„Hovoří se o novém astrologovi, který chce dokázat, že se Země pohybuje a obíhá místo oblohy, Slunce a Měsíce, jako by někdo, kdo se pohybuje v kočáru nebo na lodi, mohl mít pocit, že sedí klidně a odpočívá, zatímco země a stromy ubíhají a pohybují se. Ale tak už to dnes chodí: když chce být člověk chytrý, musí vymyslet něco speciálního a způsob, jakým to dělá, musí být ten nejlepší! Ten blázen chce obrátit celé umění astronomie vzhůru nohama. Jak nám však říká Písmo svaté, i Jozue kázal Slunci, aby se zastavilo, a ne Zemi,“ poznamenal prý v roce 1539 německý kazatel Martin Luther, když se dozvěděl o nové teorii uspořádání vesmíru coby heliocentrické soustavy, s níž přišel polský kanovník a astrolog Mikuláš Koperník.

Tato citace Lutherových slov je zřejmě falešná. Podle německého badatele Andrease Kleinerta není v žádném ze všech Lutherových dochovaných spisů o Koperníkovi či o heliocentrické soustavě ani jedna jediná zmínka a neexistuje ani žádný náznak, že by kazatel někdy Koperníkův náhled na vesmír potlačoval.

Rekonstrukcí Koperníkovy tváře vědecký tým možná rozlouskl jednu z největších záhad v dějinách vědy:

„Příběh Lutherova údajného protikoperníkovského postoje se objevil až ve druhé polovině 19. století. Vymysleli si jej Franz Beckmann a Franz Hipler, dva pruští katoličtí historikové zapojení do tehdejšího kulturního boje mezi německou vládou pod Bismarckovým vedením a katolickou církví, a šířili jej vlivní němečtí a američtí historikové jako Leopold Prowe, Ernst Zinner a Andrew D. White. Ve druhé polovině 20. století se hodně historiků spoléhalo na autoritu těchto autorů, místo aby studovali prameny nebo sekundární literaturu, v níž bylo prokázáno, že Lutherův antikoperníkismus je přímým falšováním historie,“ napsal Kleinert v článku Do očí bijící historická lež. Jak z Martina Luthera udělali odpůrce koperníkovské soustavy světa.

Jakkoli je Lutherova citace nejspíše vymyšlená, Koperníkova myšlenka byla opravdu převratná a skutečně obracela celé tehdejší pojetí astronomie naruby. Celá jeho teorie dostala pevný základ před 510 lety.

| Video: Youtube

Pozorování Saturnu

Byla neděle 26. dubna 1514 a 41letý římskokatolický duchovní fromborské kapituly Mikuláš Koperník seděl ve své astronomické observatoři. Vlastnoručně si ji zbudoval v domě, při jehož koupi bral jako jedno z hlavních kritérií právě to, že stojí na místě vhodném pro astronomická pozorování.

Observatoř vybavil astronomickými přístroji, mezi něž patřilo například několik astrolábů, používaných k určování poloh hvězd a Slunce, kvadrant nebo trikvetr, starověký přístroj k určování zenitové vzdálenosti nebeských těles (šlo o svislou tyč se dvěma pohyblivými rameny – otáčivým ramenem, opatřeným na koncích dvěma průzory, jimiž se zaměřovalo na hvězdu, a vodorovným ramenem se stupnicí, na níž se odečítala zenitová vzdálenost).

Systematická pozorování planet na hvězdné obloze prováděl prakticky každý večer, přičemž v onu neděli před 510 lety si jeho největší pozornost získal Saturn. „Saturn je jednou z pěti planet, které můžete vidět pouhým okem. Dokonce platí, že vidíte-li na obloze jasnou hvězdu, je velká šance, že je to Saturn. K zobrazení prstenců je potřeba dalekohled, ale Saturn může najít každý, a to i tehdy, nachází-li se v osvětleném městě,“ píše Universe Today.

Nelze říci jednoznačně, že Koperník Saturn objevil – velmi pravděpodobné je, že svítivého nebeského tělesa si všimli už astronomové před ním. Právě jeho jasná viditelnost ale umožnila Koperníkovi zformulovat převratnou teorii.

close Koperníkovo vidění universa v díle De revolutionibus orbium coelestium info Zdroj: Wikimedia Commons, Mikuláš Koperník, volné dílo zoom_in Koperníkovo vidění universa v díle De revolutionibus orbium coelestium

Geocentrický model starověkých astronomů, podle nějž je Země středem vesmíru a všechno ostatní krouží kolem ní, totiž nevysvětloval podivný pohyb planet, který Koperník zaznamenal: některé jakoby se občas zpomalily, zastavily nebo dokonce jakoby začaly po obloze couvat.

A právě při snaze vysvětlit tento paradox připadl Koperník na ideu zaměnit geocentrický model vesmíru za heliocentrický, v němž do středu Sluneční soustavy umístil Slunce a nechal všechny planety včetně Země pobíhat kolem něj. To totiž podivné pohyby planet vysvětlovalo.

Necouvaly, šlo jen o změnu perspektivy danou tím, že Země stejně jako ostatní planety také obíhala kolem Slunce.

„Aby Koperník vysvětlil pozorovaný pohyb planet po drahách, předložil jednoduchý model Sluneční soustavy, v němž umístil Slunce do středu a obklopil je planetami, které se kolem něj otáčejí, včetně Země. Kombinací jednoduchého pohybu planety po kruhové dráze kolem Slunce s jednoduchým pohybem Země po její dráze kolem Slunce vysvětlil, že pohyby planet vlastně tvoří uzavřené obvody. Epicykloidy Marsu, Jupiteru a Saturnu vysvětlil tím, že je přiměl pohybovat se po drahách větších, než je oběžná dráha Země, Venuši a Merkur naopak přiměl pohybovat se po menších drahách blíže Slunci než Země. To odpovídalo jejich pozorovanému chování. Koperník také předpověděl fáze Venuše, jež nebyly pozorovány, dokud nebyl vynalezen dalekohled,“ uvádí Institut of Physics.

Talentovaný student

Kdo vlastně byl Mikuláš Koperník? Narodil se 19. února 1473 ve městě Toruń v Koruně Polského království jako nejmladší ze čtyř dětí v bohaté německy mluvící kupecké rodině. Otec zemřel, když bylo Mikuláši 10 let, a o jeho další výchovu se pak staral jeho strýc z matčiny strany Lucas Watzenrode mladší, později zvolený biskupem Warmie. Ten zřejmě zprostředkoval chlapcova studia, nejdříve ve škole sv. Jana v Toruni, kde byl sám mistrem, později v Katedrální škole ve Włocławku a následně na Krakovské univerzitě, kterou Koperník navštěvoval od podzimu 1491 do léta nebo podzimu 1495 – tedy právě v době rozkvětu krakovské astronomicko-matematické školy.

Už v Krakově si začal budoucí průkopník heliocentrismu vytvářet velkou knihovnu astronomické literatury, jíž se ale (podobně jako velké části českého kulturního dědictví) zmocnili v 17. století Švédi.

Čtyři roky na Krakovské univerzitě zásadně přispěly k rozvoji Koperníkových kritických schopností, což mu umožnilo rozpoznat a analyzovat logické rozpory ve dvou „oficiálních“ systémech astronomie – Aristotelově a Ptolemaiově.

V letech 1496 až 1501 doplnil své vzdělání studiem kanonického práva a studiem humanitních věd a astronomie na univerzitě v Bologni, kde se stal žákem a pomocníkem slavného astronoma Domenica Maria Novara da Ferrara.

V následujících dvou letech navštěvoval Padovskou univerzitu, a protože i nadále doplňoval svá „oficiální studia“ rozsáhlým samostudiem, zřejmě právě tam v něm vykrystalizovala myšlenka vysvětlit systém světa novým způsobem, založeným na pohybu Země.

close Mikuláš Koperník vykládá studentům v Římě astronomii info Zdroj: Wikimedia Commons, Henryk Redlich (1838-1884), volné dílo zoom_in Mikuláš Koperník vykládá studentům v Římě astronomii

V roce 1503 získal titul doktora kanovnického práva a vrátil se do Warmie, tedy regionu v severním Polsku, jenž byl částí historického Pruska. Tam se dal znovu do služeb svého strýce, jenž stál u počátku jeho akademického vzdělání, a pracoval pro něj jako jeho lékař a osobní tajemník. Současně začal pracovat na své heliocentrické teorii.

Heliocentrismus poprvé na papíře

„V roce 1514 Koperník rozeslal svým přátelům ručně psanou knihu, shrnující jeho pohled na vesmír. Podle něj už nebyla středem vesmíru Země, ale Slunce ležící blízko ní. Koperník dále zformuloval myšlenku, že za východ a západ slunce odpovídá otáčení Země kolem své osy. A konečně správně navrhl, že takzvaný retrográdní pohyb planet po noční obloze (planety se někdy pohybují po obloze noc po noci stejným směrem jako hvězdy, někdy ale opačným) je způsoben tím, že i sama Země se pohybuje vesmírem,“ píše o slavném astronomovi Nola Taylor Tillmanová na webu Space.

V té době už Koperník bydlel ve Fromborku, městě na pobřeží Baltského moře, kde si koupil jednak osaměle stojící dům mimo hradby, jednak věž ve zdech fromborské pevnosti. Obě stavby mu umožňovaly nerušená nebeská pozorování, přičemž velký přínos pro něj znamenalo i to, že Frombork byl přístavním městem s významným lodním provozem.

„Obvykle slabá oblačnost nad Fromborkem umožňovala Koperníkovi pozorovat déle a přesněji pohyb planet. Díky svému navštěvování námořníky byl Frombork centrem komunikace a výměny znalostí, přičemž právě námořníci patřili v dobách Koperníka k pravidelným pozorovatelům výšky Slunce nebo určité hvězdy za účelem navigace lodi. Některé tehdejší plachetnice byly navíc vybaveny astroláby,“ píše Roman Marks ze Štětínské univerzity v článku Mikuláš Koperník – 500 let experimentální vědy.

Podle Polského biografického slovníku autorů J. Obrzyckiho a L. Hajdukiewicze provedl Koperník ve Fromborku více než polovinu ze svých více než 60 registrovaných astronomických pozorování.

Rukopis svého převratného díla De Revolutionibus Orbium Coelestium (O revolucích nebeských sfér) dokončil v roce 1532, tiskem jej však vydal až v roce 1543, pouhé dva měsíce před svou smrtí. Knihu diplomaticky věnoval papeži Pavlu III. Důvodem k této opatrnosti byly zřejmě obavy z kritiky. Vědci se ale neshodnou na tom, zda se Koperník obával jen možných astronomických a filozofických námitek, nebo zda jej znepokojovala i nebezpečnější představa, že si znepřátelí církev. Zpráva o jeho nové teorii se však i přesto okamžitě rozletěla ke vzdělaným lidem po celé Evropě.

Koncem roku 1542 zachvátila Koperníka apoplexie, tedy plicní edém, v důsledku čehož ochrnul a 24. května 1543 zemřel. Bylo mu 70 let. Podle tradované legendy mu byly předloženy poslední tištěné stránky jeho Dē revolutionibus orbium coelestium těsně před smrtí, což mu umožnilo rozloučit se se svým celoživotním dílem.

„Má se za to, že se probudil z kómatu vyvolaného mrtvicí, podíval se do své knihy a pak pokojně zemřel,“ uzavírá na stránkách Khan Academy Koperníkův příběh novinářka Cynthia Stokes Brownová.