„Tak nám zabili Ferdinanda!“

„Kerýho, pani Müllerová? Já znám dva. Jednoho, ten je sluhou u drogisty Průši a vypil mu tam omylem láhev nějakýho mazání na vlasy…“

„Ale milostpane, pana arcivévodu z Konopiště, toho tlustýho, nábožnýho.“

Legendární dialog si jistě vybaví každý, kdo někdy četl nebo viděl zfilmovaného Švejka od Jaroslava Haška. Oním zabitým Ferdinandem byl arcivévoda František Ferdinand d'Este, následník rakousko-uherského trůnu. Zemřel při atentátu, který na něj v roce 1914 v Sarajevu spáchal člen organizace Mladá Bosna Gavrilo Princip. Čin se stal záminkou pro vypuknutí první světové války.

Život korunního prince Rudolfa skončil předčasně. Jak k tomu došlo? 

Korunní princ Rudolf s manželkou, Štěpánkou Belgickou. I když se oba zpočátku snažili, aby jejich manželství bylo šťastné, po několika letech se zcela odcizili. Rudolf navíc svou ženu nakazil kapavkou a ona se proto stala neplodnou
Syn císařovny Sisi princ Rudolf: Deprese léčil milenkami, lásku našel i v Praze

Cílem atentátu se stal František Ferdinand především pro své postavení příštího císaře. Do této pozice přitom tohoto muže s komplikovanou a nesmlouvavou povahou přivedla série nešťastných náhod. 

Korunní princ František Ferdinand se narodil 18. prosince přesně před 160 lety. Pro historiky je v mnoha ohledech dodnes vděčným tématem a panuje o něm také několik mýtů.

Série tragédií

Když v roce 1863 přišel na svět jako syn arcivévody Karla Ludvíka, nikdo si ani v nejbláznivějších snech nepředstavoval, že by se mohl jednou stát hlavou habsburské říše, které vládl jeho strýc František Josef I. V nástupnické linii před ním stálo hned několik lidí - jediný syn císaře Rudolf, mladší císařův bratr Ferdinand Maxmilián, a následně právě arcivévoda Karel Ludvík.

Přestože jen o pět let starší korunní princ Rudolf byl teprve dítětem, a arcivévoda a pozdější mexický císař Ferdinand Maxmilián byl zatím bezdětný, počítalo se s tím, že v příhodnou dobu se jim narodí synové, což by Františka Ferdinanda odsunulo ještě o několik příček níže.

František Ferdinand, jemuž kromě habsburské po otci kolovala v žilách ještě krev bourbonská po matce, se tak chystal na zcela jinou kariéru. Dostal samozřejmě přísnou habsburskou a katolickou výchovu a vzdělání hodné postavení arcivévody s tím, že se počítalo s jeho pozdějším vstupem do armády. Jinak se ale připravoval na život císařského příbuzného, který nikdy o Rakousku-Uhersku rozhodovat nebude.

Proč měl František Ferdinand rodové jméno d'Este?

V 18. století se druhý nejmladší syn Marie Terezie Ferdinand Karel Habsbursko-Lotrinský oženil s princeznou Marii Beatricí Ricciardu d'Este, dcerou vévody z Modeny a Reggia z rodu Este.

Jelikož Marie byla jediným vévodovým přeživším potomkem a rod Este by tak zaniknul, bylo domluveno, že právě Ferdinand Karel se stane dědicem vévodství i rodového jména - tím založil vedlejší linii Habsbursko-lotrinské dynastie Rakouští-Este.

Bohužel problémy s mužskými dědici pokračovaly a zaniknutí linii hrozilo i v 19. století. Jelikož ženy dědit nemohly, její poslední přeživší hlava - František V. Modenský - nabídl arcivévodovi Karlovi Ludvíkovi, že pokud se jeden z jeho synů za rok naučí italsky a bude ochoten přijmout rodové jméno, zdědí tento chlapec vévodský titul i majetky rodu Rakouští-Este.

František Ferdinand svolil. Jako dvanáctiletý se stal dědicem a tím jedním z nejbohatších lidí v Rakousku.

Jenže Habsburky postihlo několik nečekaných tragédii. Nejdříve v roce 1867 zemřel bezdětný arcivévoda Ferdinand Maxmilián - popravili jej republikáni v Mexiku. A pak v roce 1889 za záhadných okolností skonal korunní princ Rudolf, zřejmě spáchal sebevraždu se svojí milenkou. Najednou byl dědicem trůnu Karel Ludvík a hned po něm následoval jeho nejstarší syn František Ferdinand.

Na císařském dvoře z toho nadšení nebyli - dokonce prý tajně doufali, že František Ferdinand zemře na tuberkulózu, kterou tehdy trpěl už několik let. On ale zabojoval a po smrti otce se stal definitivně následníkem.

Posedlý lovem

Tehdy už byl osobností, která měla o dalším směřování monarchie jasné představy. Profesí byl voják, ve volném čase miloval cestování a lov.

Ještě předtím, než se stal dědicem trůnu, projel Itálii, Egypt, Palestinu, Sýrii, Turecko, Německo a podnikl i více než rok trvající cestu kolem světa. Mimořádně si ji užil. „Na palubě lodě Kaiserin Elisabeth litoval jen toho, že mu nedovolili zabíjet velryby palubním dělem,“ píše list Die Presse

Celoživotní vášní Františka Ferdinanda d'Este byl lov. Střílel po všem, za život skolil více než čtvrt milionů kusů zvěře. Mnozí to vnímali jako mánii. Slona na snímku zastřelil při své cestě kolem světa.Celoživotní vášní Františka Ferdinanda d'Este byl lov. Střílel po všem, za život skolil více než čtvrt milionů kusů zvěře. Mnozí to vnímali jako mánii. Slona na snímku zastřelil při své cestě kolem světaZdroj: Wikimedia Commons, Carl Pietzner, Österreichische Nationalbibliothek, volné dílo

Bez lovu nemohl vydržet ani chvíli. „Za svůj život ulovil více než čtvrt milionu zvířat, podle záznamů 274 889 kusů. Svého denního rekordu dosáhl v červnu roku 1908: zabil 2763 racků černohlavých. Kromě jeho pověsti vynikajícího střelce mu vyneslo množství pozvánek na hony i postavení následníka,“ uvádí magazín Wild und Hund.

Podle některých byl ale jeho zápal pro lov až příliš velký - dokonce se o něm mluví jako o patologické závislosti. „Dokonce i některým jeho aristokratickým souputníkům se zdála jeho zabijácká mánie podezřelá,“ zmiňuje list Suddeutsche Zeitung.

A samozřejmě o ní vznikly různé teorie. „Podle pozdějších autorů si tím mohl vybíjet frustraci a hněv,“ píše magazín Wild und Hund.

Láska na první pohled. Tak začal vztah mezi Sisi a Františkem Josefem I.: 

Portrét Alžběty Bavorské zvané Sissi
Sisi se do Františka Josefa I. zamilovala na první pohled. Pomohl i malý trapas

Nový následník měl skutečně komplikovanou povahu. „Byl považován za příliš ambiciózního, temperamentního, těžko pochopitelného a podezíravého člověka, který neumí jednat diplomaticky,“ píše Die Welt der Habsburger. Podle listu Die Presse měl také velkou sílu vůle a těžce nesl odmítání svých příkazů. 

To vše komplikovalo vztah mezi ním a císařem Františkem Josefem I., s nímž měli částečně rozdílné politické názory. „U veřejnosti nepříliš oblíbeného příbuzného císař systematicky vylučoval z účasti v politice. Vztah strýce a synovce charakterizovaly vzájemné nepochopení a antipatie,“ zmiňuje web Die Welt der Habsburger

A pak do toho vstoupil spor ohledně uzavření sňatku se společensky nevhodnou ženou. 

Aby z dětí nebyli idioti

Osudové setkání se odehrálo v roce 1896 v Praze. Tehdy se František Ferdinand seznámil s Žofií Chotkovou z českého šlechtického rodu Chotků. A vášnivě se do sebe zamilovali. Začali si dopisovat a setkávat se. „Svůj vztah ale tajili,“ připomíná list Suddeutsche Zeitung. Žofie totiž byla „pouhou“ šlechtičnou - zatímco František Ferdinand si měl jako Habsburk vybírat nevěstu pouze mezi příslušnicemi panovnických dynastií.

Hraběnka Žofie Chotková v roce 1900, kdy se provdala za Františka Ferdinanda d'Este. Společensky stála pod ním, vzájemně se ale velmi milovali, takže si František Ferdinand sňatek s ní po několika letech čekání prosadil.Hraběnka Žofie Chotková v roce 1900, kdy se provdala za Františka Ferdinanda d'Este. Společensky stála pod ním, vzájemně se ale velmi milovali, takže si František Ferdinand sňatek s ní po několika letech čekání prosadilZdroj: Wikimedia Commons, autor neznámý, volné dílo

Jejich tajný románek praskl v roce 1898. Císař František Josef trval na okamžitém ukončení vztahu. František Ferdinand a Žofie ale byli pevně rozhodnuti vzít se, a následník striktně odmítl vzít si někoho jiného. „Skutečně se milovali, což bylo v době dynastických sňatků a přísné dvorské etikety nezvyklé,“ uvádí list Zeit.

Trvalo dva roky, než po ostrých hádkách následník císaře přesvědčil. Argumentoval i nutností oživit rod cizí krví a dokonce si na toto téma nechal připravit vědeckou studii. „Když se nám někdo líbí, vždy se v rodokmeni vyskytne nějaká maličkost, která manželství zakáže. A tak se stává, že v případě našeho rodu jsou manžel a manželka vždy nějak příbuzní. Výsledkem je, že polovina dětí jsou idioti a epileptici,“ prohlásil bez servítek, jak měl ve zvyku.

Jaký byl životní příběh posledního následníka českého trůnu? 

Novinář a spisovatel Otto von Habsburg, do zániku rakousko-uherské monarchie korunní princ rakouský, český a uherský, později europoslanec za bavorskou CSU
Otto von Habsburg byl posledním následníkem českého trůnu. Stal se terčem lhářů

František Josef I. nakonec kývl. Svolil však pouze k morganatickému sňatku, přičemž děti vzešlé z něj si nesměly nárokovat trůn. Svatba se uskutečnila v roce 1900. Císařská rodina na ni nedorazila. Z ženichovy strany se zúčastnila pouze jeho milovaná nevlastní matka Marie Tereza. Císař Žofii alespoň povýšil na kněžnu z Hohenbergu, přesto stále společensky stála pod manželem.

To vyvolávalo spoustu trapných situací - Žofie svého muže nesměla oficiálně doprovázet, při ceremoniálních příležitostech musela stát úplně bokem. „Žofie Chotková byla na dvoře považována za druhotřídní, a byla opakovaně vystavena nadávkám, i přímo od manželovy rodiny,“ zmiňuje magazín Wild und Hund. František Ferdinand urážky své ženy nikdy nestrpěl a jejich původcům nedokázal odpustit. Až v roce 1909 se stala vévodkyní z Hohenbergu s titulem Její Výsost, čímž její postavení stouplo.

František Ferdinand d'Este s manželkou Žofií a jejich třemi dětmi (čtvrtý syn zemřel při porodu). Svou rodinu hluboce miloval.František Ferdinand d'Este s manželkou Žofií a jejich třemi dětmi (čtvrtý syn zemřel při porodu). Svou rodinu hluboce milovalZdroj: Wikimedia Commons, Imperial War Museums, volné dílo

V soukromí pár prožíval rodinné štěstí. Láska mezi dvojicí nevyprchala a manželům se postupně narodily čtyři děti, byť nejmladší syn zemřel při porodu. „Jejich vztah je obecně považován za mimořádně šťastný a harmonický,“ konstatuje web Die Welt der Habsburger.

Domovským sídlem rodiny byl zámek Konopiště, který František Ferdinand koupil již dříve. „Arcivévoda dal zámek přestavět v historizujícím stylu a jeho okolí přeměnil v krajinářský park. Na ploše bývalé barokní zahrady založil Růžovou zahradu se skleníky. Do zámku umístil své rozsáhlé sbírky, které získal jednak jako dědictví po svých italských předcích, jednak vlastní sběratelskou činností,“ uvádí web zámku Konopiště

Kupoval i kradené umění 
František Ferdinand sbíral nejen lovecké trofeje. Byl vášnivým sběratelem umění, bohužel, jak píše Die Presse, chyběl mu vkus. Snadno se tak stával terčem podvodníků a překupníků, kteří mu klidně prodávali i kradené zboží a kýče.

Neumírej!

Po sňatku František Ferdinand pendloval mezi Konopištěm a vídeňským zámkem Belvedere (kdysi sídlem Evžena Savojského). Jeho vztahy s Františkem Josefem I. se nezlepšily a tak víceméně nedočkavě čekal, až jeho strýc zemře.

„O dalším fungování monarchie měl vlastní představy, které historici posuzují rozdílně. Kritizoval dualismus s jednostranným upřednostňováním Rakušanů a Maďarů, požadoval větší začlenění slovanských národů. V posilování centralismu a postavení armády viděl nejdůležitější prostředek k upevnění habsburské moci proti odstředivým sílám nacionalismu. Mezi jeho zahraničněpolitické cíle patřila spolupráce s Německem a sblížení s Ruskem za účelem vytvoření aliance evropských konzervativních monarchií,“ shrnuje web Die Welt der Habsburger. 

K Maďarům pociťoval silnou antipatii, která se u něj vyvinula v době, kdy v Uhrách sloužil. V této části mocnářství tak byl výrazně nepopulární osobností.

S Evženem Savojským se pojí řada méně známých zajímavostí:

Princ Evžen Savojský je považován za jednoho z nejlegendárnějších vojevůdců historie.
Evžen Savojský: Zajal část sultánova harému, skončil s vyříznutým srdcem

Vzhledem k tomu, že se mu povedlo prosadit jmenování nového náčelníka generálního štábu, lidé začali jeho Belvedere považovat za stínové vrchní velení rakousko-uherských sil. Dodnes o něm panuje mýtus, že byl válečným štváčem, ve skutečnosti to ale bylo přesně naopak. „Jelikož nebyl přesvědčen o tom, že by armáda byla schopna v případě nouze zemi ubránit, prosazoval umírněnou zahraniční politiku a byl odpůrcem plánů příliš agresivní expanze na Balkáně,“ zmiňuje web Die Welt der Habsburger. 

Sarajevský atentát - vražda korunního prince Františka Ferdinanda d'Este a jeho manželky.Sarajevský atentát - vražda korunního prince Františka Ferdinanda d'Este a jeho manželkyZdroj: Wikimedia Commons, Achille Beltrame, volné dílo

Zda by své plány dotáhl do konce, je dodnes otázkou. V roce 1914 totiž i s manželkou, která jej při oficiální cestě doprovázela vůbec poprvé, vyjel do Sarajeva. A tam na oba čekaly kulky z pistole Gavrila Principa. Podle výpovědi hraběte Harracha byla poslední slova arcivévody Františka Ferdinanda věnována jeho největšímu životnímu štěstí - rodině: „Žofinko, Žofinko, neumírej! Zůstaň naživu pro naše děti!“