„Kde jsou naši muži, ženy, děti a dívky? Víme, že jsou stále v táborech v Sýrii, ale jsou příliš vyděšení na to, aby řekli, že jsou jezídové,“ ocitoval web Jesuit Refugee Service před pěti lety slova Layly, unesené jezídské ženy, kterou Islámský stát držel dva roky v zajetí v syrské Rakce, dokud její bratr nesehnal dost peněz na to, aby ji vykoupil.
Když ozbrojenci Islámského státu zahájili 3. srpna 2014 útok proti Sindžáru, bylo Layle 32 let. Její únosci ji donutili stát se sexuální otrokyní, načež byla celkem devětkrát prodána. Tento osud s ní sdílely další tisíce žen, z nichž více než tři tisíce se podle Jesuit Refugee Service stále pohřešují.
Zlá noc
Úderu na Sindžár předcházelo vyhlášení chálífátu, který Islámský stát samozvaně nastolil 29. června 2014 v jím ovládaných oblastech Sýrie a Iráku. Irácké federální vojenské jednotky před postupujícími islamisty uprchly, přičemž zbraně nechaly na místě, takže obranu celé oblasti na sebe vzaly kurdské milice pešmerga, které se zmocnily opuštěných zbraní. Po zahájení útoku na Sindžár ale utekli i bojovníci pešmerga a civilní obyvatelstvo tak bylo vydáno ozbrojencům Islámského státu zcela všanc.
Ve tři ráno 3. srpna 2014 prolomili islámští militanti za pomoci minometů chabou obranu města, dostali se dovnitř a začali zabíjet každého, koho viděli venku. Civilní obyvatelé začali z celé rozsáhlé oblasti utíkat, přičemž ti, kteří to nestihli, byli podle pozdějších svědectví postaveni před hrůznou volbu: buď okamžitě konvertují na islám, nebo budou na místě popraveni.
„Nikdy nezapomenu, co se stalo. Viděl jsem matky, jak opouštějí své dcery a bojí se o vlastní život. Viděl jsem vraždit ženy a muže, dokonce i těhotné ženy,“ řekl o rok později reportérům z Hlasu Ameriky svědek tehdejších událostí Murad Aloo, jenž spolu s tisícovkami dalších místních lidí utekl z města na stejnojmennou horu.
Podle Hlasu Ameriky se z města Sindžár a z okolních vesnic podařilo uprchnout celkem asi 200 tisícům lidí, z nichž se na horu Sindžár uchýlilo asi 50 tisíc. Tam je ale obklíčili a uvěznili islamisté, takže během tří dnů začaly desítky jezídů, zejména dětí, umírat na dehydrataci. „Měli jsme jen jeden hrneček vody pro dvě děti. Nebylo tam žádné jídlo, žádná voda. Když jsme v těch horách uvízli, mnozí zemřeli žízní a hladem. Bože, Bože,“ vylíčil pohnutým hlasem Aloo.
Masové vraždění
Zatímco obléhání hory Sindžár pokračovalo, začal Islámský stát masově vraždit nejméně v šesti okolních vesnicích. Ve vesnici Hardan povraždili zfanatizovaní ozbrojenci 250 až 300 mužů, ve vesnicích Adnania a Džazíra zhruba dalších 200, v Qiniyeh 70 až 90 a další desítky mrtvých těl zůstaly ležet na cestě z osady Šimal.
„Životy přeživších nenapravitelně změnily nepředstavitelné hrůzy. Masové popravy, nucené konverze, únosy a zotročování, systematické sexuální násilí a další ohavné činy spáchané Islámským státem svědčí o tom, že šlo skutečně o genocidní snahu komunitu jezídů úplně zničit,“ uvádí Mezinárodní organizace pro migraci. Podle její pracovnice Sandry Orlovicové byl rozsah zvěrstev spáchaných na jezídské komunitě takový, že bude mít nutně dopad i na další generace.
V pátek 15. srpna 2014 byl další masakr spáchán v jezídské vesnici Kocho jižně od Sindžáru, kde islamisté vyvraždili většinu mužské populace a unesli až tisíc žen a dětí.
Ve stejný den bylo údajně popraveno až 200 jezídských mužů ve věznici Tal Afar. Masakry probíhaly nejméně do 25. srpna, kdy Islámský stát popravil 14 starších jezídských mužů ve svatyni Šejch Mand v Jidale v západním Sindžáru a vyhodil tamní svatyni do povětří.
Podle společné zprávy Úřadu Vysokého komisaře OSN pro lidská práva a Pomocné mise OSN v Iráku z října 2014 zmasakroval Islámský stát během srpna 2014 až pět tisíc jezídů. Rada OSN pro lidská práva označila masakr z léta 2014 oficiálně za genocidu jezídů.
Odvetné údery
Dva dny po útoku na Sindžár, v úterý 7. srpna 2014, oznámil tehdejší americký prezident Barack Obama, že Spojené státy zahájí letecké útoky, aby zabránily masakru tisíců jezídů uvězněných na hoře. O den později začaly nálety na Erbíl, 180 kilometrů východně od Sindžáru, ve čtvrtek 9. srpna došlo k prvním leteckým úderům v oblasti hory a i s jejich pomocí byl ve dnech 9. až 11. srpna 2014 vytvořen bezpečný koridor, který umožnil evakuovat z hory až 10 tisíc lidí.
Mezi 12. a 13. srpnem byl na hoře letecky vysazen oddíl americké námořní pěchoty, aby posoudil situaci a spojil se s příslušníky britských speciálních jednotek SAS, jež zajišťovaly koridor. Vojáci ohlásili, že na hoře je už mnohem méně jezídů, než se očekávalo, a že jsou v relativně dobrém stavu. Dne 13. srpna 2014 proto prohlásila americká vláda obležení za prolomené. Podle profesora z irácké Sulajmánské univerzity Salima Hassana však v horách i tak zůstalo 10 tisíc až 50 tisíc uprchlíků, kteří se báli návratu do svých domovů.
Letecké údery a humanitární pomoc uprchlíkům však znamenaly pouze začátek mezinárodní aktivity. Následovalo vytvoření mezinárodní koalice proti Islámskému státu v Iráku a v Levantě, což nakonec vedlo k jeho zničení.
V polovině prosince 2014 zahájily kurdské síly první fázi vojenského tažení s cílem vyhnat Islámský stát ze Sindžáru a do konce roku osvobodit část města Sindžár. O rok později, 12. listopadu 2015, byla zahájena druhá ofenzíva, při níž kurdské a jezídské síly, podporované koaličními nálety, už 13. listopadu 2015 Sindžár od islamistů úplně vyčistily.
„Islámský stát byl v Iráku a Sýrii poražen, ale nebyl zničen. Bitva pokračuje. Je to boj civilizace proti barbarství. Nikde to nebylo jasněji prokázáno než v Sindžáru,“ uvedl v roce 2022 Hlas Ameriky.