„Velmi živě si vzpomínám na jednu konkrétní noc, kdy oba lvi odvlekli z nádraží muže a dotáhli ho až do blízkosti mého tábora, aby ho sežrali. Zřetelně jsem slyšel, jak chroupou kosti. Zvuk jejich strašlivého předení naplnil vzduch a ještě celé dny mi zněl v uších.“

Mrazivě znějící slova zachycená listem Irish Examiner pocházejí od irského podplukovníka britské armády Johna Henryho Pattersona, hlavního hrdiny slavného příběhu o lidožroutech od Tsava – dvou obrovitých bezhřívých lvích samcích, kteří na sklonku 19. století terorizovali dělníky stavějící železnici v okolí řeky Tsavo v britské části východní Afriky. Prvního z těchto lvů zastřelil Patterson právě před 125 lety, 9. prosince 1898, druhého o 20 dnů později. Ani jeden lov nebyl jednoduchý a při tom druhém mu šlo dokonce o život.

Krvavá železnice

Patterson byl do Afriky vyslán, aby dohlédl na stavbu mostu přes řeku Tsavo. Ten měl být součástí nově budované britské imperiální železnice známé jako Lunatic Express, jež vedla z Ugandy až do přístavu Kilindini na břehu Indického oceánu.

Hrozivý levhart z Rudraprayagu zabil přes 120 lidí. Nebál se jít pro kořist přímo do domu:

Rekordmanem mezi lidožravými levharty indickými se stal velký samec známý jako levhart z Panaru. Jim Corbett ho nakonec ulovil v roce 1910
Levhart z Rudraprayagu: Řádil osm let, zabil přes 120 lidí. Lovil i uvnitř domů

Její stavba trvala 30 let a podle Irish Examineru si vyžádala na 2,5 tisíce obětí, převážně z řad indických dělníků, které kosily nemoci. Ani malárie, ani spavá nemoc přenášená mouchami tse-tse však neděsila Indy tolik jako dva lidožraví lvi, kteří napadali tábory kolem budovaného mostu, v noci vytahovali dělníky ze stanů, odtahovali je pryč a požírali. Pro dělníky se stali zlými duchy, které pojmenovali Duch a Temnota.

„Po staletí procházely přes Tsavo karavany arabských otroků na cestě do Mombasy. Úmrtnost v nich byla vysoká, protože v této oblasti řádila spavá nemoc přenášená mouchou tse-tse. Těla otroků, kteří zemřeli nebo kteří dokonce ještě umírali, nechávaly karavany ležet tam, kde klesli k zemi. Lvi mohli dostat chuť na lidské maso tak, že požírali jejich mrtvoly,“ uvedl před 13 lety pro Smithonian Magazine zástupce ředitele pro výzkum a monitorování biodiverzity z Keňské organizace pro ochranu divoké přírody Samuel Kasiki.

Dioráma s preparovanými a vycpanými lidožrouty od řeky Tsavo dnes tvoří jednu z nejznámějších expozic přírodovědného muzea v ChicaguDioráma s preparovanými a vycpanými lidožrouty od řeky Tsavo dnes tvoří jednu z nejznámějších expozic přírodovědného muzea v ChicaguZdroj: Wikimedia Commons, Superx308 Jeffrey Jung, CC BY-SA 3.0

Když se v březnu 1898 začali stavět most, bylo to, jakoby byli lidožrouti pozváni k prostřenému stolu. „Stovky mužů padly za oběť těmto divokým tvorům, jejichž čelisti byly nasáklé krví. Sežrali všechno, kosti, maso, kůži i krev, a zmizeli, aniž by po sobě zanechali třeba jen jednu jedinou stopu,“ napsal tehdy v dopise jeden ze železničních pracovníků.

I když je počet obětí obou lvů s největší pravděpodobností nadsazený, hrůzu, jakou kolem sebe šířili, dopis přibižuje docela výstižně.

Zabíjení v táborech

Kolem staveniště u řeky Tsavo bylo na ploše v délce 13 kilometrů rozmístěno několik táborů, v nichž tisíce indických dělníků přespávaly.

Podplukovník Patterson, pověřený řízením projektu, dorazil na místo jen pár dní předtím, než o sobě Duch a Temnota dali poprvé vědět. Následovalo devět měsíců teroru. Pokud v některých obdobích polevil, bylo to většinou proto, že se lvi v té době zaměřili na domorodé osady v širším okolí – odkud pak přicházely vyděšené zprávy. K mostu se však vždycky znovu vrátili a kromě nočních útoků byli schopni napadat dělníky i za dne.

Záliba ve focení se s medvědy se stala osudným nejen „Grizzly Manovi“, ale i jeho partnerce:

Medvěd grizzly v době přípravy k zimnímu spánku. Právě toto období se stalo osudným Timothymu Treadwellovi a jeho přítelkyni
Rád se fotil s medvědy. Jeden ho i s přítelkyní zabil, útok zachytila nahrávka

Ve snaze ochránit se budovali traťoví dělníci kolem táborů zátarasy z trnitých keřů a zapalovali velké táborové ohně, jenže na vychytralé šelmy to nestačilo. Trní dokázaly přeskočit nebo jím prolézt a oheň je neděsil natolik, aby je odradil od útoku. S postupem doby byly navíc stále drzejší. 

Patterson později vzpomínal, že v prvních dnech jejich řádění se do tábora odvážil obvykle jen jeden lev, aby odvlekl kořist, kterou později někde společně pozřeli, ale s přibývajícím časem si mezi stany stále častěji troufali oba dva a oba se zmocňovali svých obětí. Jejich kořistí se málem stal i Pattersonův nadřízený Whitehead, na něhož jeden z lvů zaútočil bezprostředně poté, co večer dorazil do provizorní vlakové stanice Tsavo. Lev mu tlapou rozdrásal záda, pak však obrátil pozornost k jeho asistentovi Abdullahovi. Whiteheadovi to zachránilo život, Abdullaha ale samec zabil.

Konec lvů

Patterson se po celou dobu snažil oba lvy zabít, líčil pasti a snažil se je vyčíhat s puškou, se kterou často sedával v korunách stromů, odkud měl dobrý přehled. Dlouho se mu ale nedařilo a to ani tehdy, když mu britská správa poslala na pomoc dvacet ozbrojených sepojů, tedy indických vojáků britské koloniální armády.

Teprve 9. prosince 1898 měl štěstí. Později napsal, že lva zasáhl střelou z pušky velké ráže do zadní nohy, šelma ale napoprvé ještě utekla. Patterson zůstal na vybudované vyvýšené plošině a lev se později v noci vrátil. Tentokrát se role obrátily: bylo to zvíře, kdo teď lovil a útočil. Samec se snažil dostat se na plošinu, aby z ní podplukovníka shodil a na zemi dorazil.

Patterson si jej včas všiml, vypálil a zasáhl do srdce. Ráno ho pak našel ležet mrtvého nedaleko od plošiny.

Lidožravé šelmy najdeme i mezi lvy. Jedněmi z nejznámějších lvích lidožroutů byli dva bezhříví samci, kteří v Africe terorizovali dělníky stavějící železnici přes řeku Tsavo. Na snímku samec, jehož jako prvního skolil plukovník John PattersonSamec, jehož jako prvního skolil plukovník John PattersonZdroj: Wikimedia Commons, Field Museum, volné dílo

První zabitý lev měřil 2,95 metru od nosu ke špičce ocasu a k jeho odnesení do tábora bylo zapotřebí osmi mužů.

Lov druhého lva byl ještě složitější – nakonec se ukázalo, že než konečně vydechl naposledy, dostal hned devět zásahů. První ránu na něj Patterson vypálil z lešení, které postavil poblíž nalezené mrtvé kozy, stržené lvem někdy v předchozích dnech. Předpokládal, že šelma se ke kořisti vrátí, a v tomto předpokladu se nezmýlil. Jenže lev po prvním zásahu utekl.

Film Revenant s Leonardem DiCapriem má reálnou předlohu. Jak to bylo doopravdy:

Legendární střetnutí trappera Hugha Glasse s rozzuřenou medvědicí ztvárněné dobovým novinovým kreslířem
Příběh skutečného Revenanta: Medvědice ho málem zabila, mnohé ale bylo jinak

Ke druhému střetu lovce a zvířete došlo o 11 dní později a znovu to byl málem lev, kdo z něho vyšel vítězně. Podařilo se mu totiž Pattersona zaskočit a řítil se na něj. Ten ho naštěstí stačil dvakrát trefit, čímž útok odvrátil a znovu lva zahnal. Druhý den se vydal po jeho stopě, a když na zraněné zvíře narazil, rychle ho ochromil třemi dalšími výstřely. Teprve poté se k němu přiblížil a třemi ranami z jiné pušky ho dodělal. Dvě rány vypálil do hrudi, jednu do hlavy.

Vděční železniční dělníci ho obdarovali pohárem na pití, který označoval za jeden z nejcennějších statků, jaké kdy měl.

Co mohlo být jinak

Výše uvedený popis lovu i chování obou lvů vychází především z autobiografické Pattersonovy knihy Lidožraví lvi ze Tsava a další dobrodružství z východní Afriky, vydané 10 let po událostech (v češtině vyšla letos v říjnu v překladu Petra Mečíře, pozn. red.). Z této knihy také čerpal děj filmu Lovci lvů z roku 1996 s Valem Kilmerem a Michaelem Douglasem, jenž přidal Douglasovu postavu druhého lovce Remingtona, zcela smyšlenou. 

Jak ale upozorňují dnešní vědci, i v původním příběhu si zřejmě podplukovník Patterson leccos přibarvil a nadsadil, aby jej náležitě zdramatizoval.

Srpnový víkend v americkém Národním parku Glacier se roku 1967 změnil v horor. A hlavní roli sehráli medvědi:

Medvěd grizzly. Ilustrační snímek
Hrůzná noc medvědů grizzly: Smrtící útoky v Montaně navždy změnily národní park

Podle kurátora oddělení savců v chicagském přírodovědném muzeu Bruce Pattersona (který není žádným Pattersonovým potomkem, jde jen o shodu jmen) je například nepravděpodobné, že by mohl slyšet lvy chroupat kosti – ať už lidské nebo jakékoli jiné. Oba totiž měli zkažené zuby.

Bruce Patterson také výrazně snížil počet obětí šelem – zatímco podplukovník jej ve své autobiografii odhadl na 135 lidí, podle Bruce jich zřejmě bylo ve skutečnosti o sto méně, tedy 34 nebo 35.

Chicagské přírodovědné muzeum vystavuje dochované vycpaniny obou lvů a Bruce Patterson se při jednom svém výzkumu zaměřil právě na jejich zuby. V analýze zveřejněné ve Scientific Report uvádí, že první zastřelený lidožrout od Tsava trpěl hnisavým zubním abscesem horní čelisti, který se vyvinul pod zlomeným špičákem, a v dolní čelisti mu chyběly tři pravé řezáky. Ke zlomení špičáku přitom podle vědce došlo několik let předtím, než lev začal zabíjet lidi.

Zdroj: Youtube

Také druhý lidožrout měl v horní čelisti jeden zub zlomený. Podle Pattersona to mohlo vést k tomu, že oba lvi nebyli schopni prokousnout a sežvýkat tvrdou kůži zeber či pakoňů tvořících jejich obvyklou kořist, a proto se zaměřili na lidi.

Ne všichni ale jeho hypotézu sdílejí. Podle paleontoložky Larisy DeSantisové z Vanderbiltovy univerzity v Nashvillu lvi jednoduše využili příležitost a začali lovit lidi, protože to v daném místě byla nejhojnější a nejsnadněji ulovitelná kořist s měkkým masem.

Podívejte se na některé děsivé útoky žraloků z historie:

Žralok bílý. Ilustrační foto
Kroužil tiše kolem, pak jí přerval tělo. Děsivých útoků žraloka má historie víc

A jak Bruce Patterson došel k tomu radikálnímu snížení počtu obětí? Chemické testy vzorků dochované srsti prý potvrdily, že lvi skutečně několik měsíců před svým zabitím jedli lidské maso, ale jeden lev prý sežral asi 10 lidí a druhý zřejmě 24.

Zbývá odpověď na otázku, proč byli oba lidožrouti bezhříví. Podle Bruce Pattersona za to mohou přírodní podmínky v oblasti Tsavo, kde tato anomálie prý není nijak výjimečná. Tsavo je totiž výrazně žhavější a sušší než jiná africká lví teritoria a těžká lví hříva by tedy byla samcům na překážku. „Vždycky jde o vodu. Samec s těžkou hřívou by promrhal svůj denní příděl vody jen na to, aby ležel v křoví a lapal po dechu, a už by mu nezbývala žádná síla ke strážení svého území, lovu a hledání družky,“ uvedl pro Smithonian Magazine Patterson.