Francouzská tisková agentura AFP v pátek 8. března 2024 oznámila, že má zprávu o více než 280 studentech, kteří byli ve čtvrtek 7. března brzy ráno uneseni ze své školy v severní Nigérii neznámými útočníky na motocyklech. Jak dále informovala reportérka CBS News Sarah Carterová, zprávy o únosech desítek lidí ze severovýchodní Nigérie se objevují už od začátku března. Podle americké stanice National Public Radio bylo v Nigérii jen během prvních tří měsíců roku 2024 uneseno téměř tisíc lidí.

Co se stalo dívkám ze školy v Chiboku: 

Zdroj: Youtube

Tyto události velmi silně zaktualizovaly vzpomínku na únos ze 14. dubna 2014, při němž ozbrojenci z Boko Haram (v překladu z afrického jazyka hauština „Západní vzdělávání je zakázáno“) přepadli školu v nigerijském městě Chibok a unesli z ní 276 dívek, z nichž téměř 100 zůstává dodnes nezvěstných. „Dlouhotrvající povstání islamistických džihádistů na severovýchodě Nigérie si od roku 2009 vyžádalo životy 40 tisíc lidí a vysídlení dalších více než dvou milionů,“ uvedla v sobotu 9. března 2024 agentura AFP.

Útok na školu

Střední škola v Chiboku ve státě Borno na severovýchodě Nigérie, kterou vzali před 10 lety ozbrojenci z Boko Haram útokem, představovala vládní dívčí internátní školu, kam chodily skládat zkoušky i dívky z okolních regionů. V té době už bylo hodně okolních škol uzavřeno, protože skupina Boko Haram se na ně zaměřovala kvůli svému odporu vůči západnímu vzdělání, jež podle těchto militantů korumpuje hodnoty muslimů.

„Chibok ale až do té doby napaden nebyl, takže se místní škola zdála bezpečná pro skládání důležitých závěrečných zkoušek. Hodně studentek bylo křesťanského vyznání,“ popsala před pár lety začátek hrůzné události britská veřejnoprávní stanice BBC. Kvůli napjaté situaci se sice neučilo, ale přespolní středoškolačky přesto zůstávaly ve školní koleji, kde také nocovaly, aby se mohly připravit na zkoušky a nemusely se každý den náročně vracet domů do okolních vesnic.

Američanka vydala knihu, ve které vypráví o rozhovorech s vrahem svého syna:

James Wright Foley byl novinář na volné noze, který se v roce 2012 vydal do Sýrie. Při natáčení reportáže ho ovšem unesli teroristé Islámského státu. Dva roky ho mučili a trápili hladem, než ho v roce 2014 popravili
Rozhovor s teroristou. Ženě popravil syna Islámský stát, s vrahem se sešla

Ozbrojenci z islámské džihádistické skupiny Boko Haram dorazili do Chiboku v konvoji nákladních vozů pozdě v noci a spustili palbu.

Na odpor se jim postavilo zhruba 15 vládních vojáků, jejichž úkolem bylo městečko strážit, ti ale nedostali žádné posily a nemohli v boji se značnou útočnou přesilou dlouho vydržet. Jeden voják a jeden místní policista padli a ozbrojenci se přesunuli ke škole.

Když vtrhli dovnitř, použili obvyklý trik masových střelců: volali, že nebezpečí pominulo, že oni jsou příslušníky vládních ozbrojených sil a ať všichni vyjdou z úkrytů. Zajímavé přitom je, že podle deníků dvou unesených dívek (Naomi Adamuové a Sarah Samuelové), jimž se podařilo později uniknout ze zajetí, militanti zřejmě únos předem neplánovali.

Škola v Chiboku po útoku ozbrojenců z Boko Haram, kteří odtamtud unesli 276 převážně křesťanských studentekŠkola v Chiboku po útoku ozbrojenců z Boko Haram, kteří odtamtud unesli 276 převážně křesťanských studentekZdroj: Wikimedia Commons, Yaroh Dauda, volné dílo

„Přišli s úmyslem ukrást blok motoru,“ citovala tyto deníky BBC. O jaký motor či jiný stroj mělo jít, se nikdy přesně nezjistilo. Ve škole probíhaly pár týdnů před útokem nějaké stavební práce, takže mohlo jít třeba o stroj na formování cementových bloků, vyloučeno ale není ani to, že únosci chtěli motor z nějakého auta. V každém případě se jim nic takového najít nepodařilo, takže se začali dohadovat, co se studentkami, které sehnali dohromady.

„Začali se mezi sebou hádat. Jeden malý chlapec navrhl, že by nás měli všechny upálit, ale na to mu řekli: ‚Ne, vezmeme je s sebou do Sambisy.‘ Další člověk prohlásil: ‚Ne, nedělejme to. Pojďme je vrátit… odvezeme je domů k rodičům.‘ Pak se hádali, až jeden z nich řekl: ‚Nemůžu přijet s prázdným vozem a s prázdným vozem se vrátit… Když je odvezeme k Abubakarovi Shekauovi (vůdci Boko Haram, pozn. red.), bude vědět, co dělat,‘“ popisuje napjaté okamžiky jeden z deníků.

Cesta do lesů

Nakonec tedy povstalci vyvedli dívky z internátu a začali je nakládat na auta. Všechny se tam nevešly, takže zbytek hnali ozbrojenci pěšky, než se pro ně vrátily další nákladní vozy. Celkem bylo uneseno 276 dívek, 57 z nich se však podařilo během cesty uniknout; většinou seskočily s nemalým rizikem z korby jedoucího náklaďáku a podařilo se jim zmizet ve tmě.

„Řidič zastavil, otevřel dveře a začal je hledat svítilnou, ale nikoho nenašel. Ostatním pak řekli, ať zůstanou na místě a že jestli uvidí ještě nějakou dívku skočit dolů, tak ji zastřelí,“ uvádí deník.

Atentát na prezidenta Rwandy odstartoval genocidu:

Tryskáč Dassault Falcon 50 podobný tomu, který byl sestřelen při atentátu na prezidenta Rwandy.
Smrt prezidenta Rwandy: Před 30 lety sestřelili jeho letoun. Začala tak genocida

Zbylých 219 dívek tak nakonec bylo přece jen dopraveno někam do lesů. Podle pozdějších úvah šlo nejspíš o oblast Konduga v lese Sambisa, neboli o bývalou přírodní rezervaci o rozloze 60 tisíc kilometrů čtverečních, o níž se tvrdilo, že v ní má hnutí Boko Haram své opevněné tábory.

Místní lidé ale ve dnech následujících bezprostředně po útoku les Sambisa prohledali, ale žádné stopy po některé z unesených dívek v něm nenašli.

V zajetí islamistů

Unesené dívky pak byly vystaveny nejrůznějším formám psychického i fyzického nátlaku. Některým z nich začali únosci tvrdit, že skupina Boko Haram unesla i jejich rodiče. Později oddělili zajaté křesťanky od muslimek a hrozili, že ty dívky, které nekonvertují k islámu, polijí benzínem a upálí.

„Viděly jsme v autě kanystr, takže jsme si opravdu myslely, že mají benzín. Pak se nás zeptali, kdo jsme ochotné přestoupit a stát se muslimkami. Některé z nás ze strachu vstaly a šly. Nám zbylým řekli: ‚Chcete zemřít? To je důvod, proč nechcete být muslimkami? Tak my vás upálíme…‘“ a začali na nás chrstat tekutinu z toho kanystru, o které jsme věřily, že to je benzín. Ale nebyl to benzín, byla to voda,“ popsala napjaté chvíle Naomi Adamuová.

Ženy a děti, které salafistická teroristická skupina Boko Haram držela jako rukojmí, po svém osvobození nigerijskou armádou v roce 2015Ženy a děti, které salafistická teroristická skupina Boko Haram držela jako rukojmí, po svém osvobození nigerijskou armádou v roce 2015Zdroj: Wikimedia Commons, VOA, volné dílo

K ohrožení dívek došlo také po tom, když se v novinách objevily první zprávy, že je únosci znásilňují. To nebyla úplně pravda, i když několik dívek bylo zbičováno, aby se podvolily nucenému sňatku. Zprávy o hromadném znásilňování rozzuřily vůdce Boko Haram Abubakara Shekaua, který nechal dívkám přehrát osobní vzkaz namluvený na kazetu, v němž je citově vydíral: „Vaši rodiče pláčou, protože jim tvrdí, že vás znásilňujeme a děláme vám špatné věci… Přivedli jsme vás, abychom vás učili Alláhově cestě.“

Smrt jednoho z nejvýstřednějších arabských diktátorů děsila:

Muammar Kaddáfí s československým prezidentem Gustávem Husákem při oficiální návštěvě Československa v roce 1982
Vytáhli ho za nohy z drenážní roury. Lynč Muammara Kaddáfího byl děsivý a krvavý

Ozbrojenci dívky nutili, aby nosily hidžáb, a velmi často je důrazně nutili do sňatku s muslimem. S těmi, které odmítly, pak podle Adamuové zacházeli jako s otrokyněmi. „Každý den nás bijí. Nutí nás, abychom se za ně provdaly, a když odmítneme, zbijí nás. Musíme jim prát prádlo, nosit vodu a dělat všechno pro jejich manželky jako otrokyně,“ popsala Naomi. I jí vyhrožovali, že pokud nepřestoupí na islám, nevdá se za bojovníka Boko Haram a neporodí mu děti, zabijí ji. Odmítla a zmlátili ji pažbou pušky, ale svou hrozbu nesplnili. A právě to jí dodalo sílu. Stále v ní doutnala touha vzbouřit se a utéct.

Vůdkyní vzbouřených

V polovině roku 2015 se hnutí Boko Haram začalo dávat na ústup, což v Naomi i v jejích kamarádkách posilovalo vzdor. Také další dívky začaly odmítat návrhy extremistů a riskovaly raději zbití holemi nebo kabely.

„Stala jsem se vůdkyní našich dívek, protože jsem byla mezi nimi nejstarší a byla jsem i nejtvrdohlavější. V Boko Haram chtěli, abych konvertovala pro příklad ostatním, protože věděli, že mě ostatní dívky poslouchají – bili mě proto a šikanovali a vyhrožovali mi zabitím, ale řekla jsem jim, že i kdyby se nebe spojilo se zemí, nevdám se za ně,“ řekla Naomi po své záchraně reportérům britského deníku The Guardian.

Bolest a strach o život. Takové pocity zažívalo osm jihoafrických žen:

Africké ženy jsou velmi často oběťmi znásilnění.
Děsivý případ z Afriky: Ženy promluvily o skupinovém znásilnění, detaily šokují

Ozbrojenci nakonec její skupinu nejvzdorovitějších studentek vyčlenili a Naomi označili za „hlavní nevěřící“.

„Když si uvědomili, že nenosíme hidžáb jako ostatní dívky, zbili nás a vyhrožovali, že nám useknou hlavu. Tak nás ho donutili nosit a modlit se, ale my jsme se rozhodly to jenom předstírat. Ve skutečnosti jsme se modlily křesťanské modlitby a vyprávěly si příběh o Jobovi,“ přiblížila Naomi.

Věznitelé se je pokusili přimět k poslušnosti hladovkou, ale dívkám se podařilo zorganizovat tajné dodávky rýže. Vnucené víry se pak začalo zříkat stále více zajatých.

Na svobodu

V reakci na únos vznikla mezinárodní kampaň #BringBackOurGirls, k níž se přidaly různé celebrity jako například tehdejší první dáma USA Michelle Obamová.

Veškerá jednání o propuštění zadržovaných dívek však byla až do dubna 2016 neúspěšná. Podílelo se na tom i to, že u nigerijských špionážních agentur panovala vzájemná nevraživost a bojkotovaly jedna druhou. Studentky zatím stále více trpěly hlady, jejich příděly potravy byly tenčí a tenčí. Byla tu však naděje. Skupina Boko Haram slábla a rozpadala se, přičemž její frakce se lišily i v názoru, co dělat se svými celosvětově slavnými rukojmími.

Bývalá první dáma Spojených států amerických Michelle Obamová, která se stala jednou z čelních tváří mezinárodní kampaně za osvobození dívek#BringBackOurGirlsBývalá první dáma Spojených států amerických Michelle Obamová, která se stala jednou z čelních tváří mezinárodní kampaně za osvobození dívek#BringBackOurGirlsZdroj: Wikimedia Commons, Michelle Obama, Office of the First Lady, volné dílo

Během léta 2016 Mezinárodní červený kříž přece jenom zprostředkoval částečnou dohodu mezi vládou a povstalci, na jejímž základě bylo v říjnu propuštěno 21 školaček. Dalších 82 propustila skupina na začátku května 2017, kdy je vyměnila s nigerijskou vládou za své zadržené lidi. Nejméně 40 dívek ale v lese zemřelo a téměř 100 se jich nevrátilo dodnes.

Naomi zůstala v zajetí až do roku 2017 a dál vzdorovala. „Zčásti jsem měla sílu i proto, že jsem byla naštvaná. A já byla, protože nás unesli před maturitou a protože 30 dívek konvertovalo k islámu a provdalo se za naše únosce… Měla jsem pocit, že některé nebojovaly dost tvrdě. Naší skupinu to rozdělilo a oslabilo nás to v odhodlání. Pár dívek akceptovalo, že se nevrátí domů,“ řekla.

Genocida ve Rwandě patří k nejhrůznějším událostem minulého století:

Lebky obětí genocidy ve Rwandě.
Rozkázal vyvraždit celé rodiny. Po letech vypátrali strůjce rwandské genocidy

Další dívky včetně jí nakonec vyprostil malý vyjednávací tým, který reagoval na globální požadavek na záchranu dívek z Chiboku.

„Pracoval tajně pro jednu z nejdiskrétnějších vlád a nejmenších států světa. Jeho úspěch spočíval v tom, že se snažil s Boko Haram domluvit, ne je odsuzovat,“ uvedl africký reportér The Wall Street Journal Joe Parkinson, který později sepsal knihu podle Naomina deníku. Dívka si tento deník přivázala k tělu, aby ho vynesla na svobodu. Když konečně odjížděla, zpívala si spolu s ostatními píseň „Dnes je šťastný den“.

V oblasti však ani dnes není bezpečno, a jak ukázaly události z počátku letošního roku, masové únosy nadále pokračují.