V úterý 6. června 1944 byla zahájena dlouho očekávaná a o den odložená operace Overlord, představující otevření druhé západní fronty v Evropě a zásadní krok ke zničení vlády fašistického Německa. V následujících bodech si přiblížíme její výjimečnost a zásadní okamžiky, ale i lidské oběti, jimiž byla tato mimořádná válečná akce vykoupena.

Čím byla operace Overlord jedinečná?

Šlo o největší obojživelnou invazi v historii. Operace, která získala krycí označení Overlord, spojila pozemní, vzdušné a námořní síly spojeneckých armád, zahrnující sedm tisíc lodí a vyloďovacích člunů, na nichž se plavilo více než 195 tisíc námořníků z osmi spojeneckých zemí.

Vzpomínky pamětníků na vylodění v Normandii. Přečtete si, co všechno operace Overlord znamenala:

V den D, tedy první den invaze 4. června 1944, se na okupovaném pobřeží v Normandii ve Francii vylodilo až 160 tisíc vojáků ze Spojených států, Britského společenství národů a jejich spojenců. Podle Eisenhowerovy prezidentské knihovny přistálo do 30. června u břehů Normandie přes 850 tisíc mužů, 148 tisíc vozidel a 570 tisíc tun zásob.

V celkovém počtu se invaze zúčastnily tři miliony spojeneckých vojáků, 13 tisíc letadel, 1 200 válečných lodí, 2 700 obchodních lodí a 2,5 tisíce vyloďovacích člunů.

V čem spočíval hlavní význam operace?

Operace představovala otevření druhé fronty v Evropě, přičemž úspěšné vylodění Spojenců ve Francii zasadilo německým okupantům evropských zemí zásadní psychologickou ránu. Invaze zpochybnila schopnost německé armády ovládat západní Evropu, a dala tak velmi silný impuls partyzánskému a odbojovému hnutí v okupovaných zemích, aby zesílilo svou aktivitu proti nepřátelské okupaci.

Zajištěním předmostí se poprvé od spojenecké evakuace z Dunkerque v roce 1940 uchytily v západní a severní Evropě spojenecké síly schopné se proti nepříteli nejen udržet, ale navíc jej postupně vytlačovat. Převaha na evropském bojišti se tak naklonila na stranu Spojenců. Invaze donutila nacistické Německo a jeho fašistické spojence rozdělit síly – kromě sovětské Rudé armády, jejíž ofenzívy v té době už zasahovaly na polské území, nyní čelily rychle postupujícím spojeneckým vojskům.

| Video: Youtube

Ta měla prakticky po celou dobu svého postupu zdrcující převahu; jediné významnější výjimky představovala útočná britsko-americká operace Market Garden v okupovaném Nizozemsku v září 1944, která skončila vinou nečekané přítomnosti dvou elitních německých tankových divizí výraznými ztrátami zejména britských a polských výsadkářů a nedosáhla svého hlavního cíle, jímž mělo být dobytí a zajištění mostu přes řeku Rýn, a dále německá protiofenzíva v prosinci 1944 v Ardenách, která donutila západní spojence přejít na některých úsecích dočasně do obrany.

Jaké byly další varianty vylodění?

Spojenci zvažovali pro vylodění čtyři místa, kromě Normandie ještě Bretaň, Cotentin a přístav Pas-de-Calais. Bretaň a Cotentin byly zamítnuty, protože obě oblasti představovaly vlastně poloostrovy, což Němcům poskytovalo možnost odříznout postup Spojenců v relativně úzké šíji.

Hlavním klíčem k úspěšnému provedení vylodění v Normandii pak byl zejména zvláštní a úzký spojenecký vztah mezi Velkou Británií a Spojenými státy americkými, jenž začal ještě před vstupem USA do války úzkou spoluprací britského premiéra Winstona Churchilla a amerického prezidenta Franklina D. Roosevelta. „Během let 1940 a 1941 si obě země vytvořily velmi těsné vztahy, protože německá vítězství ohrožovala celou Evropu. Jejich společné vojenské a logistické plánování předznamenalo jejich konečné spojenectví,“ uvádí International Churchill Society.

Právě při přípravách invaze však prošla pevnost tohoto spojenectví náročnou zatěžkávací zkouškou. Zatímco Američané o nutnosti invaze do severozápadní Evropy nepochybovali, Churchill a náčelníci štábu britských ozbrojených sil byli mnohem opatrnější. „Nebyl jsem přesvědčen, že je to jediný způsob, jak vyhrát válku, a věděl jsem, že to bude velmi těžké a nebezpečné dobrodružství. Hrozná cena, kterou jsme museli zaplatit lidským životem a krví za velké ofenzivy první světové války, se mi vryla do paměti,“ vzpomínal později Churchill.

Z bombardérů prolétajících 29. dubna 1945 nad Nizozemskem nepršela zkáza, ale záchrana. Namísto bomb se k zemi snášelo jídlo:

Z bombardérů prolétajících 29. dubna 1945 nad Nizozemskem nepršela zkáza, ale záchrana. Namísto bomb se k zemi snášelo jídlo | Audio: Jaroslav Krupka, Jakub Vítek

Britský premiér měl také oprávněné obavy z postupující Rudé armády a přemýšlel, jak země za sovětskou hranicí osvobodit bez sovětské účasti, aby se nestaly kořistí sovětských bolševiků. Téměř až do dne D tak neustále navrhoval další možné alternativy invaze, jako byla invaze do Norska, Portugalska nebo na Balkán.

Proč k invazi došlo právě 6. června 1944?

První podrobnější plány invaze předložil podle webu Imperial War Museums generálporučík Frederick Morgan a jeho tým britských, amerických a kanadských důstojníků v červenci 1943 a přípravy na operaci začaly až po teheránské konferenci, k níž došlo na konci roku 1943.

Během první poloviny roku 1944 bylo přes Atlantik dopraveno ze Severní Ameriky do Británie přibližně devět milionů tun zásob a vybavení a britské továrny zvýšily výrobu, aby pomohly pro útočnou operaci zajistit zdroje. Do Británie také muselo dorazit více než 1,4 milionu amerických vojáků, aby se zúčastnili vylodění. Teprve po dokončení všech těchto příprav bylo možné zahájit akci.

close Operace Overlord (vylodění v Normandii), 6. června 1944 Podplukovník R. Dawson informuje muže 4. komanda o jejich úkolech během dne D info Zdroj: Wkimedia Commons, George Laws, volné dílo zoom_in Operace Overlord (vylodění v Normandii), 6. června 1944 Podplukovník R. Dawson informuje muže 4. komanda o jejich úkolech během dne D

Jako rozhodující faktor se nakonec ukázalo počasí. Pro obojživelné přistání v tak masivním měřítku byl nezbytný úplněk, jednak kvůli svému svitu, zásadnímu pro vedení leteckých operací, jednak proto, že pozemní jednotky potřebovaly přistát při odlivu, aby byly vidět překážky, které Němci nastražili na plážích – přičemž právě při úplňku jsou příliv a odliv nejsilnější.

„Den D vyžadoval nejlepší kombinaci těchto faktorů. Vojenští plánovači se spoléhali na informace od meteorologů a dalších specialistů, kteří radili, že den D by měl připadnout někde mezi 5. a 7. červnem 1944,“ uvádí Imperial War Museums. Den D tak byl stanoven na 5. června, ale kvůli špatnému počasí byl o 24 hodin odložen.

Ani pak nebylo počasí ideální; vyloďovací plavidla měla problémy se silným větrem a rozbouřeným mořem, ale další odložení by znamenalo dvoutýdenní zpoždění, které bylo už příliš riskantní. Vylodění tak začalo 6. června 1944 těsně po úsvitu, v 6:30 místního času.

Které spojenecké země se zúčastnily vylodění?

Z bezmála 160 tisíc spojeneckých vojáků, kteří se vylodili na plážích Normandie v den D 6. června 1944, bylo 73 tisíc ze Spojených států, 69 tisíc z Británie a 14 tisíc z Kanady. Do útoku se ale zapojily i síly z několika dalších zemí, včetně francouzských jednotek bojujících pod velením generála Charlese de Gaulla a včetně několika polských lodí. Útoku se účastnili také polští a českoslovenští piloti.

V pozdějších dnech se na francouzském pobřeží vylodily mimo jiné 1. polská obrněná divize a také československá 1. obrněná brigáda. „Tato brigáda zažila nejtěžší boje o měsíce později v Dunkerque. Ale stovky dalších českých bojovníků se zúčastnily vylodění v den D pod vlajkami jiných spojeneckých národů,“ připomíná Radio Prague International.

Na německé straně čelilo Spojencům při dni D asi 50 tisíc Němců.

Jak se jmenovaly pláže a kdo je dobýval?

Ráno v den D se pozemní jednotky vylodily na pěti útočných plážích – Utah, Omaha, Gold, Juno a Sword.

Na pláži Utah, nejzápadnější z útočných pláží, se vylodilo přes 23 tisíc mužů americké 4. pěší divize. Silné proudy strhly první vlnu vojáků do méně bráněného sektoru útočné oblasti – něco přes 1800 metrů jižně od jejich původního cíle. Do oblasti za Utahem dále seskočili v časných ranních hodinách výsadkáři, kteří po intenzivních bojích zajistili hráze přes zatopené nížiny a otevřeli cestu k dalšímu postupu do vnitrozemí. Do konce dne postoupila 4. pěší divize přibližně o 6,5 kilometru.

close Přistávající lodě vykládají náklad na jedné z invazních pláží při odlivu během prvních dnů operace Overlord. Vylodění v Normandii, červen 1944 info Zdroj: Wkimedia Commons, USCG, volné dílo zoom_in Přistávající lodě vykládají náklad na jedné z invazních pláží při odlivu během prvních dnů operace Overlord. Vylodění v Normandii, červen 1944

Na pláži Omaha přistály jednotky americké 1. a 29. pěší divize. Tato pláž byla nejsilněji bráněná, ztráty zde proto byly vyšší než na kterékoli jiné pláži. Předběžné spojenecké letecké a námořní bombardování nedokázalo vyřadit silné obranné body podél pobřeží a Američané měli potíže s odstraňováním plážových překážek. Německé jednotky pobřežní obrany navíc posílila zkušená německá 352. pěší divize, která měla za sebou protiinvazní výcvik. První den se tak invazním oddílům nepodařilo pláž dobýt, dokázaly se však na ní udržet a získat opěrné postavení. Američtí Rangers mezitím dokázali vyšplhat po strmých útesech a dobýt německá střeliště na jejich vrcholu Pointe du Hoc.

Pláž Gold dobývalo v den D téměř 25 tisíc mužů britské 50. divize. Jejich cílem bylo dobýt město Bayeux a silnici Caen-Bayeux a spojit se s Američany v Omaze. Silný vítr způsobil, že příliv stoupal rychleji, než se očekávalo, a skryl plážové překážky pod vodou. Ale na rozdíl od Omahy se leteckému a námořnímu bombardování podařilo změkčit německou pobřežní obranu. Do konce dne postoupili britští vojáci necelých 10 kilometrů do vnitrozemí a spojili se s kanadskými jednotkami, které se vylodily východně na pláži Juno.

Zajistit pláž Juno bylo úkolem jednotek kanadské 3. divize. Rozbouřené moře zdrželo přistání a stoupající příliv zmenšil šířku pláže, kterou tak nakonec ucpaly přijíždějící vozy a vybavení. Juno byla silně bráněná, takže Kanaďané utrpěli vysoké ztráty, zvláště v první vlně vyloďující se pěchoty. Do půlnoci však dokázali zpřístupnit a zajistit východy z pláže, postoupit do vnitrozemí a spojit se s Brity z pláže Gold. Nepodařilo se jim ale ještě navázat spojení s Brity, kteří se vylodili na pláži Sword.

Útok na pláž Sword vedla britská 3. divize, avšak bránily jí v něm špatné počasí a silný německý odpor. Rostoucí příliv významně zúžil frontu, což zkomplikovalo přistání obrněné motorizované techniky, která byla třeba pro postup do vnitrozemí. Ačkoli tedy 3. divize úspěšně odrazila německý protiútok, nepodařilo se jí dobýt strategicky důležité město Caen, jež mělo být při dni D jejím klíčovým cílem. Dobytí Caen se tak stalo ústředním bodem britské strategie pro následující týdny. Bitva o toto město se protáhla až do srpna a stala se jednou z nejtvrdších a nejdelších bitev Spojenců na západní frontě.

Kolik vojáků zemřelo v den D?

Celkové spojenecké ztráty během dne D dosáhly podle Komise pro válečné hroby Commonwealthu 4 630 zabitých, z toho 2 500 Američanů, 1 760 Britů a 370 Kanaďanů. Dalších více než pět tisíc mužů bylo zraněno.

Přesné německé ztráty nejsou známy, podle agentury AP však historici odhadují, že jen během invaze v den D bylo zabito, zraněno nebo pohřešováno čtyři tisíce až devět tisíc mužů.

Drtivá většina více než 150 tisíc spojeneckých vojáků první den útoku přežila, přesto však v některých sektorech došlo ke krutým ztrátám.

close Britské jednotky při vylodění v Normandii v roce 1944. info Zdroj: Wikimedia Commons, No 5 Army Film & Photographic Unit, Midgley (Sgt), volné dílo zoom_in Britské jednotky při vylodění v Normandii v roce 1944.

Vůbec nejhůře dopadl tento den pro první jednotky, které se vylodily na pláži Omaha, kde některé z nich ztratily ještě předtím, než se na pláži podařilo vybudovat opěrné body, až přes 90 procent mužů, kteří byli zabiti nebo zraněni. Americká armáda zde přišla o 777 mužů a dalších bezmála tři tisíce mužů bylo raněno, kromě toho při boji o pláž ztratila i 539 námořníků a 10 letců.

Naproti tomu americké ztráty na pláži Utah byly relativně malé a činily 197 mužů, včetně 60 nezvěstných.

Britské ztráty na pláži Gold se odhadují asi na tisíc mužů, z toho 350 padlých, a na pláži Sword na 1 300 mužů včetně 680 padlých. Kanaďané ztratili na pláži Juno během dne D přes tisíc mužů, z nichž padlo už zmíněných 370.

Kolik vojáků padlo během celé invaze?

Podle agentury AP bylo v bitvě o Normandii zabito celkem 73 tisíc spojeneckých vojáků a dalších 153 tisíc bylo zraněno. V bitevních střetech a při spojeneckém bombardování francouzských vesnic a měst také zahynulo kolem 20 tisíc francouzských civilistů.

Pokud jde německé ztráty, podle komise pro válečné hroby je mezi pohřbenými v Normandii asi 22 tisíc německých vojáků, přičemž jejich skutečné ztráty jsou ještě řádově vyšší.

„Z širšího pohledu bylo během bitvy o Normandii zabito, zraněno nebo zmizelo přes 425 tisíc spojeneckých a německých vojáků. Toto číslo zahrnuje asi 210 tisíc spojeneckých obětí a kolem 200 tisíc zabitých nebo zraněných Němců; dalších 200 tisíc bylo zajato během tažení. Jen v krutých bojích kolem kapsy Falaise v srpnu 1944 utrpěla německá armáda ztráty přesahující 90 tisíc mužů, včetně těch, kteří byli zajati,“ uvádí web D-Day Revisited.

Jak v den D bojovali Čechoslováci?

Do bojů se během prvního dne invaze zapojily zejména tři samostatné československé stíhací perutě, 310., 312. a 313., které pod britským velením podnikly řadu bojových letů. Svého 13. sestřelu dosáhl tento den Slovák Otto Smik, letecké eso z 310. perutě.

Do vzduchu vzlétla také československá 311. bombardovací peruť, jež v rámci operace Cork během invaze hlídkovala nad kanálem a hledala nepřátelské ponorky. Jednu skutečně potopila a úspěšně uhájila západní část kanálu La Manche.

Při samotném vylodění krylo československé stíhací křídlo 2. britskou armádu dobývající pláže a skutečnost, že se mu podařilo poměrně rychle ovládnout vzdušný prostor, umožnila další postup Britů do vnitrozemí.

Co se dělo jinde?

Jakkoli by se zdálo, že se válečné úsilí Němců i Spojenců upřelo 6. června 1944 výhradně k plážím v Normandii, ve skutečnosti je pravdou pravý opak. Úspěch invaze byl umožněn díky spojeneckému úsilí na všech frontách. „Při plánování dne D se spojenečtí velitelé poučili z předchozích neúspěchů. Spojenecká strategická bombardovací kampaň, která začala v roce 1942, oslabila německý průmysl a donutila Německo odvolat lidi a zdroje z Normandie k domácí obraně. Zajištění vzdušné převahy zase umožnilo Spojencům provádět vzdušný průzkum, což jim poskytlo životně důležité informace o německé pobřežní obraně,“ konstatuje web Imperial War Museums. 
 
Den D také závisel na spojeneckém ovládnutí Atlantského oceánu, jehož se nakonec podařilo dosáhnout v roce 1943 vítězstvím v několikaleté bitvě o Atlantik.

close Američtí Rangers odpočívají poblíž Pointe du Hoc, na který útočili během vylodění na pláži Omaha v den D, 6. června 1944 info Zdroj: Wkimedia Commons, Naval History and Heritage Command, volné dílo zoom_in Američtí Rangers odpočívají poblíž Pointe du Hoc, na který útočili během vylodění na pláži Omaha v den D, 6. června 1944

Tažení v Itálii pomohlo nasměrovat německé jednotky pryč ze západní i z východní fronty. Díky tomu došlo nejen k invazi v Normandii, ale také k sovětské ofenzívě v Bělorusku, jež získala název operace Bagration a byla zahájena těsně po operaci Overlord. Tento útok zničil na ruské frontě německou armádní skupinu Střed a vázal tam další německé síly.

Deset týdnů po dni D navíc provedli Spojenci druhou invazi na jižní pobřeží Francie a zahájili postup směrem k Německu.