Jen málokteré výročí je dnes aktuálnější. Antisemitská hesla, jež se v současnosti objevují na protiizraelských demonstracích napříč západní Evropou, jsou připomenutím toho, že antisemitismus z Evropy ani po 85 letech nevymizel – a vzpomínka na tehdejší události proto pro dnešek představuje varovné memento ukazující, k čemu mohou podobné projevy vést, pokud se jim společnost včas nepostaví.

Zabijí nás…

Židovská rodina Bialystocků vlastnila ve 30. letech 20. století obchod s pánským oblečením v centru německého města Brémy. Noc z 9. na 10. listopadu 1938 pro ni navždy zůstala spojena se vzpomínkou na bezmeznou hrůzu.

„Byla mírně chladná pozdní podzimní noc roku 1938, když ve dvě hodiny ráno vzbudilo matku rodiny praskání výloh,“ zachytil německý časopis o historii Geo Epoche vzpomínky Martina Bialystocka, jemuž bylo v té době 15 let.

Víte, jak se dostal Adolf Hitler k moci? Podívejte se:

Matka rychle vytáhla ho i jeho devítiletou sestru Miriam z postele v bytě nad obchodem a oblékla je. Všichni se pak mlčky posadili do salonu a třásli se strachy, zatímco na dveře jejich domu pršely rány a z výloh se sypalo sklo. Čekali, že se každou chvíli ozvou boty dupající po schodech a zfanatizovaná lůza vtrhne do jejich bytu. To se ale naštěstí nestalo.

Za úsvitu se odvážili velmi opatrně a potichu vyjít z domu. Na úpatí schodů se matka otočila k synovi: „Jestli nás teď uvidí, zabijí nás.“

Šlo o smutně proslulou noc z 9. na 10. listopadu 1938, jíž se později začalo říkat křišťálová podle roztříštěného skla z tisíců rozbitých výloh vyrabovaných a zničených židovských obchodů. Nacistický režim přešel od pronásledování Židů k jejich existenčnímu zničení a poprvé vyvolal celonárodní pogrom. Ale hrůza oné noci byl jenom začátek.

Antisemitismus krok za krokem

Systematické vylučování německých Židů krok po kroku z veřejného života a ze společnosti jako takové začalo prakticky okamžitě po nástupu Adolfa Hitlera a NSDAP k moci v roce 1933.

Přibližně 525 tisíc Židů, představujících asi 0,77 procenta celkového počtu obyvatel Německa, bylo vystaveno jednak nevybíravému teroru ze strany nacistické polovojenské organizace SA, jednak stále dalším a dalším diskriminačním opatřením, jež je omezovala ve volbě povolání, v účasti na veřejném životě a postupně je začínala stavět úplně mimo společnost.

Už 1. dubna 1933 vyhlásil režim bojkot židovských obchodníků, řemeslníků, právníků a lékařů. Čtyřdenní akci doprovázela intenzivní antisemitská propaganda, která tvrdila, že bojkot je reakcí na nepřátelský postoj zahraničních Židů vůči novému režimu.

Josef Mengele, muž, ze kterého šel strach:

Bezprostředně po uchopení moci nacisty byli také ze svých pozic vytlačeni všichni židovští umělci, vědci a další významné osobnosti veřejného života. Mnoho z nich emigrovalo, včetně fyzika Alberta Einsteina, zakladatele teorie relativity, který odešel do USA. Židovští právníci, lékaři a univerzitní profesoři se museli vzdát svého zaměstnání.

Dne 7. dubna 1933 byl přijat„Zákon o obnovení profesionální státní služby, který vytvořil základ pro propouštění „neárijských“, komunistických a dalších nechtěných státních zaměstnanců. O práci tak přišly tisíce lidí.

Právním základem pro vyloučení Židů z veřejného života se pak staly takzvané Norimberské zákony, přijaté 15. září 1935.

Zákon o říšském občanství stanovil, že říšskými občany se všemi politickými právy mohou být pouze „árijští“ Němci nebo lidé „příbuzné krve“, všichni ostatní byli prohlášeni za občany druhé kategorie.

Zákon na ochranu německé krve a německé cti, zkráceně nazývaný zákon o ochraně krve, zakazoval sňatky a mimomanželské vztahy mezi Židy a Němci a zaměstnávání německých sluhů a služek mladších 45 let v židovských domácnostech. Zákon o říšské vlajce pak zakazoval Židům vyvěšovat říšskou vlajku.

Dětství? Ne, peklo

Martin Bialystock byl v té době jediným židovským studentem ve třídě. Musel sedět v poslední lavici a každý den se díval na to, jak někteří jeho spolužáci přicházejí do třídy v uniformách Hitlerjugend. Hodně jeho někdejších přátel se s ním přestalo kamarádit.

Od učitelů stále častěji zažíval různé formy ponižování. Jednou ho kantor přinutil vstát z místa před celou třídou. „Bialystocku, podívej se doprava – jak to, že vůbec nemáš židovský profil?“ řekl mu.

Jindy mu někdo jiný oznámil, že už nesmí hrát fotbal ve školním týmu. „Věděl jsem, že to ten člověk říká proti své vůli. Ale přesto to řekl,“ vzpomínal pro Geo Epoche Martin Bialystock. Jeho dětství se změnilo v peklo.

close K vyhoštění polských Židů došlo na sklonku října 1938 info Zdroj: Wikimedia Commons, Bundesarchiv, Bild 146-1982-174-27, H. Großberger, CC-BY-SA 3.0 zoom_in K vyhoštění polských Židů došlo na sklonku října 1938

Doma se o ústrcích a násilí, které zažíval den co den ve škole, vůbec nezmiňoval. Cítil, že jeho rodiče jsou ze situace, do níž se jako židovská rodina všichni dostali, úplně bezradní – a také vůči ní bezbranní.

Když mu bylo třináct, poslali ho rodiče na židovskou střední školu Samsona Raphaela Hirsche do Frankfurtu nad Mohanem, ale to byla jen malá úleva, protože i tam pochodovaly ulicemi zástupy členů SA prozpěvující: „Když židovská krev stříká z nože.“ Kvůli neustálému stresu se nedokázal soustředit na učení, takže jeho školní prospěch se začal zhoršovat.

Snad žádná ozbrojená složka státní moci nedosáhla ve 20. století horší pověsti než zlověstné Hitlerovo gestapo:

Stupňoval se také tlak vůči jeho rodičům. V roce 1936 byl jeho otec Heinrich odsouzen zvláštním hanzovním soudem ke třem měsícům vězení za neoprávněný prodej stranických úředních uniforem, protože si dovolil prodat dvoje krátké černé kalhoty ze sortimentu firmy Adler, které byly u soudu vydávány za součást uniformy Hitlerjugend.

Do emigrace? Zaplaťte

V polovině června 1938, krátce poté, co se Martin Bialystock definitivně vzdal školy a vrátil se do Brém, zatkla policie v rámci celostátní operace 10 tisíc lidí, které režim označil za práci se vyhýbající asociály a deportoval je do koncentračních táborů. Bylo mezi nimi i 1500 Židů včetně Martinova otce Heinricha Bialystocka, jenž skončil bez soudu v takzvané ochranné vazbě v koncentračním táboře Sachsenhausen u Oranienburgu.

Martinově matce Franje se podařilo s pomocí odvážného právníka ještě vybojovat manželovo propuštění, ale s podmínkou, že muž do 48 hodin opustí Německo. Heinrich proto vycestoval 24. června 1938 na dočasné vízum do Nizozemska, kde žili jeho rodiče, a nakonec zamířil do belgických Antverp. Vycestovat chtěly i Franja a děti. Celá rodina plánovala emigrovat do USA, kde v Ohiu žil Martinův strýc, od nějž také obdrželi písemnou čestnou záruku, která byla nezbytnou podmínkou pro vstup do země.

Jenže režim nutil všechny židovské emigranty, aby za svůj útěk zaplatili velkou částí svého majetku. Pas tak mohli obdržet pouze ti, kdo splatili všechny své údajné daňové dluhy Říši.

Bialystockovi mohli svou emigraci uhradit jedině prodejem svého domu, ale jako Židé nemohli doufat, že se jim podaří ho prodat za tržní cenu. Nakonec ho koupila za tři čtvrtiny požadované sumy firma C&A Brenninkmeyer, těžící v té době z nuceného prodeje židovského majetku. Kupní smlouvu podepsala matka Franja v září, ale než stačila připravit všechno k odchodu, došlo k atentátu na německém velvyslanectví v Paříži, který spáchal židovský mladík Herschel Feibel Grynszpan. A k následné krvavé německé odvetě v podobě křišťálové noci.

Noc plná krve

Rodina Bialystockových tuto hrůznou noc přežila, ale zdaleka ne všichni jejich sousedé a známí měli stejné štěstí. Velkoobchodníkovi s kovem a otci čtyř dětí Heinrichu Rosenblumovi zaklepali v noci na okno ložnice bratři Wilhelm a Ernst Behringovi, členové SA. Chtěli vidět jeho doklady. Vystrašený muž jim je ukázal, ale když se k nim otočil zády, bratři ho stejně střelili do hlavy.

Židovský prodejce jízdních kol Joseph Zwienicki stačil utéct zadním východem ve chvíli, kdy uviděl SA u dveří. Asi doufal, že když ho nenajdou, nechají ostatní v domě na pokoji. Ale mýlil se. Jeho ženu Selmu rozstříleli přímo v ložnici. Podobně se vedlo i několika dalším lidem z okolí.

Ráno Franja Bialystocková s dětmi opatrně procházela vyrabovaným městem v děsu, že další útok se obrátí proti nim. Naštěstí se ale objevil právník, který jí v létě pomohl dostat muže z vězení, a pomohl jí ukrýt se u známých.

O dva dny později se však u dveří objevila policie a odvedla matku i se synem na nucené práce. Šlo o vykopání hrobů pro Selmu Zwienickou a Heinricha Rosenbluma, s nímž se Martin osobně znal. „Když jsem ho musel pohřbít, dospěl jsem,“ vzpomínal.

Závod o židovské bohatství

Při křišťálové noci bylo zničeno asi 8000 židovských obchodů a kolem 1400 synagog. V následujících dnech převezli nacisté přes 30 750 židovských mužů do koncentračních táborů Dachau, Buchenwald a Sachsenhausen s cílem donutit je k emigraci a k odevzdání jejich majetku. Přes 1000 z nich uvěznění nepřežilo.

Tlak na židovské obyvatele, aby se vystěhovali a majetek nechali doma, neustále sílil. 12. listopadu 1938 tak byly vydány celkem tři dekrety: první z nich ukládal Židům kolektivní pokutu ve výši jedné miliardy říšských marek za nepřátelský postoj vůči Německu, druhý jim přikazoval opravit veškeré škody na domech způsobené pogromem na vlastní náklady bez možnosti čerpat pojištění. Jen to vedlo ke krachu mnoha židovských obchodů.

close Synagoga na Börnerově náměstí ve Frankfurtu nad Mohanem, zapálená nacistickým zfanatizovaným davem během Křišťálové noci. Fotografie pochází z 10. listopadu 1938, kdy synagoga hořela už druhý den. Stavba byla nenapravitelně poškozena. Nyní tam je památník info Zdroj: Wikimedia Commons, Diplomatic Documents of Switzerland, CC BY 4.0 zoom_in Synagoga na Börnerově náměstí ve Frankfurtu nad Mohanem, zapálená nacistickým zfanatizovaným davem během Křišťálové noci. Fotografie pochází z 10. listopadu 1938, kdy synagoga hořela už druhý den. Stavba byla nenapravitelně poškozena. Nyní tam je památník

Třetím bylo již zmíněné Nařízení o vyřazení Židů z německého hospodářského života, které od 1. ledna 1939 zakazovalo Židům vlastnit maloobchodní prodejny a řemeslné podniky. Bezpočet lidí spáchalo v důsledku těchto likvidačních opatření sebevraždu.

„Začal závod o židovské bohatství. V týdnech po pogromu připravilo ministerstvo propagandy obyvatelstvo rozsáhlou kampaní na to, že začíná neomezené obohacování,“ píše Geo Epoche. 

Jeden z děsivých příběhů druhé světové války:

V lednu roku 1939 se Franje Bialystockové podařilo dostat Martina a Miriam konečně k jejich tetě do Haagu. Sama se vrátila do Brém, aby s velkými ztrátami dokončila prodej domu. Celá rodina se nakonec sešla v Belgii, konce války se však dožil pouze Martin, který z Haagu odjel do Palestiny a vstoupil do britské armády. Jeho otec, matka i sestra skončili po okupaci Belgie Německem v koncentračních táborech, z nichž už se nevrátili.