„Dobrovolně tímto žádám o zařazení do sebevražedné skupiny jako pilotka lidské kluzákové bomby. Plně chápu, že mé nasazení v této funkci bude mít za následek mou vlastní smrt.“

Tato slova, citovaná webem History, pronesla v pondělí 28. února roku 1944 v Berchtesgadenu Hanna Reitschová, předválečná vynikající sportovní pilotka kluzáků, po vypuknutí války testovací pilotka speciálních nacistických válečných letounů (například transportního letounu Messerschmitt Me 321 Gigant, raketového letadla Messerschmitt Me 163 A a pilotované verze letounové střely V-1) a velká hvězda nacistické propagandy.

Sebevražední letci, které japonská armáda využívala ve druhé světové válce, považovali smrt za císaře a Japonsko za čest:

Japonské Zero pilotované kamikaze při útoku na americká plavidla u Filipín v roce 1945
Poslední slova pilotů kamikaze za války: Psali matkám, fotili se se štěnětem

Reitschová v té chvíli adresovala svůj výrok osobně nacistickému vůdci Adolfu Hitlerovi, který jí v té chvíli předával už druhý Železný kříž, tentokrát dokonce 1. třídy (svůj první Železný kříž, druhé třídy, dostala v březnu 1941).

Hitlera však návrh jeho oblíbenkyně, kterou Reitschová nepochybně byla, vůbec nenadchl. „Neshledávám válečnou situaci za dostatečně vážnou, aby nás opravňovala k takovému kroku… Teď na to není ta psychologicky správná chvíle,“ podotkl rezervovaně.

Hanna Reitschová při letu s Fw 61 V2, nesoucím znak nacistického režimuHanna Reitschová při letu s Fw 61 V2, nesoucím znak nacistického režimuZdroj: Wikimedia Commons, ADL, CC BY-SA 3.0

Přesto dal plánu zelenou. Zrodil se projekt Selbstopfer (Sebeobětování), později přejmenovaný na méně osudově znějící Reichenberg, do nějž se zapojilo na 70 dobrovolníků, ochotných stát se členy do letecké speciální skupiny a stát se piloty letounové bomby. Osobně ji měli navést na cíl a ve chvíli, kdy by byl zásah jasný, zkusit vyskočit na padáku. V praxi by to bylo velmi složité kvůli vysoké rychlosti a blízkosti pulzního motoru výbušninami naditého letounku Fieseler Fi 103R (pilotovaná verze létající střely V-1). Možnost přežití tak byla mizivá. Reitschová, drobná štíhlá pilotka s obrovskými leteckými zkušenostmi a až s fanatickým zanícením pro nacistický režim, byla jejich příklad i vzor.

Z misionářky dobrodružkou, z dobrodružky nacistkou

Hanna Reitschová se narodila v roce 1912 ve slezském Hirschbergu (dnešní Jelení vodě v Polsku). Původně studovala lékařskou školu a chtěla se stát misionářkou), brzy ji ale zlákalo létání a začala se mu věnovat na plný úvazek.

Ve 30. letech se stala uznávanou sportovní pilotkou kluzáků, tedy bezmotorových letounů, které Německo vyvinulo, aby obešlo nekompromisní nařízení Versailleské smlouvy z června 1919 zakazující Německu vlastnictví jakéhokoli válečného loďstva i letectva, ponorek, tanků a těžkého dělostřelectva, aby „již nikdy nemohlo být hrozbou pro světový mír“.

Thomas Etholen Selfridge se stal historicky první obětí létání:

Thomas Selfridge a Orville Wright před osudným vzletem
Před 115 lety zemřel první člověk při pádu letadla. Nešlo o pilota, ale pasažéra

Jako sportovní pilotka kluzáků se rychle proslavila: Vedle mnoha jiných světových prvenství překonala roce 1934 světový výškový rekord pro ženy (2743 metrů) a v roce 1936 ženský světový rekord v plachtění (305 kilometrů). V roce 1937 se stala vůbec první pilotkou vrtulníku na světě a ještě v témže roce dosáhla i světového rekordu v nejkratší době vrtulníkového letu, kterého docílila na 109 kilometrů dlouhé trase z Berlína do Brém na stroji Focke-Wulf Fw 61. V následujícím roce předváděla lety vrtulníku v berlínské výstavní hale Deutschlandhalle. Kromě toho se s kluzáky věnovala i kaskadérským leteckým kouskům pro filmaře.

Vedle touhy po dobrodružství, nemalé osobní odvahy a výjimečného pilotního umění se vyznačovala i horlivým vyznavačstvím nacistické ideologie a až fanatickým obdivem k Hitlerovi. Ten její zájem opětoval, protože mu fotogenická a kurážná vzduchoplavkyně imponovala také. Jmenoval ji proto čestnou leteckou kapitánkou, přičemž byla první ženou v Německu, jíž se takové pocty dostalo. V roce 1937 pak Reitschovou zaměstnala znovuobnovená německá Luftwaffe jako zkušební pilotku.

Takto vypadal za války útok japonských kamikaze:

Zdroj: Youtube

Na straně nacistického válečného úsilí

Po vypuknutí druhé světové války se mladá pilotka plně zapojila do německého válečného úsilí. V roce 1940 nemálo přispěla k úspěchu německé bleskové války ve Francii tím, že dopravovala transportním kluzákem německé jednotky na frontu a vysazovala je podél Maginotovy linie.

Stala se také zkušební pilotkou prototypů nových válečných letounů zaváděných Německem do výroby, konkrétně střemhlavého bombardéru Junkers Ju 87 Stuka a lehkého bombardéru Dornier Do 17, za což v březnu 1941 obdržela podle své autobiografie Mé království nebe od Hitlera svůj první Železný kříž.

Hanna Reitschová s německým filmovým producentem a režisérem nacistických propagandistických filmů Karlem Ritterem v kokpitu kluzáku Scheibe-Falken v roce 1968Hanna Reitschová s německým filmovým producentem a režisérem nacistických propagandistických filmů Karlem Ritterem v kokpitu kluzáku Scheibe-Falken v roce 1968Zdroj: Wikimedia Commons, autor neznámý, dědic aut. práv Michael Ritter, volné dílo

Poté začala testovat další německé inovativní válečné prototypy, mezi nimi největší kluzák světa Messerschmitt Me 321 Gigant, proudovou stíhačku Messerschmitt Me 262 a raketového stíhače Messerschmitt Me 163 Komet v roce 1942, který pilotovala jako první a jediná žena na světě za kniplem raketového letadla.

Německá filmařka Leni Riefenstahlová přepsala dějiny kinematografie. Jde ale o kontroverzní osobnost 20. století:

Leni Riefenstahlová jako válečná zpravodajka ve společnosti německých vojáků v okupovaném Polsku v roce 1939.
Hitlerova režisérka Leni Riefenstahlová: Filmový génius s temným tajemstvím

„Ve své době šlo o jediné letadlo s raketovým pohonem na světě, bylo ale neuvěřitelně nebezpečné s ním létat. Jeho palivo sestávalo z metanolu a peroxidu vodíku. Pokud se tyto složky dostaly do vzájemného kontaktu, následovala prudká reakce a mnoho zkušebních pilotů doslova explodovalo ve vzduchu. Piloti včetně Hanny Reitschové proto používali při řízení Kometu speciální ochranný oděv, ale vražedné palivo je i přes tuto ochranu v některých případech rozpustilo zaživa. Letadla také při startu odhazovala podvozek, takže přistání bylo pro každého pilota velmi rizikové,“ uvádí Maciej Karol z titulu World War Wings (Křídla světové války).

Také Reitschová při svém pátém přistání s ME 163 havarovala a těžce se zranila, přesto však údajně stačila ještě předtím, než omdlela, přesně zapsat všechno, co se přihodilo. V nemocnici pak strávila pět měsíců. Po zotavení získala od Hitlera Železný kříž první třídy a při té příležitosti mu navrhla svůj šílený plán.

Sebevražedná jednotka nebyla nikdy nasazena

Přípravou projektu byl pověřen generál Günther Korten a do skupiny sebevražedných pilotů se skutečně přihlásilo kolem 70 dobrovolníků. V dubnu roku 1944 oslovil Reitschovou SS - Obersturmbannführer Otto Skorzeny, zakládající člen speciálního leteckého komanda Leonidas Staffel s tím, že pro sebevražedné lety by se dala využít upravená létající střela s pulzním motorem V-1, jejíž největší slabinou byla nedostatečná stabilita na letové dráze. Nový projekt proto počítal s nahrazením dosavadní bezpilotní verze střely pilotovaným letounem s jednočlennou nebo maximálně dvoučlennou posádkou, která ji měla nasměrovat na cíl.

Prototyp letounu získal označení Fieseler Fi 103R a krycí jméno Reichenberg, ale nakonec nebyl nikdy operativně nasazen a už v říjnu 1944 byl zrušen. Podle Reitschové autobiografie Němci tehdy propásli rozhodující okamžik.

Byl největším hrdinou Spojených států. Ale jeho slova navždy zanechala skvrnu na jeho pověsti:

V roce 1938 dostal Lindbergh Záslužný kříž Německého orla, kterým jej dekoroval maršál německého nacistického letectva Hermann Göring
Válčit by byla katastrofa. Před 80 lety se slavný pilot Lindbergh zastal Hitlera

Německá pilotka se později zapsala do historie druhé světové války ještě tím, že byla jedním z posledních lidí, kteří viděli Hitlera naživu. Šestadvacátého dubna 1945 totiž dopravila letecky do Berlína generála Rittera von Greima, který měl převzít velení Luftwaffe. Její letadlo ale zasáhla sovětská protiletadlová palba, při níž byl Greim zraněn. Reitschové se přesto podařilo přistát a poté, co se rozloučila s Hitlerem v jeho bunkru, Greima letecky opět odvezla.

Po kapitulaci Německa byla zatčena a vyšetřována americkou CIC, brzy se však mohla vrátit k létání. V 50. letech se věnovala sportovnímu letectví, v němž dosáhla řady úspěchů - vytvořila například nový ženský rekord v přeletu na trati dlouhé 375 kilometrů a nový ženský výškový rekord bezmotorového letu, kdy dosáhla výšky 6848 metrů. V letech 1962 až 1966 byla ředitelkou národní školy bezmotorového létání v Ghaně. Zemřela v roce 1979. Ve své kariéře vytvořila více než 40 světových rekordů v létání s motorovými i bezmotorovými letadly.