Kliknutím zvětšíte„Muž se železnou maskou, respektive jeho příběh, který tak dlouho vyvolával bádání nekonečného množství autorů, se konečně vynořil z temného chaosu, do něhož jej uvrhla barbarská diskrétnost ministerských prostředníků,“ uváděl anonymní popisek tištěné ilustrace z revolučního roku 1789, zachycující maskovaného muže ve vězeňské cele s okovy na nohou.
Popisek dále tvrdil, že onen muž byl Ludvík Bourbonský, nemanželský syn Ludvíka XIV., který prý byl doživotně uvězněn za to, že ve svých 16 letech dal následníkovi trůnu facku.
Jean Paul Marat byl krvavou postavou francouzské revoluce. Jeho život ukončila vražedkyně:
Podle historiků neexistuje pro toto tvrzení ani jediný důkaz a jde zřejmě jen o jeden z mnoha výplodů tehdejší revoluční propagandy. Tajemná identita záhadného maskovaného vězně však nepřestala ani po stovkách let vzrušovat vědce a umělce.
Na myšlenku, že vězňova tvář musela být trvale zakryta proto, že se k nerozeznání podobala někomu, koho by všichni Francouzi okamžitě poznali: tedy tehdejšímu králi Ludvíku XIV., zvanému král Slunce, za jehož vlády byl muž uvězněn, přišel jako první francouzský spisovatel Voltaire. Od něj ji převzal Alexandre Dumas starší, aby ji úchvatným způsobem zpracoval ve svém románu, jenž zajistil muži se železnou maskou trvalé místo v populární kultuře. Jenže Voltairova spekulace nebyla ničím podložená.
Muž jménem Eustache
V roce 2016 přišel americký historik z univerzity v Santa Barbaře a specialista na Francii 17. a 18. století Paul Sonnino s hypotézou, že skutečným mužem se železnou maskou (která však byla s největší pravděpodobností jen látková) byl člověk jménem Eustache Daucher, působící ve službách kardinála Julese Mazarina, prvního ministra Francie a tehdejšího nejvlivnějšího muže království. Důvodem jeho uvěznění měla být snaha utajit opakované obří zpronevěry státních peněz, k nimž za Mazarina docházelo.
O pět let později navázala na Sonninovu úvahu dalším výzkumem americká historička Josephine Wilkinsonová, autorka knihy Muž se železnou maskou: Pravda o nejslavnějším evropském vězni, vydané v roce 2021. Ta si prostudovala korespondenci mezi Ludvíkem XIV., francouzským ministrem války Louvoisem, a žalářníkem jménem Saint-Mars a došla k závěru, že maskovaným nebožákem byl zřejmě skutečně muž jménem Eustache – jenž byl ale jen podřadným a nevýznamným vězněm. A nikdy nenosil žádnou železnou masku.
Král Ludvík XVI. a Marie Antoinetta chtěli před revolucí uprchnout, ale neuspěli:
„Tu si vymyslel Voltaire, když popsal masku, jejíž brada měla ocelové pružiny, aby vězeň mohl i při jejím nasazení přijímat potravu. Žádný historický doklad pro to však neexistuje. Ve skutečnosti byl Eustache nucen nosit masku – vyrobenou z černého sametu, nikoli ze železa – až v pozdějších letech svého života a pouze tehdy, když ho mohli vidět přihlížející,“ uvedla Wilkinsonová na stránkách History Extra.
Teorii, že mužem v železné masce byl Eustache, podle ní předložil jako první už v roce 1890 Jules Lair, francouzský právník, který se stal historikem. Tehdejší historičtí badatelé ji ale většinou odmítli, protože Eustache se jim nezdál dost důležitý ani zajímavý – a pod vlivem Voltaira a Dumase žili v přesvědčení, že takovým vězněm musel být někdo významný.
Eustache a Fouquet
Doložený příběh Eustachova věznění se podle Wikinsonové začal odvíjet koncem července 1669, kdy francouzský král Ludvík XIV. vydal příkaz k Eustachovu zatčení a uvěznění v pevnosti Pignerol v italských Alpách.
Eustachovým žalářníkem se stal bývalý mušketýrský seržant zvaný Saint-Mars, který měl zajistit, že se s ním nikdo neuvidí ani s ním nebude mluvit. On sám s ním měl udržovat jen nejzákladnější kontakt, jednou denně mu podstrčit na podlahu jeho cely skromný balíček s jídlem a mluvit s ním jen o jeho nejzákladnějších potřebách – pokud by se prý Eustache pokusil mluvit s ním nebo s kýmkoli ještě o něčem jiném, měl ho zabít.
Aby se jeho rysy zahalily do neproniknutelného závoje, jeho tvář byla zakryta železnou maskou, jejíž podbradní pásek a ocelové pružiny mu přesto umožňovaly získat obživu, píše o muži se železnou maskou Voltaire
Takový požadavek by opravdu nasvědčoval tomu, že za mřížemi sedí někdo mimořádně důležitý, kdo zřejmě zná ta největší státní tajemství. Nicméně Wilkinsonová s odvoláním na písemnosti tehdejšího ministra války Louvoise konstatuje, že muž byl prezentován jen jako „pouhý komorník“.
Povstání francouzské komuny přineslo krveprolití:
„Ve Francii 17. století se hodnost člověka zachovávala i ve vězení. Jako komorník měl Eustache nízké postavení, a to se odráželo v ubohých předmětech, které měl k dispozici. Dostal levné oblečení: jak uváděl Louvois, oděvy pro tyto druhy lidí by měly vydržet tři nebo čtyři roky. Naproti tomu další státní vězeň žalářníka Saint-Marse, sesazený finanční inspektor Nicolas Fouquet, dostával nové obleky každou sezónu,“ píše badatelka.
Fouquet si podle ní také užíval i ve vězení dobré kuchyně a služeb dvou komorníků, zatímco o Eustacha se nestaral nikdo a jeho strava stačila taktak na to, aby ho udržela naživu.
Komorník svého spoluvězně
Poté, co jeden z dvojice Fouquetových komorníků zemřel, napadlo Saint-Marse, že by ho mohl nahradit Eustache, a Ludvík XIV. i Louvois mu to schválili.
Eustache se poté skutečně stal Fouquetovým služebníkem a po čase dostal dokonce povolení doprovázet ho při při vycházkách po ochozu citadely nebo být přítomen při přijímání jeho návštěv.
Jmenovala se Alžběta Šarlota Falcká, dějiny si ji pamatují zejména jako Liselotte a byla nejmocnější ženou ve Versailles své doby:
S tolika lidmi proudícími dovnitř a ven z pevnosti se samozřejmě stávalo její zajištění stále komplikovanější, ale ani král, ani jeho ministr války si s tím prý nedělali těžkou hlavu. „Saint-Marsovi jednoduše nařídili, ať se o zajištění bezpečnosti osoby jménem Eustache domluví s Fouquetem, jak uzná za vhodné, a dohlédne pouze na to, aby Eustache nemluvil s nikým v soukromí,“ píše Wilkinsonová.
Odpovědnost za střežení Eustacha i za zajištění jeho trvalé mlčenlivosti tak převzal de facto Fouquet, sám státní vězeň.
Sluhové a špioni
A jaké tedy bylo Eustachovo tajemství? „Zjevně to souviselo s jeho aktivitami před zatčením. Ludvík XIV. ve svém původním příkazu k zatčení žádný konkrétní důvod nesděluje, pouze uvádí, že je s chováním tohoto muže nespokojený. Více podrobností nám nezanechal, takže proč mu byl Eustache tak nesympatický, nevíme. Nicméně situace, za níž byl Eustache zatčen, by nám mohla poskytnout odpověď,“ konstatuje historička.
V této souvislosti pak uvádí, že v létě 1669 probíhala důležitá a tajná jednání mezi anglickým králem Karlem II. a Ludvíkem XIV., vedená prostřednictvím Karlovy sestry Henrietty, orleánské vévodkyně, provdané za Ludvíkova bratra Filipa.
Karel i Henrietta používali k posílání zpráv tam a zpět přes kanál La Manche své komorníky, ale ti si k této práci často najímali další sluhy, aby cestovali pod jejich jménem.
Kateřina Aragonská nebyla jen královskou manželkou:
„Ani Karel, ani Henrietta častokrát netušili, kdo tito lidé jsou. Důkazem je zmínka v jednom Karlově dopise sestře, v níž jí potvrzuje, že od ní dostal psaní prostřednictvím ‚Itala, jehož jméno ani postavení neznáte, a váš dopis mi předal v průchodu, kde byla taková tma, že ani já bych nepoznal jeho tvář, kdybych ji znovu viděl‘,“ vysvětluje Wilkinsonová.
Podle ní je možné, že jedním z těchto poslů byl i Eustache, jenž se tak stal zasvěcencem do tajných a citlivých informací. Napovídat by tomu měl i fakt, že byl zatčen poblíž Dunkerque, tedy jednoho z hlavních přístavů pro spojení s Anglií. „Ať už Eustache slyšel cokoli, rozhodně to bylo v té době považováno za dostatečně vážné, aby si to vynutilo jeho doživotní uvěznění. Po smrti svého spoluvězně Fouqueta byl vrácen do své bývalé cely,“ píše historička.
Vězni beze jména
Spolu s Eustachem byl uvězněn i druhý Fouquetův komorník La Rivière. Ten měl být původně po smrti svého pána propuštěn, ale osudným se mu stalo to, že neoznámil jedno narušení bezpečnosti věznice, na něž se přišlo. Oba muži tak skončili ve společné cele, z níž je později přestěhovali do jiné pevnosti, konkrétně Exilles. Ani La Rivière se už na svobodu nikdy nedostal a o sedm let později zemřel. Eustache zůstal sám.
Ilustrace zachycující muže se železnou maskou (ve skutečnosti pravděpodobně látkovou, kterou zřejmě zachycuje i tato kresba) v časopise Once a Week
Během svého věznění ztratili Eustache i La Rivière svá jména i identitu. Saint-Mars jim říkal „pánové z Dolní věže“ nebo „dva kosi“. Později Eustacha označoval ve své oficiální korespondenci jednoduše jako „svého starého vězně“.
Když Louvois v roce 1691 zemřel a na ministerstvu války ho nahradil jeho syn markýz de Barbezieux, nevěděl už vůbec, kdo Eustache je nebo proč byl uvězněn. Muž byl nadobro zapomenut.
Oběť ambiciózního žalářníka
V té době už Saint-Mars neměl v péči nikoho kromě něj. Pro žalářníka, jenž dříve střežil jednoho z nejvýznamnějších mužů království, to nepochybně znamenalo určitou profesní potupu. „Ve snaze udržet si svou společenskou prestiž proto Saint-Mars zveličoval Eustachovu důležitost tím, že nechával lidi věřit, že střeží tajného vězně,“ domnívá se Wilkinsonová.
Začalo se tak šuškat, že by to mohl být Henry Cromwell, syn Olivera Cromwella, nebo třeba mezi lidmi oblíbený vévoda de Beaufort, který zmizel při obléhání Candie.
Po přeložení na ostrov svaté Markéty poblíž Cannes vzal Saint-Mars Eustacha s sebou a jeho převozem ještě zvýšil jeho tajuplnost, protože ho nechal přenášet na židli celého omotaného látkou. To samozřejmě přitáhlo další pozornost zvědavců.
Napoleon III. byl přesvědčený o své výjimečnosti:
Nakonec se Saint-Mars stal guvernérem pařížské Bastily, a opět si vzal Eustacha s sebou. V poznámkách tehdejšího správce této citadely se dochovala zmínka, že vězeň dorazil maskovaný.
V tomto vězení Eustache nosil černou sametovou masku, která mu zakrývala horní část obličeje, a nasazoval si ji vždy, když se dalo čekat, že bude viděn, například když šel na mši. Zemřel pět let po svém příchodu do Bastily, stále jako vězeň, a byl pohřben na vězeňském farním hřbitově v Saint-Paul's.
„Muž v železné masce byl v mnoha ohledech vynálezem Saint-Marsa, ambiciózního žalářníka, který se nedokázal zbavit statusu celebrity, jenž mu poskytlo hlídání slavných vězňů. Ve skutečnosti Eustache nebyl královým vězněm z legendy – Saint-Mars potřeboval zakrýt jeho tvář ne proto, aby utajil, kým tento muž byl, ale aby zakryl, kým není,“ uzavírá Wilkinsonová.
11
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
