nestane“.

Jejich slova nepadla na úrodnou půdu, bitky mezi pořádkovými jednotkami a policisty pokračovaly dál.

Píseň Nikdy nebudeme bratry se stala symbolem ukrajinského odporu:

Ukrajinci se ve Lvově loučí se svými rodinami, které míří do bezpečí do Polska. Sami se vracejí bránit zemi před ruskou armádou
Nikdy nebudeme bratry. Symbolem ukrajinského boje je zhudebněná báseň

Po páté odpoledne prorazil Berkut barikády na ulici Michajla Hruševského poblíž stadionu Dynama Kyjev a začal ostřelovat demonstranty i civilisty brokovnicemi, pistolemi i zábleskovými granáty, přičemž byly zraněny stovky lidí včetně amerického fotografa Marka Estabrooka. Demonstranti zahájili hromadný ústup a několik se jich ukrylo na kanadské ambasádě, která jim otevřela poté, co její ochranka zahlédla člověka mávajícího kanadským pasem. Ambasáda ošetřila raněné a demonstranti ji později v klidu opustili.

Další policejní jednotky, vyzbrojené kromě palných zbraní také vodním dělem a obrněným transportérem, vytlačovaly tisíce demonstrantů z Náměstí nezávislosti. Vůdce opozice Arsenij Jaceňuk policisty požádal, aby se stáhli o 200 metrů zpět, a obě strany vyzval, aby do rána vyhlásily příměří. Demonstranti pak na náměstí naskládali na sebe hořící pneumatiky a další planoucí trosky, aby mezi sebou a policií vytvořili ohnivou stěnu. Po půl druhé ráno bylo kolem náměstí vypnuto pouliční osvětlení.

Mezičas vyplněný jednáním

Další z vůdců opozice, bývalý boxer a pozdější kyjevský starosta Vitalij Kličko, se spolu s předáky dalších opozičních stran sešel s Janukovyčem, ale později tisku sdělil, že jednání nebyla úspěšná. Podle něj je Janukovyč obviňoval ze zavinění krveprolití a vyhrožoval jim trestním stíháním.

Janukovyč sám vystoupil v ukrajinské televizi, kde opozičním politikům adresoval výzvu, ať se distancují od radikálních elementů usilujících o konflikt s orgány činnými v trestním řízení.

Euromajdan 2014, davy shromážděné v centru Kyjeva 19. únoraEuromajdan 2014, davy shromážděné v centru Kyjeva 19. února 2014Zdroj: Wikimedia Commons, V. O. Svoboda, CC BY 3.0

Ve středu 19. února ráno rozšířil počet obětí další demonstrant, kterého zastřelili ozbrojenci z oddílů Titušky, což byli žoldáci bojující po boku Janukovyčových policejních jednotek, kteří se často vydávali za chuligány a působili mezi demonstranty jako provokatéři.

Lidé se začali znovu shromažďovat na Náměstí nezávislosti, odpoledne jich tam bylo již kolem pěti tisíc. Ultranacionalistická pravicová organizace Pravý sektor, která byla zřejmě nejmilitantnější složkou na straně demonstrantů, obsadila Kyjevskou centrální poštu, z níž si vytvořila novou základnu.

Při masakrech ve Volyni zahynulo mezi lety 1943 a 1945 přes sto tisíc lidí:

Rolnická rodina na Volyni
Volyňský masakr: Zůstalo přes 100 tisíc obětí, k popravě sloužily sekery i vidle

Pozdě v noci následovala další schůzka mezi vládními a opozičními vůdci, po níž vyhlásily obě strany příměří. V centru se zatím shromažďovali další demonstranti.

„Obecně jediné, co jsem tady od všech lidí slyšela, je, že čím více je napadají a čím hůře je bijí, tím odhodlanější jsou vydržet a pokračovat v boji. S odchodem z centra Kyjeva budou souhlasit teď už jen pod jednou jedinou podmínkou. A tou je rezignace prezidenta Viktora Janukovyče,“ uvedla zpravodajka Euronews Maria Koreňuková, která byla přímo mezi lidmi na náměstí.

Nejhorší krveprolití

K nejhoršímu krveprolití, z jehož zavinění se později obviňovaly obě strany, došlo ve čtvrtek 20. února. Prezident Janukovyč ten den vyhlásil za den smutku, při němž měly být uctěny oběti z předchozích dnů. Situace se však bohužel vyvinula jinak.

Kdo přesně násilí vyvolal, není dodnes jisté. Podle Klička šlo zřejmě o provokatéry (dost možná již zmíněné žoldáky Titušky), podle Janukovyčovy kanceláře zaútočili demonstranti.

Ve městě v každém případě vypukla další rozsáhlá bitva, při níž sice demonstranti znovu ovládli Náměstí nezávislosti a zajali řadu policistů, zejména mladých nevycvičených nováčků, současně se ale stali cílem soustředěné palby ostřelovačů ukrytých na střechách, která měla za následek desítky obětí. Celkem ve dnech 18. až 20. února zahynulo v Kyjevě více než 100 lidí.

Nejnovějším výmyslem dezinformátorů je, že Ukrajina posílá na frontu rekruty s Downovým syndromem:

Od začátku války na Ukrajině vzniklo mnoho dezinformací. Jednou z posledních, které se šíří i českým internetem, je, že má Ukrajina posílat do bojů rekruty s Downovým syndromem. Jde o lež.
Posílá Ukrajina do války rekruty s Downovým syndromem? Češi šíří další lež

O den později byla s pomocí prostředníků Evropské unie a ministrů zahraničí Polska, Francie a Německa podepsána mezi prezidentem a opozičními vůdci Dohoda o urovnání politické krize na Ukrajině, zahrnující obnovení ústavy z let 2004 až 2010, předčasné prezidentské volby nejpozději do prosince 2014, příslib nezávislého vyšetření násilností pod společným dohledem vlády, opozice a Rady Evropy a amnestii pro demonstranty zatčené od 17. února. Protestující zároveň slíbili, že se stáhnou z veřejných budov, které obsadili.

Následující den Janukovyč zmizel, aniž by informoval parlament (ruský prezident Vladimir Putin později uvedl, že se s pomocí ruských speciálních sil uchýlil na Krym a později do Ruska). Uprchla také většina ministrů Janukovyčovy vlády. Parlament svolal mimořádné zasedání, na němž rezignoval dosavadní předseda Volodymyr Rybak a novým předsedou byl zvolen Oleksandr Turčynov. Nepřítomného Janukovyče parlament sesadil z funkce prezidenta. Ukrajina už nikdy neměla být taková jako dřív.