Po středečním atentátu na slovenského premiéra Roberta Fica rozebírala řada specialistů způsob, jakým zasáhla premiérova ochranná služba. Zaznívaly přitom i názory, že při jejím profesionálnějším jednání by možná padl první výstřel, ale už by nemělo dojít k těm dalším. Pachatel vypálil podle zveřejněných videozáznamů celkem pětkrát během zhruba tří vteřin.

Tyto názory sice mohou mít opodstatnění, ale z historického hlediska podložené nejsou. Pistoli či revolver použila v posledních zhruba 200 letech celá řada politických atentátníků a spousta z nich vystřelila i přes přítomnost osobních strážců jejich obětí víckrát. O přežití či nepřežití oběti nerozhodovala většinou ani atentátníkova obratnost ani naopak pohotovost ochranky, ale docela obyčejná náhoda. Někdy přála střelci, někdy zase tomu, na koho mířil.

Připomeňte si dvacet nejznámějších atentátů na slavné osobnosti:

Zdroj: Youtube

Téměř nezničitelný car měl nakonec smůlu

V 19. století a v prvních desetiletích století 20. byly pistole či revolvery oblíbenými zbraněmi anarchistů útočících na tehdejší společenský řád. V 60. a 70. letech 19. století se velmi výrazným objektem jejich zájmu stal ruský car Alexandr II., který přežil dokonce šest pokusů o zavraždění, aby sedmému atentátu nakonec přece jen podlehl. Přičemž s pistolí na něj šli hned při první vražedné akci a potom ještě dvakrát.

K prvnímu pokusu o atentát se 4. dubna 1866 odhodlal radikální student Dmitrij Karakozov. Tento mladík byl bratrancem uvězněného radikála Nikolaje Išutina a stejně jako on zastával názor, že individuálním terorem lze dosáhnout socialistické revoluce.

Car Alexandr II. zrušil nevolnictví, snažil se proměnit zaostalý zemědělský stát v rozvinutou průmyslovou zemi. Před 140 lety ho to stálo život:

Scéna atentátu ze dne 13. března 1881 po explozi první bomby. Tu císař ve svém kočáře ještě přežil
Sedmý atentát na ruského cara: smrtící past chystali tři čtvrtě roku, šlo o řež

Karakozov si na cara počkal u vstupu do petrohradských zahrad v době, kdy tamtudy měl procházet slavnostní průvod. Když k tomu opravdu došlo, dvakrát na panovníka vypálil. Netrefil se však, a další pokusy zmařil jeden z okolostojících přihlížejících, drobný podnikatel Osip Komissarov, který se začal prát s atentátníkem o pistoli a zadržel ho až do příchodu policie. Karakozov byl zatčen a ještě téhož roku popraven, v době smrti mu bylo 25 let.

Také další dva pokusy spáchali pouliční střelci a v obou případech stálo při Alexandru II. štěstí. Ani účastník polského povstání Anton Berezovský, jenž se ho pokusil zastřelit v roce 1867 v Paříži, ani člen podzemní organizace Země a svoboda Alexander Solovjov, který na něj začal střílet v roce 1879 na petrohradském nábřeží, se netrefili.

Berezovského odsoudili ve Francii k doživotnímu pobytu v trestaneckých koloniích v Nové Kaledonii, zemřel ve vyhnanství. Solovjov byl v Rusku odsouzen k trestu smrti a 28. května 1879 skončil jeho život na smolenské šibenici.

Alexandru II. se stal nakonec osudný až sedmý atentát z 13. března 1881, koncipovaný jako několikafázový bombový útok, kdy měl pod carovým kočárem vybuchnout na předem pečlivě vytipovaném a dlouho připravovaném místě dynamit, a kdyby se císařův kočár tomuto místu vyhnul, byli ještě na dalších dvou místech připraveni atentátníci s bombami.

Smrt Alexandra II 13, března 1881. Osudným se mu stal útok polského studenta Ignacyho Hryniewieckiho, čekajícího v záloze, kdyby první pokus o atentát selhalSmrt Alexandra II 13, března 1881. Osudným se mu stal útok polského studenta Ignacyho Hryniewieckiho, čekajícího v záloze, kdyby první pokus o atentát selhalZdroj: Wikimedia Commons, Gustav Broling, volné dílo

Tento útok konečně vyšel – kočár jel sice skutečně po jiné straně řeky, než kde číhala dynamitová past, a dokonce i první bombový útok selhal, ale druhý už přece jen cara těžce zranil a nezničitelný Alexandr mu nakonec podlehl. Za zmínku stojí, že další čtyři lidé kolem něj včetně atentátníka při explozi zahynuli na místě.

V Sarajevu stálo štěstí při Gavrilu Principovi

Zcela mimořádnou roli sehrála náhoda také u slavného atentátu na rakouského následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este, který se spolu se svou chotí Žofií stal 28. června 1914 v Sarajevu obětí střelby Gavrila Principa.

Také na Ferdinanda se atentátníci pečlivě připravovali a po Appelově nábřeží, kudy měla projíždět kolona vozů s následníkovou limuzínou, se rozestavilo několik atentátníků s bombami i střelnými zbraněmi. Přesto jejich útok selhal: první útočník Muhamed Mehmedbašić si akci na poslední chvíli rozmyslel a bombu nehodil, druhý útočník Vaso Čubrilović, vyzbrojený bombou a pistolí, se k činu také neodhodlal. Třetí, Nedeljko Čabrinović, bombu sice hodil, ale ta vybuchla až pod vozem jedoucím za tím, který vezl Ferdinanda. Nedeljko se pokusil zachránit skokem do řeky Miljacky, která byla ale příliš mělká. Poté se snažil spolknout jed, jenž neúčinkoval, takže byl vzápětí zatčen. Kolona vozů prudce zrychlila a zbylí tři připravení atentátníci, mezi nimi i Gavrilo Princip, ji už napadnout nestačili.

Gavrilo Princip se po atentátu na Františka Ferdinanda d´Este stal nejstřeženějším vězněm v letech první světové války:

Zatčení Gavrila Principa.
Udělal jsem správnou věc, tvrdil až do svého konce Gavrilo Princip

Vypadalo to, že celý detailně připravený plán atentátu zkrachoval, ale pak mimořádně zaúřadovala již zmíněná náhoda: Po návštěvě radnice se arcivévoda Ferdinand rozhodl, že v nemocnici navštíví raněné členy doprovodu zasažené Čabrinovićovou bombou (Žofie ho opět doprovázela), a jeho vůz po cestě chybně odbočil – zajel tak přímo před kavárnu, ve které se v tu chvíli nacházel právě Gavrilo Princip. Při couvání řidič dokonce na chvíli zastavil. „Dá se říci, že náhoda Ferdinanda Principovi doslova naservírovala,“ poznamenal pro Deník odborník na zbraně a policejní podplukovník ve výslužbě Pavel Černý, v současnosti šéf týmu Tactical Training SW&TT, zaměřeného na taktické a střelecké kurzy.

Atentátník okamžitě přiskočil a vypálil dvě rány z poloautomatické pistole Fabrique Nationale de Herstal Model 1910. Jedna zasáhla Ferdinanda, druhá Žofii, na kterou však Princip nemířil. Ferdinand zemřel ještě před příjezdem do guvernérovy rezidence, jeho žena o několik minut později.

Gavrilo Princip ve vězeňské cele v Terezíně roku 1914. Ve stejném roce spáchal atentát na Františka Ferdinanda d'Este. Devatenáctiletý Gavrilo byl příliš mladý, aby dostal trest smrti. Odsouzen byl proto k 20 letům vězení. Zemřel krátce před koncem 1. svěGavrilo Princip ve vězeňské cele v Terezíně roku 1914. Ve stejném roce spáchal atentát na Františka Ferdinanda d'Este. Devatenáctiletý Gavrilo byl příliš mladý, aby dostal trest smrti. Odsouzen byl proto k 20 letům vězení. Zemřel krátce před koncem 1. svěZdroj: Wikimedia Commons, Cassowary Colorizations, CC-BY-2.0

Všichni útočníci byli po činu zadrženi, kvůli nízkému věku však většinou nebyli odsouzeni k trestu smrti, ale k mnohaletému vězení. Princip a Čabrinovič zemřeli ve vězení na tuberkulózu, starší Čubrilovič byl v roce 1915 popraven.

Francouzský prezident střelbu přežil, Rašín nikoli

Po první světové válce se anarchistické útoky přihlásily znovu, tentokrát s cílem vnutit nově se formujícím státům násilím jiný typ společenského uspořádání. Nevyhnuly se Francii, kde pokusu o zabití čelila dokonce hlava státu, ani mladému Československu, kde se obětí takového útoku stal tehdejší ministr financí Alois Rašín.

K pokusu o zabití francouzského prezidenta Alexandra Mileranda došlo 14. července 1922, kdy Francie slaví svůj národní svátek – den dobytí Bastilly. Také v tomto případě šlo o útok z davu na prezidentskou kolonu, rozdíl byl jen v tom, že Millerand nejel v otevřeném autě, ale v kočáře – což atentátník nevěděl

Když se kolona přiblížila k Elysejskému paláci, tradičnímu sídlu francouzských prezidentů, vystoupil z davu 24letý Gustave Bouvet a vypálil z revolveru tři rány na auto v jejím čele, kde předpokládal prezidentovu přítomnost. Ve skutečnosti však v autě seděl policejní prefekt. Prezident nacházející se o několik desítek metrů dál zůstal nezraněn a jeho kočár okamžitě obklopila čestná jízdní stráž složená z kavaleristů z francouzského Alžíru. Také v tomto případě průvod zrychlil a dopravil hlavu státu do bezpečí.

Rok 1922 poznamenaly na řadě míst Evropy anarchistické útoky. Nevyhnuly se ani mladému Československu:

K pokusu o atentát došlo 14. července, kdy si celá Francie připomínala dobytí Bastily. Na snímku vojenská přehlídka na dostihovém závodišti Longchamps. Prezident se vracel právě z této přehlídky, když došlo ke střelbě
Atentáty mladých anarchistů: V Praze zabili Rašína, ve Francii šli na prezidenta

Na Bouveta se mezitím vrhl přihlížející dav a začal ho mlátit. Když se k němu propracovala policie, musela jej paradoxně spíše chránit před lynčováním. Podařilo se jí ale převzít nad situací kontrolu a atentátníka zatknout. Skončil ve vězení, a protože tam ochrnul, byl po dvou letech podmínečně propuštěn.

Podstatně smolněji skončil atentát, který byl jen o necelý půlrok později, 5. ledna 1923, spáchán na československého ministra financí Aloise Rašína. Když Rašín vycházel ze svého bytu v Žitné ulici v Praze a chystal se nasednout do ministerského auta, střelil ho do zad a do boku mladý anarchokomunista Josef Šoupal. Rašín neměl Millerandovo štěstí a 18. února následkům atentátu podlehl.

Vrah Šoupal vykazoval řadu podobných znaků se svým francouzským „kolegou“. Také byl velmi mladý (v době atentátu mu nebylo ani 21 let), také střílel z revolveru a také se ke svému činu veřejně hlásil. Při vyšetřování se doznal, že měl v úmyslu zabít i další československé „představitele kapitalistického řádu“, konkrétně prvního ministerského předsedu Karla Kramáře a českého bankéře Jaroslava Preisse. Vzhledem ke svému věku nicméně nebyl odsouzen na smrt a místo toho si odpykal 18 let v Kartouzích.

Mussoliniho zachránilo, že se nečekaně pohnul

Ani italský diktátor Benito Mussolini nebyl ušetřen pokusu o zastřelení, přičemž v jeho případě přála štěstěna naopak jemu. Ve středu 7. dubna 1926 si na něj na náměstí Piazza del Campidoglio v Římě počíhala v davu jeho příznivců 50letá irská šlechtična Violet Gibsonová, která pod černým šálem maskovala revolver z roku 1892.

Když diktátor zamířil k lidem, kteří ho chtěli pozdravit, a v těsné blízkosti ji míjel, napřáhla ruku a vypálila. Minout nemohla, ale Mussolini nečekaně pohnul hlavou. Zachránilo mu to život. Kulka ho jen škrábla na nose, jinak zůstal nezraněn.

Šlechtična, která málem zabila Mussoliniho. Příběh Violet Gibsonové patří k nejpozoruhodnějším projevům odporu proti fašismu:

Violet Gibsonová na policejním identifikačním snímku krátce po atentátu. Na italského diktátora stačila vystřelit jen jednou, pak ji napadl dav Mussoliniho příznivců. Zatčení policií ji nejspíš zachránilo
Irská šlechtična mohla zabít Mussoliniho a změnit dějiny. Diktátor se ale pohnul

Gibsonová se pokusila vystřelit znovu, ale zbraň selhala. Vzápětí se na ni vrhli duceho příznivci. Pravděpodobně by ji na místě utloukli a ušlapali, kdyby nezasáhla policie, která atentátnici zatkla. Fakt, že byla tak rychle zadržena, zachránil Gibsonové s největší pravděpodobností život, na svobodu se však již nikdy nedostala. Z Itálie byla deportována zpět do Anglie, kde byla až do smrti v roce 1956 držena v psychiatrické léčebně v Northamptonu, známé jako Nemocnice svatého Ondřeje.

Italského vůdce ale osud v podobě kulky přeci jen dostihl. Spolu s milenkou Clarou Petacciovou ho v dubnu 1945 zastřelili partyzáni. Ne ovšem pistolí, ale samopalem francouzské výroby MAS-38 s neobvyklou malou pistolovou ráží 7,65 milimetrů.

Pistole úřadovala i u Kennedyho

Útok zblízka pistolí má své místo i v jednom z nejproslulejších atentátů 20. století, vraždě amerického prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho v Dallasu. Ačkoli sám Kennedy byl v pátek 22. listopadu 1963 zabit několika výstřely z pušky vypálenými z větší dálky na jedoucí limuzínu, pistolový atentát se stal osudný jeho vrahovi, 24letému Lee Harveyovi Oswaldovi, zadrženému krátce po atentátu.

Když ho v neděli 24. listopadu policie převážela do vězení, zastřelil ho v přítomnosti televizních kamer majitel místního nočního klubu Jack Leon Rubinstein, zvaný Jack Ruby. Ten vykročil z chumlu novinářů, vytáhl zpod kabátu svůj revolver a z bezprostřední blízkosti na něj vypálil. Těsně před výstřelem ještě zakřičel: „Zabil jsi mého prezidenta, ty kryso!“

Před 60 lety zabil atentátník v Dallasu prezidenta J. F. Kennedyho:

Prezidentská limuzína Johna F. Kennedyho v texaském Dallasu na Main Street, jen pár minut před atentátem. V limuzíně jeli také Jackie Kennedyová, texaský guvernér John Connally a jeho žena Nellie.
Před 60 lety zabili Kennedyho. Atentát je dodnes záhadou, střílet mohl i strážce

Oswald utrpěl průstřel v oblasti dutiny břišní s následným masivním krvácením a přes okamžitý převoz do nemocnice zranění záhy podlehl. Ani v tomto případě nijak nepomohlo, že byl před útokem doslova obklopen policisty.

Ruby byl za svůj čin odsouzen v roce 1964 k trestu smrti, proti rozsudku se úspěšně odvolal, ale než mohlo začít nové soudní řízení, onemocněl rakovinou plic a 3. ledna 1967 zemřel.

Na Geralda Forda střílely dvě vyšinuté ženy

Zvláštní náhoda provázela také dva pokusy o atentát na dalšího amerického prezidenta Geralda Forda. K oběma pokusům došlo v rozmezí ani ne tří týdnů, oba přežil, oba měly na svědomí ženy a v obou případech se opět pokusily prezidenta zastřelit. První atentátnici však nevystřelila zbraň, druhé překazil útok pohotový náhodný přihlížející, který jí strhl ruku.

K prvnímu atentátu došlo 5. září 1975 v hlavním městě státu Kalifornie Sacramentu, kde se Ford ucházel o hlasy k nadcházejícím prezidentským volbám. Zabít se jej pokusila 26letá Lynette Frommeová, která se fanaticky zamilovala do kalifornských pobřežních sekvojí a nabyla přesvědčení, že je ohrožuje automobilový smog. Proto se rozhodla veřejně zabít symbol vlády, která to podle jejího přesvědčení měla na svědomí, tedy amerického prezidenta.

Pro svůj čin si pořídila stařičký poloautomatický kolt pětačtyřicítku z roku 1911. Tato pistole sice vynikala na svoji dobu geniálně jednoduchou konstrukcí a byla přesnější než revolver, byla však také poměrně velká a objemná, takže ji moc zločinců nepoužívalo.

Hned dva pokusy o atentát přežil před 45 lety americký prezident Gerald Ford:

K prvnímu pokusu došlo 5. září v Sacramentu. Agenti tajné služby odvádějí prezidenta do bezpečí poté, co atentátnici Lynette Frommeové selhala zbraň
Dvě vyšinuté ženy, dva pokusy o atentát. Prezident Ford přežil díky náhodě

V pátek 5. září 1975 ráno čekala Frommeová na prezidenta na cestě k budově kalifornského Kapitolu, kudy Ford musel projít. Pistoli měla v pouzdru připevněném k levé noze a tvářila se, že je součástí davu ostatních přihlížejících.

Když se prezident v doprovodu ochranky přiblížil, přistoupila k němu atentátnice zhruba na délku paže. Prezident se domníval, že je to jedna z jeho fanynek, jež ho chce uvítat, všiml si i její ruky zvedající se jakoby k pozdravu. Jenže namísto otevřené dlaně se k němu napřáhla pistoli.

Výstřel však nevyšel. Frommeová totiž v rozrušení zapomněla zbraň natáhnout, takže neposunula náboj ze zásobníku do nábojové komory. Promeškala tak kritický okamžik, po němž se vzpamatovala prezidentova ochranka. Její agenti jednak vyrazili ženě zbraň z ruky a povalili ji na zem, jednak rychle popadli Forda a odvlekli ho do bezpečí uvnitř Kapitolu.

Gerald Ford uniká z místa, kde se ho členka Mansonova gangu pokusila zastřelitGerald Ford uniká z místa, kde se ho členka Mansonova gangu pokusila zastřelitZdroj: Wikimedia Commons, Ricardo Thomas - Gerald R. Ford Presidential Library, volné dílo

Frommeová byla za svůj čin odsouzena na doživotí, na svobodu se dostala díky podmínečnému propuštění 14. srpna 2009, po 34 letech strávených za mřížemi.

O pouhých 17 dnů později přišel útok druhý. Ten spáchala 45letá psychicky labilní účetní Sara Jane Mooreová, pětkrát rozvedená matka čtyř dcer, která se přimkla k radikální levici a rozhodla se prezidenta zavraždit při jeho návštěvě San Franciska.

Policie jí shodou okolností den před atentátem zabavila nelegálně držený revolver, ale nezatkla ji – a Mooreová se okamžitě vydala koupit si revolver jiný. Ten měl ale jinou ráži a jiná mířidla, což se jí vymstilo.

Zdroj: Youtube

V pondělí 22. září 1975 se pak postavila do davu čekajícího na ulici u hotelu St. Francis, kde byl prezident ubytován, až Gerald Ford vyjde. Stála na protilehlé straně ulice a od Forda, který se opravdu objevil, ji dělilo asi 11 metrů. Namířila revolver a vystřelila.

Projektil amerického prezidenta těsně minul, Mooreovou pravděpodobně zradilo to, že neměla s nově zakoupenou zbraní zkušenosti. Pokusila se střelbu zopakovat, ale to už zareagoval jeden z přihlížejících, bývalý příslušník námořní pěchoty Oliver Sipple. Ten ji rychle chytil za ruku se zbraní a strhl ji právě ve chvíli, kdy stiskla spoušť podruhé. Střela tak šla do dlažby, odrazila se ale a zasáhla taxikáře Johna Ludwiga. Naštěstí zranění přežil. Vzápětí byla Mooreová zatčena.

Byla odsouzena na doživotí, stejně jako její předchůdkyni ji však čekalo podmínečné propuštění. Z vězení se dostala 31. prosince 2007, v únoru 2019 však byla uvězněna znovu kvůli porušení podmínek předčasného propuštění.

Reagana ohrozil chorobný fanda herečky

Útoku pistolí zblízka čelil i další legendární americký prezident Ronald Wilson Reagan. Když 30. března 1981 vycházel z washingtonského hotelu Hilton, vypálil na něj i přes bezprostřední přítomnost ochranky hned šest ran chorobný fanoušek herečky Jodie Fosterové. Střely zasáhly celkem čtyři muže včetně prezidenta.

Střelcem byl 24letý John Warnock Hinckley, který svůj revolver Röhm RG-14 vyprázdnil během pouhých tří vteřin. Jako prvního zasáhl tiskového tajemníka Jamese Bradyho, jehož trefil do hlavy. Druhá rána zasáhla do krku washingtonského policistu Thomase Delahantyho a třetí jedno z oken protější budovy. Čtvrtý výstřel schytal do boku agent tajné služby Timothy McCarthy.

Před 43 lety přežil atentát prezident Ronald Reagan. Útočníkem byl chorobný fanoušek herečky Jodie Fosterové:

Ronalda Reagana zasáhla odražená střela, která trefila nejdříve limuzínu. Kromě něj byli při střelbě zraněni tiskový mluvčí James Brady, agent tajné služby Timothy McCarthy a policista Thomas Delahanty
Aby zaujal herečku, střílel na prezidenta. Reagana zkusil zabít chorobný ctitel

Pátá a šestá střela trefily prezidentskou limuzínu. Tu pátou zneškodnilo neprůstřelné sklo, šestá se ale odrazila od karosérie a vnikla pod podpažím Reaganovi do těla, kde mu přerazila sedmé žebro a uvízla v levé plíci. Zasažené žebro naštěstí odražený projektil ještě více zbrzdilo a změnilo jeho dráhu, takže těsně minul srdce.

Teprve pak zasáhla Reaganova ochranka. Prezidentovi osobní strážci Hinckleyho strhli na zem, kde ho okamžitě přemohli, zalehli a přišpendlili ke zdi, zatímco prezidenta strčil agent tajné služby Jerry Parr rychle do limuzíny, která vyrazila od místa činu.

Hinckley se snažil atentátem získat pozornost Jodie Fosterové, do které byl fanaticky zamilovaný. Soud ho shledal v červnu 1981 nevinným pro nepříčetnost a nařídil mu ústavní léčbu na psychiatrickém oddělení Nemocnice svaté Alžběty ve Washingtonu, odkud byl někdejší atentátník propuštěn v roce 2016.