Na webu Oxygen, věnujícím se historii zločinu, lze najít přehled „slavných“ sourozeneckých vrahů, jako byli třeba bratři Menendézovi, kteří se stali volnou inspirací pro film Takoví normální zabijáci z roku 1994, nebo dvojčata Pete a Pat Bondurantovi, známí jako „zlá dvojčata“.
Příběh Larryho a Dannyho Ranese však v tomto přehledu chybí. Od všech ostatních se totiž významně odlišoval: zatímco naprostá většina sourozeneckých vrahů páchala své zločiny ve vzájemné spolupráci, Ranesovi vraždili každý zvlášť. Danny Ranes sice při některých vraždách a znásilněních jednoho „parťáka“ měl, ale nebyl jím jeho bratr.
První začal ten mladší
Oba bratři pocházeli z amerického města Kalamazoo ve státě Michigan. Danny Arthur se narodil právě před 80 lety, 20. října 1943, Larry Lee přišel na svět ani ne o půldruhého roku později, 22. března 1945. Rané dětství jim dost zkomplikovala autoritářská a ne dobrým směrem vedená výchova jejich otce, který je mimo jiné už v tom věku naučil pít alkohol. Oba se spolu často prali. „Mlátil jsem Dannyho prknem, házel jsem po něm nože, střílel jsem po něm z luku, v jednom kuse jsme byli v sobě,“ vypovídal později Larry Ranes.
Otec opustil rodinu v roce 1954 a přestěhoval se na Floridu, kde si našel novou ženu a začal pracovat jako čerpadlář u benzinové stanice.
Do sporů se zákonem se paradoxně dostal výrazně dříve mladší Larry, možná právě ve snaze staršího bratra předstihnout. V roce 1962 ukradl ještě s jedním kamarádem auto, ale oba dva rychle chytili. Státní zástupce mu vzhledem k jeho nízkému věku dal ještě šanci a nabídl mu prominutí trestu, pokud vstoupí do armády, což mladík přijal. V armádě se však moc dobře neuvedl: pil, pral se a brzy na něj začaly pršet stížnosti i kázeňské tresty.
V té době už měl za sebou také intimní poměr nejméně se dvěma ženami, jednak s rodinnou sousedkou Sue starší o 10 let, svobodnou matkou, s níž se stýkal od svých 13 let a pomáhal jí i s výchovou jejích dětí, jednak se spolužačkou Kathy, o kterou se ovšem „dělil“ se svým bratrem. Ten si také Kathy v době bratrovy nepřítomnosti vzal a brzy se jim narodily dvě děti.
V roce 1963 se opilý Larry v uniformě znovu popral a vojenské úřady nad ním zlomily hůl: uniformu musel svléknout a byl propuštěn z armády. Zamířil k Sue, ale ta už s ním nechtěla nic mít. Když ho už poněkolikáté odmítla a on se těsně před vánočními svátky ocitl na ulici bez jediné spřízněné duše, rozhodl se spáchat sebevraždu. 23. prosince 1963 se zkusil udusit výfukovými plyny ve vlastním autě.
Zachránil ho policista, který jel náhodou kolem a odvezl ho na psychiatrii, kde si Ranese nechali deset dní. V lednu 1964 byl zase venku. Jeho vyhlídky byly stejně depresivní a bezprizorní jako předtím. Několik měsíců se toulal autostopem po celých Státech a potácel se od ničeho k ničemu. Pak začal vraždit.
Stopař zabiják
Byla sobota 30. května 1964 kolem páté odpoledne, když si hlídkující policista všiml zřejmě opuštěného chevroletu odstaveného u krajnice. Rozhodl se vůz zkontrolovat a při jeho prohlídce si všiml krvavých skvrn na nárazníku pod kufrem a osobních dokladů rozházených po předním sedadle.
„Nechal vůz odtáhnout na nedalekou policejní stanici, kde v tu dobu jedna žena právě oznamovala, že pohřešuje svého manžela Garyho Smocka. Když uslyšela policistu, jak diktuje do hlášení popis nalezeného vozu, ozvala se, že to zní jako auto jejího manžela. Ten byl nezvěstný od předchozí noci,“ uvádí web Crimelibrary.
Policisté se rozhodli násilně otevřít kufr auta. Uvnitř leželo tváří dolů v kaluži čerstvé krve mrtvé tělo asi třicetiletého bělocha. Podle věcí v autě byl rychle identifikován jako pohřešovaný Smock, středoškolský učitel z Plymouthu v Michiganu. Krev pocházela ze střelné rány v hlavě, kterou měl těsně pod uchem. Jedno zápěstí měl omotané šňůrou, jako by byl původně svázaný, a chyběly mu boty. Hodinky byly také pryč a peněženka, která se našla na zemi, byla prázdná. Vražedná střela pocházela ze zbraně ráže 0,22.
Policisté začali rekonstruovat Smockovu poslední cestu autem a dozvěděli se, že podobné auto natankovalo v pátek 29. května kolem 23. hodiny plnou nádrž na jedné z čerpacích stanic v Kalamazoo. Obsluha benzinky si vzpomněla, že v autě viděla dva lidi. Později se sice ukázalo, že tato stopa byla lichá, ale policisté se přesto rozhodli vzít zevnitř auta všechny otisky prstů. Zjistili, že jedny z nich nepatří ani oběti, ani nikomu z její rodiny, takže se dalo předpokládat, že je tam zanechal pachatel.
Ukázalo se také, že toho sobotního rána došlo ještě k jedné vraždě, a to v téměř sto kilometrů vzdáleném městě Elkhart v Indianě, kde někdo zastřelil dvěma ranami do hlavy tamějšího čerpadláře Charlese Snydera. I tento muž byl zabit projektily ze zbraně ráže 0,22. Vrah ukradl na benzince asi sto dolarů.
Když policie našla Smockovo auto, byla nádrž z poloviny prázdná. Pokud skutečně v pátek večer tankoval v Kalamazoo on, pak od té doby jeho vůz musel urazit zhruba 160 kilometrů. To odpovídalo. Vyšetřovací týmy z obou států proto začaly spolupracovat a zkoumat, jestli byly vražedné střely vypáleny v obou případech ze stejné zbraně. Ale ještě než stačily prověřit všechny stopy, dopadly vraha díky něčemu jinému.
Larry Lee Ranes, který obě vraždy skutečně spáchal, totiž nedokázal mlčet. Už ve čtvrtek 4. června v noci se ve stavu sebelítosti vyzpovídal svému známému Arthuru Boothovi, který ho u sebe nechal přespat. Když po půlnoci usnul, Booth okamžitě zalarmoval policii. Ranes byl zatčen, přičemž ho usvědčovaly Smockovy hodinky a boty, které teď nosil on. Nezapíral, okamžitě se přiznal a policii odevzdal i svou pistoli ráže 0,22.
Do protokolu vypověděl, že si Smocka stopl, za jízdy na něj vytáhl zbraň a donutil ho zajet na venkovskou silnici, kde ho okradl a zavřel do kufru. Pak zkusil s vozem odjet, ale všiml si, že se jeho zajatec snaží na sebe upozornit boucháním do víka kufru. Proto s ním odbočil na osamělou silnici, pak ho v kufru svázal a střelil do hlavy. Za ukradené tři dolary, které našel ve Smockově peněžence, si koupil hamburger, navečeřel se a rozjel se do Indiany, kde vraždil znovu, aby se dostal k dalším penězům.
Vyšetřovatelé ho obvinili z dvojnásobné vraždy a současně začali prověřovat, zda nevraždil ještě v dalších případech. Zločin v Indianě se totiž dost podobal vraždě dalšího čerpadláře, dvacetiletého Vernona La Benna, k níž došlo 6. dubna 1964 v Battle Creeku. Ranes nezapíral a ochotně se doznal i k této vraždě. Navíc spontánně přidal ještě dvě další; tyto zavražděné se ale policii nepodařilo ztotožnit.
Soud začal 29. září 1964 a trval necelý měsíc; 8. října shledala porota Ranese vinným z vraždy Garyho Smocka a 23. října byl odsouzen k doživotnímu vězení bez možnosti podmíněného propuštění.
Jeden skončil, druhý vraždit začal
Larryho odsouzení jakoby uvrhlo na špatnou dráhu i jeho bratra. Danny Ranes se po bratrově procesu začal stále častěji hádat se svou ženou a choval se stále násilněji. V listopadu 1968 napadl v Batlle Creeku 18letou Dorothy Kingovou, přičemž zčásti použil modus operandi svého bratra. Sice nestopoval, ale donutil dívku se zbraní v ruce nastoupit do jeho auta, s nímž se pak pokusil odjet na zapadlé místo, kde hodlal dívku znásilnit. Dívce ale využila momentu, kdy špatně odbočil, vyskočila z vozu a Ranes se musel dát na ústup. Policie ho podle popisu auta brzy dopadla a v polovině dubna 1969 byl odsouzen na čtyři roky vězení. Putoval za mříže a manželka se s ním rozvedla.
V únoru 1972 byl podmínečně propuštěn a podobně jako jeho otec si našel práci u čerpací stanice v Kalamazoo. Tam se seznámil s místním 15letým bezdomovcem a tulákem Brentem Eugenem Kosterem. Ubytoval ho v přívěsu jedné své přítelkyně a našel mu práci. Bezprizorní mladík v něm našel svůj otcovský vzor a brzy se stal jeho komplicem – a spolupachatelem dalších zločinů. O průběhu většiny z nich se policie později dozvěděla právě z Kosterových výpovědí.
„Koster mimo jiné vypověděl, že mu Ranes navrhl, že by mohli společně chytit dívku, znásilnit ji, vzít jí peníze a cennosti a pak ji zabít. Souhlasil, že to zkusí, a tak dali dohromady sadu s noži, pytli na odpadky a lany a vydali se na křížovou výpravu,“ píše web Crimelibrary.
Jejich prvními oběťmi se staly 5. července 1972 teprve 19leté dívky Linda Clarková a Claudia Bidstrupová, které Ranes s Kosterem znásilnili a zabili přímo na benzince, kde Ranes pracoval. Jejich těla dvojice zabalila do deky a Koster je odvezl do lesa, kde je polil benzinem a zapálil.
O měsíc později, 5. srpna 1972, oba muži zavraždili 18letou stopařku Pamelu Fearnowou, kterou naložili do vozu, odvezli do lesa, s pomocí pohrůžky nožem ji donutili vysvléknout a oba ji několikrát znásilnili. Aby je nemohla udat, Ranes dívku uškrtil.
Koster však nedokázal svou vinu dlouhodobě unést a nakonec se s ní svěřil dvěma streetworkerům pracujícím s bezdomovci. Ti informovali policii a Koster byl 5. září 1972 zatčen. Okamžitě udal Ranese a uvedl také, že kromě obou vražd Ranes spáchal ještě další, protože mu prý sám detailně popsal, jak 19. března unesl, znásilnil a zabil 28letou Patricii Howkovou, matku malého dítěte. Tato žena byla opravdu zavražděna a okolnosti její smrti odpovídaly tomu, co Koster líčil.
Ranes byl ještě 5. září večer zatčen a obviněn ze čtyř vražd. V srpnu 1973 byl odsouzen na doživotí bez možnosti podmínečného propuštění. Koster byl ke stejnému trestu odsouzen v červenci 1975. Ve vězení se oba bratři nesetkali, i když o sobě v různých rozhovorech s novináři tu a tam mluvili. Larry Ranes se několikrát neúspěšně pokusil o sebevraždu, ale v cestě na věčnost jej nakonec předběhl Danny, který zemřel začátkem loňského roku. Larry Ranes i Brant Koster zůstávají nadále za mřížemi.