Ačkoli aktuální film Jeden život s Anthonym Hopkinsem zmiňuje jména dvou Wintonových blízkých spolupracovníků, Doreen Warrinerové a Trevora Chadvicka, není ani s nimi příběh Wintonových dětských transportů úplný. Protože odvážných „agentů“, zapojených do záchrany dětí, bylo ještě víc. A někteří hráli možná důležitější roli než sám Winton.

Nový film o Nicholasi Wintonovi Jeden život je čerstvě v kinech:

Záběry z filmu One Life o Nicholasi Wintonovi, který se natáčel i v Praze.
Praha a její ulice v britském filmu. Příběh Nicholase Wintona ožívá v kinech

Sveřepá Doreen

Právě houževnatá a neústupná Doreen Warrinerová, v roce 1939 pětatřicetiletá odborná asistentka veřejné výzkumné univerzity v Londýně (University College London) se zaměřením na hospodárnost drobného zemědělství, byla ve skutečnosti prvotní hybnou silou britské humanitární pomoci v Československu.

„Původně měla v plánu zkoumat hospodářské poměry na Jamajce. Nakonec se však rozhodla jinak a 13. října 1938 přijela do Prahy, kterou znala ze svých předchozích výzkumných cest do východní Evropy. Teď se však situace ve městě radikálně proměnila: Po Mnichovu v září 1938 opustilo Sudety na 200 tisíc strádajících lidí. V největším ohrožení byli sudetští protinacističtí vůdci, a bylo jasné, že Hitler brzo vpochoduje do Prahy,“ popisuje začátky Doreeniny práce v Československu web Prague Peace Trail.

„Neměla jsem vůbec žádnou představu, co dělat, jen zoufalé přání něco dělat,“ popsala Britka později své tehdejší rozpoložení.

Film Jeden život s Anthony Hopkinsem:

Zdroj: Youtube

A nezůstalo jen u touhy. S pomocí členů britské Labour Party se stala oficiální zástupkyní Britského výboru pro uprchlíky z Československa (BCRC) a začala organizovat první záchranné transporty. S pomocí kvakerů a dalších dobrovolníků se jí podařilo opatřit britská víza i polská tranzitní víza pro prvních 250 nejvíce exponovaných antinacistů ze Sudet a vypravit prvních pár uprchlických vlaků do Polska a odtamtud lodní nebo letecké transporty do Londýna. Některé vlaky přes Polsko sama doprovodila. V únoru 1939 dostala ven transport s 500 lidmi, z nichž jedna polovina odjela do Anglie a druhá do Švédska.

Doreen Warrinerová, britská humanitární pracovnice, která záchranné transporty z Československa v zimě 1938/1939 iniciovala a spoluorganizovala. Na snímku z doby před rokem 1948Doreen Warrinerová, britská humanitární pracovnice, která záchranné transporty z Československa v zimě 1938/1939 iniciovala a spoluorganizovala. Na snímku z doby před rokem 1948Zdroj: Wikimedia Commons, autor neznámý, volné dílo

Ve svém úsilí nehodlala ustat ani po okupaci zbytku Československa Německem v březnu 1939. Začala organizovat další převaděčskou síť, tentokrát ilegální. Její záměr si však získal pozornost německé tajné policie a 23. dubna 1939 musela z protektorátu narychlo odcestovat do Británie. Svou československou misi v zimě 1938 - 1939 později popsala v práci Zima v Praze.

První transporty byly letecké

Díky Doreen Warrinerové nezačínal mladý makléř Nicholas Winton se svou záchrannou misí od nuly. Původně dokonce ani žádnou záchranu neplánoval, jeho záměrem bylo zprvu jen užít si v Československu zimní dovolenou na lyžích. Po příjezdu do Prahy na podzim 1938 se ale rychle zorientoval v nastalých poměrech.

„Když se objevily první zprávy o Křišťálové noci, byl právě v Praze. Ty zprávy v něm vyvolaly naléhavou touhu pomoci. Rychle zjistil, že neexistuje žádná organizace, která by pomáhala židovským dětem, když na to téma začal řeč, slyšel: Chceš-li to zkusit, tak to zkus. A tak to udělal,“ píše Prague City Adventures.

Jak to bylo se vznikem koncentračních táborů:

Nacistický pohlavár Heinrich Himmler při návštěvě koncentráku Dachau v roce 1936. Právě Himmler nařídil zřízení tohoto tábora v březnu 1933.
Pekelný plán z Dachau: První koncentrák inspiroval další, vězně mučili i hudbou

Se záměrem zachránit co nejvíce dětí se Winton objevil v pražské kanceláři Doreen Warrinerové a do akce také okamžitě zapojil svou matku.

„Mohla bys zajít na imigrační oddělení ministerstva vnitra a zjistit, jaké záruky jsou třeba pro přivezení dítěte do Anglie? Chce-li se nějaká rodina zaručit za dítě, co musí udělat? Jestliže se musejí vyplnit nějaké formuláře, můžeš jich pár obstarat? Je snazší přivézt děti jako skupinu? A kolik najednou? Může člověk přivézt dítě, pokud se za ně někdo zaručí na rok? Jaká je nejkratší vyžadovaná doba záruky? Nebo jaká je nejmenší finanční částka vyžadovaná pro záruku?“ úkoloval ji v dopise.

Zdroj: Youtube

Dovolenou v Praze si bez svolení svého šéfa prodloužil o 10 dní, aby mohl vypravit víc dětí. A třebaže dnes je jeho jméno nejvíce spojováno s vlaky, první dva dětské transporty, na nichž se on sám přímo podílel, byly letecké. „Třicet dětí odletělo jeho zásluhou a za přispění kanceláře Warrinerové a tajemné švédské špionky do Švédska. Další let mířil do Londýna a spoluorganizovala jej BCRC, Winton a církevní mise Barbican,“ píše Prague Peace Trail.

V březnu 1942 vyjel ze slovenského Popradu vlak, který vezl kolem tisícovky žen. Jeho cílovou stanicí byla Osvětim:

Jeden z restaurovaných dobytčáků sloužících k deportaci slovenských Židů. Písmena SŽ na voze znamenají zkratku pro Slovenské železnice
První transport Židů ze Slovenska: Začalo to svlečením ve škole, končilo peklem

Mise Barbican měla ovšem za cíl obracet židy na křesťanství, což je trochu sporný rys Wintonovy humanitární akce, na který upozorňují někteří dnešní historici. „Bylo zapotřebí velkého úsilí reverenda Jamese Parkese, duchovního anglikánské církve, nepřetržitě působícího proti antisemitismu, aby děti ochránil před konverzí,“ upozorňuje na stránkách The Conversation Tony Kushner, profesor židovsko-nežidovských vztahů na Southhamptonské univerzitě.

Trevor Chadwick, chaot na správném místě

Po vypravení prvních transportů však Winton pochopil, že bude užitečnější, začne-li organizovat vlakové transporty z Londýna. Bylo potřeba hledat pro děti pěstounské rodiny, vyřizovat všechna nezbytná povolení a v neposlední řadě také vyzvedávat děti na liverpoolském nádraží a dopravovat je k jejich pěstounům.

Do projektu záchrany židovských dětí z Československa byl zapojen i Brit Trevor Chadwick ( na snímku z doby kolem roku 1935)Do záchrany židovských dětí byl zapojen i Brit Trevor Chadwick (na snímku kolem roku 1935)Zdroj: Wikimedia Commons, autor neznámý, volné díloJeho agendu v Praze tak převzal další Angličan Trevor Chadwick. Stal se vedoucím pražské pobočky BCRC, shromažďoval potřebné dokumenty od rodičů, kteří chtěli dostat své dítě pryč, vyřizoval u německých okupačních úřadů povolení k vycestování, pendloval mezi Anglií a Prahou a do června 1939 vypravil asi pět transportů.

Pak svou misi neočekávaně ukončil a ztratil se z protektorátu. Možná se cítil být také ohrožen, podle Kushnera však na tom mohlo mít jistý podíl i to, že tento dobrodruh tak úplně nezvládal svůj soukromý život (později propadl alkoholismu).

Winton sám nicméně Chadwickovu práci vysoko oceňoval a po roce 1988, kdy se o celé misi dozvěděla veřejnost, opakovaně zdůrazňoval, že to byl právě Trevor, kdo dělal tu těžší a nebezpečnější práci, protože ji musel dělat už po vzniku protektorátu.

Zdroj: Youtube

Na druhé straně Chadwick ve své vlastní práci nazvané Přišli jsme jako děti, v níž vzpomíná na své pražské působení, Wintonovo jméno nezmínil.

Kanaďanka, jíž se bál i šéf gestapa

Další výraznou osobností, jejíž role byla zásadní, byla Kanaďanka Beatrice Wellingtonová, možná ještě sveřepější než Doreen Warrinerová, s jejíž kanceláří úzce spolupracovala.

„Beatrice vytvářela vahou své vlastní osobnosti tlak na gestapo, a protože byla do jisté míry nezávislá na britském velvyslanectví, nešetřila ani kritikou do řad britských úředníků, jejichž pomalost nesnášela. Velmi úspěšná byla také v jednání přímo s kriminálním radou gestapa von Bömelburgem. Podle Wiliama R. Chanwicka (autora knihy Záchrana českých uprchlíků 1938-39, pozn. red.) se jí trochu bál i sám von Bömelburg,“ píše Prague Peace Trail.

Zničení varšavského ghetta představuje v dějinách polských Židů i v celé historii holokaustu významný mezník:

Povstání ve varšavském ghettu, zachycené neznámým pouličním fotografem z Wolské ulice
Povstání ve varšavském ghettu: Židé nebojovali za svobodu, ale za to, jak umřít

„Byla čím dál přesvědčenější, že svůj úkol může splnit jen tak, že bude vůči gestapu tvrdá… Kriminální rada nebyl horlivý nacista – pokud mohl, snažil se s námi spolupracovat, ale nesměl dát najevo, že se poddává tlaku. Po čase oznámil Creightonovi (britskému státnímu úředníkovi, který dohlížel na transporty, pozn. red.), že už má metod slečny Wellingtonové dost, a žádal ho, aby ji odvolal. Ale zůstala v Praze,“ uvedl po válce další britský vládní styčný důstojník pro uprchlíky R. J. Stopford.

Beatrice Wellingtonová, Kanaďanka, která spolupracovala s kanceláří Doreen Warrinerové. Beatrice byla v Praze od Mnichovské dohody až do konce července 1939. Zajišťovala evakuaci osob a dohlížela i na tzv. Wintonovy kindertransportyBeatrice Wellingtonová, Kanaďanka, která spolupracovala s kanceláří Doreen Warrinerové. Beatrice byla v Praze od Mnichovské dohody až do konce července 1939. Zajišťovala evakuaci osob a dohlížela i na tzv. Wintonovy kindertransportyZdroj: Wikimedia Commons, autor neznámý, volné dílo

Beatrice vydržela v protektorátu až do konce července a do Anglie odcestovala teprve poté, kdy dostala do bezpečí skupinu žen, o kterou se slíbila postarat.

Zapomenutý Švýcar

Dalším organizátorem dětských transportů, možná nejvíce opomíjeným, byl 25letý Švýcar Bill Barazetti (celým jménem Werner Theodore Barazetti). Do řad dobrovolníků pomáhajících Židům se postavil už v roce 1933 poté, co se stal svědkem mlácení židovských a socialistických studentů i akademiků na Hamburské univerzitě, kde studoval práva.

Rok na to se nechal naverbovat tehdejší československou rozvědkou, která chtěla vědět, co Hitler proti Československu chystá. Jeho angažmá ale Němci odhalili, takže se musel zachránit útěkem do Polska.

Na kindertransporty židovských dětí z Československa dohlížel i Švýcar Bill Barazetti. Po odjezdu Nicholase Wintona z Prahy působil v tomto městě jako jeho zástupce, organizoval vlaky, zpovídal rodiny a posílal Wintonovi podrobné informace o každém dítětiNa kindertransporty židovských dětí z Československa dohlížel i Švýcar Bill Barazetti. Po odjezdu Nicholase Wintona z Prahy působil v tomto městě jako jeho zástupce, organizoval vlaky, zpovídal rodiny a posílal Wintonovi podrobné informace o každém dítětiZdroj: Wikimedia Commons, autor neznámý, volné dílo

Až do Mnichovské dohody dál fungoval jako český agent a opatřoval v pohraničních oblastech špionážní informace. Po Mnichovu začal v Praze po falešným jménem spolupracovat s církevními charitativními organizacemi, kterým pomáhal zvládat nápor uprchlíků, proudících ze Sudet do vnitrozemí.

Brit Paul Dukes byl špion jako z románu. Působil v Československu:

Paul Dukes na oficiálním portrétu, foto ze sbírky Knihovny Kongresu
Špion Paul Dukes na tajné misi v Česku: Za protektorátu rozehrál hru s gestapem

Tak navázal kontakt i s Wintonem a po jeho návratu do Anglie začal zařizovat vše potřebné, jednal s rodinami židovských dětí, posílal do Londýna podrobné informace o každém dítěti a organizoval transporty. Z protektorátu odjel až v srpnu 1939. Zbytek života prožil v ústraní v Británii, zemřel v roce 2000. Veřejnost se o jeho zásluhách dozvěděla až z jeho nekrologu.

Bez Schmolkové by nebylo Wintona

Zapomínat se však nesmí zejména na úlohu Marie Schmolkové, české političky (sociální demokratky a sionistky), humanitární pracovnice, bojovnice za práva žen a předsedkyně Národního výboru pro koordinaci uprchlíků v Československu. Dokonce se dá říci, že bez ní by žádné Wintonovy transporty nebyly.

„Byla to její výzva, která nakonec Wintona přivedla do projektu organizovaného Doreen Warrinerovou. Právě Schmolková navštěvovala místa, kde byli soustředěni uprchlíci, získávala podporu veřejnosti a prosila zahraniční velvyslance sídlící v Praze a židovské agentury v zahraničí, aby je někdo vzal k sobě,“ píše The Jerusalem Post.

Marie Schmolková, rozená Eisnerová, česká politička (sociální demokratka a sionistka), humanitární pracovnice, bojovnice za práva žen a předsedkyně Národního výboru pro koordinaci uprchlíků v Československu. Také ona spolupracovala s Nicholasem WintonemMarie Schmolková, rozená Eisnerová, česká politička (sociální demokratka a sionistka), humanitární pracovnice, bojovnice za práva žen a předsedkyně Národního výboru pro koordinaci uprchlíků v Československu. Také ona spolupracovala s Nicholasem WintonemZdroj: Wikimedia Commons, Sidor Spak (1885–1950), volné dílo

Gestapo zatklo Marii Schmolkovou hned 16. března 1939. Po dvouměsíčních tvrdých výsleších byla na základě protestů velvyslanectví USA propuštěna a v srpnu vyslána nacistickou Ústřednou pro židovské vystěhovalectví na jednání do Paříže. Tam ji zastihlo vypuknutí války. Přesunula se do Londýna a půl roku nato zemřela na srdeční selhání.