Byla sobota 8. ledna 1324. Ten den zemřel ve svém domě v Benátkách kupec a cestovatel Marco Polo – muž, jenž se honosil tím, že strávil 17 let jako vysoko postavený hodnostář na dvoře mongolského velkého chána Kublaje v Číně.

O svém putování do Chánbalyku (dnešního Pekingu), kam se vydal ve společnosti svého otce a strýce, s nimiž dlouhé měsíce zdolával vyprahlé oblasti východní Persie, pohoří Pamír i největší asijskou poušť Gobi, i o svém životě po Kublajově boku sepsal Marco Polo po návratu legendární cestopis Milion, jenž se stal prvním podrobným popisem Středního a Dálného východu.

Přečtěte si také o dalším významném objeviteli - Kryštofu Kolumbovi:

Objevitel Ameriky a jeden z nejslavnějších mořeplavců světa Kryštof Kolumbus
Zlato, koření i drahé kamení. Před 630 lety podepsal Kolumbus důležitý kontrakt

Vzniklý cestopis si získal okamžitě nesmírnou mezinárodní popularitu, protože šlo vlastně o první zeměpisné dílo o Asii. Současně však od počátku budil pochyby, jestli si tajemný Benátčan nevymýšlí. Ještě když Marco Polo umíral, přicházeli k jeho smrtelné posteli čtenáři jeho knihy a naléhali na něj, aby přiznal, že je jeho kniha fikce. On ale trval na její pravdivosti až do svého posledního vydechnutí. „Nevylíčil jsem ani polovinu toho, co jsem viděl,“ cituje jeho tehdejší slova web Biography.

Podívejte se, kam z Benátek Marco Polo zamířil:

Zdroj: Youtube

Hodně Marcových vzpomínek se stalo součástí obecného evropského kulturního a historického povědomí a mnohdy už ani nevíme, že původně pocházejí od něj. Připomeňme si proto pět možná pozoruhodných faktů z jeho legendárního příběhu.

1. Pomohl stvořit výraz pro vraha

Úkladný vrah či atentátník se v řadě předních evropských jazyků (francouzštině, angličtině, italštině) označuje jako assassin či assasino. Dokonce i v češtině existuje pro „podnikavce“ tohoto druhu zastaralý výraz asasín. Původ zmíněného slova přitom nemálo souvisí právě s cestou Marca Pola.

Ve svém cestopisu totiž zachytil vyprávění o tajemném Starci z Hory, vůdci muslimské sekty Asasínů či hašašínů, což byli zabijáčtí uživatelé hašiše, jejichž horskou pevnost Alamút v Mázandaránu prý při své cestě v roce 1273 sám navštívil.

Marco Polo (15. září 1254 – 8. ledna 1324), první Evropan, který podrobněji popsal východní AsiiMarco Polo (15. září 1254 – 8. ledna 1324), první Evropan, který podrobněji popsal východní AsiiZdroj: Wikimedia Commons, autor neznámý, volné dílo

„Stařec uzavřel jisté údolí mezi dvěma horami a proměnil ho v zahradu, největší a nejkrásnější, jakou kdy spatřil svět. Byla plná všech druhů ovoce a stály v ní ty nejelegantnější pavilony a paláce, jaké si lze představit, všechny pokryté zlacením a nádhernou malbou. A byly tam také fontány, z nichž volně proudilo víno a mléko, med a voda. A spousta nejkrásnějších dívek na světě, jež uměly hrát na všechny možné nástroje, nádherně zpívaly a tančily tak, že bylo okouzlující na ně hledět. Neboť Stařec toužil přimět své muže, aby věřili, že jsou skutečně v ráji. Vytvořil tedy ráj podle popisu, který zanechal Mohamed, podle nějž to měla být nádherná zahrada s fontánami vína, mléka, medu a vody a plná krásných žen pro potěšení všech svých obyvatel. A Saracéni z těch končin věřili, že je to ráj! Do zahrady nesměl vstoupit nikdo kromě těch, z nichž Stařec zamýšlel učinit vrahy,“ zapsal Marco Polo ve svém cestopisu.

Výprava mořeplavce Fernanda Magalhãese jako první obeplula svět:

Magalhãese inspirovalo k jeho cestě objevení Brazílie portugalským cestovatelem Pedrem Álvaresem Cabralem v roce 1500
První cesta kolem světa slaví půl tisíciletí. Magalhães ji zaplatil životem

Sekta Asasínů skutečně existovala a v době křižáckých válek vraždila střídavě obě válčící strany, křesťany na straně jedné a sunitské muslimy na straně druhé. Nešlo však o pouhé hašišem omámené zabijáky, jak se někdy traduje, ale skutečně o svébytnou náboženskou sektu, která vyznávala ši'ítskou tradici islámu a díky systému horských pevností ovládala mnoho roztroušených oblastí od Persie až po Sýrii. Marco Polo vstoupil do jejího sídla až po jejím zániku, který ve svém cestopisu zachytil také.

„V roce 1252 se stalo, že Alaü, pán Tatarů z Levanty, slyšel vyprávět o těchto velkých zločinech Starce a rozhodl se s ním skoncovat. Poslal tedy jednoho ze svých baronů s velkým vojskem na tu pevnost a oni ji tři roky obléhali, ale nemohli ji dobýt, tak bylo to místo silné. Ale po třech letech se obránci z nedostatku jídla museli vzdát. Stařec byl usmrcen se všemi svými muži a pevnost s rajskou zahradou byl srovnána se zemí. Od té doby nenašel nástupce. A to byl konec všem jeho darebáctvím.“

2. Představil Evropě papírové peníze

Marco Polo také představil Evropě na svou dobu velmi pokročilý čínský finanční systém, který dalece předstihl evropské bankovnictví. Jeho součástí byly i papírové peníze, jejichž historie započala právě v Číně.

„První zmínky o použití papíru jako peněživa se nacházejí v historických čínských textech. Císař Čchen Cung (998-1022) udělil během své vlády 16 obchodníkům právo vydávat univerzální směnky. Důvěryhodnost těchto peněz však podkopalo, když několik z těchto obchodníků nedokázalo bankovky při předložení proplatit, a veřejnost je odmítla přijmout. V roce 1023 proto císař právo na vydávání směnek obchodníkům zrušil a v rámci své vlády zřídil směnárnu pověřenou vydáváním oběživa papírových bankovek,“ uvádí International Bank Note Society v článku Dějiny tištěných peněz.

Sám Magalhães se konce cesty kolem světa nedožil. A jeho smrt byla drsná:

Magalhaesova smrt ztvárněná umělcem z 19. století. Mořeplavce zabili mactanští bojovníci, protože se přidal na stranu jejich nepřítele
Masakr na Mactanu: Magalhãesův konec byl drsný, domorodci vojákům provrtali nohy

Papír používaný v čínské říši jako peníze zmínil ve svém cestopisu okrajově i Marco Polo, ale pro Evropany byla tato myšlenka tak absurdní a neuvěřitelná, že právě tato letmá zmínka se stala jedním z hlavních důvodů, proč soudobá společnost zpochybnila důvěryhodnost Polova vyprávění o putování a životě v Číně a začala soudit, že si vymýšlí.

Nejstarší existující původní bankovkou, jaká byla dosud nalezena, je fragment té vydané čínským císařem Hiao Cungem někdy mezi lety 1165 a 1174 a objevený v jeskyni. „Tento dochovaný, poměrně sofistikovaný příklad papírové měny znázorňoval na první straně množství nebo počet mincí, jež reprezentoval, a pocházel zjevně z dřívějších emisí, z nichž se bohužel žádná nedochovala,“ píše International Bank Note Society.

3. Ovlivnil samotného Kryštofa Kolumba

A byl to rovněž Marco Polo, kdo ovlivnil Kryštofa Kolumba, jehož legendární cesta přes Atlantik uskutečněná v roce 1492 je díky objevu „Nového světa“, tedy Ameriky, považována za symbolický konec středověku. V Kolumbově osobní knihovně totiž zaujímala čestné místo kniha De consuetudinibus et conditionibus orientalium regionum (Zvyky a podmínky východních oblastí), což nebylo nic jiného než latinská verze Polova cestopisu Milion, ve středověké Evropě nesmírně populárního.

Cesta Marca Pola po Indii a malajských zemích, obrázek převzat z díla Kniha sera Marca Pola, Benátčana, o královstvích a divech VýchoduCesta Marca Pola po Indii a malajských zemích, obrázek převzat z díla Kniha sera Marca Pola, Benátčana, o královstvích a divech VýchoduZdroj: Wikimedia Commons, British Library, volné dílo

Kolumbovo osobní vydání pocházelo z tiskárny v Goudě a bylo vytištěno zřejmě někdy v roce 1483 nebo 1484. „Předpokládá se, že Kolumbus tuto knihu studoval, když se připravoval na svou třetí cestu do Ameriky. Jde tedy o základní dokument pro studium Kolumbových geografických znalostí a myšlenek,“ uvádí web Bartleby v článku Vliv Marca Pola na Kryštofa Kolumba.

Podle webu Biography však měl Kolumbus Polovu knihu s sebou už při své první cestě za oceán, kdy ještě netušil, kam dopluje, a hledal novou cestu do Indie a do Orientu, Marcem Polem tak poutavě popisovanými. Dílo benátského dobrodruha ovlivnilo a inspirovalo i mnohé další cestovatele.

4. Popsal Khutulun, legendární princeznu-válečnici

S cestou Marca Pola do Asie se pojí dále osud jedné z nejslavnějších osobností mongolské historie, legendární princezny Khutulun, zvané též Aigiarne, což znamená „Zářící měsíc“. Byla to jedna z dcer mongolského vládce Kaidua.

Když jí bylo 20 let, tedy v době kolem roku 1280 (právě v době, kdy Marco Polo pobýval u chána Kublaje), se její otec Kaidu stal nejmocnějším panovníkem Střední Asie.

Jamesi Cookovi se jeho odvaha stala osudnou:

Přistání Jamese Cooka a členů jeho posádky v Botanickém zálivu na východě Austrálie. Cook a jeho muži byli prvními Evropany, kteří do těchto míst vkročili.
James Cook: nebál se odvážných rozhodnutí, poslední mu ale zajistilo krutou smrt

Spolu s perským historikem židovského původu Rašídem al-Dín Hamadáním, jenž byl dalším dějepravcem zachycujícím dění v tehdejší Mongolské říši, popisoval Marco Polo Khutulun jako neporazitelnou ženskou bojovnici, která prý „dokázala vjet do nepřátelských řad a lapit zajatce tak snadno, jako jestřáb chytí kuře“.

Slavná válečnice se prý cvičila ve střelbě, zápase a jízdě na koni už od dětství a vedla si při tom tak dobře, že v dospělosti porážela při tradičních zápasnických soutěžích v těchto dovednostech všechny své mužské soupeře.

To jí ale nestačilo, takže se účastnila i většiny mongolských vojenských tažení ve střední Asii.

Velký chán Kublaj, poslední vládce sjednocené mongolské veleříše a dobyvatel Číny. Marco Polo údajně strávil v jeho službách 17 letVelký chán Kublaj, poslední vládce sjednocené mongolské veleříše a dobyvatel Číny. Marco Polo údajně strávil v jeho službách 17 letZdroj: Wikimedia Commons, Aniko, volné dílo

Je považována za hlavní inspiraci pro postavu Turandot, hrdinku nedokončené poslední opery o třech dějstvích italského skladatele Giacoma Pucciniho, ale i řady dalších uměleckých děl. 

5. Své stěžejní dílo stvořil ve vězení

Zajímavé je možná také to, že cestopis, jenž obrazně řečeno dal lidem křídla a inspiroval stovky odvážlivců k objevitelským výpravám, stvořil Marco Polo v době, kdy sám nemohl vůbec nikam, protože se stal vězněm. Po svém návratu z Číny se totiž dostal v roce 1298 do námořní bitvy mezi janovským a benátským loďstvem a byl Janovany zajat a uvězněn.

Ve vězeňské kobce strávil zhruba dva roky, a aby zabil čas, bavil sebe i svého spoluvězně Rustichella da Pisa diktováním vzpomínek na svůj život v Asii. Rustichello sepsal jeho vzpomínky ve franko-venétštině, tedy literárním jazykem kombinujícím benátskou italštinu s francouzskou slovní zásobou.

Co dalšího jste možná nevěděli o Marcu Polovi:

Zdroj: Youtube

Kniha se pak šířila v různých rukopisech a překladech pod různými názvy: ve Francii vyšla například jako Livres des merveilles du monde (Kniha o zázracích světa), v Itálii se stala nejznámější pod názvem Milione, tedy Milion (asi podle autorovy přezdívky). Právě pod tímto titulem se proslavila asi nejvíc a dodnes je to její nejpoužívanější titul.