Atol Bikini je nevelký prstenec malých korálových ostrůvků uprostřed Tichého oceánu, kde celková rozloha pevniny činí jen něco málo přes pět kilometrů čtverečních. Spojené státy americké si ho po druhé světové válce vybraly pro testování jaderných zbraní, protože splňoval vojenská kritéria, popsaná později ve zprávě Rady pro obranu přírodních zdrojů, shrnující celé období jaderných zkoušek od července roku 1945 do prosince roku 1992.

„Byl pod kontrolou USA, nacházel se daleko od lodních tras, ale přitom do 1 600 kilometrů od základny, uzpůsobené pro start bombardérů. Laguna, kterou atol obkružuje, poskytovala lodím amerického námořnictva a plavidlům použitým později jako cvičné cíle chráněný přístav. A konečně ho obýval jen velmi malý počet lidí (podle jednoho údaje šlo o 167 obyvatel), které mohla armáda přestěhovat,“ cituje tato kritéria web History.

V rámci operace Sandstone otestovaly USA v roce 1948 nový typ atomové bomby:

Operace Sandstone. Na atolu Enewetak v Tichém oceánu byla v polovině dubna 1948 zahájena třetí série amerických jaderných testů. Letecký snímek zachycuje okamžik detonace jaderné bomby
Operace Sandstone: Záblesk, pak teplo. USA před 75 lety testovaly novou atomovku

Rozhodnutí o nuceném přesídlení sdělil obyvatelům Bikin v únoru 1946 komodor Ben H. Wyatt, vojenský guvernér Marshallových ostrovů, neboli větší skupiny ostrovů, do níž tento atol spadá. Podle práce historika Jacka Niedenthala Pro dobro lidstva z roku 2001 jim zdůvodnil tento krok tím, že testy jsou nezbytné, aby se předešlo budoucím válkám.

„Obyvatele to zaskočilo a rozesmutnilo. Nakonec vstal jejich vůdce, král Juda, a oznámil: Půjdeme, s vírou, že vše je v rukou Božích,“ píše web History.

Jaderný test Romeo:

Zdroj: Youtube

Jaderné testy pak udělaly z nenápadného a v oceánu ztraceného atolu jedno z nejznámějších míst na světě, které se stalo natolik populární, že po něm francouzský strojní inženýr a módní návrhář Louis Réard pojmenoval svou novinku, dvoudílné dámské plavky, které představil na módní přehlídce v pařížských lázních Piscine Molitor 5. července 1946 – jen čtyři dny poté, co na atolu Bikini proběhla první pokusná jaderná exploze – test Able.

Nový typ jaderných bomb

„V letech 1946 až 1958 odpálily Spojené státy na atolu Bikini celkem 23 jaderných bomb, včetně 20 vodíkových pum. Mezi tyto pokusy patřil i test vodíkové bomby z 1. března 1954, který dosáhl výtěžku 15 megatun, tisíckrát silnější než atomová bomba, která zničila Nagasaki v roce 1945,“ uvádí History.

Tento test získal označení Bravo a byl prvním ze série jaderných zkušebních odpalů vysoké energie, nazvané operace Castle. V rámci této série se uskutečnil i test Romeo, k němuž došlo 26. března 1954. Celá operace měla za úkol prozkoumat účinky exploze nového, výkonnějšího typu jaderné zbraně.

Na začátku druhé poloviny 20. století byl svět na pokraji jaderné války:

Poválečné období poznamenaly jaderné testy, které pomohla ukončit smlouva o částečném zákazu jaderných zkoušek z roku 1963, zakazující testování jaderných zbraní v atmosféře, ve vesmíru a pod vodou
Operace Fishbowl: Svět se ocitl na hraně jaderné války, včas zatáhl za brzdu

„Atomové bomby, které USA svrhly na Hirošimu a Nagasaki v Japonsku v roce 1945, byly štěpné; uvolnily sílu atomů tím, že je rozpůlily. Vodíkové nebo termonukleární bomby testované v roce 1954 šly ještě o krok dál. Využili štěpnou reakci k vytvoření následné fúzní reakce – spojení atomů dohromady,“ uvádí novinář Phil Barber v materiálu pro titul The Press Democrat.

Obrovská síla, jakou tyto bomby mají, se ukázala právě hned při první zkušební explozi Bravo. Uvolněná energie byla tak silná a mocná, že tři ostrovy v atolu doslova vypařila a ve dně laguny vyhloubila kráter o šířce bezmála dvou kilometrů.

Zkušební jaderný výbuch Romeo, k němuž došlo 26. března 1954, se proto na rozdíl od předchozích uskutečnil na lodi, kotvící právě uprostřed tohoto kráteru.

Jak si počínat, aby člověk přežil jaderný výbuch?

Cvičný jaderný výbuch provedený v rámci operace Upshot-Knothole
Jak daleko musí člověk být, aby přežil jaderný výbuch? Dopady rozebrala studie

Také v případě testu Romeo překonal výsledek několikanásobně očekávání – vědci předpokládali, že bomba bude mít sílu kolem čtyř megatun, ale ve skutečnosti dosáhla energie odpovídající 11 megatunám, což znamenalo třetí nejsilnější pokusnou jadernou explozi, jakou kdy Spojené státy americké provedly. Podle dokumentárního filmu Nuclear Test Film - Operation Castle (1954) se na tom z velké části podílelo rychlé štěpení přírodního uranu a stejně jako v případě testu Bravo neočekávaná účast běžného izotopu lithia-7 ve fúzních reakcích.

„Ani špičkoví světoví fyzici v roce 1954 fúzi dobře nerozuměli a tým operace Castle se při odhadu jejího potenciálu hrubě přepočítal. Bravo byla první termonukleární zbraň poháněná deuteridem lithia, jeho palivo tvořila kombinace izotopů lithia-6 a lithia-7. Lithium-7 je typicky inertní; vědci věřili, že jeho použití celkový dopad exploze omezí. Místo toho se však chovalo nepředvídatelně a přispěl k atomové fúzi,“ píše Barber.

Legendární snímek

Stejně jako ostatní zkušební odpaly byl i jaderný test Romeo podrobně filmován i fotografován, přičemž jeden konkrétní snímek jeho hřibovitého mraku se stal jedním z nejvíce a nejčastěji publikovaných fotografií jaderného výbuchu vůbec. Podle Chucka Hansena, autora knihy Americké jaderné zbraně – tajné dějiny, se tak stalo pravděpodobně kvůli jeho hrozivému vzhledu a výrazné zářivé kombinaci temně rudých, oranžových a jasně žlutých odstínů barev.

Fotografie se dodnes používá jako ilustrační snímek jaderného výbuchu, a to velmi často i v souvislosti s články, které píšou o úplně jiném typu atomových bomb s menší účinností, dokonce i s články, informujícími o jaderných testech jiných zemí.

Kým byl otec atomové bomby Robert Oppenheimer? Podívejte se:

Ernest O. Lawrence, Glenn Seaborg a Robert J. Oppenheimer v Berkeley, asi v roce 1946
Otec atomové bomby: S lidmi měl problematické vztahy, bratra zčásti obětoval

Snímek využily také některé hudební kapely jako ilustraci pro svá alba: například heavymetalová skupina Megadeth jím „ozdobila“ výběr svých největších hitů Greatest Hits: Back to the Start a newyorská hardcorepunková kapela Cro-Mags ho použila pro své debutové album The Age of Quarrel.

Autor fotografie není nikde zmiňován. Originál snímku je uchováván v knihovně fotografií amerického Národního úřadu pro jadernou bezpečnost v Nevadě pod číslem XX-33.

Osud atolu

Atol Bikini zůstává dodneška neobydlený. Ačkoli jej koncem 60. let minulého století prohlásila americká komise pro atomovou energii za opět bezpečný pro obývání a umožnila některým bývalým obyvatelům návrat, byl tento experiment o deset let později přerušen, protože studie ukázala, že hladiny cesia-137 v tělech navrátilců vzrostly o 75 procent.

Jadernou éru odstartoval test Trinity:

Pověstný "jaderný hřib", který se objevil několik vteřin po explozi Trinity
Před 75 lety vstoupil svět do jaderné éry. Zahájil ji americký test Trinity

Obyvatelé Bikin tak byli znovu přestěhováni, tentokrát na ostrov Kili, vzdálený asi 720 kilometrů. Vědci tvrdí, že návrat na Bikini stále není bezpečný. „Pravděpodobně nejrobustnějším zjištěním z našeho výzkumu je, že ostrov Bikini musí být vyčištěn, pokud tam mají lidé znovu žít,“ cituje web History Ivanu Nikolic Hughesovou, docentku chemie na Kolumbijské univerzitě a ředitelku K-1 projektového střediska pro jaderné studie. „Vyplývá to z hladin cesia-137 v potravinách, z pozadí gama záření a z přítomnosti různých izotopů v půdě a v oceánských usazeninách.“

V roce 2010 prohlásilo UNESCO atol Bikini za světové dědictví jako připomínku děsivé síly jaderných zbraní a jejich vlivu na moderní civilizaci.