Podle pamětníků bylo moře toho večera až nezvykle klidné. Noc byla zcela jasná, když se 18. října před 80 lety dvě tisícovky italských vojáků nalodily na loď Sinfra, toho času pod německou vlajkou, aby je přepravila z Kréty na evropskou pevninu. Nečekalo je tam nic hezkého - pro Němce v tu chvíli už nebyli spojenci, nýbrž nepřátelé a zajatci. A jejich cesta měla skončit v německých internačních táborech.

Obchodní loď Montevideo Mara použili Japonci v roce 1942 k přepravě válečných zajatců. Při jejím potopení zahynulo přes tisíc lidí
Tisíc mrtvých zajatců. Vědci našli loď Montevideo Maru, je hlouběji než Titanic

Jenže nakonec se završila mnohem dříve a krutějším způsobem. „Moře bylo hladké jako zrcadlo, byl úplněk. Na palubě musela být všechna světla zhasnutá, aby se předešlo nebezpečí odhalení nepřátelskými letadly a ponorkami. Kdo chtěl kouřit, mohl tak činit pouze uvnitř,“ vzpomínal Ital Pietro Puleio, který se v onu říjnovou noc na lodi Sinfra jako zajatec také plavil. 

Zdroj: Youtube

Opatření ale selhala. Asi hodinu po vyplutí z Kréty si plavidla všimla skupina spojeneckých bombardérů. A poslala jej ke dnu. Ještě dřív, než se Sinfra potopila, však její palubu zachvátily plameny. V ohnivém pekle německá posádka začala italské vězně popravovat.

Plovoucí válečný zajatec

Plavidlo Sinfra původně vůbec nemělo být válečnou lodí. Postavit jej nechala norská obchodní společnost A/S Glittre v roce 1929. Hotová nákladní loď dlouhá 117,4 metru a s ponorem sedm metrů dostala jméno Fernglen. Nebýt příchodu druhé světové války, přepravovalo by se na ní běžné zboží. Lodě jejího typu využívala mateřská společnost k převozu fosfátů a bavlny do Japonska, a následně převozu kopry (dužina kokosových ořechů) z Asie do Spojených států amerických nebo Evropy.

Operace Vigorous, potápějící se britský torpédoborec Nestor
Nepotopitelná letadlová loď. Malta byla pro Hitlera trnem v oku, měl důvod

Příběh lodě mohl skončit už ve 30. letech, kdy plně naložená u pobřeží Afriky najela na mělčinu. Následkem bylo vážné poškození trupu a zdálo se, že Fernglen poputuje do šrotu. Nakonec ji ale v roce 1934 koupila švédská společnost Rederi A/B Jamaica, pustila se do nákladných oprav. V roce 1939 se plavidlo dostalo do rukou francouzských podnikatelů, kteří jej přejmenovali na Sinfra a pod tímto jménem existovalo až do potopení.

Spuštění nákladní lodě Fernglen, později přejmenované na Sinfra, na vodu. Plavidlo v roce 1942 zkonfiskovali Němci a v roce 1943 jej poslal ke dnu spojenecký útok.Spuštění nákladní lodě Fernglen, později přejmenované na Sinfra, na vodu. Plavidlo v roce 1942 zkonfiskovali Němci a v roce 1943 jej poslal ke dnu spojenecký útokZdroj: Wikimedia Commons, Anders Beer Wilse - Galleri Nor Tilvekstnummer, volné dílo

Jenže v roce 1942 německé úřady loď zkonfiskovaly. Jejím novým působištěm se stalo Středomoří. A standardní zboží nahradily v tom lepším případě zbraně, v tom horším váleční zajatci. Znamenalo to ale i další věc. Loď Sinfra se z běžné nákladní lodě stala jedním z terčů Spojenců, kteří útočili na německé loďstvo. 

Ze spojenců nepřátelé

V říjnu 1943 vyplulo plavidlo Sinfra k řeckému ostrovu Kréta. Nyní populární dovolenková destinace se za druhé světové války stala kvůli své strategické poloze dějištěm krvavé invaze. V roce 1941 německé velení spustilo útok vzdušných výsadkových vojsk a navzdory tomu, že němečtí vojáci narazili na mnohem silnější odpor, než očekávali, se nakonec nacistům povedlo ostrov dostat pod kontrolu. Společně s německými jednotkami Krétu obsazovali vojáci tehdejšího spojence - Mussoliniho Itálie, šlo o téměř 22 tisíc mužů. 

Bitevní loď Bismarck byla pýchou nacistického německého námořnictva. Ke dnu nakonec šla už při svém prvním nasazení.
Hitlerovo eso Bismarck: ke dnu šel při první misi, Němci udělali školáckou chybu

Jenže po dvou letech se vzhledem k dalšímu válečnému vývoji stali z Němců a Italů na Krétě nepřátelé. Po invazi Spojenců na Sicílii tehdejší ostatní italští představitelé Mussoliniho sesadili a uvěznili. Následně 8. září podepsala nová italská vláda se Spojenci příměří. V reakci na očekávanou italskou zradu však Němci postupovali velmi rychle a bez většího odporu odzbrojili italskou armádu a svého bývalého spojence začali okupovat. Italští vojáci dostali na výběr - buď pokračovat v bojích po boku Německa, nebo skončit v Německu na nucených pracích. Většina mužů na Krétě si vybrala druhou možnost a Němci tak pro zajatce začali posílat nákladní lodě, které je měly převézt do Říše. Mezi nimi bylo právě i plavidlo Sinfra. 

Italští vojáci při obsazování ostrova Kréta v roce 1941. Ostrov obsadili společně s německými jednotkami. V roce 1943 se ale Italové stali pro Němce nepřáteli a většina italských vojáků byla zajata a poslána do koncentračních táborů.Italští vojáci při obsazování ostrova Kréta v roce 1941. Ostrov obsadili společně s německými jednotkami. V roce 1943 se ale Italové stali pro Němce nepřáteli a většina italských vojáků byla zajata a poslána do koncentračních táborůZdroj: Wikimedia Commons, Boschesi, Bruno Palmiro: Enciclopedia della seconda guerra mondiale, volné dílo

Více než dva tisíce zajatých italských vojáků (nejčastěji se uvádí číslo 2389, v různých zdrojích se ale liší) se na loď Sinfra nalodilo v podvečer 18. října 1943. Plánovaná trasa plavidla nebyla dlouhá, z Kréty mělo dorazit pouze do řeckého přístavu Pireus, odkud by pak zajatci pokračovali do německých táborů po pevnině. Na muže i další náklad, který představovaly letecké pumy, dohlíželo 204 Němců. 

Podmínky na palubě byly špatné. „Byla to nákladní loď bez kajut a zajatí vojáci se tísnili v nákladových prostorech. Důstojníkům Němci dovolili zůstat na otevřených palubách. Před západem slunce jim dali záchranné vesty, nebylo jich ale dost pro všechny. Muži v nákladovém prostoru pak nedostali žádné vesty. Byla tam také malá skupina řeckých partyzánů, všechni Kréťané, kteří také jeli do koncentračních táborů. Vstupy do nákladových prostor obsluhovaly německé hlídky vyzbrojené kulomety,“ zachytává web Pietre della Memoria vzpomínky tehdejšího italského vojáka Pietra Puleia. Puleio zemřel v roce 2021 jako 98letý, byl posledním přeživším pamětníkem potopení lodě Sinfra.

K britské 14. torpédoborecké flotile patřil také parník Nubian
Den, kdy se Středozemní moře zalilo krví: Britové uspěli díky geniální strategii

Důstojníci na palubě nesměli kouřit, aby světélka cigaret nepřitáhla pozornost. „Někteří bojovali proti stresu tak, že chodili v malých skupinách od přídě k zádi a diskutovali o celé situaci. Většina z nich si pokládala stejnou otázku: Co se stane, až dorazíme do Pirea?“ vyprávěl Puleio. 

Nikdo z nich v tu chvíli netušil, že se k lodi blíží spojenecké letouny a většina z nich se do Pirea vůbec nedostane.

Útěk z plamenů

Sinfra se nacházela asi 35 kilometrů severně od řeckého zálivu Souda, když ji uviděly posádky desíti amerických bombardérů B-25 Mitchell a jedné britské stíhačky Bristol Beaufighter. Nejdříve plně naložené plavidlo zasáhlo torpédo, to nejhorší ale nastalo, když se útočícím bombardérům povedlo zasáhnout strojovnu. Sinfra se nejenže stala neovladatelnou, navíc začala hořet. Přeživší italský důstojník Donato Dutto později ve své knize L'affondamento della nave „Sinfra“ uvedl, že exploze byla tak silná, že ho výbuch na palubě odhodil o několik metrů. 

Na hořící lodi nastalo peklo a panika. Více než dva a půl tisíce lidí - Němců i Italů - bojovalo o holý život. Z plavidla se v tu chvíli ještě dalo uniknout, ale záchranné čluny lodě, u které se nepředpokládalo, že bude kdy převážet větší množství lidí, stačily sotva pro část posádky, natož pro zajatce. Německé stráže proto vězně držely v podpalubí a začaly po nich házet ruční granáty. „Hlídky střílely do nákladového prostoru také z kulometů. Zvuk střelby byl hlasitý, ale ne dost, aby přehlušil naše výkřiky hrůzy,“ nastiňoval Puleio.

Britská loď Arandora Star sloužila za druhé světové války jako transportní plavidlo
Šla ke dnu jako Titanic. Loď Arandora se stala masovým hrobem kvůli soutěživosti

Panikařící italští zajatci byli ale v převaze a nakonec se jim povedlo se z podpalubí dostat. Jak podle webu Mare Nostrum Rapallo dokazují zprávy z italských archivů, když zajatci napadli stráže, aby se dostali k záchranným člunům, Němci po nich začali pálit se vším co měli po ruce - ručními pistolemi i kulomety.

V blízkosti plavidla se ve chvíli útoku nacházely dvě menší německé doprovodné lodě a na SOS signál zareagovaly i další lodě v okolí. Se záchranou v plamenech uvězněných lidí to ale nebylo tak jednoduché, protože letouny pokračovaly v útoku, a tak ostatní plavidla zůstávala v povzdálí. „Němci mezitím spustili z hořící lodě Sinfra na vodu další dva záchranné čluny, a do nich naskákaly stráže, které do té chvíle hlídaly vězně. To byla chvíle, na kterou Italové, kteří přežili masakr, čekali. Všemi možnými způsoby se dostávali z nákladového prostoru a skákali do moře,“ píše web Mare Nostrum Rapallo.

Rekreační loď Wilhelm Gustloff byla těsně před začátkem války přidělena armádě a využívala ji i německá propaganda. Pověst "plovoucího paláce" ji přibližovala Titaniku, s nímž bohužel sdílela i osud. Ke dnu však vzala víc než pětkrát tolik lidí
Horší než Titanic. Při zkáze lodi Wilhelm Gustloff zahynulo na 10 tisíc lidí

Mezi nimi byl i Puleio. „Začali jsme utíkat a po dosud neporušeném schodišti se nám povedlo dostat z podpalubí na můstek. Pak jsme skočili do moře. Později jsem se dozvěděl, že množství lidí zůstalo uvězněných uvnitř,“ cituje jeho vzpomínky web Rignano News

Tehdy už plavidlo zcela zachvátily plameny. „Křik vojáků, kteří uvízli na palubě, byl slyšet i z velké dálky,“ uvádí web Mare Nostrum Rapallo. 

Poprava za „nedisciplinovanost“

Nad ránem 19. října 1943 hořící loď Sinfra explodovala a její vrak se potopil. Na mořském dně leží jeho zbytky dosud. 

Z vody se povedlo zachránit většinu Němců, několik Řeků, ovšem jen čtvrtinu italských zajatců, tedy kolem 500 lidí. Přesný počet obětí zkázy plavidla Sinfra je neznámý, udává se od 1857 do 2098 mrtvých (většinou Italů), přičemž zemřeli buď rukou německých stráží nebo při explozi.

Hřbitov spojeneckých vojáků z 2. světové války u řeckého zálivu Souda. Zhruba 35 kilometrů severně od tohoto zálivu Spojenci v roce 1943 potopili nákladní loď Sinfra.Hřbitov spojeneckých vojáků z 2. světové války u řeckého zálivu Souda. Zhruba 35 kilometrů severně od tohoto zálivu Spojenci v roce 1943 potopili nákladní loď SinfraZdroj: Wikimedia Commons, Poldiri, CC BY-SA 3.0

Přestože z pekla na lodi Sinfra vyvázli, zhruba polovina zachráněných italských vězňů příliš dlouho nežila. Poté, co byli přepraveni německými loděmi zpět na Krétu, je Němci popravili. Jako důvod popravy udali „nedisciplinované chování vězňů a zabití německých stráží“ při potopení plavidla Sinfra. 

Několik Italů ale mělo štěstí. Včetně Puleia. „Když jsem se dostal do vody, držel jsem se na hladině až do chvíle, kdy mě z moře dostali nějací civilisté, nejspíše rybáři a dovezli mě na břeh. Tam jsem se dostal k řeckým partyzánům, kteří nás odvedli do bezpečí v horách,“ zmiňoval Puleio.