V polovině prosince roku 1985 zatkla americká federální policejní služba United States Marshals Service ve Washingtonu naráz 101 uprchlíků před zákonem, které nalákala na jedno místo – do Washingtonského kongresového centra – pomocí jednoduchého triku: poslala na jejich poslední známé adresy dopis informující tyto zločince o tom, že „vyhráli“ volné vstupenky na prvoligový zápas amerického fotbalu a že se mají v neděli ráno dostavit do Washingtonu do sídla televizní společnosti, kde jim budou slavnostně předány lístky, a pak je objednaný autobus odveze na stadion. Muže, kteří se nechali na tuto léčku nachytat, ale nakonec odvážely policejní antony. Namísto sportovního zápasu vyhráli jen cestu do vězení. Celá akce vstoupila do historie jako „operace Flagship“.
Vyhráli jste lístky na zápas, přijeďte
Začátkem 80. let minulého století evidovala americká policie více než pět tisíc zatykačů na pachatele trestných činů na útěku. V roce 1981 proto spustila federální agentura zabývající se stíháním uprchlíků United States Marshals Service (její příslušníky asi nejvíce zpopularizoval film Uprchlík s Harrisonem Fordem coby mužem na útěku a Tommym Lee Jonesem coby „maršálem“ pověřeným jeho pronásledováním) sérii devíti operací určených k jejich dopadení. Operace Flagship byla jednou z nich.
Celá akce využila toho, že v neděli 15. prosince 1985 se ve Washingtonu skutečně konal fanoušky netrpělivě očekávaný zápas národní ligy amerického fotbalu mezi místním klubem Washington Redskins a Cincinnati Bengals. Speciální tým maršálů napadlo, že právě to by mohla být dobrá vějička, na kterou se uprchlíci chytí.
„Marshals Service zaslala na poslední známé adresy více než tří tisíc hledaných osob pozvánky od fiktivní firmy (údajně sportovní kabelové televize Flagship International Sports Television, Inc.), která jim nabízela volné vstupenky na zápas. Aby si je vyzvedli, byli pozváni na bezplatný brunch začínající 15. prosince 1985 v devět ráno ve Washingtonském kongresovém centru, kde jim měly být předány vstupenky, načež jim byla přislíbena doprava zdarma na zápas a možnost vyhrát hlavní cenu v podobě výletu na Superbowl XX v New Orleans s tím, že všechny náklady hradí pořadatel,“ uvádějí oficiální stránky US Marshall Service.
Samotné pozvánky, které měli dotyční ukázat při vstupu do kongresového centra, přitom obsahovaly kódová slova, aby agenti, kteří tvořili zatýkací tým, hned věděli, s kým mají tu čest.
„Ten, kdo byl pouze hledaný, měl v pozvánce uvedeno, že je ‚potvrzený vítěz‘. ‚Dvojnásobný vítěz‘ znamenalo, že ten člověk je nebezpečný. Že je to někdo, kdo má za sebou těžké napadení, vraždu nebo loupež,“ cituje BBC slova jednoho z organizátorů celé akce Tobyho Roche. Byl hlavním zástupcem amerických maršálů, který se při operaci vydával za pořadatele soutěže.
Trailer k filmu Past, který byl inspirovaný „operací Flagship“:
Nachytala se více než stovka hledaných
Na až naivně působící vějičku skočili pachatelé trestných činů v opravdu nebývalém počtu. „Dorazilo 101 extrémně šťastných jedinců, kteří byli náhodou všichni hledaní na základě trestního příkazu,“ vzpomínal s úsměvem v dokumentu z roku 2016 další maršál Bob Leschorn, který se při akci vydával za generálního ředitele zmíněné fiktivní kabelové televize, jež všechny sezvala.
Federální policejní služba využila při líčení své pasti i reverzní psychologii. Aby věděla, kolik uprchlých mužů asi dorazí, požádala je v pozvánce, ať svou účast telefonicky potvrdí, a při tomto hovoru jim policejní telefonní operátoři nadhodili další chyták: „Výhercům sdělili, že pokud si vstupenky nevyzvednou a neprokážou se, obdrží jejich cenu někdo jiný. A to bylo přesně to, co ty lidi přimělo říci si: ‚Tak moment, moje lístky na Redskins nikomu nedáte, to já tam teda budu‘,“ vysvětloval Leschorn.
Jedním z pozvaných byl také Charles Watkins, muž stíhaný pro podezření z vraždy, a tedy extrémně nebezpečný. Ani on, ani ostatní hledané osoby nesměly až do poslední chvíle postřehnout, že lezou do pasti, protože v takovém případě by hrozilo, že se celá akce změní v chaos a masakr. Celý brunch byl proto do detailu připravený tak, aby až do chvíle samotného zásahu ve všem všudy působil jako skutečná slavnost.
„Když Watkins vešel do Washingtonského kongresového centra, uvítala ho hosteska ve slavnostním společenském obleku, která jej nasměrovala k registračnímu pultu. Tam byla ověřena jeho identita a na klopu mu připnuli jmenovku. Poté ho doprovodili k eskalátoru, který ho dopravil do společenské místnosti. Tam Watkinse a 17 dalších vítězů přivítal ceremoniář ve vysokém klobouku,“ popisoval průběh akce den po jejím provedení americký deník Los Angeles Times. Ve skupinkách po 15 až 18 lidech byli postupně odváděni do sálu s jevištěm všichni stíhaní muži. A stále netušili, co je čeká.
Dokonale falešná iluze sportovního svátku
Celá kamufláž byla do detailu připravena. Téměř to vypadalo, jako kdyby se maršálové inspirovali slavným americkým filmem Podraz, kde partička podvodníků vytvoří ve snaze nalíčit past bezohlednému mafiánskému bossovi dokonalou falešnou sázkovou kancelář i s odpovídajícím „komparsem“. Stejnou cestou šli i maršálové.
„Všechno kolem falešné televizní stanice muselo působit na pohled autenticky. Maršálové na sobě měli smokingy a věděli, že se mají na zločince zdvořile usmívat. Několik policistek bylo dokonce převlečeno za roztleskávačky. Když uprchlíci dorazili, roztleskávačky se s nimi fyzicky vítaly, objímaly je, poplácávaly a tak dále. Ve skutečnosti se tak ujišťovaly, že nejsou ozbrojení,“ sdělil BBC Howard Safir, zástupce ředitele operací US Marshals, který se ten den vydával za marketingového experta.
Operace Flagship:
Riziko, že by si někdo z uprchlíků s sebou skutečně přinesl zbraň, ale nebylo podle něj velké: „Ta operace byla bezpečným způsobem zatčení. Zaměstnali jsme jejich mysl očekáváním, byli ve slavnostní náladě, takže přicházeli beze zbraně.“
Přesto ale policisté nic nezanedbali. Zvenčí bylo na budovu kongresového centra připevněno falešné logo televizní stanice i velký reklamní poutač akce. Uvnitř v hale připravili agenti uprchlíkům bohaté občerstvení v podobě bufetu a na obrazovkách kongresového centra se přehrávala videa z prvního vítězství Redkins v Super Bowlu. Vedle důstojníků v oblecích se v prostorách pohybovali i další převlečení za údržbáře nebo za maskoty soupeřících sportovních týmů, kteří neustále sledovali, zda se někdo nezačíná chovat podezřele. Všechno působilo jako skutečný sportovní svátek.
„Podvod byl tak přesvědčivý, že se na velitelském stanovišti uprostřed nedělní napjaté operace najednou objevil právník opravdové kabelové televize a stěžoval si, že Flagship nemá ke své činnosti ve Washingtonu řádnou licenci,“ uvádějí Los Angeles Times.
Všichni jste zatčeni
Po odvedení každé jednotlivé skupiny do uzavřeného sálu s pódiem přivítal muže z pódia již zmíněný ceremoniář v klobouku, jímž byl ve skutečnosti šéf donucovacích operací US Marshalls Louie McKinney. Ten je vyzval, ať se posadí do hlediště, a oznámil jim, že je čeká exkluzivní program pro vítěze.
Zatímco se usazovali, odříkával do kamery zahajovací řeč a přitom sledoval, zda všichni sedí. V okamžiku, kdy tomu tak bylo, zvýšeným hlasem publiku oznámil, že je čeká „velké překvapení“.
Zmíněná slova představovala domluvený signál, na který vrazilo do místnosti 25 členů speciálních operačních týmů US Marshals Service a Washingtonské metropolitní policie, kteří na muže sedící v sále namířili brokovnice, paralyzéry a další zbraně.
„Všichni jste zatčeni! Ruce za hlavu!“ vyštěkl ostře McKinney, jehož hlas okamžitě ztratil veselý tón. Moment překvapení a šok z náhlého zvratu situace dokonale zafungoval: nikdo včetně Watkinse se nepokusil o odpor.
Celá nedělní akce se přes náročnost příprav vyplatila policejní službě i finančně: celkem totiž přišla na 22,5 tisíce dolarů, čili zatčení jednoho uprchlíka stálo méně než 225 dolarů, přičemž průměrné náklady na jednotlivé zadržení v té době činily 1295 dolarů: muži polapení při operaci Flagship tak byli dopadeni za zhruba šestinu obvyklých nákladů.
Operace Flagship se stala nejslavnější a nejspektakulárnější, ale ne jedinou akcí svého druhu, kterou maršálové v těch letech podnikli. Fintu s pozváním k vyzvednutí výhry použili několikrát, například mladší stíhané lákali na výhru vstupenek na koncert tehdy nesmírně populárního anglického zpěváka Boye George, jindy zase uprchlíkům oznamovali, že si mají vyzvednout výhru v loterii. Všechny akce skončily úspěšným zatčením všech stíhaných, kteří se dostavili.
„Je to bezpečný, čistý a kreativní způsob, jak dostat tyto lidi z ulic,“ řekl v roce 1985 Los Angeles Timse Stanley E. Morris, tehdejší ředitel US Marshalls Service. „Neexistuje bezpečnější způsob zatčení než mimo domov.“
