Norimberk, druhé největší bavorské město po Mnichovu, byl v roce 1944 důležitým průmyslovým i administrativním centrem a komunikační křižovatkou Hitlerovy třetí říše, což z něj dělalo legitimní cíl náletů britského bombardovacího letectva. První nálety se uskutečnily už v roce 1940, kdy britské letouny mimo jiné narušily prosincový sjezd nacistické strany, a v dalších letech jich postupně přibývalo.

Do té doby největší nálet se pak odehrál v noci z 10. na 11. srpna 1943, kdy 653 těžkých bombardérů zbořilo nebo poškodilo přes pět tisíc budov ve městě. V troskách zemřelo 585 obyvatel.

Zdroj: Youtube

Další velká akce se pak uskutečnila právě před 80 lety. Tentokrát ale neskončila katastrofou pro město, nýbrž pro bombardéry. Stala se z ní nejtragičtější operace britského královského letectva (RAF) za celou válku. Nebe nad Německem se proměnilo v peklo, v němž shořelo více než 100 britských letadel i s posádkami.

Změna strategie

Koncem března 1944 se půlroční zimní ofenzíva britského bombardovacího letectva, označovaná často jako letecká bitva o Berlín, chýlila ke konci. „Pro Brity znamenala velké ztráty na životech i letadlech, ale svého cíle, jímž bylo ukončit válku zničením morálky německého lidu, bohužel nedosáhla. Velitel bombardovacího letectva RAF sir Arthur Harris sliboval, že obyvatelé Německa se do dubna vzdají, ale místo toho to vypadalo, že se jich zmocnil podobný bojový duch jako předtím britského obyvatelstva. A tak akce pokračovaly,“ uvádí britský web Metheringham Airfield.

V zimě používalo britské letectvo strategii „kličkování“, kdy se pokoušelo zmást noční navádění německých stíhaček různými klamnými směry letu, kdy část strojů letěla jinam, než kde byl skutečný cíl náletu. Letecké průniky do hloubky německého území však zastavily prodlužující se noci. Také s ohledem na chystanou invazi do Evropy se taktika bombardovacích náletů musela změnit.

Evropská města za druhé světové války ničily i sovětské nálety:

Estonské město Narva po útoku. Budovy stále hoří
Bombardování města Narva: Po nejničivějších náletech Sovětů padly tisíce budov

Pro chystaný noční nálet z 30. března 1944 tak velení RAF zvolilo nový postup: přímou cestu z Belgie rovně přes Německo. V bodě 80 kilometrů severně nad Norimberkem se měla letadla otočit na jih k náletu. „Meteorologické zprávy naznačovaly, že silný zadní vítr a vrstva oblačnosti v cestovní letové hladině pomohou jednotce bezpečně dosáhnout cíle,“ píše Metheringham Airfield.

Plán počítal s jediným mohutným útokem na Norimberk s obrovskou vzdušnou silou více než 700 bombardérů. Letadla měla svrhnout na město 2600 tun výbušnin dříve, než se Němci vzpamatují. V prospěch Britů měl hrát moment překvapení. V zimě se útoky soustředily především na Berlín, který tak byl nejostřeji hlídaný a přinesl britským posádkám mnoho ztrát. Dalo se očekávat, že nálet na Norimberk proběhne hladčeji.

Noční obloha nad Německem během náletu RAFNoční obloha nad Německem během náletu RAFZdroj: Wikimedia Commons, No 5 Army Film & Photographic Unit, West (Lt), volné dílo

Podle vzpomínek účastníka tehdejšího náletu Michaela Beethama, které zaznamenal britský server East-Durham, se proto pilotům a instruktorům při předoperační přípravě nejdříve ulevilo. Uvolnění ale brzy vystřídalo napětí, když byl odhalen plán vést trasu přímo, a to podél dalšího ostře chráněného německého území, jímž bylo německé Porúří.

Před 80 lety vzlétlo k náletu na Škodovy závody v Plzni z Británie celkem 168 bombardovacích letadel. Šlo o jeden z největších náletů na Československo:

Následky náletu na Plzeň, uskutečněného v noci z 13. na 14. května 1943. Nad Plzeň se vydalo celkem 168 britských bombardérů
Zapomenutý nálet. Letecký útok na Škodovku z roku 1943 zůstal ve stínu ostatních

Z téměř 40 letišť podél východního pobřeží Anglie začalo 30. března 1944 podle plánu v 19 hodin startovat v sedmi vlnách celkem 782 letadel. Téměř 700 Lancasterů i Halifaxů mělo bombardovat, stovka Pathfinderů pak měla za úkol je navádět a označovat cíl. Akce se ale od začátku potýkala s problémy.

Vražedný úplněk

Předpověď, která slibovala oblačnou noc, se mýlila. Ve skutečnosti po celé trase jasně zářil úplněk nabízející německým stíhačům perfektní výhled na kilometry daleko. „Čekali jsme, že nálet zruší. Ale nestalo se tak,“ okomentoval Beetham.

Nálet nebyl odvolán ani poté, co byla na poslední chvíli oznámena změna síly větru. Ten dosáhl brzy poté síly vichřice, a tlačil tak již letící bombardéry ještě blíž k husté obraně Porúří.

Před necelými 80 lety si americké bombardéry spletly Drážďany s Prahou:

Bombardování Prahy za druhé světové války. Archivní foto.
Den, kdy se nebe nad Prahou změnilo v peklo. Kvůli omylu byla z kostela márnice

Ačkoli Harris předem nařídil, aby 162 bombardérů provedlo čtyři klamné nálety naznačující, že síla hlavního úderu bude směřovat na Hamburk nebo Berlín, obrovskou sílu téměř 800 letadel mířících za jasné noci rovně podél nejostřeji hlídané vzdušné linie nemohli Němci přehlédnout. A také ji nepřehlédli.

Nad Porúřím a Rýnem vzlétlo na noční lov přes 200 stíhačů Luftwaffe. A začala jatka. „Byli jsme pro ně jak kachny na ráně,“ řekl serveru East-Durham Jeff Gray, jenž byl navigátorem bombardovacího letadla Lancaster u 61. perutě.

Zdroj: Youtube

Němci nasadili do boje vylepšené stroje schopné pálit vzhůru, takže místo obvyklého útoku seshora nebo zezadu napadaly bombardéry zespodu, kde britská letadla nikdo nechránil. Patnáct set litrů leteckého paliva a tři tuny bomb v každém letounu pak dokonaly dílo zkázy: bombardéry po zásahu prostě explodovaly ve vzduchu a řítily se dolů ve stovkách trosek. A s nimi i jejich posádka.

Kompaktní bombardovací formace se úplně rozpadly, načasování celého náletu se zhroutilo. Letci už bojovali jen o holý život. Britští piloti, kteří se ještě stále drželi na obloze, měli plné ruce práce – čelili nejen dotírajícím stíhačům, světlometům a těžkému protileteckému flaku, ale museli se vyhýbat i padajícím strojům a vlastním spolubojovníkům na padácích.

Ze snímků vybombardovaných Drážďan dodnes mrazí:

Zřejmě nejslavnější snímek vybombardovaných Drážďan. Pohled na jižní část města byl pořízen z z radniční věže. Sochu Anděla (alegorii Dobra) vytvořil sochař August Schreitmüller. Snímek pořídil fotograf Richard Peter st.
Mohutné bombardování Drážďan. Požáry byly tak silné, že lidé shořeli na popel

„Byla to katastrofa,“ popsal stručně průběh oné noci seržant Bob Gill, zadní střelec bombardéru 35. perutě.

Královské letectvo nakonec přišlo za jedinou noc o víc než stovku strojů – 60 bombardérů bylo zničeno na cestě k cíli, dalších 35 při návratu, 11 letadel se sice dostalo nad britskou půdu, ale zřítilo se tam. Zahynulo 547 britských letců, víc, než během celé čtyřměsíční letecké bitvy o Británii, trvající od 10. července do 31. října 1940 (v té RAF ztratila 544 pilotů). Dalších více než 160 Britů skončilo v německých zajateckých táborech.

Odvážný pilot

Uprostřed zuřícího pekla zatím rval svůj těžce poškozený bombardér dál k cíli houževnatý Cyril Barton. I když jeho letadlo ztrácelo palivo, a navíc mu chyběli tři klíčoví lidé na palubě (navigátor, bombometčík a radista), byl rozhodnut svrhnout bomby sám. Opravdu se mu to povedlo, ale v okamžiku, kdy nasměroval letoun zpátky k domovu, poškozený pravý motor explodoval.

Dvaadvacetiletý pilot se teď musel bez navigace prodírat s téměř neovladatelným letadlem sám přes Německo, okupovanou Evropu a Severní moře zpět k Británii. Během úmorných více než čtyř hodin letu se mu to podařilo a za úsvitu přeletěl britské pobřeží. Když se nacházel asi 145 kilometrů od své základny, došel mu benzín, který unikal z prostřelených nádrží po celou dobu zpátečního letu.

Před více než 80 lety došlo k nejničivějšímu ze série spojeneckých náletů na německé průmyslové centrum Kassel:

Dva lidé pozorují požáry pustošící po bombardování čtvrť Bettenhausen
Bombardování Kasselu předcházelo zkáze Drážďan. Město hořelo sedm dní a nocí

Letoun se v té době už dostal příliš nízko na to, aby se z něj dalo vyskočit. S jediným běžícím motorem točícím se jen na zbylé výpary se proto Barton pokusil o nouzové přistání. Okolnosti však byly pořád proti němu: vypadalo to, že dosedne přímo do hornické vesnice Ryhope.

„Velící pilot Barton nařídil třem zbývajícím členům posádky, aby zaujali na svých místech bezpečnostní pozici pro nouzové přistání. Potom, s pouze jedním pracujícím motorem, se statečně pokusil přistát mimo domy, nad kterými letěl,“ uvádí britský web International Bomber Command Centre - Databáze ztrát.

Mladému piKapitán Cyril Joe Barton, který dokázal bez tří členů posádky dovést svůj těžce poškozený bombardér zpátky do Británie, ale podlehl následkům zranění po těžkém nouzovém přistáníKapitán Cyril Joe Barton, který dokázal bez tří členů posádky dovést svůj těžce poškozený bombardér zpátky do Británie, ale podlehl následkům zranění po těžkém nouzovém přistáníZdroj: Wikimedia Commons, autor neznámý, volné dílolotovi se to s vypětím všech sil nakonec podařilo. Náraz na zem byl ale přece jenom příliš prudký a pro něj osudný. Z bombardéru ho vytáhli ještě živého, dřív, než se dostal do nemocnice, ale zemřel. Obětí přistání se stal i jeden místní horník, kterého smrtelně zasáhl ocas letadla.

„Horník se jmenoval George Heads, a když zazněly sirény náletu, jel právě na kole do práce na dole v Ryhope. Věděl, že jeho žena špatně slyší, proto se rozhodl vrátit domů a ujistit se, že je v bezpečí. Přitom jej zasáhla a usmrtila ocasní plocha letadla. Pro společnost to byla velká ztráta, protože to byl laskavý a jemný muž,“ dodává britský web.

Zbývající tři členové Bartonovy posádky, kteří zůstali na palubě, přežili, za což vděčili nemalou měrou jeho pilotnímu mistrovství. „Tento důstojník prokázal nepřekonatelnou odvahu a oddanost službě, když ušlechtile dokončil svou poslední misi tváří v tvář téměř neskutečné přesile,“ okomentovalo jeho výkon velitelství bombardovacího letectva.

Berlín bude bombardován, dokud srdce nacistického Německa nepřestane bít, prohlásil v roce 1943 velitel letectva RAF Arthur Harris:

Bombardování Berlína v roce 1944
Musíme věřit Hitlerovi, ochrání nás, znělo v Berlíně. Pak přišlo bombardování

Po letcově smrti dostala jeho matka dopis, který jí před startem zanechal na rozloučenou. Mimo jiné v něm stálo: „Doufám, že tento dopis nikdy nedostanete, ale spíš musím počítat s tím, že ano. Podle mých vlastních výpočtů je průměrná životnost letecké posádky 20 operací… Můžu k tomu říct jen to, že jsem připraven zemřít. Není to pro mě žádná hrůza. Občas jsem přemýšlel, zda jsem měl pravdu, když jsem věřil tomu, co dělám, a nedávno jsem zapochyboval o pravdivosti Bible, ale za tu krátkou dobu, kterou jsem měl na to, abych si tuhle otázku v duchu vyřešil, jsem poznal, že jí věřím dál. I při tomto psaní jsem vnitřně přesvědčen o síle, která je mimo mě, a můj mozek mi říká, že nevěřím nadarmo… Doreen píšu zvlášť. Asi jste už uhodli, že jsme se do sebe zamilovali. To je snad všechno. Vyřiď tátovi a všem, že je mám moc rád. Tvůj milující syn Cyril.“

V odhadu „životnosti posádky“ se mladý kapitán nemýlil – nálet na Norimberk byla jeho 19. akce.

Zdroj: Youtube