Součástí invazních vojsk, která se 6. června 1944 vylodila na pobřeží francouzské Normandie, byly i kanadské jednotky. Jejich úkolem bylo po boku britských vojáků vázat německé tankové divize, které se přemisťovaly z Pas-de-Calais, kde Němci původně očekávali útok

„Kanaďané po společném úsilí překonali obranu pláže, ale za cenu vysokých obětí na životech. Přesun do vnitrozemí začal ve stejný den a večer se kanadští vojáci zakopali v dobytých pozicích. Následujícího dne se poprvé setkali s divizí, která se stala v Normandii jejich hlavním nepřítelem – s 12. tankovou divizí SS Hitlerjugend,“ uvádí web Juno Beach (pláž Juno byla vyloďovací pláží kanadských jednotek, pozn. red.).

Britské jednotky při vylodění v Normandii v roce 1944.
Vylodění v Normandii: Jak probíhaly boje, jakou roli měli českoslovenští vojáci

Nápad vystavět elitní jednotku tankistů z dospívajících dostal SS-Obergruppenführer Gottlob Berger, který stál v čele Hlavního úřadu SS. Od léta 1943 do června 1944 tak bylo odvedeno přes 10 tisíc mladičkých dobrovolníků, jež cvičil a v červnu 1944 jim velel kmenový personál elitního německého armádního útvaru: původně osobní gardy Adolfa Hitlera (Leibstandarte Adolf Hitler), která později coby 1. tanková divize SS bojovala na východní frontě proti Sovětskému svazu.

Po zahájení spojenecké operace Overlord to byla právě tato divize, která měla čelit prvnímu náporu nepřátelských jednotek. „Kombinace fanatických nacistických teenagerů a poddůstojnického sboru se zkušenostmi z bojů v brutálních podmínkách na východě vedla k tomu, že divize měla sklony vraždit válečné zajatce,“ píše web Juno.

Divizi velel 33letý SS-Standartenführer Kurt „Panzer“ Meyer, v té době vůbec nejmladší divizní generál celé německé armády.

Operace Overlord:

Zdroj: Youtube

Vraždění v Authie a Buronu

Bojující nezletilci vždy patřili ve všech válkách k těm nejnebezpečnějším a nejzákeřnějším protivníkům, protože na ně hůř doléhají všechny válečné hrůzy a současně ještě nejsou dostatečně vyzrálí na to, aby nepodléhali emocím a dokázali věci řešit s klidnou hlavou. V Normandii se tento fakt vyjevil ve vší krutosti.

Už 7. června se do tenat německého 12. tankového pluku SS (nezaměňovat s celou divizí) a 25. pluku pancéřových granátníků SS dostala rota C kanadské pěchoty horalů ze Severního Nového Skotska, která se spolu s tanky M4 Sherman 27. kanadského obrněného pluku přesouvala přes obec Buron k vesnici Authie a tvořila hrot klínu postupu 9. kanadské pěší brigády směrem na Carpiquet. Na kanadské tanky zaútočil německý tankový pluk pod Meyerovým vedením a pěchotu během tohoto boje obklíčili němečtí granátníci. Horalé bojovali, dokud se kruh kolem nich neuzavřel, potom se vzdali.

Invazní jednotky americké první divize se ráno 6. června 1944 vyloďují na pláži Omaha
Veteráni vzpomínají na Den D: Se samopalem to uměla i radistka v zázemí

Meyer však neměl v úmyslu brát zajatce. „Už před vyloděním Spojenců v Normandii řekl svým vojákům, aby nadcházející invaze využili k pomstě za vybombardovaná německá města,“ uvádí kanadský vojenský historický časopis Legion.

A bylo to právě v Authie, kde vraždění válečných zajatců začalo. V boji o vesnici padlo jen 14 Kanaďanů, ale dalších 23 povraždili nezletilí esesáci až potom, co je odzbrojili. Jednu skupinu Kanaďanů postříleli poté, co se vzdala, jednoduše na místě, další zajatce ubodali bajonety a umlátili k smrti pažbami pušek. Civilním obyvatelům navíc zakázali odtáhnout a pohřbít jejich těla. Namísto toho mrtvé Kanaďany cíleně rozjezdil německý tank.

Podobným způsobem naložili zfanatizovaní mladí nacisté také s kanadskými vojáky roty A, které se jim podařilo odříznout a zajmout. Také v tomto případě byli mnozí z těchto mužů postříleni okamžitě poté, co se vzdali.

Přípravy na operaci Overlord – den D (vylodění v Normandii 6. června 1944). Nálet letounů 2. taktického letectva za denního světla na nádraží v Tourcoing ve Francii. Fotografii pořídil kameraman RAF letící v jednom z útočících bostonských letadel
První pomeranče i nářek v krytu. Tak civilisté vzpomínají na Den D v Normandii

Boje se pak přesunuly k vesnici Buron, kde se Němcům podařilo zajmout řadu pěšáků roty D. Obrali je o všechno, co mělo nějakou hodnotu, a nechali je pochodovat do vesnice. „Jeden Kanaďan byl zastřelen s odůvodněním, že ukrýval granát, přestože mu jeho spolubojovníci dosvědčovali, že je to jen plechovka od čokolády,“ píše web Juno Beach.

Do kolony válečných zajatců, kteří byli posláni směrem k německému týlu, pak záměrně najel německý náklaďák se znaky Červeného kříže, dva zabil a jednoho zranil. Další odváděné válečné zajatce postřílel velitel esesácké eskorty.

Masakry v opatství Ardenne

Ty Kanaďany, kteří nebyli povražděni bezprostředně po zajetí, Němci internovali v nedalekém opatství Ardenne, kde si Kurt Meyer zřídil velitelství. A masakry pokračovaly, tentokrát přímo za zdmi opatství.

Už večer 7. června bylo v zahradě opatství popraveno 11 zřejmě náhodně vybraných Kanaďanů, jež Němci oddělili od zbytku a odvedli do zahrady, kde je střelili zezadu do hlavy. Hlavy zabitých pak opět roztloukli přesně neurčeným nástrojem, pravděpodobně pažbami pušek.

Stejně se vedlo dalším sedmi kanadským vojákům přivedeným do opatství následujícího dne. Všichni byli v klášterní zahradě střeleni zezadu do týla. Tváří v tvář smrti se Kanaďané chovali neobyčejně statečně. Každý muž si před popravou potřásl rukou se svými ještě žijícími společníky, načež se vztyčenou hlavou čelil svému osudu.

Francouzský prezident Emmanuel Macron během vzpomínkového ceremoniálu u příležitosti 80. výročí vylodění v Normandii.
Francie nikdy nezapomene na boj za osvobození Evropy od nacistů, řekl Macron

Úhrnný počet 20 zavražděných dovršily ještě dvě popravy ze 17. června, kdy byli v klášterní zahradě zastřeleni nadporučík Frederick Williams a desátník George Pollard. „Svědci později uvedli, že ten den slyšeli v okolí opatství výstřely, které zazněly ve dvou různých časech,“ uvádí kanadská stránka Veterans.

Přeživším svědkem výslechů i pozdějších poprav se stal polský voják Jan Jesionek, jehož pozdější výpověď hodně přispěla k objasnění masakru. Podle ní frustrovalo německého velitele Meyera množství ztrát jeho vlastních mužů a současně fakt, že jeho vojákům docházejí zásoby jídla, za které nebyla náhrada. Minimálně popravu sedmi Kanaďanů 8. června prý proto přímo nařídil slovy: „Co máme s těmi zajatci dělat? Jenom jedí naše příděly!“

Meyer později popíral, že by něco takového pronesl, ale ve světle toho, co všechno se pod jeho velením dělo, znějí Jesionkova slova důvěryhodně.

Zabíjení na zámku Audrieu

Zvrhlá touha Němců vraždit zajatce se nevybila jen na vojácích kanadské 9. pěší brigády a masakry postihly i další kanadské jednotky, konkrétně příslušníky 7. pěší brigády, kteří se dostali do zajetí po bojích kolem vesnice Putot-en-Bessin. Proti kanadským jednotkám v obci zahájila esesácká 12. divize odpoledne 8. června prudký protiútok, a třebaže se snažili ze všech sil vesnici udržet, zatlačila je zpět a několik jejich mužů odřízla a zajala.

Všichni zajatci byli popraveni, ale bližší okolnosti nejsou známy, protože nezbyli žádní svědci. Jejich těla byla později nalezena, když Kanaďané dobyli Putot-en-Bessin nazpátek. Podle polohy těl se většina vražd odehrála na dvou místech: v místním zámku Adrieu a poblíž shluku domů známého jako Le Haut du Bosq.

Šéfredaktor Slováckého deníku Pavel Bohun
Invaze v Normandii versus invaze na Ukrajinu

V zámku Adrieu si zřídil své velitelství Sturmbannführer Gerhard Bremer, velitel 12. průzkumného praporu SS. Když mu tam začali přivádět válečné zajatce, Bremer, který mluvil plynně anglicky, začal vyslýchat tři z nich: majora Fredericka Hodge, desátníka Austina Fullera a vojína Fredericka Smithe. Ani jeden z nich ale nepromluvil a Bremer je nechal popravit.

Krátce poté byli v areálu zámku popraveni také vojíni David Gold, James Mclntosh a William Thomas. Další kanadští váleční zajatci byli později během dne postříleni poblíž zámku kulometem. Celkem esesáci zavraždili v zámku Adrieu 19 Kanaďanů.

Pole smrti u Fontenay-le-Pesnel

Ve shluku domů Le Haut du Bosq, nacházejícím se v zalesněné oblasti mezi Grainville a Cheux, se nacházelo velitelství Obersturmbannführera Wilhelma Mohnkeho, velitele 26. pluku pancéřových granátníků SS. A ani tento velitel se nerozpakoval páchat válečné zločiny.

V noci z 8. června nařídil povraždit zajaté vojáky na poli poblíž obce Fontenay-le-Pesnel. Brutální a sadistický německý velitel se rozběsnil poté, co zjistil, že jemu podřízený velitel 2. praporu pluku, Sturmbannführer Bernhard Siebken, nesplnil rozkaz přestat posílat válečné zajatce do týlu. Když pak potkal jejich kolonu, nechal všechny povraždit.

Útok sovětských bombardérů na Děčín 8. května 1945. Jedna z bomb zničila dům č. 525 v tehdejší Schillerstrasse.
Svět slavil mír, česká a moravská města ale čelila bombám. Sověti stíhali Němce

Další tři kanadské zajatce, vojína Harolda Angela, dělostřelce Fredericka Holnesse a Ernesta Baskervilla, našel Mohnke v Siebkinově sídle. Také v tomto případě nařídil jejich popravu. Všichni tři muži byli zavražděni ráno 9. června.

A právě před 80 lety, v neděli 11. června 1944, byli na poli u Fontenay-le-Pesnel postříleni další tři Kanaďané, ženisté John Lonel a George Benner a vojín Allan Owens, jejichž popravu Mohnke osobně sledoval. „Celkem bylo buď na přímý Mohnkeho rozkaz, nebo jednotkami pod jeho velením, povražděno 41 válečných zajatců,“ píše web Juno Beach.

I jinde máčela půdu krev 

Výše uvedená místa nejsou jediná, kde se 12. tanková divize SS dopustila válečných zvěrstev na zajatcích. K dalším masakrům došlo například na mýtině jižně od silnice z Caen do Baxeux poblíž Bretteville 1'Orgueillesue, kde divize dobyla základnu jednotky královských střelců (Regina Rifles) a zavraždila desátníka Davida Moloneye a vojíny Cecila Bornea, Normana Morina a Johna Sawatzkyho.

K jiné, méně známé sérii masových poprav kanadských válečných zajatců došlo opět v neděli 11. června po bitvě u Le Mesnil-Patry. Poblíž tohoto bojiště bylo nezávisle na sobě povražděno až šest skupin zajatců.

„Při různých incidentech během června 1944 bylo v Normandii celkem povražděno až 156 kanadských vojáků, většinou zajatých 12. tankovou divizí SS,“ uvádí web Juno Beach. Doplňuje, že z této děsivé statistiky plyne, že každý sedmý Kanaďan, který v Normandii zahynul od 6. do do 11. června 1944, nepadl v boji, ale byl (v rozporu s válečným právem, pozn. red.) popraven jako válečný zajatec.

Zločinci vesměs unikli

Esesáčtí velitelé odpovědní za tyto zločiny nebyli po válce většinou nijak zvlášť postiženi. Mohnke se dokázal kanadským vyšetřovatelům ztratit v Německu, a když byl jeho případ v 70. letech minulého století znovu otevřen, dospěli západoněmečtí žalobci k závěru, že neexistuje dostatek důkazů pro vznesení obvinění. Zemřel na svobodě ve věku 91 let.

Stíhání za vraždy kanadských zajatců unikl také Bremer, který se koncem 40. let přestěhoval do Španělska.

Hamletovsky pojatý snímek americké dívky s lebkou japonského nepřítele vedl k nemalému pobouření americké veřejnosti. Ukazoval, že barbarské praktiky nejsou cizí ani americkým vojákům.
Americká dívka s lebkou japonského vojáka: Snímek v časopisu Life vyvolal bouři

Meyer byl dopaden a v prosinci 1945 postaven před kanadský vojenský soud. Ten jej zprostil obvinění z vražd poblíž Authie a Buronu, ale z vraždění v opatství Ardenne jej shledal vinným a 28. prosince 1945 ho za ně odsoudil k trestu smrti. Meyer se ale odvolal a uspěl. Jeho verdikt byl 14. ledna 1946 změněn na doživotí, protože chyběl důkaz o tom, že by k popravě vydal přímý rozkaz.

Z trestu si Meyer nakonec odseděl jen necelých devět let a 7. září 1954 byl propuštěn. Ve vězení sepsal vzpomínky a po propuštění se postavil do čela organizace na pomoc veteránům Waffen-SS. Zemřel na infarkt při oslavě svých 51. narozenin v roce 1961. Až do smrti zůstal přesvědčeným nacistou.

Jediným německým velitelem, který byl za vraždění kanadských zajatců popraven, tak byl nakonec Bernhard Siebken. Za vraždy Angela, Holnesse a Baskervilla dostal trest smrti a 20. ledna 1949 byl oběšen.