Italo Marchiony přišel do Spojených států amerických z Dolomitů ještě pod svým původním příjmením Marchioni v roce 1895. Poslední samohlásku v příjmení si změnil z měkkého i na ypsilon proto, aby jméno znělo více francouzsky – Italové totiž v té době nebyli kvůli velké přistěhovalecké vlně příliš vítáni a čelili u převažující anglosaské populace Spojených států mnoha předsudkům a diskriminaci (to se mimochodem projevilo také po ztroskotání Titaniku, kdy angličtí lodní důstojníci popisovali neukázněné či zbabělé muže zabírající v záchranných člunech místo ženám téměř vždy jako „Italy“ – až kvůli tomu musel protestovat italský velvyslanec).

Hokey pokey man

Marchiony se usadil ve městě Hoboken v newyorské metropolitní oblasti a začal se živit pouličním prodejem na Wall Street. Koupil si vozík a podobně jako mnoho jeho krajanů z něj začal prodávat zmrzlinu. Američtí zákazníci přezdívali těmhle prodejcům „hokey pokey mani“, což byla zkomolenina italského vyvolávání „Ecco un poco“, tedy něco jako „Tady trocha“.

Jak se vlastně zrodil McDonald's? Podívejte se:

McDonalds
Před 80 lety vznikl McDonald's. Vzestup provázela hořkost, frustrace i porážka

Následoval zrod amerického selfmademana ve stylu, který v jedné své detektivce s nadsázkou a lehkou ironií popsal romanopisec a detektivní autor Ed McBain: „Každý má právo vydělat si na ten svůj žvanec. Aspoň tak to chodí u nás v Americe. Občan se postaví na vlastní nohy, dře se a vydělá si dolar. Dolar investuje do citrónů a do cukru, postaví si u silnice stánek s limonádou a vydělá dva dolary. Rozšíří obchod, postaví stánek tuhle a tamhle, a než se nadějete, vlastní síť obchodů a restaurací a polehává na pláži, kde se podává jeho limonáda s ledem a s trochou džinu, aby to mělo říz. A je z něho milionář.“

Také Marchionyho zmrzlinový vozík měl úspěch, takže si brzy pořídil další vozík a svého prvního zaměstnance. A tak to pokračovalo dál a dál, až měl flotilu 50 zmrzlinových vozíků. Jenže se objevil jiný problém.

Místo skla papír, místo papíru oplatka

„Zmrzlinu nabízel zákazníkům v malých skleněných miskách, které mu měli po jejím zkonzumování vrátit. Jenže hodně klientů odkráčelo i s miskami a mnohé další se rozbily při pádu nebo při přepravě. Marchiony už byl z toho unavený,“ popsala základní podnikatelovu nesnáz jeho dcera Jane Marchionyová Parettiová na stránkách Hoboken Historical Society, odkud její text převzal web America comes alive!.

Jako první vhodnou náhražku zkusil Marchiony papírový kornout. Nápad se osvědčil a fronty u jeho vozíků vzrostly, brzy si ale začalo stěžovat město; zákazníci papírové kornouty odhazovali na zem a ulice kolem Marchionyho vozíků se rychle měnily ve skládku.

Prodavač zmrzliny s kolem nabízí dětem jejich oblíbenou pochoutku z přívěsného vozíku, rok 1925 nebo 1926Prodavač zmrzliny s kolem nabízí dětem jejich oblíbenou pochoutku z přívěsného vozíku, rok 1925 nebo 1926Zdroj: Wikimedia Commons, National Media Museum, volné dílo

Ani tohle podnikavého zmrzlináře nezlomilo. Problém uznal a rychle ho napadlo řešení: vyrobit jedlý kornout. Takový, který zákazník nevyhodí ani ho nemusí vracet, protože ho sní společně se zmrzlinou.

„Od roku 1896 trávil Marchiony noci v rodinné kuchyni, zkoušel různé druhy těsta i pečiva a experimentoval s výrobou vaflí. Zjistil tak, že když stočí vafle do kornoutu, dokud jsou teplé, ponechají si svůj nový tvar i poté, co vychladnou,“ vylíčila Marchionyová Parettiová.

Město Detroit bylo kolébkou amerického automobilového průmyslu. Přesto skončilo v bankrotu:

Smutný symbol konce slávy amerického automobilového města Detroit: opuštěná čerpací stanice
A vzniklo město duchů. Bankrot amerického města aut Detroitu měl dopad i na ČR

V práci slavil jeho nový vynález další ohromný úspěch – až takový, že podnikateli došlo, že musí najít způsob, jak své oplatkové kornouty vyrábět jednodušeji, protože ruční výroba jeden po druhém byla příliš pomalá a pracná. Ale i tentokrát si věděl rady.

Rodí se stroj

„Otec měl dobrou hlavu na obchod i na mechaniku. Takže upravil konstrukci vaflovače a vytvořil vlastní zařízení, do nějž se dalo nalévat násobně víc těsta,“ vysvětlila podnikatelova dcera.

Úpravou vaflovače vytvořil Marchiony vlastní formu, která umožňovala vytvářet deset kornoutů najednou. Současně vymyslel způsob, jak vaflovač jednoduše otevřít a ještě horké a křehké kornouty z něj vyjmout. Konečně vymyslel řešení, které zajišťovalo dlouhodobou prosperitu a další rozvoj jeho firmy. Nechtěl si ho nechat ukrást, a tak v roce 1902 přihlásil své zařízení jako patent.

V úterý 15. prosince 1903 Úřad pro patenty a ochranné známky Spojených států amerických jeho přihlášku schválil. Kornoutová zmrzlina mohla nastoupit své vítězné tažení světem. Aspoň to tak v té chvíli vypadalo.

Výrobce kornoutů číslo dvě

Jenže hned v následujícím roce se věc trochu zkomplikovala. „Přestože je vynález kornoutu připisován Marchionymu, podobný výtvor představil nezávisle na něm Syřan Ernest A. Hamwi na světové výstavě v St. Louis v roce 1904. Hamwi tam prodával tenké křupavé syrské pečivo podobné vaflím – zalabis – ve stánku hned vedle prodavače zmrzliny. Kvůli velkému zájmu o zmrzlinu došlo jejímu dodavateli nádobí.

Hamwi hned viděl, jak by se dal tento problém snadno vyřešit: rychle sroloval jednu ze svých oplatkových vaflí do tvaru kornoutu a prodavači zmrzliny ji dal. Kornout vychladl během pár vteřin, prodejce ho naplnil zmrzlinou, zákazníci byli šťastní a kornout byl na cestě stát se onou velkou americkou institucí, jakou je dnes,“ napsala na svých stránkách Mezinárodní asociace pro mléčné výrobky (IDFA).

Pouliční prodej zmrzliny do originálních kornoutů patentovaných Italem MarchionymPouliční prodej zmrzliny do originálních kornoutů patentovaných Italem MarchionymZdroj: Wikimedia Commons, National Media Museum, volné dílo

Takže to celé bylo jinak? Nápad prodávat zmrzlinu vznikl ve skutečnosti v hlavě syrského majitele koncese na výrobu a prodej zalabis a zmrzlinový producent Marchiony (protože ten byl na výstavě v St. Louis také) si ji přivlastnil? Podle Marchionyho dcery šlo ve skutečnosti o něco jiného.

Ano, Marchiony na světové výstavě svou zmrzlinu opravdu prodával a skutečně pro ni používal i své původní skleněné misky, ale ne proto, že by ještě nevěděl, jak vyrábět oplatkové kornouty. Realita byla prý taková, že o jeho zmrzlinu byl opět enormní zájem a on prostě nestačil držet ve výrobě kornoutů s poptávkou krok – zmrzliny tak měl sice dostatek, ale neměl ji do čeho dávat.

Před 110 lety řádila u Velkých jezer na hranici USA a Kanady největší bouře v dějinách oblasti:

Při velké bouři v listopadu 1913, která zasáhla Velká jezera na kanadsko-americké hranici, se potopila i loď Buffalo, která naváděla velké parníky do přístavů. Zemřelo všech 6 členů posádky. Vrak (na snímku) vylovili v roce 1915.
Bouře u Velkých jezer zničila desítky lodí. Těla námořníků se našla až po letech

S touto nesnází předem počítal, proto se vybavil i zásobou skleněných pohárků, ale když ani ty nestačily, obrátil se na Hamwiho, který měl stánek vedle něj, aby mu vypomohl se svým zařízením na výrobu zalabis. Postup, jak oplatku čerstvě po upečení srolovat do kornoutu, tak tedy podle Marchionyho dcery poradil Hamwimu on, ne že by s ním Syřan přišel sám.

Novinka slavila v každém případě na výstavě obrovský úspěch. Nápad prodávat zmrzlinu v oplatkových kornoutech rychle zaujal i další prodejce na veletrhu, a navíc všichni, kdo ji v St. Louis takto ochutnali, pak vyprávěli o tomto zážitku doma – a poptávka po novém originálním občerstvení rychle rostla.

Pomohl i ruské zmrzlině

Marchiony se po úspěchu na výstavě vrátil do Hobokenu, pronajal si garáž, naplnil ji vaflovači a začal produkovat kornoutovou zmrzlinu ve stále větších a větších objemech. Současně si vytvořil vlastní flotilu pouličních prodejců nabízejících zmrzlinu v jeho kornoutech. „V jednu chvíli prodávalo jeho kornouty zmrzliny na Manhattanu celkem 45 pouličních prodejců,“ uvedl web America comes alive!.

Později se přestěhoval do New Jersey, kde založil továrnu na výrobu oplatkových vaflí a začal zkoušet štěstí se zmrzlinovými sendviči, tedy dvojitými sušenkami se zmrzlinou uvnitř. Makléři z Wall Streetu je prý považovali za důstojnější.

Jorge Mateo Bosco, syn italských přistěhovalců, prodává zmrzlinu na voze taženém koňmi, v obci Cintra v argentinské provincii Cordóba v roce 1930Jorge Mateo Bosco, syn italských přistěhovalců, prodává zmrzlinu na voze taženém koňmi, v obci Cintra v argentinské provincii Cordóba v roce 1930Zdroj: Wikimedia Commons, Dr. Doofenshmirtz, CC BY-SA 4.0

Také tato novinka získala nakonec světový úspěch, ale trochu později a trochu jiný, že zřejmě podnikatel předpokládal. V roce 1936 navštívil Spojené státy na doporučení samotného Stalina sovětský lidový komisař pro potravinářský průmysl Anastáz Ivanovič Mikojan, aby pro uzavřený a zaostávající Sovětský svaz odkoukal nějaké nápady a trendy. Byla mezi nimi právě i průmyslová výroba zmrzlinového smetanového krému ze sušeného mléka mezi dvěma oplatkami.

Tenhle vynález nechal Mikojan zavést i doma a namísto sušeného mléka používaného Američany, jež Sovětský svaz vůbec neznal, doporučil použít k výrobě mléko čerstvé. Zrodila se tak slavná ruská zmrzlina, která ovládla východní blok.

Kornouty letí světem

Na kornouty ale Marchiony nezanevřel. Do roku 1924 dosáhla jejich roční produkce rekordních 245 milionů. Nepatřily však jen jemu, protože v té době se už v jejich výrobě prosadili i další podnikatelé, většinou z řad těch, kteří se Marchionyho nápadem seznámili na světové výstavě v St. Louis.

„Jedním z prvních známých nezávislých podnikatelů v oboru zmrzlinových kornoutů byl Stephen Sullivan ze Sullivanu ve státě Missouri. Hamwi zase založil v roce 1910 vlastní společnost Missouri Cone Company, později známou jako Western Cone Company,“ přiblížila IDFA.

Česká stopa je v americkém Chicagu patrná dodnes:

Chicago v roce 1907. V té době představovali Češi v tomto městě nejen početnou, ale také vlivnou, vzdělanou a kvalifikovanou komunitu
Chicago, město zaslíbené? Existuje díky Čechům, jejich vliv je patrný dodnes

S dalším vývojem se objevily dva odlišné typy kornoutů. Jeden byl válcovaný, vycházející z pečiva ve tvaru koule, které se hned po upečení vyválelo (nejprve ručně, později mechanicky) a stočilo do podoby křupavého kornoutu. Druhý typ představovalo oplatkové těsto nalité do formy, která mu rovnou dala tvar, a v ní upečené – po vyjmutí z formy tak už oplatka vypadala jako kornout.

V roce 1938 odešel Marchiony ve svých 70 letech do důchodu. Zemřel v roce 1954 ve věku 86 let. Jeho značku zmrzliny získala nakonec společnost Schrafft's. A jeho nápad přežil století. V současnosti se miliony zmrzlinových kornoutů vyrábějí ve strojích, schopných vyrobit až 150 tisíc kusů každých 24 hodin.